Wildensteiny neboli Kuhstall leží asi uprostřed Kirnitzschtallu na úrovni Affensteinů. Jde o rozlohou nevelkou oblast, která je doslova nabobtnalá krásným lezením. Nabízí lehčí i těžší lezení a v osmičkách a devítkách tu vedou neuvěřitelně dlouhé wegy. Skála je převážně pevná, tvrdá a žádá si zatvrzelé lezce, které je hotova sladce oblažovat.

Vynikající výhodou oblasti je venkovní restaurace, krásný výhled a malá vzdálenost od auta. To je dobré zanechat na prostorném parkovišti v Lichtenhainer Wasserfall, to jest v místě kde končí koleje od tramvaje. Nelze zabloudit. I o sezoně se zde dá při včasném příjezdu najít volné místo. Z parkoviště přes můstek doleva po pěšině, pak doprava do bočního údolí na silničku a po ní po 15 minutách až k hospodě. Takto se přijde ke skalám odzadu  k jejich náhorním stěnám.


Většina lezení, alespoň toho hodnotného vede v jižních až západních stěnách vysokých až 80 metrů. Jde o jakýsi masív na němž stojí jednotlivé věže a již zmíněná hospoda. Protože i těm Němcům přišlo líto  krásných stěn masívu, na který by normálně nesměli lézt, přiřadili ke každé věži i kus stěn pod ní. K tomuto "triku" ostatně nesáhli jen zde. V mnoha oblastech jsou takto masívy využívány a v průvodci pak často bývají cesty "na terasu" a cesty "z terasy".

Od hospody je možné dostat se dolů  skalní soutěskou směřující nejdříve na východ a poté na jih až na pěšinu pod stěnami. Určitě stojí zato se po ní alespoň projít a omrknout, kde je jaký kruh. Taky se tak dá zjistit, kde se tato pěšina napojuje na silničku k hospodě a že se díky ní dá ušetřit kus cesty.

Nejkrásnější cesty vedou na tři nejvýznamnější věže oblasti: Wildspitze, Zyklopenmauer a Wildensteinwand. První dvě jsou od třetí odděleny průrvou, která celý masív jakoby rozděluje na dvě části. Dnešní výběr cest se týká jen jedné. Podotýkám, že je zde lezení opravdu mnoho a můj výběr není zdaleka úplný. Také se předem omlouvám za již poněkud vyšeptalé opakování slov, které mají vystihnout velkolepost linií. Ony takové opravdu jsou.


Zyklopenmauer

Na úrovni restaurace je vyhlídková terasa se zábradlím, odkud vedou tyto pěkné a často lezené cesty: Ostkante VIIa, Kleine Wand VIIIa (RP VIIIb, klasika), Südriss VIIa, Durchschlupf VIIc, Plattenwand VIIb (RP VIIc), Bröselwand VIIc (RP VIIIa).

Magische Linie VIIIc (RP IXa) - název odpovídá skutečnosti, cesta nastupuje na úpatí masívu ve spádnici tupé jižní hrany, poměrně odvážně zářezem a rajbasem kolem kruhu a spárou na lávku ve výši vyhlídkové terasy, odtud převislým doleva ubíhajícím zářezem ke kruhu a dále přes tři kruhy na vrchol (poslední patří i k jiné cestě), nádherná exponovaná cesta.

Teufelsdaumen VIIIc - pokud se od Magische Linie vydáte několik desítek metrů nalevo, vztyčí se vysoko nad vámi výrazný žlutý pilíř po jehož prostřední hraně vede tato cesta. K jejímu nástupu je třeba se vyškrábat pololezením na terasu. Odtud je hned od prvního kroku velice zajímavé lezení přes dva kruhy ke třetímu. Zde bohužel cesta odbočuje doleva do kouta, čímž se dosti znehodnocuje. Naštěstí se to nelíbilo Christianu Güntherovi a ten cestu napřímil variantou Klumpfus za IXa. A takhle si to taky dejte. Neuvěřitelný zážitek. Kolem dalšího kruhu hranově po hraně pod vrcholovouhlavu a pod ní šíleně, ale kupodivu lezitelně, doprava pod poslední kruh a k němu. Od něj to celkem jde.

Maiweg VI (VIIa) - trochu expozice v lehčím provedení, ze stejné terasy jako u předchozí cesty traverzem doleva do spáry, 5 metrů vzhůru a opět traverz doleva na plotnu stěnou vlevo do díry (kruh). Až sem se jakoby nadlézá zprava doleva výrazná převislá stěna a vše je v luftě. Dále přes převis (možno stavět)  a doleva ubíhajícím žlábkem (kruh) zum Gipfel (na vrchol).

Steilstufe VIIIb  a Riesenstufe VIIIb (RP VIIIc) - převislé libůstky ve stěně pod Maiweg, první vede vpravo, druhá vlevo, obě je možné nastoupit ve stejném zářezu, rozdělují se v místě, kde se stěna začíná kolmit. Jedna jde vpravo trhlinou přes kruh na polici pod převisem (to je samostatná novější násupová varianta za VIIIc, jinak se to obcházelo někudy zprava) a dále převislou stěnou přes dva kruhy. Levá se místo do trhliny vydá mírně doleva po přílepku a lehce odvážně na polici pod převisem. Pak už přes dva kruhy daleko ke třetímu a dle libosti nahoru nebo dolu. Ani tyto cesty by se neměly minout.

Grosser Überhang VIIb - od nástupu předchozích cest šluchtou do jeskyně a přes velký převis a komínem na vrchol, temná vzpomínka vám zůstane navždy. Jak říkám není to vše, ale na místě uvidíte sami?

A nemohu se nezmínit alespoň o dvou cestách na Wildspitze. Ještě kus vlevo od předchozích cest narazíte na výrazný pilíř žluté barvy jehož středem vede jedna z klasik.

Gelber Pfeiler VIIIb (VIIIc) - nastupuje z balkónku při úpatí a vede středem stěny přes tři kruhy. Dosti těžké je vůbec se odlepit a další těžké místo je od druhého kruhu. Kus k prvnímu kruhu není zrovna nejlépe zajištěný. Krásná cesta.

Selbstkontrolle RP Xb - ze stejného balkónku zleva vtipně kolem 1.kr, od druhého lehce zprava asi nejtěžší místo do plytké poruchy a doleva na hranu ke třetímu, kousek po hraně zpět doprava do stěny 4.kr. a opět zpět na hranu k 5. kruhu, lze slanit. Nádherná desítka s precizním technickým lezením zvláště v druhé polovině při hraně. Těžké místo u druhého kruhu je spíše silové lezení za mělké jamky s dynamickým skokem.

Tschüs Jarda Maršík

---

že se tento týden uskutečnil do Saska poloorganizovaný zájezd pořádáný Jardou jistě každý ví. V pondělí jsem dostal tuto krátkou zprávu o proběhlé akci: (pozn. redakce)

Sasko se vydařilo (bouřky dvě jestli mě paměť neklame a vždy v noci), kdo nejel zaváhal. Mohl třeba dobýt Falkenstein tady tou exponovanou hranou za VIIIb. Docela se vám tam nahoře (i na tom lepším konci lana) sevře prdelka ;-))


J.M. jn. napůlcesty k prvnímu kruhu!
další fotky snad v dohledné době budou někde k vidění.

Zatím SKAJP Lukáš