Blíží se Máj v Sasku. Jak už víte, jeho středobodem bude bivak na Kansteinu, a tak nebude od věci přiblížit, čím je tento kopčík zajímavý lezecky. Koneckonců znalost terénu, ze kterého se dá zakousnout nějaká ta wega ještě před snídaní anebo až po večeři, se může jen hodit.

Nejedná se o oblast zrovna rozsáhlou, je v ní  jen pár věží. A to doslova. Jsou totiž jen dvě. Menší šprclík Dunkle Wand a řádně rozsochatý Kanstein-Vorgipfel. V novém vydání průvodce jsou popsány v zeleném díle, spadají do Wildensteiner Gebiet, mají čísla 29 a 30 a zaujímají strany 266 až 274. Nechybí ani půdorysný plánek s nástupy cest a fotografie jihozápadní stěny Vorgipfelu. Souřadnice GPS (či jak se jim říká) dosud nebyly objeveny a čekají na své přeměření známým zeměpiscem JirkouS.

Přístup je vlastně stejný jako do bivaku z chystaného Máje, jen pod stěnami více vlevo. Přidám ještě druhou přístupovou variantu. Ze silničky od Neumannmühle směrem na Zeughaus se odbočí doleva na první širokou cestu a z ní po dalších 100 metrech doprava. Vytrvalým stoupáním a kličkováním budete po deseti minutách ocitnuti pod údolní stěnou plnou kruhů.


Pohled z vrcholu Kansteinu směrem na Kleiner Zschand

Ještě než přejdeme k samotnému lezení, musím se zmínit o malebném prostředí kolem skal. Znáte to, člověk není živ jen lezením a pro dobré zažití svačiny je důležitá i pohoda vůkol. Kanstein je klasickou "dětskou" oblastí. Pod stěnami rovina, píseček, sem tam balvan, opodál trávníček, přiměřeně vysoký les, ani hustý ani řídký, ptáci zpívají, děti si hrají nemaje kam spadnout či zabloudit, tátům a v některých případech i mámám se po těle rozlévá ten příjemně natěšený pocit z blížícího se ochmatávání chytů a míjení kruhů ..., no prostě paráda. Huh, už abych byl ve skalách.

Začneme tím menším. Chudinky Dunkkle Wand si dlouho nikdo nevšímal. Oddělená od masívu jen úzkým komínem zřejmě nesplňovala kritéria pro uznání věží.  Až v roce 1971 se lidská srdce slitovala a této mladé věži zahájila lezecký život Starou cestou. To je zajímavé. U klasických věží mi vždy přišlo samozřejmé, že má každá z nich svou Starou cestu, Alter Weg. Je to tak u naprosté většiny věží v Sasku. Jestli se tak jmenovaly od okamžiku vzniku nevím. Prostě se v průvodci vždy ta první jmenuje Alter Weg.  Až u Dunkle Wand mne napadá, že pojmenovat zbrusu novou cestu na zbrusu novou věž Stará cesta je vlastně protiklad. Nebo úcta k tradici.

Na Dunkle Wand vede 14 cest od trojek až do VIIb. Do jejího těla jsou zavrtány celkem dva kruhy, z toho jeden je slaňák. Na vrchol lze i přeskočit. Za 3.


Licht und Schatten RP IXa nástup

Zato Kanstein-Vorgipfel. Už jen to slaňování! Nejdřív 10 metrů  z vrcholu na pilíř. Pak 18 metrů na terasu a z ní ještě 12 na zem. Ale i přístupové cesty k tomu slaňovacímu tobogánu stojí za zkoušku. Alter Weg IV z roku 1904 vede celý komínem v jihozápadní stěně. Ze šestého stupně přísný Westverschneidung zářezem vlevo od údolního pilíře a oblá hranaSüdostkante komínem úplně vpravo za hranou údolní stěny a výše po pravé údolní hraně na velký balkon. Ze sedmiček zejména dvě expediční. Märchentürmerweg VIIb jako Alter Weg 6 m vzhůru a dlouhý traverz doleva na hranu stěnou zleva na balkon a sokolíkem vpravo ke kruhu, stěnou a sokolíkem přes další kruh na balkon, přes komín AW doprava a tupou hranou na vrchol. Westwand VIIc nastupuje vlevo od levé údolní hrany spárou v zářezu a doprava přes převis, stále šikmo vpravo do spáry pod převis ke kruhu, vpravo na hranu ke druhému kruhu, zpět doleva, přes převis, třetí kruh a žlabem na vrchol. Dlouhý popis, dlouhá cesta.

Stále ještě zbývají tři výrazné stěny se spoustou cest. Takový je Kanstein-Vorgipfel pašák.

Osou severozápadní stěny je Direkte Nordwestwand IXb, RP IXc. Středem stěny přes šest kruhů a doprava na hranu. Na tu se v různých místech napojují různé varianty, z nichž nejzajímavější je asi  Was nicht sein kann, das nicht sein darf RP Xa. Odbočuje od 5. kruhu lehce vlevo přes další tři. V půli roku 2003 měla teprve druhý průstup s poznámkou RK 9/9+. Poněkud tajemnou cestou je levá hrana severozápadní stěny přivrácená k masívu. Mondsichelspaziergang Xa, RP Xc, 3 kruhy. Jejím autorem je Thomas Willenberg, ten o němž před časem proběhla zpráva, že v Sasku udělal nejtěžší cestu Německa. Cesta na Kanstein neměla v roce 2003 žádný přelez, nebo jsem ho alespoň ve vrcholové knize nenašel. Takže ani obtížnost není potvrzena. Pravda ovšem je, že i při Thomasových nesporných kvalitách dochází u jeho cest často ke snižování obtížnosti dalšími lezci až o tři stupně.


Licht und Schatten IXa

Další stěnou vede jedna z perel, dvouhvězdičková Licht und Schatten VIIIb, bez postavení VIIIc, RP IXa. Jde o třetí cestu nalevo od Westverschneidungu. Vede sokolíkem a stěnou přes dva kruhy ke druhému kruhu Westwand a dále po hraně pře 4. a 5. kruh. Staví se u pátého do rajbasu lehce vpravo. K jejímu pátému kruhu vede také zajímavá Phönix IXa. Nastupuje hned nalevo od Westverschneidungu a má svých vlastních 6 kruhů. Pekelná je od prvního kruhu. Ale opravdu pekelná. No a mezi posledními dvěma vede Dicke Arme IXb. A to je ukázkové, silové a odvážné lezení po žebru. Přes dva kruhy ke třetímu, který je společný s Phönixem. Přiznávám, že jsem si ji před pokusem zdola zkusil s horním lanem. A nijak jsem nelitoval.


Kühler Tag RP VIIIc

A zbývá nám poslední, pravá údolní stěna. Jde o stěnu, o kterých říkám, že jsou topograficky náročné. Chce to průvodce do ruky, postavit se pod stěnu a čtvrhodinky pokyvovat hlavou tak, aby v dolní krajní poloze padl pohled do otevřených stran a zde načerpanou informaci při pohybu vzhůru neztratil a porovnal ji s realitou zjištěnou v horní krajní poloze, v jejímž zorném poli se zjeví tu kruh, tu spára apod. Opakovaným srovnáváním se postupně vytvoří jakýstakýs přehled o trasologii. V pravé polovině nastupuje nejstarší Südwestwand VIIc. Hodně šikmo doleva ubíhající spárou, téměř traverzem, k prvnímu kruhu v levé polovině stěny, vpravo přes převis a doleva do spáry, kterou až na velký balkon, kde končí všechny zdejší cesty. Asi uprostřed mezi nástupem předchozí cesty a jejím prvním kruhem nastupuje Direkte Südwestwand VIIIb, RP VIIIc. Ve značné výši má první kruh, ještě výše druhý a pak lehce zprava na balkon. Anebo taky přímo přes kruh jako Heisser Ausstieg VIIIb, RP VIIIc. Kühler Tag VIIIb, RP VIIIc, nastupuje pro změnu ve spádnici prvního kruhu Südwestwand. Přes ten a ještě jeden se připojí ke druhému Dir. Südwestwand. A ještě nalevo vede přímo přes čtyři kruhy Oktoberabend VIIIc, RP IXa.  A ještě napravo od Dir. Südwestwand přes pět kruhů zbrusu nové RP VIIIc, jehož čtvrtý kruh je společný s Dir. Südwestwand. A úplně vpravo po hraně vede ještě Direkte Südostkante VIIIa, RP VIIIb.  Ke čtení to sice moc nebylo, ale na místě vám to snad pomůže. Lezení je tu zajímavé, místy lámavé, ale dá se to snést, kruhů dost, ale nijak přejištěné.

Tak až to všechno vylezete, hupky dupky do spacáčku a dobrou noc.

Tschüs