Lezec - Zpravodaj

Květen 1990
Na pilíři probíhá jeden z prvních závodů v lezení na obtížnost po umělých chytech. Sjíždí se 82 závodníků z Maďarska, Polska, Uzbecké, Kazašské a Ruské republiky, Čech, Moravy a Slovenska. Pořádajícím oddílem je HO Lokomotiva Brno. Hraje diskžokej.

22.1.2009
V Brněnském Deníku vychází článek “Hitlerův pilíř láká turisty i nezkušené horolezce“
Dovolím si citovat: »Radek Lienerth z brněnského horolezeckého oddílu Lokomotiva vysvětluje, že pilíř láká hlavně začátečníky, kteří si na něm mohou vyzkoušet technické lezení s pomocí žebříků. „Vzhledem ke stáří úchytů ale nedoporučuji zkoušet pilíř pokořit. Je to nebezpečné,“ varuje Lienerth.«

10.12.2016
V Brněnském Deníku vychází článek “Měl podpírat německou dálnici. Místo mostu stojí u přehrady jen osamělé torzo“
Opět si dovolím citovat: »... Ještě v devadesátých letech na něm horolezci pořádali přebory ve volném lezení. „Už na něj dávno nelezeme, není pro nás příliš zajímavý. Lezci ho dříve využívali jen proto, že v Brně nebyl dostatek umělých stěn. Ty už tu ale dneska máme," vysvětlil předseda horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno Pavel Vrtík.«

Říjen - listopad 2018
Pod taktovkou expředsedy HO Lokomotiva Brno Radka Lienertha se rozjíždí megalomanský projekt - přestavba a kompletní přejištění pilíře, včetně úprav okolního terénu. Termín je šibeniční, ale Zoban je úspěšnější než představitelé Německé říše před 80 lety a projekt se tentokrát zdárně dokončuje. 24.11.2018 se do Brna po pěti letech vrací MČR v Drytoolingu. Vyhrává Míra Matějec a Maja Šoltésová, předseda horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno Pavel „Bača“ Vrtík končí pátý.

Sobota 30.11.2019
Do Brna se sjíždí 63 závodníků ze 14 zemí světa, přesněji 13 zemí Evropy a 4 borci ze Spojených států. Pilíř se už po druhé stává dějištěm MČR v Drytoolingu a také jedním ze 4 dějišť závodů Evropského poháru UIAA. Staví opět Zoban, pořádá opět HO Lokomotiva Brno + Hudy stěna Brno. Organizátorem je ČHS. Bača moderuje. Hraje DJ Bulva. Třeba vypalovačku od AC/DC „Highway to Hell“. Příběh nedokončené dálnice pokračuje...

Prolog
Ať si o Zobanovi myslí kdo chce, co chce, jedno je jistý: buď bere hodně kvalitní drogy, nebo jsou Zobanové minimálně dva. Jinak si prostě jeho stavěčské počiny nedovedu vysvětlit. Na loňský rychlo-přerod pilíře z pochmurné technické památky s několika protáčejícími se dřevěnými destičkami ve víc než obstojnou drytoolingovou stěnu letos návazal přípravou nové monstrózní okopové struktury o rozměrech 12 x 5 m a převislostí 2 m. Do toho postavil pět kvalifikačních cest a finálovku. Za týden. Spousta lidí samozřejmě pomáhalo, ale stejně se mi nezdá, že by jel jen na kávě… Brněnský pilíř tak začíná dosahovat světových kvalit a nedivila bych se, kdyby se zde někdy v budoucnu konal i závod IWC. Potenciál na další vylepšení tu ještě určitě je a třeba Zoban zařídí i globální ochlazení a vykouzlí v Brně led. Ale konec futuristických úvah.

Kvalifikace
Je sobotní ráno a do party stanu, který vyrostl na břehu řeky Svratky hned vedle pilíře, se přicházejí registrovat první závodníci. Brzy se ukazuje, že vzhledem k národnostnímu složení startovního pole s češtinou moc nepochodíme a tak přepínáme do angličtiny a občas se snažíme o „small talks“. Týpek z Aljašky se ptá, jak se řekne česky „Thank you“. Zcela zdarma mu poskytujeme rychlokurz češtiny a kromě „Děkuji“ ho učíme ještě „Pivo“. Početná parta Slovinců nám vypráví, jak jim 30 km před Brnem klekla dodávka. Objevují se hvězdy světového formátu jako třeba několikanásobná juniorská mistryně světa Sina Goetz, ale i známé tváře ze Slovenska, nebo „domácí“ členové HO Lokomotiva Brno.

Kolem desáté se rozjíždí kvalifikace a vzduchem rezonují výkřiky jako „Allez, allez!“, „Come on!“, „Davai!“, „Bravo!“ a další jazykové variace povzbuzujících hlášek. Připraveno je 5 kvalifikačních cest s neúprosným časovým limitem 4 minuty. Cesty č.1 a č.2 jsou lehčí a TR, aby si zalezl každý. Cesta č.3 je za D7, ale svou délkou kolem 25 m je v časovém limitu na hranici vylezitelnosti (topuje pouze Nikolay Primerov a Sina Goetz). Čtvrtá cesta je za D6 a top má uprostřed šuka desky, kterou někteří francouzští závodníci překonávají bez použití čtyřek (= kašlou na nohy a prostě to vyshybují). Nejzákeřnější je bezesporu cesta č.5 „Not so easy Honey“ za D8 (dámská varianta, která má navíc pár umělých chytů, je za D7+). Ta v podstatě celá vede po nových kamenných chytech Smart Stones, které simulují přírodní drytoolingové struktury a disponují podložkou zamezující dříve oblíbenému triku závodníků s ostrými hroty - zaškrábnutí cepínu mezi chyt a překližku.

Právě kamenné chyty představovaly pro spoustu soutěžících zákeřný problém. Byly špatně čitelné, ale přitom bylo potřeba cepín umístit poměrně precizně. Pěkně to vystihují komentáře od loňských finalistů: „Nové kamenné chyty jsou zrádný a nevyzpytatelný... byly horší než vypadaly. Ale šly brát docela dobře rukama.“ (Maria Šoltésová), „...v 5.cestě, tam jiný než kamenný chyty nebyly. Celý to bylo na těch žulovejch Smart Stonech. Tam to pro mě bylo vabank každej druhej krok, tak pak mi to v nějakým bočáku asi ustřelilo, sám moc nevim“ (Míra Matějec)

Skupiny tvořené dvanácti až třinácti závodníky se na kvalifikačních cestách postupně prohazují. Den postupuje a výsledková tabulka se plní čísly. Bača se Zobanem se střídají v moderování, přepínají z češtiny do angličtiny a střídají seriózní informace o drytoolingu pro širokou veřejnost s různými vtípky a krátkými rozhovory se závodníky ve stylu:
Bača: „Maruško, jak se cítíš?“
Maria Šoltésová: „Jak kdybych lezla drytool poprvý“

Kromě kamenných chytů byl výzvou i časový limit. V Bernu (kde se konalo předchozí kolo Evropského poháru) byly údajně cesty boulderovější po hodně malých chytech a víc se padalo. V Brně často došel čas. Co účastníci chválili, byl počet cest (v Bernu i finském Oulu jsou kvalifikační cesty jen dvě) „Takhle si víc zelezeme“ shodli se Erik Rabatin, Oťas Srovnal i další lezci, s kterými jsem stihla prohodit pár slov.

kvalifikace v plném proudu (foto L. Hubáčková)

rozcvička Marion Thomas (foto L. Hubáčková)

polští závodníci sledují průběh kvalifikace (foto L. Hubáčková)

Luboš „Špek“ Vidlák jako jeden z rozhodčích (foto L. Hubáčková)

Emil Fraštia v kvalifikační ceste č.5 (foto L. Hubáčková)

Finále
Před pátou kvalifikace končí a začíná zběsilé sčítání výsledků. Do finále se dostává 8 žen a 9 mužů (8 Evropanů a jeden Američan). Mezi postupujícími ženami i muži dominují Švýcaři a Francouzi. Bohužel se na finálovou startovku neprobojoval nikdo z Čechů ani Slováků. Z chlapů byl za ČR nejlepší Mirek Matějec (26.), za Slovensko Marek Radovský (17.). V babách jak ČR, tak Slovensko reprezentovala vždy jen jedna závodnice: Hanka Masopustová (16.) a Maja Šoltésová (10.).

Finálovka začíná převislým profilem na pravé noze pilíře po „oblíbených“ Smart Stones šutrech umístěných na strukturách od AIX. Následuje traverz do vnitřní části pilíře a výlez přes krápník do čelní desky. Na fixech je připraven kameraman a fotograf, přijíždí Česká televize a pod cestou se shlukují diváci. Show může začít. Muži a ženy se v cestě střídají, přičemž ženy mají k dispozici několik chytů navíc. Dle slov stavěče je pánská verze zhruba za D9+, dámská za D9. Časový limit je nastaven na 8 minut.

Jako první závodník nastupuje Švýcar Benjamin Bosshard, ale padá poměrně záhy mezi třetí a čtvrtou preskou. Podobně je na tom Maja Šustar (SLO). Chernykh Ivan (RUS) padá hned na začátku. Stejně tak Cora Vogel (SUI). Ani Kevin Lindlau (USA) nerozluští správně sekvenci mezi třetím a čtvrtým jištěním. Po pár sekundách padá také Amira Kuenzli (SUI).
Zobča už je viditelně nervózní, že to s obtížností trochu přestřelil, a polohlasně si mrmlá něco jako „vem to na bočák, ku*va“ - pravděpodobně ve snaze závodníkům telekineticky vštípit správný program.

Nastupuje Janek Mondzelewski (POL), producent v Brně populárních „polských hrotů“. Jako první ze všech závodníků se dostává přes čelní část pravé nohy pilíře do jeho vnitřní části, kde mu dochází čas. Malý spoiler: i tak to ale stačí na druhé místo.

Olga Kosek (POL) předvádí z žen prozatím nejlepší lezecký výkon, zkušeně využívá plastové chyty, které drží líp než kameny, pravidelně vyklepává, a taktéž končí na time out ve vnitřní části pilíře.

Holandskému lezci Dennisovi Van Hoek střílí cepín hned ze začátku a za hlasitého „What the fuck?!“ pro něj závod končí.
Vivien Labarile (SUI) předvádí koncentrovanou lezeckou eleganci a dostává se až ke stropnímu krápníku, kde jí dochází čas. Zobča začíná vypadat šťastně - asi se mu ulevilo, že to přece jen úplně stavěčsky nepodělal.

Jako dalším náročným místem se ukazuje přechod do traverzové desky mezi vnější a vnitřní částí pilíře, kde padá Baptiste Obino (FRA). A dovolím si druhý spoiler - padá ovšem nepatrně dál než zbývající závodníci, a získává tak bronz.

Na řadu přichází Dennisova žena Marianne van der Steen. Leze rozvážně a na jistotu a dolézá o 2 presky dál než Olga, čímž se dostává hned za Vivien. Mimochodem to, že jsou s Dennisem manželé nám prozradili v rámci registračního small talku. Akorát si prý ani jeden z nich nechtěl změnit příjmení. Dennis ale zaplatil startovné pěkně za oba, takže v pořádku.
Z mužů je další na řadě Švýcar Jonathan Brown, dostává se ke krápníku, jenž pomocí šuky překonává, vylézá na čelní strukturu, cvaká poslední presku před topem a dochází mu čas. Zůstává už však nepřekonán a stává se tak vítězem brněnského Dry Tool Cupu. Pierre Alexandr Keller (FRA) i Nikolay Primerov (SUI) padají v téměř stejném místě jako Baptiste Obino.

Marion Thomas (FRA) i Sina Goetz (SUI) předvádějí nádherný výkon a obě cestu topují. Sina ovšem od začátku nasazuje svižnější tempo a díky lepšímu času vyhrává. Marion je druhá.
Závodníkům se předají ceny, Zobčovi se předá plyšové srdce s telefonními čísly všech účastnic (alespoň tak je to veřejně prezentováno) a Drytool Cup Brno 2019 končí. Vlastně ne, nekončí, ale přesouvá se do party stanu, kde ještě několik hodin pokračuje. Objevují se stálice „party hard“ scény (a závodníci minulých ročníků) Tono Suchý a Marťa Kratochvílová. A jak mi napsal Míra Matějec: „No když byli Tono a Martina, tak to nemohlo bejt špatný“. A nebylo. Každopádně party stan to přežil a myslím, že ani nedošlo k žádným jiným výrazným škodám na majetku či lidském zdraví... Tak zase za rok!

finále - LABARILE Vivien (SUI) (foto P. Nesvatba)

finále - BROWN Jonathan (SUI) (foto P. Nesvatba)

finale - THOMAS Marion (FRA) (foto P. Nesvatba)

finále - GOETZ Sina (SUI) (foto P. Nesvatba)

zleva doprava: 4. VAN DER STEEN Marianne (NED), 3. LABARILE Vivien (SUI), 2. THOMAS Marion (FRA), 1. GOETZ Sina (SUI) (foto P. Nesvatba)

zleva doprava: 3. OBINO Baptiste (FRA), 2. MONDZELEWSKI Jan (POL), 1. BROWN Jonathan (SUI) (foto P. Nesvatba)

Na úplný závěr se sluší a patří poděkovat partnerům, bez nichž by to šlo blbě, ne-li vůbec:
- Velké díky si zaslouží hlavní partneři akce: Petzl a Hudy
- Děkujeme i dalším partnerům: Lezecka stena Vír, SMELL WELL, La Sportiva, Rock Empire, Direct Alpine, Tendon, Chimpanzee, Bernard
- ČHS podpořilo nejen závod samotný, ale zejména celoroční provoz drytoolingového treninkového centra
Obrovský dík patří HO Lokomotiva Brno (generální partner akce). Dalo by se napsat, že členové našeho oddílu nezištně pomáhali se stavěním stěny, organizací, chopili se role jističů, rozhodčích, obsluhy baru… Ale to bych kecala, protože to nezištně nebylo. Díky Drytool Cupu máme totiž v Brně luxusní drytoolingovou stěnu. A za to to stálo.
- Rozhodně díky také všem pomáhajícím „nečlenům“ Lokálky!
- A samozřejmě nejde zapomenout na Zobana, který sice spadá pod HO Lokomotiva Brno, ale myslím, že si zaslouží vlastní odrážku. Zobčo, díky moc za to neuvěřitelný množství odvedené práce. Asi si málokdo umí představit, kolik Tě to stálo sil, nervů a času... tak snad Ti to ještě pár let vydrží! ;)

Výsledky

Bača Zobanovi předává plyšové srdce (foto P. Nesvatba))

Radek Lienerth – zástupce hlavního organizátora (foto P. Nesvatba)

Drytool Cup Brno 2019

Komentáře