Třetí ročník drytoolingu. Opět se bylo na co dívat!

[Kyborg (Kybernetický organizmus): tvor, který je zčásti člověk a zčásti stroj.] Fyzické či mentální schopnosti živého organizmu jsou strojem výrazně posíleny -- za hranici "normality".
-- Kevin Warwick

Už potřetí se do Bratislavského Auparku sjeli nejlepší mixoví lezci Slovenska a přilehlých krajů, aby změřili své síly v činnosti zvané drytooling. To znamená že postup vzhůru se děje pouze za pomoci cepínů a maček. Letos organizátoři vložili do pravidel nový prvek a v souladu s nejnovějšími trendy světové špičky (Will Gadd) zakázali používání patních háků. Co se týče postavení cest, této aktivity se letos ujal vítěz dvou předešlých ročníků Dodo Kopold -- bylo se tedy na co těšit. Cest bylo suma sumárum šest: dvě kvalifikace a jedno finále; zvlášť pro chlapy a zvlášť pro holky.


Petr Kocvara v kvalifikaci 1

Cesty pro něžné pohlaví byly spíše technické, ale vyžadovaly samozřejmě i trochu té síly. Dívek bylo málo, takže do večerního finále postoupily všechny.

Co se týče mužů, je vidět, že (někteří) se na tyto závody cíleně připravují a jiní neváhají vážit cestu z dalekých krajin, jen aby se mohli zúčastnit.


Kvak drti kvalifikaci 2

Nutno podotknout že chlapské cesty byly jaksepatří vypečené, letošní kvalifikace by bez problémů snesly srovnání s finálovou cestou prvního ročníku! Už v lehčí kvalifikaci bylo potřeba založit zbraň na spoďák, sekat do volně visícího trámu, dělat dlouhé natahováky v traverzu a tak dále. Těžší kvalifikace, která byla převážně silová, dala mnohým závodníkům zabrat  někteří cestu doslova rozdrtili, takže v průběhu závodu musel pan stavitel měnit rozseknutý chyt. Ti nejlepší, kteří se dostali až do stropu, ocenili chybějící ostruhy -- nebylo čím se zaháknout, a tak bylo třeba použít buď ukrutnou sílu, nebo nějakou technickou fintu. Do finále postoupili prakticky všichni, od kterých se to očekávalo.


Tom Lenc ve vrcholove pertii kvalifikace 2

Jako ostatně vždy panovala naprosto výjimečná atmosféra, a tak na večerní finále byli všichni pořádně nažhavení. Finále se lezlo na OS, čili závodníci a závodnice byli po obhlídce cest uzavřeni do izolace (ve stanu s občerstvením a svařákem).


Divacky kotel finale

Jako první změřily síly děvčata. Výsledky kvalifikace daly jasně najevo, že se bude rozhodovat mezi domácí Katkou Čintalovou a Denisou Šulcovou a Němkou Franziskou Donhüber. Dlouhé technické tahy v úvodním traverzu se ukázaly jako klíčové a velmi vysilující. Nejlépe si s předlouhými kroky poradila Katka Čintalová, zatímco vítězka loňského závodu Franziska se letos musela spokojit s druhým místem.


Kvak v prostrednim bouldru finalovky

Hned poté nastoupil první z finalistů -- Gerd Donhüber. V první části bylo vidět, kdože je pravidelným účastníkem závodů v ledu: místní "ľadík", tedy bukový kmen, snadno přeběhl a už stoupal jako dým směrem k "záverečnej ľadovej záclone", zde simulované zavěšenou fošnou. Opět došlo na patní háky -- nebylo za co se vyvěsit a sklepnout, a tak po ukrutném boji zvítězila gravitace -- kousek od topu! Jako druhý nastoupil český representant Vašek Šatava a po něm domácí borec Juraj Švingál, kterého v rychlém běhu celou cestou zastavila až ona volně visící deska. Jako další se o její přelez pokoušel Radek Zoban Lienerth, ale nepomohla mu ani šuka (po slovensky paragán) -- přece jen tak silový prvek na samém konci vyžaduje velkou rezervu. Další český závodník -- Stanislav Kvak Hovanec -- zase hojně využíval brutální fixy, ale právě ty mu ubraly silovou převahu nutnou pro závěrečnou pasáž. Pepa Straka, který v rukou třímal vlastnoručně vyrobené závodní Raveltiky, bohužel vypadl ještě před nejtěžším místem, Andy Kolárik také na top nedosáhl, a tak se čekalo na dva nejlepší. Zůstane vítězství na Slovensku, nebo poputuje do nedaleké ciziny (do Brna)? Dušan Janák zvaný Stoupa neváhal pobavit diváky pádem hned v úvodu, ale naštěstí všechno ustál a tak mohl pokračovat. Ve výlezu z koutu do vrchní části cesty si vymyslel no-hand rest a tak celkem zdařile sklepl a zvažoval jakou technikou dosáhnout topu. Vymyslel to asi dobře, protože přeběhl zrádnou fošnu a už už se natahoval do volně se houpajícího špalku, když jej najednou strhla neúprosná gravitace a Stoupa se pořádně proletěl -- nezvládl totiž zapnout expresku. Top tedy stále odolával. Bude se opakovat závod z minulého roku, kdy celou finálovou cestu přelezl jen jeden závodník? Poslední finalista Gabo Čmárik se cestou prošel bez zaváhání. Poslední překážku zdolal ve velkém stylu a když odpočíval ve visu za jednu ruku, stěna se otřásala výkřiky diváků. Pár posledních záseků, namotat se na top, zapnout poslední expresku, a máme tu vítěze!


Stoupa v zacatku finale

Závěrečného vyhlašováni výsledků se ujal Igor Koller a udílení cen všemožní sponzoři. Jako každý rok, myslím, že na tuto sobotu budou všichni účastnící i diváci vzpomínat jen v dobrém a že příští rok se zase sejdeme v Bratislavě.


Stupne vitezu, zleva Gabo Cmari, Gerd Donhuber, Duro Svingal, Radek Lienerth, Dusan Janak

Kompletní výsledky a nějaké fotky k nahlédnutí na stránkách Jamesu. A taky u Zobana.