Sobotní odpoledne na Suškách. Čekáme pod Velkou plotnou, až bude volná, a pozorujeme lezce vedle na Malé plotně. S přehledem ji vystoupá, přejde hřebínek a pokračuje.
Jeho spolulezci, žena a muž, stojí na zemi u nástupu a někdo z nich ho jistí, ale přes vrchol Malé plotny na něj nevidí.
Lezec ladně stoupá a hlásí dolů "Tady je kruh". Koukáme, jak přelézá převis nad kruhem, pak kolmou část. Dává smyčku, když tu můj parťák říká: "Hele, dyk ho nikdo nejistí!" Nojo, fakt. Lano jde od lezce na hraně do smyčky, pak pět metrů ke kruhu, pak dalších pár metrů k hodinám, podél Malé plotny a na zem. Muž a žena se hrabou v batohu, obouvají si boty a o svého forštajgra se pranic nestarají.


Řveme na ně, že jejich vyvaděč leze dál. Žena vyskočí a zapíná si lano do osmy. Prvolezec dolézá již lehčí část hrany opět jištěn. Všechno dopadlo dobře. Prvolezec v pořádku dobral své partnery. Jen když jsme se sešli pod plotnou, styděl se za své jističe natolik, že se raději schoval před zvědavým okem aparátu.

My jsme si pak dali Velkou plotnu a pár dalších cest a jeli domů. Jen mi to připomnělo, jak v Dolomitech na Preussovi na Piccolissimu na moje volání "Zruš" zrušila dvojka nad námi. Jojo, život je složitej....