I´cannot believe, Czech in Al dag! A dlouze a důležitě si mě, Ondru a Filipa prohlíží jeden pán někde, kde se cítíme trochu cizí. I’cannot believe, Czech in Al dag!

Tak tuhle větu několikrát zopakoval ředitel školy v Al dagu, který nám nabídl nocleh v jeho hotýlku poté, co jsme zjistili, že jsme na druhé straně pohoří Ala Daglar a do našeho údolí Cimbar vadisi se dostaneme pouze pěšky přes vrchol Dermikazik. No, našeho údolí. Původně jsme měli v plánu vyrazit na překrásnou věžičku Parmakay, na kterou vedou čtyři volně lezené cesty až do 7c. 
Nebo Dermikazik, který svojí 650 metrů vysokou  stěnou,  s nejtěžší cestou od Loachera
a spol., přímo lákala zatlouct si do ní taky nějaký ten nejtík. Bohužel, ale tyto nejkrásnější skvosty  pro nás zůstaly uzavřeny, protože i zde mají nově nesmyslná omezení, a to zní, no bolts! Takže můžeme klidně překrásnou Parmakay rozmlátit skobami, ale nýt, prostě už ne.
Na různá nesmyslná omezení už jsme zvyklí, tak jako v Adru borháky ne, že tam byly vždycky kruhy. Tak to nám zas moc nevadí, když se jim tam líbí okruhované stěny, dáváme kruhy, hlavně že můžem lézt nové směry, ale bez nýtů ty velké stěny? To je fakt skoro nemožný. Naštěstí nám zdejší horolezec nabídl alternativu, a to údolí Cimbar Vadisi, kde prý mají taky stěny až 650 metrů vysoké, a můžeme si tam prý boltovat jak chceme, stačí, že odspodu.


Nalevo udolí Cimbar Vadisi, uprostřed chata Ordosu a v pozadí nejvyšší vrchol Dermikazik 3800m.n.m
foto by Autor fotografie

No nic, a tak jsme tedy teď a tady, v Al dagu strávili jeden příjemný večer, trochu se otrkali a něco o zdejší historii se dozvěděli a druhý den  zpátky, přes Adanu konečně do vesničky Dermikazik.
Jeden den jsme tradičně věnovali průzkumu stěn,  dlouhé směry tu sice měli, ale ty kompaktní, strmé, ty co nás nejvíc zajímaly, byly tak okolo  200 metrů maximálně  vysoký.  Do oka nám padla překrásná jižní stěna věže Muezzin. Nejen, že byla nejblíž, ale především vypadala na  těžký lezení v perfektní skále.


Muezzin
foto by Tomáš Sobotka


Muezzin
foto by Tomáš Sobotka

Nejlepší zázemí nám poskytla horolezecká chata Ordosu a strmá stěna nám nabídla skvělou  zábavu na čtyři horké a slunné odpoledne.

4.9. První den ve stěně, s Ondrou hned vyletěl háček při tlučení druhého nýtu, štěstí, že jsme vyrazili bez vrtačky, Ondrův pád chytám tak tak dva metry nad zemí, rozbitá pata, spálený ruce, mít vrtačku tak je po ní. Ulezeme tak 70 metrů do 7a a natlučeme tak 9 nýtů.

5.9. Standartní den ve stěně, trochu toho vzrušení v háčkách, každý děláme délku.


Kluci na 4 štandu
foto by Tomáš Sobotka

6.9. Upal, úžeh, únava a válení.


7.9.Perfektní skála, perfektní háčky, kroky jasně daný, a pak dělám štand, tady už to přímo nejde. Ondra dává nýt do traverzu zprava, bude to epesní klička.


8.9.Ondra dokončuje kličku, za čtyři nýty, už je zase pěkně v lince, zase ve směru. Střídačka na krásný bouldřík za dírky, dám nýt, trochu lámavý skály a pak už lehce na vrchol, jsme moc spokojený.
Kolik je na světě krásných míst, krásných  stěn, jasných linek, super kroků, jako by to bylo všechno daný. Užíváme si zapadajícího slunce na vrcholu, pár fotek a rychle dolů. A teď už jenom lezení, už žádné tlučení.


A teď už jenom lezení, už žádné tlučení. Fido, Ondra, Tomajda
foto by Tomáš Sobotka


10.9. Po odpočinku a dni jídla a narvaných břich jsme cestu  na RP přelezli, bylo to  trošku nervozní, tak to k tomu občas patří, teď už se smějeme a jsme zase spokojený. Ta cesta nás moc nadchla, skoro jako Boux, vysoko nad zemí.


Fido alias James Bond v 3.délce  cesty Merhaba
foto by Tomáš Sobotka


Tomajda- 4. délka za 8a cesty Merhaba
foto by Ondra Beneš


Ondra v 5.délce za RP 8a
foto by Tomáš Sobotka


Topo výstupu
foto by Tomáš Sobotka

Ideální Rest day, výlet do Kapadocie, moře věžiček v Goreme, kam busem přes Nigde cca za 3 hodiny dojedete. Trochu se opít, prastaré světnice si tu můžete prolézt, a potom zas na zpět, za velkým lákadlem Kazikly vadisi. A pak už jen řádíme, schybujem v převisech, zdejší konglomerát na pár dní lezení  určitě stojí. Perfektní příroda, spíme v údolí, jsme tu sami. 



Kapadocie
foto by Tomáš Sobotka

15.9. Vyrážíme za naším posledním cílem v pohoří Ala Daglar a po čtyř hodinovým pochodu  stojíme pod Parmakayou. Klasickou cestou se to dá s 80 metrovým lanem na dvě délky.


Fido v klasické cestě na  Parmakayou
foto by Tomáš Sobotka

Nádherný vrchol, po pěkným lezení, tak jo, paráda, byli jsme tady a teď už chceme k moři, grilovaný kebaby a všechny ty dobroty. Ideální místo, Olympos, hodinu jízdy od Antalie. Ubytování v Kádir, horolezci za 15 lir, postel v dřevěný chatrči, a k tomu snídaně, večeře, celý den čaj a káva, internet, disko každý den a to vše gratis. Teplý moře, krásný cesty do 8c a super deepwatter soloing, jachta s člunem za 250 lir klidně 20 lidí a nebo 40 za osobu na člunu od Kádir.



Jonža a lezení v Olymposu
foto by Tomáš Sobotka


překrasný had nad vodou asi za 7b
foto by Tomáš Sobotka

Navštívíme ještě povinně Gebajkri, nejlepší sportovní oblast Turecka,  překrásný krápníky a hadi. Lidi tu jsou všude  úplně skvělí, pět týdnů v Turecko nechutně uteklo, poslední pařba v Istambulu.
MARHABA ISTAMBUL s námi zpívali ten večer všichni, rychlí start letadla, rychle to vstřebat, rychle zas zpět do reality. 

Istambul
foto by Tomáš Sobotka
                         
Promítání z Turecka se uskuteční 14. října v Praze v Boulder Baru (Tomajda) a ve stejný den také ve VŠ baru Klíše v Ústí nad Labem (Ondra) .