Lezec - Zpravodaj

Wadi Rum, to je také boření se po kotníky do horkého červeného písku, ranní death metalové chroptění vokalistů The Camels of Jordan, neuhasitelná žízeň a proměnlivá kvalita pískovce od velkých ulomsiměchytů – pověstných mushrooms, přes superpevné lišty až po vertikální pískoviště. A beduíni.

V dubnu mám příležitost zavítat podruhé do Wadi Rum, tentokrát s Viktorem a na dva týdny.

1 . den letíme do Tel Avivu, pákistánské vízum v mém cestovním pasu je vstupenkou k dvouhodinovému interview s panem důležitým, z letiště na autobus, za 5 h jsme v Eilatu a tu jejich svatou zemi opět opouštíme. Na severu Izraele hezky voní četná květena a po celé zemi sexy vojandy v maskáčích s kvérem. V mezihraničním prostoru čekáme skoro hodinu, snad Viktor příště neztratí lísteček s nějakým důležitým štemplem (řeší to působením svého osobního šarmu na službu konající pohraniční sexy policistku) a za chvíli jsme v Jordánsku. Z Aqaby to je do Wadi Rum něco přes hodinu, v podvečer stíháme koupit průvodčíka, vylézt úžasnou spáru Troubadour (5+, 3, 6a+) a při slaňování zaseknout lano.

2 . den 2 hodiny vyprošťujeme lano a pak lezem šest délek cesty Aqauarius na E. Dome of Jebel Rum (6a, 6b, 5+, 6a, 5+, 5), jsou tu dva pěkné morálovější traverzy, pár hezkých kroků po lištách a zajímavý hlemzací podhodnocený spárožlábek (prý 5+, pche). Po slanění 45min klopýtáme sutí, snad zítra Viktor nezapomene druhou čelovku.

3 . den jdeme na The Beauty (5+, 6a, 5+, 5, 5+, 4+, 200m 2-3) na Jebel um Ejil. Samotný více než hodinový přístup je hodnotný a dobrodružný, bloudění systémem údolíček a průchodů, 6m trojkovým komínem s baťohem na zádech, nakonec traverz v rajbáku 30m nad zemí, kus slézt, 2m seskočit a už jsme ve správném kaňonu.

Pouštní romantika, cestou k Jebel um Ejil

foto by © Viktor & Alešák

The Beauty je super: parádní sokolíček, pak kus širočiny a položené prstovky a nakonec šavlovitá široká spára. Průvodce doporučuje vzít do širočiny největšího frienda a posouvat ho během lezení před sebou, my ho ovšem nemáme, tak nakonec zakládám frienda do skuliny asi v 6m a zbytek sólo. Se spálenými rypáčky se vracíme do kempu, snad zítra Viktor nezapomene opalovací krém.

První délka cesty The Beauty – parádní sokolíkovitá spára (6a)
foto by © Viktor & Alešák

Viktor leze šiřší spáru, The Beauty
foto by © Viktor & Alešák

Alešák nastupuje do širočiny (5+) bez frienda vhodné velikosti, The Beauty
foto by © Viktor & Alešák

Alešák mává rukama ze širočiny (5+), The Beauty
foto by © Viktor & Alešák

Výhled na vesničku Wadi Rum a nejvyšší Jebel Rum
foto by © Viktor & Alešák

4 . den máme mít rest day. To ovšem neznamená, že budeme sedět na zadnici a popíjet kávičku, nýbrž s průvodčíkem hledáme nástupy několika cest. Na North Nassrani má vést z druhé strany (V stěna) sportovně odjištěná dvanáctidélková cesta La Guerre Sainte, nějak to nemůžem najít, míjíme impozantní snad 200m širokou a 400m vysokou mírně převislou stěnu s nějakou šílenosti se zatrhnutým lanem, pár jiných cest se nám daří najít a nakonec vlastně i La Guerre Sainte. A je to ta šílenost s visícím lanem. Dohromady máme v nohách přes 20km v měkkém písku, příští rest day budeme sedět na zadnici a popíjet kávičku. Viktor dnes nic nezapomněl:-)

Červené duny pod V stěnou North Nassrani
foto by © Viktor & Alešák

Výhled z nástupové police cesty La Guerre Saint
foto by © Viktor & Alešák

Letící dítko
foto by © Viktor & Alešák

Wadi Rum, zátiší s automobilem
foto by © Viktor & Alešák

5 . den mám svátek a jdeme na La Guerre Sainte (6c, 6b+, 6b, 6b+, 7a+, 6b, 6c, 6c+, 7a+, 7b, 7a+, 6a+). Je nám jasné, že tato lajna je o dost těžší než cokoli jsme v životě vylezli, ale lezení na písku nás baví, tak proč to nezkusit?

Tahám tři délky, nejprve vyvažovací prstový sokolíček a pak mírný převis po dobrých chytech.

Pouštní romantika, cestou k La Guerre Saint
foto by © Viktor & Alešák

La Guerre Saint, výhled ze 3. štandu
foto by © Viktor & Alešák

Pak jde do akce drtič Viktor, 4. délka pořád po dobrých chytech, v 5. délce je šílený 15m boulder po drobných chytech, co jsou trošku dál od sebe a traverz ke štandu. Opět střídáme, tahám pohodovou 6. délku, 7. délka je orientačně náročná s hezkými labákovskými odlezy typu 12m nad bh. V 8. délce hezké technické lezení po malých a na závěr šílený dach, kterého se bojím, jak čert kříže, protože to neumím lézt, hodně drtím a dávám na rozdíl od Viktora, který se v tom na druhém s baťohem znuděně prochází a leze to s prstem v nose, proto bude tahat 9. délku, což je parádní lezení v téměř svislé stěně a celá délka je jeden dlouhý boulder po nepatrných oblinkách a šílené natahováky. I s baťohem se mi to daří přelézt čistě a tak mám tu čest tahat 10. délku. Klíčová jsou dvě místa, první je tzv. kamínkový boulder (nohy v kolmém rajbáku, nabrat oblinu a přidržet centimetrový křemen nalevo, vysoký krok a navalení se na 3mm kamínek u pasu, podržet oblinu u prsou a mírně dynamicky do mělké dvouprstové dírky šíleně vysoko), druhé místo je podobné, ale bez těch kamínků. Párkrát dolézám na úroveň dalšího boráku a od něj několik pěkných tlam a černé čmouhy na skále od lezeček. Nakonec to jde, nikdy bych nevěřil, že něco takového vylezu. Poslední obtíže čekají na počátku 11. délky, ale ve srovnání s předchozí je to celkem „pohoda“. Resume: 11.5h ve stěně, 30°C ve stínu, litr vody na osobu, nahoře jsme hin, vysušením nejde plivnout ani polknout. Láhev teplé vody po slanění doslova vdechnem a v kempu hasíme dalšími 6 litry vody.

Lehký traverz ke štandu v 5. délce, La Guerre Saint
foto by © Viktor & Alešák

Jemná stěnka v 8. délce (6c+), La Guerre Saint
foto by © Viktor & Alešák

Viktor drtí v 10. délce (7b), La Guerre Saint
foto by © Viktor & Alešák

6 . den je rest day, ať chceme či nikoli. Celý den jsme úplně grogy, spíme do odpoledne, pak omeleta (máme jí rádi drobet tekutější), zmrzlinka a kávička a zase spíme. Je vedro, 38°C ve stínu. Napadá nás udělat prvovýstup na Nassrani a nazvat ho třeba Nassmrkani nebo Nachcani, ale to asi
necháme na jindy...

7 . den máme vybranou cestu La Mot de la Fin na Z stěnu North Nassrani, přístup sotva půl hodiny, po první délce a půl nechápeme, jak se dostaneme dolů, protože štandy tu nejsou, takže v průvodci uvedené slanění nepřichází v úvahu a sestup jinou cestou nemáme vyfocený… Navíc decentní srajda, tekutost je přímo odvislá od tekutosti včerejší omeletky, tak slézám zpět k Viktorovi a zavěšujeme pytel.
Odpoledne lezeme starou známou Flight of Fancy (5+, 5-, 6a, 6b, 5+, 5+), na East Dome of Jebel Rum, což jsou hezké spáry a skvostný prstový sokolíček a večer ještě 1. délku cesty Mano Negra, flek za 7a+ prasíme, zbytek čistě, velká paráda po vlastním s pár bh. Večer ukládáme naše opocené trvanlivé salámy do ledničky v Rest house.

Viktor dolézá ke štandu, Flight of Fancy (6b)
foto by © Viktor & Alešák

8 . den odpytlujeme La Mot de la Fin (2, 4, 6a, 6a, 5+, 5+, 6a, 5+, 6a, 4), což je poctivá klasika s většinou vlastních štandů typu „tři omotané dunivé lokry“, „několik hodin“ nebo „nahozený kinderkopf do spáry a friend proti vypadnutí“ a tu a tam nějaká nedůvěryhodná erárka „rakovina“, co spíše udává směr výstupu, či místo, odkud někdo bezradně prchal. V 3. délce 25m nezajistitelný hladký komín za 6a, pak pěkná koutová spára, stěnovka po velkých ulomsiměchytech a nakonec koutová trhlinka a z ní exponovaný delikátní traverz kamsi doleva na hranu. Cesta končí na velké polici, kde se lze napojit na L’autre Dimension a dolézt 3 délky na vrchol, my lezeme první za 5+ a zbylé 2 délky (4, 5) kamenolomem si necháváme ujít.

V hloubi komína cesty La Mot de la Fin
foto by © Viktor & Alešák

9 . den mažeme na Alan and his perverse frog (6a, 5, 5+, 6a/b, 6a, 4) na Jebel Um Ejil, hned vedle The Beauty. Tu a tam bh, ale žádná extra nádhera to teda není, třetí délka je docela svižná na 5+, ten olámaný sokolíček snad vůbec nenaberu, jsme sice unaveni, ale tohle je nějaká volovina nebo se tu něco muselo ulomit, 1 místo prasím, zbytek dolézám čistě (je to kotel) a najednou jsme nahoře. Traverz doleva, který měl být v půlce cesty, jsme vůbec nenašli a až večer v kempu nám znalí Izraelci říkají, že jsme lezli novější přímou variantu a že ta svižná pětka byla za 7b.

Alešák v „Přímé variantě“ cesty Alan and his perverse frog (7b)
foto by © Viktor & Alešák

Domorodci omylem zpracovali náš lovečák deponovaný v lednici, kompenzací nám je lahodná večeře pro dva v restauraci; jsme na sebe tvrdí, přesto však nezvládáme tu obrovskou hromadu jídla sníst.

10 . den odpočíváme. Viktor jede do Petry, já tam byl před měsícem, tak baštím zmrzliny a obhlížím nástupy. Cestou míjím echt beduínskou vesničku (3 stany a dobytek), přijímám pozvání na čaj a 2h konverzujeme, každý v jiném jazyce, moc jsem se toho nedozvěděl.

11 . den dopoledne se Viktor vrací z Petry, odpoledne lezeme Divers-tissement (5, 4-, 6b, 6b, 5, 4, 4) na Jebel Asad. Začátek je boj o život ve vertikálním písku, v horším jsem nelezl, pak ovšem 3 nádherné délky; převislá koutová širočina (málem z ní vypadávám), dunivý sokolíček (málem ho ulamuji), další spára, koutová trhlina, ani prsty se mi do ní nevejdou (prý 6b, reálně spíše za 7a, 2 kroky řeším způsobem A1, Viktor to na druhém také nedává čistě) a nádherná koutová prstovka, no paráda.

Pouštní romantika, západ slunce 1
foto by © Viktor & Alešák

12 . den jsem dost unaveni, dopoledne okukujeme nástup tříhvězdičkové 18 délkové cesty Rock Fascination (UIAA 7-) na S stěnu Jebel Khazareh, do které se chceme pustit zítra, a odpoledne jdeme lézt Raid mit dem Camel na East Dome of Jebel Rum. 1. délka pěkná, ale dál to vede přes osolený megadunivý sokolíkovitý blok, tuším, že bychom spolu odlétli do údolí a tak pokračuji doleva další dvě délky hezkou sportovkou odhadem za 6c. 4m nad bh ušlapuji asi pětikilový stup a házím tlamu.

13 . den naposledy lezeme. Za svítání nastupujeme do Rock Fascination, první délky jsou lehké, ovšem orientačně zběsilé, podle popisu v průvodci traverzujeme 15m kamsi doprava a pak dvě délky lezeme s prominutím ve sračkách mimo cestu, lano šíleně dře, navíc zakládám průměrně 1 jištění na délku, upřímně nic moc, tak to po 6 délkách balíme, párkrát slaňujeme, pak zase nahoru pro zaseknuté lano a nakonec prcháme z hodin přes šílený dach – 30m slaňujeme vzduchem, než jsme zpátky na pevné zemi. Odpoledne si zlepšujeme náladu na Mano Negra (7a+, 6b, 6a, 6b/c), krok 7a+ již zkušeně prasíme, na něj fakt nemáme, druhá délka je pěkná spárka po vlastním a na dolezení sportovku (6b+) hned vedle a příjemně vylezeni večeříme kurovitého opeřence ve špeluňce u Abu Míny.

Pouštní romantika, západ slunce 2
foto by © Viktor & Alešák

14 . den jedem domů. V Aqabě nakupujem hromadu koření a arabské kávy, debužírujeme a utrácíme zbylé šprdlíky. Na hranici je pákistánské vízum v mém cestovním pasu vstupenkou k hodinovému interview s panem důležitým (klasika), z hranic do Eilatu, za 5 h jsem v Tel Avivu a tu jejich svatou zemi (po důkladné několikanásobné bezpečnostní kontrole) opět opouštím. Viktor má den navíc, tak okukuje Izraelsky u Mrtvého moře a v Jeruzalémě. Na severu Izraele stále hezky voní četná květena a po celé zemi sexy vojandy v maskáčích s kvérem.

Wadi Rum fakt stojí zato.

Wadi Rum, Jordánsko

II. díl

Komentáře