Lezec - Zpravodaj

Kromě okrajových oblastí Alp všude na týden předpověď trvalý "monzun". Tudíž volba spadala logicky na pro nás nejdostupnější Sušky ve Švajcu. Jedná se o severní stěnu, tudíž lezení na horké léto ideal.

Jedeme cca 16 h s přespáním ve velmi vydatném dešti. Občas jedeme i na dálnici krokem. Do oblasti dorážíme navečer ve velmi vydatném dešti. Spíme pod stěnou na parkáči. Ráno jsou tropy všude mlha jak v pralese. Rychlá vydatná ale zároveň kvalitní snídaně à la Kareš. Nástup cca hodinu do strmého kopce a bloudění mokrou džunglí pod stěnu, z které všude teče voda. Oba mokrý jako myši nastupujeme tou nejsušší částí do stěny. První délku celou vrtá Honza. Je to dosti svižný rajbas s pekelným nápřahem do oblé lišty. Za cca hodinu je hotovo. Dobráno na polici a další délku vrtám já.

Nástup po cca 10m rozchrastaném odštěpu po friendech. Na konci odštěpu logicky patřil první nýt. Na žádost Honzy tuto první pasáž později dojišťuji jedním nýtem. Další pasáž této délky je již překrásně převislá kompaktní stěna po středně dobrých chytech.

Po dobrání na polici následovala lehká diskuze, jestli děláme Eurocestu à la Tetín, nebo horskou klasiku. Nakonec jsme se zaplaťpanbuh shodli na klasice:)
Další délku vrtá Honza. Ten je po 4 nýtech nečekaně vyčerpán a tuto délku dodělávám překvapivě já. Tímto mu chci znovu poděkovat, že na mě v klíčové pasáži zařval: "Neskákej, vpravo máš velkej spoďák!" Tímto činem udělal celé vystoupení méně dramatické. Další pasáž míjí jakýsi starý traverz po skobách, kde si cvakám skobu a nadlézám jí cca 4 m a do spoďáku zakládám frienda. Letím za chvíli i s friendem i s prasklou skobou cca 15 m k Honzovi. Po tomto vystoupení již probíhá jednoduché dobrání na štand.

Pomalu se začalo se smrákat a byl čas slanit. K autu dorážíme až za tmy. Zde nás místní domorodec upozorňuje, že je zde zakázáno kempovat. Lámavou švýcarskou portugalštinou mu vysvětlujeme, že zde nekempujeme, ale jen vaříme večeři a spaní v autě je vlastně jenom parkování, že jo? Rezignuje a odchází. Jdeme spát brzo, protože nás ráno čeká další práce.

Ráno je již vymetené jako po monzunu. Postup stejný až pod stěnu. Zde jumarujeme po zanechaných lanech ve stěně až na konec poslední hotové délky. Další délka je na Honzovi. Já jsem po těch 150 m jumarování hotovej jako po 2 hodinách bouldrování s Eťákem. Zato Honzik vypadá, jakože se jenom lehce rozehřál:) Vrchol všeho je ten, že na sebe navleče vrtačku s cca 10 nejtama bez lana na matroš, aby byl lehčí:)))) I s tímto vercajkem dělá tento Český Robokop solidní 6m odlezy v 6c terénu. Má můj respekt! Na konci převisu dělá logický štand.

Další pasáž je na mně. Po vytrvalostním lezení po dírkách a později velkých kapsách dolézáme na starý štand do staré cesty. Zde ukončujeme naše snažení a na vrchol nedolézáme, neboť nám to přijde zbytečné a nemáme na to hlavně čas. Pomalu slaňujeme celou naší cestou a všechny volné kameny a kamínky posíláme do údolí. Některé pasáže lehoulince zevropšťujeme:)

K autu dorážíme opět za tmy, ale dnes si pivo neodpustíme. Jdeme spát brzy, protože nás ráno čeká RP.

Další třetí den lezení je pro mě kritický a jsem již dost na sračky. Namísto toho na Honzovi je vidět, že se zatím lehce rozlezl a dnes si prý doufá konečně trochu zaleze:) V první délce dávám dosti nadějný pokus. Po mě dává Honzik první délku na 3.pokus PP.
V dalších délkách si uvědomuji, že to celoletní pití piva a lezení klasik v Českém ráji na tento druh lezení moc nepřidá:). Vedení tedy přebírá logicky Honza a posílá všechny zbývající délky RP a poslední OS. Dolézá na náš poslední štand a společně slaňujeme pod stěnu. Opět onen stisk pravicí a pevný pohled do očí! "Dobrý vole!"
Dáváme si rychlé pivo a stejk ve srubu Buvette des Sattels. A za cca 7 h jízdy jsme v 1 h ráno v Praze. Co vše se dá stihnout za 3 dny (20.-24.8.2019) v Dolomitech, že?

Zdarecmazec Lukáš a Honza

Švýcarské Sušky