Dávno tomu, co jsem při pohledu na mapu Monte Rosy a přilehlých vrcholů, přišel na nápad (nikterak originální), uskutečnit přechod od Kl. Matterhornu na Nordend.

Dva předchozí pokusy nevyšly kvůli počasí a jiným okolnostem, až letos se zadařilo a od 18. do 23. září jsme s Pavlem prošli celý hřeben.

Kvůli "aklimatizaci" plánujeme cestou přespat na Furka Pass, sílící sněžení nás vyhání a jedeme radši dál až do Randy(tady, je levnější parkování nez v Täschi). Ráno vláček do Zermattu, pak lanovka na Kl. Matterhorn a naše aklimatizace začíná v 3883m.n.m., takže funíme už při oblékání sedáku a maček.




Na ledovci Verra

Hledání cesty ledovcem Verra,  zasypaným předchozím sněžením, nám ke konci zpestřuje mlha a vstup do bivaku Rossi e Volante je nakonec poslední akce dne. Zhoršující se počasí nás odradí od odpoledního plánovaného přechodu masivu Breithorn a večer s nadějí, že zítra bude líp, usínáme. Ráno je vcelku hezky a tak stoupáme na první čtyřku - Roccia Nera, pak následují Breithornzwillinge Ost a Breithorn Ost, za kterým míjíme možný sestup a jdeme dál, ve zhoršujícím se počasí, po skalnatém hřebeni. Více méně to je trojka s jedním těžším úsekem, lezení nám zpestřuje zasněžená skála, vítr a mlha. V těchto podmínkách dolezeme na Breithorn Zentral, z kterého pokračujeme na Breithorn West.


Nejtěžší úsek na Breithornu






Další úseky na hřebenu

Hlavní problém nastává při sestupu, počasí přitvrzuje a viditelnost je stěží na 20 metrů - začíná bloudění, dostáváme se do trhlin a séraků které bychom neměli při sestupu normálkou z Breithornu potkat. Začíná být jasné, že jsme v háji a jediná rozumná varianta je nouzový bivak. Samozřejmě ráno, když vystrčíme hlavu ze záhrabu, zjistíme, že jsme cca 400m od horní stanice lanovky! No, co už naděláme? Vyrazíme zpět na bivak, kde nás čeká jídlo, pití a teplý spacák.


Naše "díra"

Po malém šlofíku ještě vyběhneme na Pollux, čímž si zkrátíme zítřejší přechod. Následující den nás tak čeká Castor, Liskamm West a Liskamm Ost. Je to kus cesty zpestřený chůzí po hřebenu ostrém jako břitva nad strmými stěnami a jako bonus, zasněžený skalný úsek mezi oběma vrcholy Liskammu. Těžké batohy situaci nevylepšují a tak jsme rádi, když stojíme v sedle Lysjoch a vidíme před sebou bivak Balmenhorn. Bohužel, asi kilometrová pláň je zafoukaná sněhem do kolen s bořící se krustou. Odměnou nám je lok výborného rumu,  který neznámý dobrodinec nechal na bivaku s přáním, aby si zadal každý, kdo se tam objeví.


Pohled z Polluxu na Breithorn


Monte Rosa, Lyskamm a Castor z Polluxu


Vrchol Castoru, vlevo Lyskamm












Na hřebenu Lyskammu

V pátek jsou nejprve na řadě Piramide Vincent a Punta Giordani-, lezení sice rozbitou skálou, ale je to konečně bez sněhu a dají se sundat mačky. Po návratu stejnou cestou ještě následují menší vrcholky Corno Nero a Ludwigshöhe.


Lezení na Piramide Vincent od Punta Giordani

Pak se vracíme pro věci do bivaku a přes Parrotspitze dojdeme na Signalkuppe, kde stojí nejvýše položená chata v Alpách- Regina Magherita s krásným winterraumem. Následující den se má počasí odpoledne kazit, ráno tedy za svítání vyrážíme na poslední část hřebene. První je Zumsteinspitze, po něm nejvyšší vrchol Švýcarska Dufourspitze s pěkným plotnovým lezením pod vrcholem, z něj slaňujeme do sedla Silbersattel, odkud následuje výstup na osmnáctý vrchol v pořadí Nordend.


Dufourspitze


Plotny pod vrcholem Dufourspitze


Singnalkuppe, Zumsteinspitze a Duforspitze z Nordendu

Sestup ledovcem Grenz je zkomplikován sněhem, který zahladil všechny stopy a tak hledáme cestu mezi trhlinami. Podaří se nám najít místo kterým se dá prostoupit ledovcový zlom a už vcelku bez problémů dojdeme na "kosmickou" chatu Monte Rosa. Od ní pokračujeme dlouhým traverzem pod Gornergatem na zastávku zubačky, která nám uteče doslova před nosem. Hodinu do odjezdu další využíváme na sestup do následující stanice, pak už konečně zubačka, vláček do Randy a vytoužené PIVO v autě! To nám chutnalo obzvlášť, protože poslední půlden jsme byli bez vody a žízeň byla veliká!


Trhlina v hradbách


Ledovec Grenz


PIVO!!

Celkově by to mělo být cca 45 km, 5km převýšení a 18 čtyřtisícovek. Často to je lezení po exponovaných, ostrých firnových hřebenech nad strmými stěnami, kde případný pád se nedoporučuje. K tomu převěje, přechod ledovců a několik skalních úseků. Vybavení obvyklé na ledovec + nějaké smyčky, friendy a expresky. Bylo pár míst, kde by se hodil i druhý cepín, ale jeden postačuje a hůlky jsme taky využili. Dobrá je kratší pravá noha, téměř stále se chodí levým úbočím a ke konci už mne to fakt nebavilo. Dobré boty jsou základ, Pavel bude ještě nějakou dobu chodit v sandálech, má na patách slušné puchýře a i nějaký ten nehet sleze - to ale bude asi spíš důsledek nouzového bivaku. S dobrou kondicí, aklimatizací a dobrých podmínkách, by se to dalo dát za čtyři dny (my jsme dva dny ztratili kvůli počasí a neplánovanému bivaku). Jo, a pokud by se někdo podivoval, proč jsme šli Breithorn v opačném směru, dali jsme na rady, že prý je to takhle logičtější a hezčí lezení- bylo!
Peter


Vrcholové foto


Trasa, vrcholy a bivaky