Pro letošní zimní ohřátí jsme zamířili do Řecka do oblastí u Atén. V dojezdu pár desítek kilometrů od metropole navštěvujeme řadu oblastí se suprovým lezením na vápencových skalách. A nebylo to jen o lezení, ale i o poznávání Řecka, mořského pobřeží a návštěvě Akropole.

Lezení tady určitě stojí za návštěvu, je poměrně rozmanité, od lehčích terénů s cestami nižší klasy 4, 5 nebo 6a francouzské stupnice, přes i námi vyhledávané stupně kolem 7a, po horní hranici stupnice 8b+ v převisech s krápníky. Klasa je asi tvrdší třeba oproti aktuálně extrémně populární řecké oblasti Leonidio, která je přes 200 km daleko na poloostrově Peloponés a kterou jsme si nechali na někdy příště.

Lezení jsme vybírali podle knižního průvodce Athens Climbing Guidebook z roku 2014. Na 272 stránkách popisuje 33 oblastí. Během pěti dní výletu, který jsme pojali jako poznávací, jsme jich navštívili sedm.

Po příletu vyzvedáváme kolem poledne u letiště předem zamluvené auto. Nejdřív míříme k moři na jihovýchod od letiště se zastávkou v Lidlu. Kupujeme vodu, jídlo a plynovou bombu. Za chvíli jsme v oblasti Kakia Thalassa a vyrážíme na nádhernou mírně převislou stěnu u moře asi 10 minut chůze od auta nad malou přístavní vesničkou. Lezení supr, jištění na perfektních lepených borhácích. Lezeme pár cest za 6a+ a 6b. Jsou tu i zajímavé linie v 7. stupni, možná je zkusíme jindy.


Kakia Thalassa stěna


Kakia Thalassa - 6a+

U moře jsme si našli klidný nocleh na pláži. Ráno pohled na východ slunce, hygiena v moři, snídaně. Sem tam potkáváme přívětivé místní Řeky. "Kalimera!" učíme se místní pozdrav a máváme na starého rybáře na loďce. Stařec a moře, dere se nám na mysl. Tak se nám tam líbilo, že jsme se sem ještě dvakrát na noc vrátili.


Kakia Thalassa - východ slunce na pláži


Lednová hygiena v moři


"Kalimera!" učíme se místní pozdrav a máváme na starého rybáře na loďce.


Druhý den jedem kousek do vnitrozemí do oblasti Markopoulo. Populární oblast se slušnou nabídkou i lehčích cest (od čtyřek, pětek do 7b), některé jsou trochu oklouzané. Pěkné převážně stěnové lezení, odjištěno nýty. Snadno dostupné pár minut od auta. Zde potkáváme první místní lezce. Skoro všichni se domluví anglicky. Radí nám další populární oblasti vhodné na zimu.


Markopoulo stěna


Markopoulo - místní lezkyně

Na odpoledne přejíždíme asi 20 km dále trochu do hor do doporučené oblasti Vrachokipos. Trošku složitější navigace po prašných cestách na hřebeny kopců nás dovede ke správnému místu k zaparkování. Odkud se jde a trochu slézá asi 30 minut z kopce skalnatým terénem. Oblast je trošku odlehlejší ale krásná. Po příchodu pod skalní převisy vidíme na kameni ležet vílu, dívku diskotékového stylu s mobilem v ruce. Pouští do éteru nějakou moderní muziku. Pohrdavě nám pokyne na pozdrav. Kde se tu vzala? Nechápeme. Asi po 3 hodinách zmizla a nevíme jak. Úplný přelud to nebyl, zde je fotce:


Vrachokipos: Po příchodu pod skalní převisy vidíme na kameni ležet vílu, dívku diskotékového stylu s mobilem v ruce...


Vrachokipos - stěna

No a my mezitím zkoušíme převislé vytrvalostní tříhvězdičkové 6c Gerakina. Jeden OS a druhý flash. A pak narážíme na přísnější klasu - vedlejší 6b+ pomalu ani nezkrokujeme.


Vrachokipos


Třetí den plánujeme víc poznávací. Vyrážíme opět z pláže Kakia Thalassa na východě na jih a objíždíme po pobřeží polostrov Attika po směru hodinových ručiček. Zastavujeme se v oblasti Chaos, což je propast. Taková díra do země, oplocená, něco jako je Malá Amerika v Českém krasu, ale místo jezera je na dně trochu smetiště. Lezení zde vypadá hodně zajímavě, ale asi se sem moc nejezdí, přístup byl dost zarostlý a pod nástupem docela humus z odpadků. Cesty začínají na čísle 6c+ resp. spíš ty zajímavější na 7a+.


Chaos

Pokračujeme dál romantickou cestou po pobřeží přes nejjižnější mys a pak po západním pobřeží na sever. Další zastávkou je skalka Agia Marina. Zde dáváme jednu lehkou morálovku a hodnotíme oblast jako okrajovou, vhodnou tak na zastávku k protažení těla, pokud se jede kolem. Je kousek od auta, na které je od skály vidět.


Agia Marina

A odtud pokračujeme do centra Atén na Akropol. Navigace nás navede až úplně pod kopec, kde je parkoviště se systémem valet parking. Chlap si vezme klíček od vašeho auta, a během hlídání s autem přejíždí, kde je volno, aby ušetřil místo na malém parkovišti. Za 5 euro na 3 hodiny. Tedy moc jsem mu nevěřil. Co  budeme dělat, když nám s autem zmizí? Ale fungovalo to. Akropol stála za to. A někde nedaleko pod ní je skála, kde se leze, bouldruje a snad to jde i s lanem, ale tu jsme nenavštívili. Tip na někdy příště.


Akropolis valet parking


Akropolis, Atény


Skalka pod Akropolí


Předposlední den jedeme na sever od Atén do doporučené populární oblasti Mikri Varasova a na ni navazující EPOS Filis. Přístup pár minut od auta. Zde potkáváme dost místních lezců, řekněme pět dalších dvojek. Po rozlezení dáváme nějaká 6b až 6c a zkoušíme pár 7áček, ale na rychlý přelez to nevypadá. I podle soudu místních je zde klasa přísná. Lezení v nejatraktivnějším sektoru je ale moc zajímavé po mírně převislé desce přes větší či menší díry.


EPOS Fylis 7a


Mikri Varasova - zajímavá převislá deska


Mikri Varasova lezení po dírách

Partička místních lezců nám pak radí destinaci na následující už poslední lezecký den. Jeďte na východ do Marathonu, kde lze dobře nocovat v háji u moře, kousek od místa, kde se odehrála slavná bitva, a pak na sever lézt do oblasti Mavrosouvala.
Přejíždíme na doporučený nocleh, který nacházíme na romantickém místě nad mořem. Ráno si dáváme snídani v řecké kavárničce, navštěvujeme stadion, odkud se startuje moderní maratonský běh. A pak mohylu na místě slavné bitvy, v níž 490 let př.n.l. Atéňané porazili Peršany a kde vznikla tradice maratonského běhu. A stavujeme se u dalších památek - pravoslavného kostelíku a antického pohřebiště egyptských bohů z římských dob.


Mohyla Atéňanů padlých 490 let př.n.l. v bitvě u Marathonu


Svatyně egyptských bohů ze 2. století našeho letopočtu nedaleko Marathonu

Odpoledne se přesuneme asi 50 km na sever do oblasti Mavrosouvala. Parkujeme kousek od skály. Jsou zde zejména převislé dardy po krápnících. Rozlézáme se na dvou 6béčkách a zkoušíme krásné převislé 7a. Nepouští. Vedle nacvičují dva Řekové 8bplusko.


Mavrosouvala


Mavrosouvala 7a


Mavrosouvala 8b+

Výlet končí, vracíme se s autem do půjčovny, přenocujeme na letišti a ranním letadlem domů.

Skály kolem Atén určitě doporučuji k návštěvě: krásné lezení v romantické přímořské skalnaté krajině spojené s poznáváním antického i moderního Řecka.


Mapka s místy, která jsme navštívili:

Praktické informace:

Letenky:

Letěli jsme z Berlína s Ryan Air. Letenky jsem kupoval přes vyhledávač Kiwi.com, nabízel mi ty dny počátkem roku lepší výsledky, než byly napřímo. Letenky pro dva s jedním odbaveným zavazadlem na lezecký matroš stály 4000 Kč, tedy 2000 Kč na jednoho. Bohužel pak ale nefungovala aplikace od Ryanairu pro mobilní zařízení, která vygeneruje na display telefonu nebo tabletu boarding pass a ten akceptují ve čtečkách QR kodu na všech gatech. Podle rad vyhledávače Kiwi bylo nutné si letenky vytisknout vždy pár dní před letem, což jsme museli řešit v Athénách. Tam jsme naštěstí při jednom z přejezdů celkem rychle našli malé grafické studio, kde nám je vytiskli takřka zdarma (20 centů).

Viz Kiwi.com.

Do Berlína z Prahy jsme jeli vlakem (ČD za 378 Kč/jízdenka) a zpět busem (Regio Jet za 475 Kč/jízdenka), protože zpoždění letu je běžnou věcí, a bus jde na rozdíl od vlaku přeobjednávat i půl hodin před odjezdem. V Berlíně jsme si kupovali ještě jízdenku na S-Bahn na letiště za cca 3,5 eura.

Auto:

Malé auto jsme si půjčili u místní půjčovny u letiště. Tu jsem vyhledal přes rentalcars.com, vycházelo to nejlépe a měla celkem přijatelné hodnocení. Pak už jsem to rezervoval na přímo. Včetně 100% pojištění a druhého řidiče to vyšlo na 5 dní asi na 3500 Kč. Vše klaplo bez problémů. Jen jsme trochu tápali na letišti, kde máme čekat na jejich shuttle bus. Ale po chvíli jsme na něj natrefili.

Viz: rentalcars.com



Asi se zde lze pohybovat i bez auta, tedy ne do všech oblastí, ale do mnohých ano. Lezecký průvodce u každé píše, zda a jak je to autobusem možné. Sami jsme po tom víc nepátrali.

Jídlo:

Na místě jsme nakupovali bez problémů v Lidlech. Snadno jsme je všude našli na Google mapách. Hlavně jsme tam dostali bombu na vařič typu Var, a pak jsme si kupovali vodu a vlastně vše, co bylo třeba, za ceny podobné ne-li nižší než v Česku. Navštívili jsme i místní obchody s mimořádně domáckou atmosférou. Klientský přístup měli všude.

Nocleh:

Jeli jsme na blint s aplikací AirBnB na mobilu v záloze. V lezeckém průvodci se píše, že se v Řecku venku pod širákem volně spát nesmí, ale že to jde ve skalách bez problémů. A to můžeme potvrdit, žádné problémy jsme neměli. Byli jsme tam na přelomu ledna a února a teploty byly v noci tak 5°C přes den 15°C, na sluníčku i 25°C.

Průvodce:

Athens Climbing Guidebook z roku 2014, na 272 stránkách popisuje 33 oblastí.
Koupili jsme si ho zde: Lezec.shop.cz

Lezení:

Měli jsme 60m lano. Na naprostou většinu cest, co jsme viděli, to stačilo. A k tomu asi 20 lehkých expresek a pár smyček, které jsme občas někde zandali.

A ještě třeba:

Želva: Tuhle jsme potkali na Akropoli, jiné před tím ve skalách