Uffff….. a je to tady, dlouho očekávaný konec, aspoň co se týče pro Members Gasherbrum One. Na druhou stranu pro vás čtenáře se teprve teď rozvíjí nasycený příběh, který má v sobě všechny prvky hollywoodského trháku. Nehodlám jen tak třepotat pyskem do větru, naopak jsem si zcela a naprosto jist tím, co tvrdím. KREV, POT a SLZY………                 

Předhazuji malou rekapitulaci jako lehký předkrm, neboli doslova návnadu pro roztažení polykacího ústrojí, které bude nuceno přijímat mega sousta prošlých dnů. Jak jsem psal již v úvodním článku, stal jsem se, a to podotýkám, přinucen okolnostmi osudu dle definice úředních samců LEADREM výpravy. Měl jsem na starosti sedm bílých, neboli Sira Honzu, Sira Kubu, Sira tamtoho a onoho, plus kuchaře Aliho včetně pomocníka Azahíra, no a v neposlední řadě také sám sebe. Jak se dá očekávat, na jednoho člověka je toho až moc a tak kus  z té tíhy odhodím směrem k vám ze svých prohnutých zad ………. 

Na kopci nakonec postupně stáli čtyři z nás osmi zoufalců, nemotorný obrněnci pod vrstvami peří s chrčivým dechem, krůček za krůčkem řídkým vzduchem až na samý konec. Jeden přesto dokázal gymnastický veletrumf, když z výšky mnohem víc jak sedm tisíc metrů, dělal dolů za přihlížení obdivných pohledů tři stovky metrů bravurní kotouly po hlavě. Přežil a odešel rozchechtaný do údolí. Další si vymyslel podobný hororový námět končící až následným transportem helikoptérou do nemocnice v údolí. “Děkuji za optání“, ano žije, k tomu bez viditelné ztráty kytičky. Další z mnoha nabízených titulů může znít „zcela sám na vrcholu“ nebo, kde máme to hulení, případně závěrečný tahák, kam zmizel chlast!!!

Doufám, že aspoň jeden podtitulek zláká Vaši pozornost. JELIKOŽ v nejbližších  dnech vtrhne na stránky webů příběh s fotkami, dobarvující stále živoucí historii osmi lidí, toužící po stejném cíli, a to podívat se z vršku krásného kopce Alláhovi do oken.
Zatím těbůh Marek