Během úterý se Martin Stráník vydal se svým bratrem za venkovním boulderingem do okolí Vídně, kde se mu podařilo přelézt boulder Alice Im Muskelland za 8B+ v oblasti Badener Kletterschule, ten den byl ještě blízko k dalšímu 8B+Gusseisener Dackel low v oblasti Hirschwande.

Dařilo se i jeho bratrovi, který vylezl Finales Funkels za 8B.

Martin: „Alice je boulderem o velmi silovém kroku za malinký spoďák na dva prsty, následuje technickosilové lezení, kde se dá v každém kroku spadnout. Přelez mně zabral dva výjezdy, tentokrát sem v krocích cítil převahu, teplota optimální a tak jsem se po hodince pokusování dostal na vrchol. Odpoledne se ještě dařilo na Dackelovi low za 8B+, ale Alice ubrala potřebnou sílu na dotažení Dackela do Topu, důvod se brzy vrátit“.



Alice Im Muskelland 8B+ - Badener Kletterschule


Video


Štěpán: „Už delší dobu mám nakoukaný videa od Thomase Fichtingera, který pod Vídní udělal nejeden prásk. Velice mě zajímají bouldery na Hirschwande, kde už brácha před nějakým rokem byl. První výjezd jedem o víkendu po čtvrtečním desetiboji a zdá se to u mě jako velká chyba. Jsem dost unavený a vůbec nic se nedaří.
Druhý výlet je už úplně o něčem jiném.  Brácha nejdříve velice rychle přeleze Alici a já se těším na rozlezený Finales Funklen . Minule jsem to hrozně těžko kroknul. Dnes úplně jiná dimenze. Jdu si nejdřív oživit kroky a hned jdu na ostrý pokus. Během pokusu mě trochu popojede noha na vzdáleném stupu, na hraně pata, ale furt nepadám, ještě těžký krok ze spoďáčku do květáku a je skoro hotovo, s velkým natečením a štěstím dnes dávám z první rakety, pěkný moment v mém lezeckém životě. Přesunu se vedle pod Gusseisener Dackel , který hned krokuji a hned dolézám až do závěrečného kroku do topu. Je velmi těžký, nepochopitelná pata Thomase nefunguje, takže musím jít těžkým dynamem, to by ani nevadilo, horší je, že člověk musí přesně chytit solidní topový chyt, když ho netrefí, nekompromisně padá k zemi“.


Finales Funkels 8B – Hirschwande


Video



Úspěšnému tažení na úpatí rakouských Alp předcházelo víkendové soustředění boulderingové reprezentace, které se konalo na legendární norimberské stěně Café Kraft za podpory ČHS. Reprezentanti měli možnost zalézt na speciálně připravených boulderech světového formátu.

Martin: „Bouldery byly hodně technické, po strukturách se špatnýma nohama, takovej ten světovej standard, kde i s býčí silou nezmůžeš nic. Tyto bouldery se na klasické boulderovce špatně trénují, jelikož v ČR není k dispozici prostor, kde bychom se mohli připravovat na styl, který teď frčí a proto bylo toto soustředění velkým přínosem pro všechny. Odtrénovali jsme celkem 7 hodin, vytvořili si dva fiktivní závody a lezli do zbytku sil, díky Café Kraftu a ČHS.“


Soustředění reprezentace


Štěpán: „Na soustředko se moc těším, jelikož brácha zařídil, že nám místní stavěči nastaví nějaký svěťákový bouldery. Jak přijedem spadne mi brada, velká super boulderovka. Ve vzduchu je cítít velmi příjemná amosféra s odkazem na Wolfganga Gulicha, který tady má nejeden plakát. Mrknem na postavený bouldery a po rozlezu se do nich vrhnem. Jsou fakt hodně těžký, děláme si dvakrát fiktivní závody a z 6 boulderů, padnou pouze tři topy. Během toho nás fotí jeden z majitelů a je velice pocťen, že jsme si pro soustředění vybrali právě Cafe Karft, díky jim patří veliké. Musím také zmínit ČHS, které nás finančně podpořilo na tomto soustředění.“


Soustředění reprezentace

Začátek sezóny Martin strávil pracovně na Antarktidě, původně týdenní cesta se protáhla na necelé čtyři týdny. Martin:  „V rámci práce na ČHMÚ jsem měl možnost vyrazit na pracovní cestu na Antarktidu – ostrov Seymur, dlouho jsem neváhal, kdy jindy se tam člověk podívá. Cílem bylo opravení Brewerova spektrofotometru, který monitoruje stav ozónové vrstvy a UV záření v atmosféře. Práci jsme měli hotovou za dva dny, ale to cestování…dostat se na základnu Marambio a zpět nic jednoduchého a tak se nám cesta dost natáhla, ještě že na základně byla posilovna a mohl jsem trénovat. Po příletu pár dní trvalo než jsem se dostal do tréninkového režimu, hlavně předloktí nestíhalo, teď už je vše ok“.


Antarktida


V zimním čase se konaly tři kampusové 10boje, oblíbená akce, za kterou stojí bratři společně s Adamem Ondrou.

Martin: „10boy byl původně takový upgrade klasického tréninku na kampusu a je skvělý, že se dostal mezi lidi, který to baví a motivuje k dalšímu zlepšování, tak jako mě. Je to výborný trénink, člověk se snaží ze sebe dostat maximum v každý disciplíně a i když se celkově cvičí jen hodinu a půl, únava svalů je cítit ještě několik dní a co hlavně, tak vidí ostatní a to mě osobně hodně motivuje do dalšího tréninku. V Ostravě to byl takovej rozjezd, Prahu jsem bohužel nestihl a Brno grande finále s úžasnou atmosférou! Příští rok akce, kterou byste si neměli nechat ujít.“


Finále 10boy Brno


Štěpán: “Desetiboj se stává mou srdeční záležitostí. Jelikož všichni máme velmi rádi atletiku, tak jsme desetiboj přenesli i na campus. Myšlenka tenkrát vznikla na papír před finále v ČP v BB v roce 2013. Tenkrát jsme měli pár soukromých desetibojů u Adama doma. Myšlenka se zdála být vynikající, sbírání bodů, průběžné výsledky, to tomu dodalo obrovskou šťávu. Chtěl bych taky podotknout, že asi tři disciplíny byly o dost těžší. Rychlost třikrát nahoru dolu, po menší  liště s rozestupy asi o 2cm delšími. Malé lišty (taktická disciplína se sbíráním bodů) tento cvik jsme lezli po celkem těžkých uklopených stiscích a myslím, že panelák byl užší. Desetiboje jsme tenkrát nasimulovali jako diamantovou ligu, mítinky Paříž, Brusel, Londýn, Řím, Brno a tak dále  Tolik malinko k historii. Po asi dvou letech se to posunulo mezi lidi a jsem za to velice rád. Díky Pepemu a Vencovi za realizaci a první desetiboj v Ostravě. Jednou z našich myšlenek  je ukázat ostatním silákům, že my jsme taky jenom lidi, a jsme porazitelní. Chceme působit jako motivátoři a zároveň nejsilnější kluci mají možnost s námi potrénovat hrubou a vytrvalostní sílu.  Největší radost mám z mladých kluků, kteří chtějí na sobě tvrdě makat a dost nám zatápí. Vkládám do nich velkou budoucnost, takový talent jako je např. Kuba Konečný, na to české lezení dlouho čeká.

V desetiboji se mi poslední dobou dělají dobře křivé shyby a rychlost, ta je rychlá a po pár vteřinách je hotovo. Nejtěžší jsou stisky, tam si člověk musí hrozně hlídat kyv a těžký úchop. Dále mi velký problém dělá otočný bachar, nahoru dolu to ještě jde, ale druhé kolo jako by mě někdo vypnul a už nejsem schopný nahoru vylézt.

Budoucnost desetiboje vidím velmi světlou. Těchto 10 měřitelných disciplín je velice zábavných, navíc v soutěži dodávají body to správné koření, výsledky se během závodu můžou různě míchat, každýmu sedí něco jinýho, hecování a každý jde úplně na max, to jsou ty krásný okamžiky, pro který člověk žije. Rozhodně je v tom velký potenciál, jsem zvědavý, co přinese příští rok, třeba se to posune zase někam jinam…„


Finále 10boy Brno




Jak víte, lezení bude součástí olympiády v Tokiu v roce 2020, tento fakt a jednání předsedy ČHS Jana Bloudka dalo vzniku nové spolupráce s Ministerstvem vnitra, kde jsou Martin na poloviční úvazek a Adam Ondra na plný úvazek vedeni jako instruktoři sportu.

Martin: „Dostat se do centra sportu MV je pro mě velkým přínosem a především finanční pomocí, díky které budu moci bez problémů objet všechny Světové poháry. Podpora tedy není taková, abych mohl opustit zaměstnání a pouze trénovat a lézt, ale výrazně pomůže v přípravě na nadcházející sezónu. Velké díky ČHS.“




A nově Martin založil instagramový účet

https://www.instagram.com/martin.stranik/

Sponzoři:

Martin: Singing rock, Scarpa, Sherpa Food, OLYMP, High Point, HK Choceň
Štěpán: Singing rock, Scarpa, HK Choceň, LUJS Choceň