Skialp mne jako běžkaře dlouho nechával klidným. Loni při sestupu z Gran Paradisa mne hóoodně motivoval při dlouhém sestupu rozbředlým firnem pohled na jednoho lyžaře a jednoho snowboarďáka. My se plahočili a bořili a oni si užívali.

V půlce června to byla komplet ledovcová túra. Trochu jsme tedy přes zimu potrénovali, v únoru vystoupili na Lagginjoch a užili si dvoukilometrový sjezd do Saas Grund plus další jednoduché túry.

Poslední dubnový víkend jsme vyrazili do Saas Fee a hurá na Strahlhorn, protože jednodušší „velký kopec“ není. Časově to tak nějak vycházelo, předpověď byla spíš horší než lepší, ale když jsme v neděli ráno viděli nádherný východ slunce, doufali jsme.


Kamenný obr polykající horskou chatu



Předpověď ale nelhala a počasí se kazilo a kazilo, a když jsme byli někde kolem 3.600 m, přišla vánice a bílá tma a nahoře ten den nebyl nikdo. Sjezd byl nepříjemný, žádná radost. Ten stín za námi je Rimpfishhorn …



Druhý pokus. Za dva týdny byla předpověď dobrá, stabilní a dali jsme si i časovou rezervu oběma směry, což vzhledem ke zkušenostem doporučuji zejména začínajícím nedočkavcům, jako jsme byli my. Lépe jsme se připravili, do batohů jsme dali jen potřebné věci a v pondělí 13.5. zčerstva vyrazili k vytouženému vrcholu. Počasí přálo, slunce svítilo. Zvolili jsme výletní tempo, protože času bylo spousta a mohli jsme si užívat neuvěřitelného pocitu, jak se okolním čtyřtisícovkám díváme do „tváře“. Stoupání posledních 100 mh do Adlerpassu vyžadovalo traverzování a vedlo k zamyšlení, jak se to pojede dolů. Vrcholová partie z Adlerpassu ke ski depu pod vrcholovou pyramidou a nahoru ke kříži už byla vyložená „kochačka“ umocněná téměř bezvětřím na vrcholu.



Ve ski depu jsme „dobili baterky“ a s pocitem, že tahle „sjezdovka“ je dneska naše, se vydali dolů. Žádný spěch a divočení. Z Adlerpassu krátkými zavřenými oblouky, nejdříve po tvrdém firnu, pak poněkud upěchovaným prašanem a dole těžkým sněhem zpět na Britannia hutte.



Další den, abychom využili počasí jsme si vyšlápli na Fluchthorn (3.795 m). Nádherný výlet pod azurovým nebem s božskými výhledy. Sjezd do Saas Fee bylo klasické jarní lyžování, ovšem sjezdovka patřila skialpinistům a během sjezdu zvící více než 1200 výškových metrů jsme potkali jen pár lidí, co šli nahoru.



Ze Strahlhornu jsem si, jako vždy z velkého kopce, odvezl pár zkušeností. Počkat na stabilní počasí a dát si časovou rezervu (ne že bych to nevěděl, ale …). Brát s sebou jen to, co opravdu potřebuju, a probrat to předem s těmi, co znají konkrétní podmínky v rámci dané túry; taky jsme něco táhli zbytečně.


Pohled z Britannia Hütte na Fluchthorn, Strahlhorn, Rimpfishhorn a Allalinhorn

Dole už je jaro. Sezóna nám skončila, zítra vezmeme cajky a jedeme lézt na žulu do Německa …




Strahlhorn: 4.190 m
Výchozí bod: Saas Fee, Britannia Hütte
Termín: 28.4.2019 (neúspěšně kvůli počasí), 13.5.2019 (azuro, dali jsme to)
Když se trochu potrénuje, je to hezká túra pro začátečníky skialpinisty se zkušenostmi s výstupy na podobně vysoké kopce.
(Petr Janda, Jitka Giel)