Lezec - Zpravodaj

Virgil nás našel a řekl, že kolega Zoltán už nás čeká na chatě. Rychle naskákat do auta a vyrazit na poslední hodinku cesty k vysněným ledům. Na dolní stanici lanovky v 1400m nad mořem bylo skoro zeleno. Zbytky sněhu a po okolních stráních tekla voda. Žádné známky ledu, lehká nervozita zbytečně ujetých kilometrů.
S veškerou bagáží se skládáme do lanovky a za patnáct nových Lei každý vyrážíme na patnáctiminutovou jízdu vzhůru. Rozhledy jsou na nejbližší okolí, jakmile se přehoupneme přes práh s nezamrzlým vodopádem jsme v panství zimy. Je jasné, že nějaké ledy budou, přece jen jezero Balea leží přes 2000m vysoko. Nahoře je pořádná kosa a fouká vítr. Než dojdeme k chatě Salvamontu, jsme docela promrzlí. Naštěstí už se topí a do radiátorů začíná proudit teplá voda. Rychle vybalit a hurá na ledy. Horní práh doliny, skalní galerie, není natečená až dolů. Kdyby byla, znamenalo by to více než stometrovou ledovou stěnu výšky kolem padesáti metrů.
Naštěstí jsou k dispozici ledy přímo nad jezerem, 20 minut chůze od chaty.
Na rozlezení si dáváme lehčí kousky položených ledů tak, abychom zjistili, jaký led je a jak vypadá jištění nahoře. Nad ledem svah volně přechází do sněhu, proto je nutné na posledním úseku ledu zbudovat štand ze dvou šroubů a smyčky. Postupně natahujeme vedle sebe čtyři cesty, na kterých se dosytosti vyřádíme. Najdou se zde i desetimetrové kolmé úseky, kde je vrtání šroubů z lezecké pozice opravdu zážitek. Pokud na všech lanech někdo visí, vypadá to zde jako na umělé stěně. Dvojice prostě jen přechází mezi zajištěnými cestami a buší jeden led za druhým.
Nepříjemné je rušení cest, kdy je třeba z jednoho štandu zrušit všechny ostatní, nakonec i ten jeden a pak to celé slézt dolů tou nejlehčí cestou. Vedle, za skálou, je naopak ledík, který je možné sejít sněhovým žlabem, což je jednodušší. Po lezení míříme všichni do vyhřáté chaty Balea Lac na jídlo a pivo, protože Salvamonťácká chata catering neposkytuje. Obsluha v bílých košilích s motýlkem nasvědčuje tomu, že majiteli jsou transylvánští Němci.

ZONA NEGOIU
Zatímco Zona Balea je pohodovou oblastí s pohodovou dostupností lanovkou a nachozenými krátkými úseky, Zona Negoiu je něco jiného. Přístup pod chatu Negoiu je tak trochu loterií. Posledních 20km příjezdu je po lesní cestě a jen prostupnost vašeho auta a stav sněhové pokrývky určí, kolik toho budete muset odšlapat. My jsme naštěstí dvakrát po sobě vyjeli až do konce cesty k lomu, odkud začíná turistický chodník (jednou kousek před lom). Odtud je to na chatu ještě asi dvě hodinky výstupu. Pokud jste si do batohu naložili plno blbostí, klidně můžete stoupat i dvakrát tak dlouho, záleží na vaší kondici.
Chata Negiou je také trochu jiný kalibr, sice lepší, než poslední chata v lezecké zimní oblasti na Fagaraši (Sambata), ale horší než ta u jezera Balea. Nabízí něco málo jídel a nápojů, ale v prostorách chaty je docela chladno, kromě teda pokoje, kde si topíte v kachlových kamnech. Jenže na druhou stranu – je to chata v drsném prostředí Fagaraše, v Rumunsku a těžko zde hledat alpský komfort. Jsme rádi, že je v zimě otevřená.
Během výstupu na chatu míjíme v dolní části poměrně dost ledů, které tečou ze svahu přímo na cestu. Jsou to takové soply pro radost, mají max. do 10 metrů, ale na zablbnutí nebo nácvik paráda. Za potokem jsou vidět lepší kousky. Strmé ledy asi 70-80° nateklé o pramenů ve skalní stráni dolů do potoka. Mají několik desítek metrů. V oblasti chaty jsou pak dvě základní lezecké oblasti.
První z nich je vodopád Šerbota asi půl hodiny pod chatou. Zde najdeme kratší úseky (okolo 20metrů) ale pokud mrzne, tak si můžeme vychutnat vylezení celého vodopádu (60-80m dle varianty). Také na skalních prazích okolo jsou pěkné ledové kousky. Fotky napoví více.
Nejvýznamnější ledovou oblastí Fagaraše je kotlina Saratii (směrem na horu Negoiu), která má tři ledopády. Dolní je dlouhý asi 40m a najdeme jej nedaleko letní turistické značky. Tento vodopád může sejít bokem dolů sněhem a po stranách najdeme položenější terény pro nácvik, nebo když je teplo (jednou jsme zde lezli v plus 7 stupních). Následuje mnohem větší, střední ledopád, který je se svými 90m výšky a stejně takovou šíří nejlepším terénem v dolině. Horní vodopád vlevo nahoře je nejtěžší, i když má asi 40m. Sestup z něj je pouze slaněním. Přístup do kotliny Saratii je kapitolou sama o sobě. Asi kilometr se od chaty postupuje traversem skalních stěn s chodníkem, který je vyspraven ocelovými lany a lávkami. Pokud je sněhu opravdu hodně, je postup pomalý. Jakmile se však cesta prošlape, zkrátí se doba cesty pod ledy ze dvou hodin na 40 minut.
Akce pořádal PAMIR7000. www.pamir7000.cz

Chata Horské služby na jezeře Balea
foto © Michal Kleslo

Lezení nad jezerem Balea
foto © Michal Kleslo

Ledové soply na cestě na chatu Negoiu
foto © Michal Kleslo

Ledy kolem vodopádu Šerbota
foto © Michal Kleslo

Svahy doliny Negoiu
foto © Michal Kleslo

Kotlina Saratii

Ledové lezení Fagaraš, Rumunsko

Komentáře