O Mistrovství Evropy toho bylo napsáno mnoho. Pravidelné reporty z každého dne zveřejňované na Facebooku a instagramu ČHS a přímé přenosy jednotlivých kol závodu nás udržovaly v plné informovanosti.

Přesto je potřeba se zamyslet a zhodnotit celý závod a naše působení v něm co nejobjektivněji.

S největšími nadějemi na olympijskou nominaci vstupoval do závodu Jan Kříž, který se pod vedením Tomáše Bintera poslední dva roky připravoval právě na tuto událost. Bylo jasné, že šance zvítězit v kombinačním finále není pro specialistu na jednu disciplínu velká, ale teoretická možnost existovala. O přípravě Jana Kříže jsme bohužel neměli mnoho informací a s jeho obtížnostní a boulderingovou formou jsme se seznámili až na společném říjnovém soustředění v Innsbrucku. Naše obavy a předpoklady se naplnily, ale není co vyčítat – nastavený formát a nominační kritéria dávala rychlostníkům šanci pouze na předchozích nominačních závodech v Hachioji a Toulouse. Věříme, že Honza není zklamaný, odevzdal svému cíli vše a může se těšit na další olympijský cyklus, ve kterém se bude připravovat už ve své disciplíně!





Další – musíme přiznat, že překvapivou nadějí na získání posledního olympijského ticketu byla Eliška Adamovská. Díky několika přesunutím Mistrovství Evropy a velké nejistotě, jestli vůbec závod proběhne, si Eliška reálnou možnost nominovat se v tomto závodě příliš nepřipouštěla. Během covidových omezení, ale začala na své výkonnosti tvrdě pracovat, v úzké spolupráci s Petrem Klofáčem - hlavním trenérem reprezentace a trenérem CS MV Olymp pozměnila některé přístupy, metody, a v druhé půlce roku byla její forma jak v boulderingu, tak v obtížnosti na velmi dobré úrovni. Což se potvrdilo také v jediném závodu světového poháru v Brianconu. Od toho okamžiku se začala plně soustředit na přípravu na ME v Moskvě, kde se její šance na nominaci na OH – díky vzestupné tendenci její výkonnosti ve dvou disciplínách, menší konkurenci mezi závodnicemi (na poslední chvíli se odhlásily některé favoritky) a perfektnímu vyladění její formy, o které se opět postaral Petr Klofáč, stávaly čím dál reálnějšími.

Po skvělém výkonu v samostatném ME v lezení na obtížnost, kde jí první místo uniklo jen kvůli pomalejšímu času ve finálové cestě a po famózním průletu kombinační kvalifikací, ze které postupovala z prvního místa jsme si všichni v duchu přáli a doufali, že i ten poslední den vyjde! Štěstí se ale na chvilku otočilo zády, když Eliška promarnila několik pokusů v boulderovém kole a kvůli 8. pozici v rychlosti už nebyla šance na celkové vítězství. Mnozí tento okamžik pociťovali jako zklamání, Elišce přišlo hodně povzbuzujících zpráv, ale my i ona jsme byli spokojeni, že po takovém nepopsatelném fyzickém i psychickém vypětí byla schopná vybojovat další medaili i v kombinaci.

Eliška je velkou nadějí našeho sportu. Díky jejímu přístupu, nasazení, odhodlání a obrovské píli a vůli, ale také pokoře je příkladem a tahounem pro všechny ostatní současné i budoucí reprezentanty!





O nominaci na olympiádu se pokoušel také Martin Stráník, který by opět díky nadprůměrným výkonům ve dvou disciplínách měl relativně velkou šanci. Martinovi se skvěle zadařilo v samostatném závodě ME v lezení na obtížnost, kde postoupil do finále a vybojoval výbornou 6. pozici, bohužel ale v kombinační kvalifikaci v boulderingu nezvládl skoro povinný boulder č. 1 a bylo po nadějích.



Byla škoda, že jak bouldery, tak i cesty na obtížnost byly ve veledůležitém kombinačním závodě příliš lehké, takže o celkovém vítězi a dalším účastníkovi OH v Tokiu rozhodovaly buď pokusy nebo ještě hůř - čas v lezení na obtížnost!!!!



Další skvělé výkony zaznamenala především Markéta Janošová, mladá teprve 16letá závodnice, která také věřila tomu, že bude možné se nominovat na OH, a díky jejímu odhodlání a přesvědčení jsme tomu věřili i my. Markéta předvedla velmi dobrou formu v obtížnosti, kde se dostala do finále a jen kvůli zbytečné chybě skončila na 8. místě. Méně se jí pak dařilo v boulderech, které opravdu nepřály menším závodnicím. V závěru závodu – v kombinační kvalifikaci už na ni dolehla únava po tak dlouhém fyzickém i psychickém vypětí. Celkově se umístila na 18. místě. Maki nám ale v dalších závodech v roce 2021 ještě ukáže a i v jejím případě jde o velkou naději pro české sportovní lezení do budoucna.



Velkým příslibem v disciplíně bouldering je Eliška Bulenová, která nám po opatrném kvalifikačním kole, ze kterého postupovala až jako dvacátá vyrazila dech svým výkonem v semifinále! Na začátku jsme nevěřili, že by stačil na takové skvělé umístění, ale s každou další a další závodnicí v semifinálovém kole naděje stoupaly. Nakonec byla Eliška na hranici finále, které by ještě mohlo být ve hře, kdyby se nám podařilo podat protest na výkon (nepřesvědčivě kontrolované držení topu) Staši Gejo – ta by po uznání protestu dostala další 2 minuty na nový pokus, a to už ví jen bůh, jestli by se jí podařilo top udržet. Byla to velká smůla a ponaučení, bohužel ale během celého závodu v boulderingu (hlavně v kvalifikaci a semifinále) bylo častým problémem nesprávné posuzování jak zón, tak i topů ze strany rozhodčích, a nebylo v časových možnostech koučů, jejich rozhodování neustále kontrolovat a přezkoumávat. Ve finále a v kombinačním závodě už byla situace po našem upozornění lepší.



Míša Smetanová trošku smolně vstoupila do závodu, když se i přes své kvality a solidní formu neprobojovala do boulderového semifinále, přičemž jí jeden potřebný top unikl jen o kousek. Chuť si spravila v lezení na obtížnost, kdy do semifinále postupovala z 10. místa – finále pak po malé chybě v cestě uteklo o jednu pozici, a Míša skončila devátá. V kombinační kvalifikaci, předvedla dobrý výkon jak v boulderech, tak i v obtížnosti, na finálovou osmičku, ale chybělo dost. Míša je stejně jako Markéta čerstvou členkou CS MV Olymp a my věříme, že jí její zapálení a neobyčejná motivace do tréninku vydrží i v dalších letech!



Slušný výkon v samostatném závodě ME v lezení na obtížnost ještě předvedl Šimon Potůček, když skočil celkově na 15. pozici (z celkového počtu 40. mužů) v těsném závěsu na 19. místě pak skončil jeho bratr Štěpán.



Zamyšlení a hodnocení patřilo jen těm nejvýraznějším výkonům našich reprezentantů. – Ostatní předvedli to, na co v tento moment měli natrénováno, a směřuje k nim kromě poděkování za reprezentaci také pobídka k zamyšlení se nad svou přípravou, nad její kvalitou, nasazením, schopností přijímat a realizovat nabízené podněty a využívat je ke svému prospěchu. K tomu všemu jim budou k dispozici jak reprezentační trenéři a jejich asistenti, stále se vylepšující tréninková aplikace Yarmill, kromě tradičního testování na FTVS také nové možnosti testování v aplikačním centru Baluo, specializovaná fyzio péče a hlavně nově vznikající tréninková centra v Brně a v Praze, která obě zahájí svou činnost a budou plně v provozu od Nového roku. Podrobnější informace o jejich provozu, podmínkách využívání a další související informace přineseme v nejbližších dnech.



Všem účastníkům ME v Moskvě už bylo mnohokrát poděkováno, ale neuškodí se ještě jednou opakovat. Tento závod byl po všech stránkách výjimečný. Děkujeme za pomoc, asistenci a péči Matouši Pokornému a Patriku Chovanovi z FyzioGym Cooper a Janu Virtovi za krásné fotky! Dík patří také Ivaně Palasové ze sekretariátu ČHS, která nejen že perfektně zvládla mimořádně náročnou organizaci celého výjezdu, ale byla po celou dobu závodu k dispozici a pomáhala řešit další problematické situace.







Ohlédnutí za ME ze strany některých reprezentantů:

Míša Smetanová

Se svými výsledky na závodě jsem spokojená. Byl to fyzicky náročný závod, ale Matouš, Saša a Patrik se nám neustále věnovali a díky nim jsme to všechno zvládli. Už se nemůžu dočkat na příští sezónu a doufám, že už bude zase bez omezení.



Eliška Adamovská

Teď při dvoutýdenní lezecké pauze se v mých myšlenkách k Moskvě vracím hodně.

Myslím, že je to asi proto, že jsem se nikdy před tím na určitý závod nepřipravovala tak cíleně a specificky, tak se od toho teď asi nemůžu úplně odpoutat a přiznat si, že už je opravdu konec.

Tento závod byl pro mě určitě oproti ostatním velmi jiný, ať už z důvodu dlouhé, řekla bych, že i tvrdé přípravy, tak nastavením hlavy.

Jela jsem tam s tím, že jsem věděla, co chci, a nehodlala jsem si skvělou formu zase podělat mou už ne tak skvělou hlavou.

Na mentální stránce mého výkonu jsem, stejně tak jako na fyzické, během letošního roku dost pracovala, tak jsem ráda, že se to projevilo.

Chtěla bych hrozně moc poděkovat našim koučům Saše, Matoušovi a samozřejmě Patrikovi, za to, jak skvěle a neúnavně se tam o nás starali.

Opravdu si myslím, že tento závod byl, ať už ze strany organizátorů, tak právě těchto našich koučů, kteří jeli prakticky nonstop, zvládnut s maximální profesionalitou, kdy nám byl poskytnut absolutní servis ve všem.

Také bych chtěla poděkovat všem spolureprezentantům, za všechno fandění, moc si toho vážím a udělalo mi to fakt radost.

Jsem moc ráda za to, že je teď v našem týmu pár velmi talentovaných a motivovaných lidí, kteří jsou ochotni lezení obětovat spoustu úsilí a času, a o kterých určitě ještě uslyšíme.

V neposlední řadě děkuji Klofimu za perfektní vyladění formy, ale hlavně za to, že jsem díky němu začala více trénovat věci, které mi fakt nejdou, i přes počáteční frustraci se s tím poprat a vidět výsledky.

Saše tímto moc děkuji za neustálé konzultace, psychickou oporu a všechny ty roky tréninku, které mě formovaly jako sportovce a mám díky nim pevný základ, na který teď můžu stavět.  Díky těmto dvěma lidem se stále učím víc a víc otvírat novým věcem, věřit si a pushovat se.



Martin Stráník

Závod proběhl bez problémů, s výkonem jsem celkem spokojený, finále v obtížnosti byl pěkný zážitek, škoda malé chybky, bedna byla blízko.






Fotky: Jan Virt (celá fotogalerie zde)

Alexandra Gendová - trenérka mládežnické reprezentace a hlavní trenér VSCM