Nemáme to všichni snadné. Nikdy jsme neměli. Ale jde o to nevzdát to.  A o tom to je. V životě, i v lezení. Ne nadarmo míří singáčská šipka nahoru, což je pro někoho výš, pro jiného dál. Po pár předchozích akcích, kdy nám moc nepřálo počasí, jsme zvolili jinou taktiku.

Dva zářijové termíny po sobě s tím, že aspoň v jeden to vyjít musí, i za cenu značného organizačního nepohodlí. Bohužel, všechno se semele jinak, než si člověk naplánuje, zbyl z toho nakonec termín jeden a předpověď počasí pár dní před konáním nejistá. Takže rušíme. Tedy nerušíme, jen o dva týdny odkládáme. A posun se vyplatil.

Letošní IX. ročník horolezecké akce HandiCamp, především pod taktovou firmy Singing Rock a za spolupráce Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity, proběhl o víkendu 2. – 4. října 2015. Sice již v pokročilé roční době, ale nakonec s přívětivým počasím. Nejen že ruce na skále nezábly a nebylo mokro. Ale i Ti, co neměli moc teplé spacáky, to ve stanech přežili a ráno se mohli ohřát v budkách s přímotopy těch „šťastlivců“, co si je rezervovali jako první ?. To vše v areálu Jezdeckého klubu Blatiny. Ano, vracíme se po letech na osvědčenou lokality na Vysočinu, na Drátník a Čtyři palice. Tedy tam, kde si zalezou nejen začátečníci, ale i ti pokročilejší, hlavně ale ti, kterým handicap nalajnoval pro život i lezení (není to jedno a to samé? ☺) úplně jiné možnosti. Je nám sice předem jasné, že tady na skalách bude narváno, ale snad se nějak podělíme, snad se naše třicetihlavá skupina někam vejde…

K překvapení nás zkušenějších, co situaci známe, jsme tam chvílemi byli i úplně sami, no neuvěřitelné. V sobotu na Drátníku vše běží jako po drátku, nataháme cesty, zbudujeme lanovku mezi Sokolem a Orlem… a hlavně si to celý den pořádně užíváme. Natažená lana jsou k dispozici i ostatním příchozím lezcům, čehož řada z nich využívá. Komu se poštěstí se hned vrhnout na lezení a také si pošetřit vlastní lano, tedy ehm chtěl jsem říci vyzkoušet si nové produkty Singing Rock :-o?!. Večer uzavřeme skvělý den společným posezením spojeným s promítáním fotek a vyprávěním o výstupu na Kilimandžáro, u čehož někteří už i usínají. Takže do spacáků a nechat si zdát krásné sny.

Ráno je mlhavo, ale zase tepleji, takže i ti s letními spacáky se vyspali a neklepali cepíny (přece nebudu říkat že kosu!). Rychle balíme a po snídani vyrážíme na Čtyři palice. Tady je lezců víc, ale zase si nezavazíme a vejdeme se. A zase někteří „cizí“ využívají možnost a „testují produkty“ ☺ Ti co mají lezení dost či odpočívají třeba řeší s horským vůdcem Tondou Volkem, co je to technické lezení a jak se dělí, nebo si zkoušejí uzlovat, jistit atd. Jako šestiletý neslyšící špunt Toníček, s jistítkem na smyci okolo šutru radujíc se nad tím, jak jeho dospělá teta jede ze skály hezky rychle, když to lano úplně pustí ☺

Ostatně s Toníčkem, nejmladším účastníkem HandiCampu, byla zábava. „Ten pán nemá ručičku, on je postižený.“ „A ta paní také nemá ručičku, a druhou má nějakou křivou, ona je také postižená“, komentuje ve znakovém jazyce otevřeně lidi v naší partě. „A Ty Toníčku, když neslyšíš, postižený nejsi?“ „Ne, já nejsem postižený. Ale slyšící postižení jsou!“ Jak to, že jsou postižení, Toníčku“? No, protože neumí znakový jazyk, tak jsou postižení…“. 

Den se překlopil do odpoledne a pomalu se musíme rozjet do různých koutů republiky. Přebíráme matroš, překládáme bágle, přesedáme z aut do aut, podle toho kdo kam jede a kdo má volno. A také, že bychom se mohli potkat ve Víru na ledové stěně. A hlavně na příštím HandiCampu, který by mohl být na písku. Bude totiž kulatý (jako jsou kulaté vrcholky pískovcových věží), jubilejní desátý, takže třeba bude i horolezecký dort. A víte, jak takový dort vypadá? Má několik pater, ale převislých….