Marek Holeček v souvislosti s prvovýstupem Satisfaction na Gasherbrum I, který vylezl 1.8. se Zdeňkem Hákem, napsal v uplynulých dnech několik komentářů pod články zde na Lezci. Protože jsou docela obsáhlé a vysvětlující, domluvil se s námi, že je recyklujeme v extra článku.

---

Je lezení v Satisfaction jako ruská ruleta?

Reakce na komentář, jak bezpečné to bylo, který pokládal čtenář s nickem Horolezec takto: "Mára dříve napsal: Nevím, zda bude naší výhodou zvolený směr, který je rychlejší na průstup první poloviny stěny.
Jelikož kluci (Uk) valí bezpečnějším mixovým pilířem od spodní části, kde nehrozí pády kamenů a malých lavin. Ale je to výstup výrazně pomalejší a zároveň tím neříkám, automaticky těžší.
Zdeňek Hák teď napsal: Není to žádná ruská ruleta… ........ V té naší (trase) celej měsíc nepadaly laviny, ani moc kameny… "



"Čus Horolezče,
Hook tím neřekl, ani tím nemyslel, že ve spodní stěně je klid. To vůbec ne! Bylo mraky lavin, které sjezdily, jen co jsme tam byli, v dnech, kdy sněžilo, a hromada kamenů, která stále nepřetržitě padá. Má jen předvídatelné časy. Neboli, „každý kuloár“ a je dobré si to vrýt do paměti, pokud chceš lézt v horách a přežít, je pod zákonitostmi momentálních podmínek a je více než stěny na ně náchylný. Takže modelově, pokud začne drobně anebo hodně sněžit, tak okamžitě se schovej nebo zdrhej. Protože do pár minut, čím je to prudší a podledněný svah, jede sněhová řeka, nebo ještě hůř, pokud je již stabilizovaná drobná vrstva na svahu, tak lavina jak prase. Čili 1500metrové skluzavky, mimochodem dvojnásobně velké a prudší místy, než „Le Linceul“, neboli s českým přívlastkem Lantuch na Grandes Jorasses, jakmile nahoře zafouká nebo padne pár vloček tak opakuji, vždy okamžitě bez velké prodlevy to začne jezdit.
Háček už lehce v rámci všech hrůz už toto vytěsnil jako součást obecných rizik a hromady zážitků. Nicméně i při samotném úspěšném výstupu jsme hned v první třetině stěny museli zalézt do útrob příčné trhliny, která tam naštěstí byla a tři hodiny čekali, až laviny, které bychom rozhodně v lýtkách neustáli, přes nás přelétnou. Pak bylo rozhodnutí, zda zdrhneme, či nikoliv, protože ty tři hodiny nám byly ukradeny z lezení, které jsem měl přesně vypočítané pro bezpečný dolez pod séraky. A proč? Protože po přetočení slunce, když se objeví kolem desáté, začnou do třiceti minut na to padat kameny, které padaly! Zní to nejprve jak vzdálená helikoptéra a během jedné sekundy, než stačíš udělat cokoliv, tak prolétne vedle tebe „butr“ zuřivě vrčící. Takové setkání se zásahem je většinou konečná.
Když to shrnu Horolezče, logistika a zkušenost, je to, co ti dává šanci uspět a nebezpečí eliminovat. Tyhle rozhodnutí jsem měl na starosti já, kdy vyrazíme, jak dlouho nám to asi bude trvat, kde asi budeme spát, co budeme dělat když… A to jsem úspěšně prodal. Nám počasí moc nepřálo, ale i tak jsme proběhli a klidně to zopakuji, i když to Zdenda odlehčil, tak peklem, jelikož kuloár vždy bude ruská ruleta. Apropo, mluvím jen o spodní části, nikoliv o prvním mixovém klíči, kde je průlez do sedla 7400, který zarazil třeba Valerije Babanova a pak dalších úseků výš! A z mé zkušenosti, kterou ti rád předávám, je lepší dřímajícího obra nedráždit delším časem při průlezu, než je nutné. Takže být účelný a mít pokud možno připravené záchytné body, kam se dá zdrhnout. Jo a ještě doporučuji nezapomenout, před tím se pomodlit ke všem bohům.
The End a díky Mára"



...
"Víš co Horolezče,
podívej se nazpět do počasí v regionu Gasherbrum I. za období od 30.6 až 1.8 a je to průhledné a jasné jak facka, kolik dnů sněžilo, kolik napadlo! Za další můžeš si zúžit hledání na období našeho výstupu, čili 25.7. až 1.8. a nezapomeň k tomu přičíst vítr od 7000 výš. Protože ten dokáže, pokud to nevíš, také nasát sníh z vedlejších kopců a flusat ho na nejvyšší štíty trčící nad ledovec. A že v severovýchodním Karakoramu, je Gasherbrum I. na pakistánsko-indicko-čínské hranici naprosto vystrčený oproti dvojce, trojce, čtyřce, nebo Broad Peaku a K2, kde může být dost často naprosto odlišné počasí. Tím dělá JZ stěnu peklem. Ale to bys musel nastudovat materiál a blíže se do problematiky zahloubat. Tak ti to říkám. Jelikož předpokládám, že zkušenosti máš o tom bídné, dle tvých otázek. Co se týče odpovědí Zdendy, který je pohodář a skromný kluk, tak tím zlehčením stavu věcí si upřímně myslel, že si to drama, aby nevypadal jako tlučhuba, každý z Vás dokáže představit a dosadit. Chyba, není tomu tak a už jsem mu to volal včera při cestě do Zermattu, kam odjížděl. Jelikož těch lidí, kdo něco v těchto podmínkách podobného zažili, se v Čechách historicky vejde na deset prstů. Ostatní nevědí, jen tuší a snaží se dosadit z vlastních jiných zážitků. Takže jsem se naučil za léta obhajob, že je třeba co nejlépe slovně situaci opsat, nic nepřidávat!!! a také neubírat. Nehledě, že Zdenouš nemá bohatou zkušenost jako já s otravnými dotazy, snažící se vše dehonestovat. Podívej se Horolezče na světové weby a komentáře, zda je tam tak všímavý čtenář jako Ty. Přitom tam šel naprosto stejný ekvivalent českého článku přeložený do angličtiny. A na případné doprovodné dotazy, jsem neodpovídal jen já, ale i Háček. Jinými slovy, už jsem ti napověděl, kde si můžeš ověřit skutečný stav věcí ohledně počasí a tak dále z webů jiných expedic, a až sestříhám film, tak to budeš mít i obrazově. Aspoň uvidíš, jak vypadají laviny, když se na ně díváš odspodu, respektive, když ti přelétávají nad hlavou. Pokusíš se mi následně sdělit, jaký označení bys tomu dal, ju? Tím s omluvou naši společnou debatu si dovolím ukončit.
Děkuji Mára"



Zdneněk Hák a Mára Holeček
...

"Jéjej, já jsem v klídku a to naprostém.
Jen se snažím trpělivě a ucelenou odpovědí, vysvětlit pro české luhy a háje různé "rádoby" nesrovnalosti, či paradoxy. Vycházím z negativ, které v této kotlině nejednou zaškodily a to už historicky. Mohu to antidatovat od prvního světového záseku z roku 1999, který se nám povedl na Amin Brakk 5850 m v Karakoramu. Dodnes (18 let) je to nejtěžší český prvovýstup v BigWallu s parametry, které atakovaly tehdejší světový TOP. Hodně lidí v Čechách, včetně bafuňářů, nás nechtěl slovně podpořit, protože nějací pražští Pepíci, nemohli něco takového udělat, že? Panoval názor, že jsme si vycucali vše z pod nehtu. Až po letech Rusové a další potvrdili náročnost a vystřihli hold i v AAJurnalu. Taktéž Patagonie, kde až letos dolezli naši variantu, co jsme vylezli s technickými úseky už v roce 2000. Následně přišli další, Kyrgyzstán, nebo Nepál, kde dolezení otevřeného našeho směru, který jsem atakoval dvakrát, nakonec si odnesli zlatý cepín úžasní Japonci. My jsme nakonec prolezli jižní stěnu, ale v  té době se muselo na nominaci zlatého cepínu lézt až na vrchol, který jsme vypustili, a tím pádem jsme byli mimo hru. Dnes už tohle pravidlo logicky není vyžadováno. Nicméně zlomová byla až Indie 2006, kdy alpinistický svět konečně přiřknul a orazítkoval náš výstup světovou bombou. Neměl jsem v té době bohužel ještě dostatečně „zmáklou“ propagaci a politikařinu kolem, která je nedílnou součástí každého prvovýstupu. Tím nominace nám unikla a cenu si o dva roky odnesli Conrad Anker, plus dva parťáci, kteří měli vše krásně zpracované. Jen pro srovnání, my jsme prolezli vše čistě, krásnou přírodní linií na rozdíl od nich, kteří toporně hákovali ve vrcholové partii. Následně obhajoba přestala být tak náročná, protože jsme byli v kategorii důvěryhodných, ti co umí. Jinými slovy další výpravy v Pakistánu, Afhgánistánu, Nepálu s nominací na hlavní cenu v Chamonix atd. už vždy měly prostor v zahraničních časopisech a byli jsme poptáváni z jejich strany, včetně ročenky American Alpine Jurnalu. Ať to ukončím, když se něco povede, tak doufám, že naše úžasná země, a pozor, neberu to paušálně, mentálně dospěje. Kde místo nepřátelských štouranců se bude ptát na věci, které můžou spíš tazatelovi pomoci při jeho realizacích.
Těbůh Mára"

Vybráno z komentářů pod článkem: Mára Holeček on-line rozhovor k prvovýstupu na G1


Mára Holeček


Zdeněk Hák 

---

Ad Radek Jaroš

Reakce na komentář čtenáře Michala k tomu, že Mára po návratu zpochybnil prezentaci výkonů Radka Jaroše:

Ahoj Michale,
využívám toho, že jsem před chvílí dokončil online rozhovor na Lezci, a tak už dojedu i odpověď Tobě. Radka bych nikdy neřešil, jelikož mám na práci daleko lepší a hezčí věci, ovšem to by musel zůstat v mantinelech, kam patří jeho výkony. Čili osobní úspěch, kterému se dá upřímně zatleskat. Protože ta oběť a výkon není jen tak pro někoho. Doposavad OK. Jakmile ale osobě začne tvrdit, že je nejúspěšnější himalájista a že tam vylezl třeba sólo s velkohubostí jemu vlastní a vůbec použije slovo lézt, které nezapomene zdůraznit, tak mi to vadí. Tím si řekl o audit svého konání. Takže můj hlas jsem zvedl ne teď, ale dlouhodobě na to poukazuji a z jasných důvodů. Jelikož lhát a podvádět se nemá. Dokonce ani mlčením podporovat. Jelikož jestli je lezení v horách i kusem sport, tak jsou tam jistá pravidla, kodex a etika, kterou nám přenechali naši otcové, dědové a dědci dědů. Pakliže vyjedu lanovkou na kopec, tak nemohu říct, že jsem tam vyšel. Tím, že lezu ferrátu, nejsem automaticky horolezec. Když mi někdo hodí z Prachovské jehly lano dolů a já vyjumaruji na vrchol, nemohu říct, že jsem tam vylezl, ale vyšplhal po laně. Jinými slovy jsem si to zjednodušil a nepoužil dovednosti lezeckého pohybu. Stejné je to v horách, pokud se aktivně aspoň neúčastním při budování cesty, nemohu tvrdit, že jsem ji vylezl, nebo se aspoň nebuším do prsou, jaký jsem to tygr Himaláje. Přitom ani jedním výstupem krom Šiši, se nepřiblížil úrovni minulé a předminulé generace lezců. Výstupy byly většinou provedeny v „horším duchu“ než u prvovýstupců, které byly udělány mnohdy i více než před padesáti léty. Tímto prohlášením kálí na hlavu klukům, kteří lezli před ním a ke kterým se dovedností nepřiblížil. To je dokladovatelný a neoddiskutovatelný fakt. Svět se netočí dozadu, ale vždy dopředu a jinak za našeho žití tomu nebude. Kdo sám o sobě dokáže tvrdit, že je fakt nejlepší a profík, už tady to smrdí jak chcíplá ryba, protože by to měli říkat z mého pohledu druzí, tak by musel pronásledovat současný trend, nebo být o krok před ním. Berte i další aspekty, pakliže bude třeba někdo z Vás žádat o partnerskou podporu, tak naprosto zbastlil etalon kvality. Protože se obligátně na schůzce zeptají: „A na jakou osmitisícovku polezete? Ne, pardon žádná osma, chci lézt na kopec, o kterém jste vy a ostatní nikdy neslyšeli.“ K dalšímu, proč zrovna na něj a čím je zajímavý, se již nedostanete, protože vám popřejí hezkého dne a doporučení hodně štěstí o dům dál. Nejde o mě, já partnery mám, ale o vás a především o narovnání prostředí. Jelikož tlučhubům a fabulujícím lhářům se nesmí dávat prostor, jelikož rekonvalescence trvá delší čas, než doba, kdy se škodilo. Takže nesu kůži na trh s tím, že budu sklízet nevoli. Přesto to udělám, protože lezení je moje životní láska, a co jsem dostal do vínku od předchůdců, jako je Rak, Šmíďák, či Radan Kuchař, chci předat dál. Přitom stačí jet jen na Slovensko, kde Peter Hámor dokončil běh čtrnácti vrcholů, téměř ve stejném duchu jako Radek. Přitom je to oproti němu inspirativní a skromný chlapík, netancující jak slon v porcelánu, kterého kousla do řitě tarantule. Slova typu nech to být, mě upřímně mrzí, jelikož takto jsme nechali být třeba bolševiky a jinou pakáž, než se hlasy spojily a odsoudily zlo, tam kam patří.
Díky Marek

Uvedeno pod článkem: Marek Holeček: Satisfaction! na Gasherbrum I 8068 m - za ED+, M7,WI5+, 70° 3000m

K tomu nám Mára ještě doplnil z jednoho vyjádření:

"...Co se týče Jaroše a jeho stylu prezentace, tak spousty lidí si myslí, že chci tím strhnout na sebe pozornost. Nikoli a můj dlouhodobý postoj je neměnný. Jsem přesvědčen, že horolezectví svými postoji neprospěl, ale výrazně uškodil. Zkus se na něj zeptat Raka, Poldy Sulkovského a tak dále. Lidí, kteří mají elementární znalost, nikoliv jen pocit, jak to v těch vysokých kopcích vlastně chodí…. Že jsme pustili jeho plkání, až do tohoto stadia, beru jako selhání naší komunity, včetně neprofesionality médií, včetně váhavosti ČHS, Olympijského výboru a dalších tleskačů. ... Nemám problém to zopakovat a doložit přímo z Radkových zdrojů. Já rozhodně hlavu do písku strkat jako valná většina nehodlám už z principu. ... já jsem pevný ve svém rozhodnutí. Mára"

---

Ad Ueli Steck

Mára nám ještě poskytl text, v kterém se vyjadřuje k nedávno zahynulému Ueli Steckovi, napsal ho ještě v základním táboře pod Gasherbrumem, vyšel v časopisu Lidé a hory a upozornil na něj čtenář zde v diskusi na Lezci v souvislosti s kritikou Radka Jaroše:

"Ueli turbo Šnek…
Nejspíš, co teď napíši, nebude rozhodně v souladu s  provolávanými ódami o člověku, který dokázal na sebe strhávat svými výkony pozornost a byl ve svém konání mnohdy rychlejší než vítr. Konec konců dostal jsem prostor a dotaz, zda bych „za sebe“ neshrnul přínos rychlonožky Ueliho Stecka. Tak se svými pocity ven na světlo boží. Je pravdou, že ten, kdo už nemůže se hájit, se má nechat být, a s tím doslovně souhlasím. Čili budu klást otázky spíš sám sobě, přitom proměnné si může každý dle svého uvážení následně dosadit do rovnic. Zároveň budu vycházet z toho, co je již zaznamenáno a hlavně obecně přijímáno jako fakt. 
Takže hned od podlahy, je super rychlost přelezů tím novým hnacím motorem, který posune horolezectví dopředu?
Pokusím se na to podívat z hlediska účelnosti, což je v zásadě minimalizování délky výstupu a tím spojených rizik. Jako je změna počasí nebo s přibývajícím časem roste vyšší pravděpodobnost setkání se s empirií, jinak řečeno na blbém místě v nesprávný čas, což je třeba pád kamenů, séraků, lavin. Pak také s dlouhodobostí přichází i únava a tím vyšší pravděpodobnost výskytu lidského selhání. V tom případě jsem rozhodně pro, tam má svižnost pohybu zelenou. Nicméně o to se snaží horolezectví již od počátku, být účelnější, šikovnější a lehčí.
Pokud ovšem přetransformuji výstup na závod osmnáct set výškových metrů překážek sólo stylem, cestou, která je mnohem víc jak půl století stará, a udělám z výstupu třeba na Eiger běžecký ovál, tak jaké kupředné poselství pro horolezectví si z toho mám odnést. Respektive co za hodnoty si mohu přiřadit pro vývoj lezení. Nová cesta nebyla vykonána, jen se tak vrátíme opakováním výstupu obrazně řečeno v čase do doby rovných cepínů, maček bez předních hrotů a konopných lan. Jediné nosné, je rychlost vykonaného průstupu a psychická odolnost z vědomí tíže, že chyba se trestá odchodem do věčných lovišť. Vychází mi s toho jediná výslednice, krom akceptovaných rizik, které jsem opsal výše, tak přihazuji další zbytečný level. Pakliže by mělo horolezectví zůstat zodpovědnou činností s přijmutím objektivního nebezpečí, které skýtá bouřlivé prostředí nespoutané přírody, jednoduše mi sem akce tak zvaně pro „oko“ nepatří. V křivce času nikdy nebylo rozhodující u přelomových horolezeckých akcí Messnera, či na objevných výpravách Magellanese, Amundsena a tak dále, samotná rychlost, ale cíl a myšlenka. Samo sebou jde to dál šponovat, ale nemusíme být kdovíjaký věštci, abychom si dopočítali, že s četností pak smutných zpráv bude přibývat. Nebo jiný úhel pohledu, přesto stejný základ, týkající se zprávy, která přiletěla z Yosemit. Jednalo se o sólo přelez El Capa a jen pro upřesnění, opětovně mnohokrát přelezenou cestou. Je to směr hodný následování, nebo jasná touha o zviditelnění pod bedlivým dohledem objektivů. Opětovně se ptám, co z toho, hnulo se tím někam lezení, bude tímto směrem pokračovat, nebo to stejně rychle odezní jako to prvotní ohromení.
Paradoxně v horách člověk leze dost často sám, i když jste ve dvou či více a přitom tvrdá sóla. Všimli jste si, že by se snad tato hodnota v následných raportech objevovala jako ta první nosná zpráva. Nikoliv, zásadní informací je, zda se jedná o prvovýstup, či nikoliv, na co se lezlo, kde, jak vysoko, v jakém období a pak teprve, jaké jsou obtíže a následné provedení.
Ale vraťme se k Uelimu. Mé samotné rozčarování přišlo při příležitosti předávání cen Piolet d´Or v Chamonix roku 2013, kam jsem shodou okolností byl také pozván. Tam Ueli dostal Zlatý cepín za super rychlý výstup novou cestou na Annapurnu v nepálském Himálaji. Když jsem se to dočetl, a to nejprve z netu, přišlo mi to geniální a odpovídající švýcarské rychlomašině. Čili nepochyboval jsem a v duchu gratuloval. Jediné, co mi vytanulo na mysli, byl pohled sám na sebe, tak já se toporně lopotím ve výškách a on to vyběhne jako prd. No dobrá, proč ne. Pak ale přišel obrat, na který mne navedl samotný Ueli. Měli jsme před porotou obhájit své výstupy, jak v Chamonix, tak Courmayeru. Hned při první výpovědi mé rozzářené oči nad lidskou dovedností začaly chladnout. Shrnuto, výstup na Annapurnu proběhl, aniž by kdo věděl, že započal, a to tam byli s ním dva osobní fotografové. Lezení dle jeho slov do 6700 metrů proběhlo během dne a podotýkám, i pro mě naprosto standardní a představitelnou pozemskou rychlostí. Byla v tu chvíli prolezena nejlehčí část stěny, takový sněhový závoj o sklonu 60°.
Pak s přicházející nocí musel prolézt nejtěžší mixovou pasáží do 7500 metrů, plus doběh do osmi tisíc. Bacha, čelovku neměl a měsíc v té době vůbec nebyl. Pak nějak sklouzl po zadku dolů a ráno pod nástupem vykuleným fotografům sdělil, že zaspali nadpozemský kousek. Bohužel kamera mu spadla a záběry tudíž nula. Tím celý příběh nekončí, o dva týdny po jeho „výstupu“ totéž lezli dva výborní Frantíci. Trvalo jim to jen osm dní a přinesli veškerou dokumentaci, včetně inkriminovaných míst od šesti a půl tisíce výš. Přesně těch míst, kudy Ueli prolezl za naprosté tmy, a pozor, musel přitom zrychlovat jak husky pod únavou. Jelikož z výkazu přelezení spodní části stěny by to nemohl časově ve stejném tempu na vršek stihnout. Bohužel Frantíci neměli tušení, že průstup stěnou už byl udělán a žili v přesvědčení, že jsou první, protože informace se k nim nedonesla. Pro mě vítěz je ale jasný.
To mě přivádí k poslední otázce, kde cílené demonstrativní přelezy či výkony, které mají za úkol především ohromit, nezakrývají něco, co se má za tím schovat nebo tam vůbec není. 
Nicméně pokud existuje nějaké pokračování po skončení pozemské pouti, tak Ti Ueli přeji, dojdi klidu u nebeského báru a nebo víš co, spíš běhej s lehkostí tobě vlastí, jak si to předváděl v pozemském těle. Předesílám je to má úvaha a dobře mi tak.
Mára

Doplněna související Márova reakce z 24.8.2017:
Jen doplnění k tématu, který Standa vytáhl z Lidé a hory, neboli o „Uelim Steckovi“, který jsem psal ještě při pochodu Baltorem, než jsem dorazil 27.6 do Base campu pod Gasherbrum. Názorová pluralita a svoboda slova je zakotvena v základní listině práv a svobod naší společnosti. Tím jen apeluji na to, že vyslechnout si názor druhého není okamžitě důvodem k nenávisti či odsuzování. Co se týče Ueliho, tak já jsem měl tu možnost přímé výpovědi, celkem 3x za dobu Piolet d´Or, a nevím, zda jste tam seděli se mnou, ale předpokládám, že nikoliv, jelikož i s porotou při obhajobě včetně nominovaných, nás tam bylo dohromady tak dvacet. Rozpory, které jsem předtím neměl, vnikly až na místě. Musím tedy upřesnit fakta, za 28 hodin, byl učiněn prvovýstup pilířem v jižní stěně na Annapurnu a následné seběhnutí. Vrcholu bylo dosaženo v jednu hodinu ráno, přičemž nebyl měsíc a počasí také v horních partiích zatažené se špatnou viditelností. Aspoň dle výpovědi Dona Bowieho, spolulezce Ueliho, který nakonec zůstal v BC. Ten den D, neboli nástupu do stěny, nikdo z jeho týmu o záměru nic netušil. Takže fotografický důkaz či filmový záběr od týmu žádný a bohužel při samotném lezení ztrácí Ueli kameru i s rukavici strženou pádem lavinky. Čili nic neexistuje. Všechny bylo pořízeno před nebo po výstupu. Jediný potvrzující důkaz o pohybu Ueliho v horních partiích přináší nepálský kuchař, který tvrdí, že viděl dvě stě metrů pod vrcholem kužel světla. Při pozdějších dotazech novinářů, když narůstaly rozpory, se zjistilo že Šerpík neumí dostatečně anglicky a jeho výpověď, se mísila z domněnkami, čili byla zmatečná a zcela mimo mísu. Po relevantních dotazech přímo na Ueliho, jak jeho čelovka-světlomet přesného definovaného typu s deklarovanou dobou svítivosti od výrobce, kterou sám uvedl, že ji používal, mohla vydržet svítit celou požadovanou dobu. Teprve na vyhlašování Zlatého cepínu si tedy rozpomněl, že ji musel v noci černé jak bota vypínat, aby vydržela. A tak dále… Že ve svém názorovém proudu nejsem zdaleka sám, přikládám diskuzi http://www.bergsteigen.com/news/ungereimtheiten-bei-stecks-annapurna-solo . Nicméně v googlu toho najdete daleko víc. Co je zajímavé, že Yannick Graziani a Stéphane Benoist vše fotograficky zdokladovali v nejednom videu a v ucelené výpovědi. Nicméně jeden za všechny přikládám https://www.youtube.com/watch?v=U2ckfcdfKsU. Tím si uděláte lepší představu, co tam bylo za obtíže, které tyto borce čekaly v průběhu osmi dní, kdy vylezli a slezli dolů naprosto stejnou cestou, jen o pár dní později. Pokud se budete dále hodlat zaobírat tématikou, tak zkuste oslovit Hansjörga Auera nebo jeho bráchu, kteří tam se mnou byli, nebo přímo komisaře Denise Urubka. Gentlemanský club v zásadě nepochybuje a věří. Tak tomu bylo i při udělování cen. Nicméně už v průběhu se začali objevovat nesrovnalosti, které výrazně podrývají celou důvěryhodnost tvrzení Ueliho, které se později jen prohloubily. Máme víru třeba ve schopnosti svatých. Můžeme věřit v jejich zázraky, či pochybovat.  Historie nám nabídla Tomo Česena, Dodo Kopolda, Ueliho Stecka a další, kdy jedna skupina se přiklání k víře, druhá pak k faktům….
Tak si vyberte, je to jen názorová pluralita :-)



(Fotky z expedice Gasherbrum I k článku poskytl Mára Holeček)