Na začátku všeho byla skála a člověk. Jednoho chmurného a nepříliš vydařeného dne se člověk rozhodl, že skálu pokoří. Skála byla v porovnání s ním opravdový kolos. Člověk se ale nezalekl.
Poradit všem začínajícím lezcům, jak správně padat není vůbec lehký úkol, jelikož velká většina lezců rádoby "profíků", v zásadě padat správně neumí, i když většina z nich je o tom skálopevně přesvědčena. Je důležité si uvědomit, že umět správně padat je úzce svázáno s otázkou, jak něco vylézt. O tom ale zase někdy jindy.
V první řadě si tedy musíme uvědomit, že následkem pádu by nemělo být jakékoliv naše zranění. Připadá mi to jako nejdůležitější poznatek této věci. Někdo se třeba nechce ušpinit ? No, nevím jestli je to to nejlepší řešení. Ale možná je to taky cesta...
Znal jsem jednoho lezce a to byl na pády skutečně mistr, ale jednoho dne se to přihodilo..., ruce se mu potily, síla už mu docházela, sedák si oblíkl obráceně, zapomněl se jít vyčůrat - prostě všechno hrálo proti němu. A najednou se to stalo. Jako když utne. Normálně nikdo to nečekal, všichni koukali, nevěděli vůbec, co se děje, byli leknutím úplně bez sebe. Byl nějakejch dobrejch dvacet možná i pětadvacet metrů nad zemí, (to už je pro neznalce docela vysoko) a v tom momentě mu to ujelo, prostě to neudržel. Teda ale to byl pád - z tý vejšky - co, přímo vodopád. Teďka ty lidi dole, no hrůza, lidi řvali, některý byli úplně v tranzu, čuměli nahoru, pak zase dolu, no něco neuvěřitelného. Nastala panika. Úplný šílenství, jenže to nikdo netušil, že to nejhorší teprve přijde. Z ničeho nic, v jeden moment všechno to šílenství a řvaní utichlo. Všichni si byli rovni, jako jeden muž. Hrobové ticho. Někde v dálce houkla vrána. Nebo sova, už si to moc nepamatuju. Ovšem to není tak podstatný. Ten lezec jo, normálně nehnul ani brvou a chtěl pokračovat dál v cestě, ale najednou z ničehož nic mu po něčem ujela lezečka, a to nás teda pořádně vyděsilo. Protože, ta shoda těch neuvěřitelných okolností způsobila, že nějakej chlápek, kterej ho jistil, si najednou úplně bezdůvodně převlíkal tričko - takže ho nejistil. Normálně z tý vějšky, rovnou na zem. Bum. Jako pytel cementu. Možná i dva. A i když dopadl velice, velice šikovně na hlavu, zlomil si nohu v koleni. Ale jako jinak žádnej strach, v lezení mu to vůbec nepřekáželo, protože on už byl stejně mrtvej.
To jsem ale trošku odbočil. To byl hodně drastický a pro někoho možná i poučný příběh, ale my ostatní se na něj pokusíme rychle zapomenout. Někde jsem slyšel názor, že je dobré padat na čtyři jako kočka. No, nevím, co je na tom pravdy. Nebo měkce na špičky... Měkce ? Už jste se někdo zkusil v lezečkách měkce jenom postavit ? Palec a i ostatní prsty na noze jsou přece do spirály, tak jakýpak měkce ? Já osobně jsem zastánce teze - padej na toho, kdo tě jistí. Nebo klidně i na někoho úplně jinýho. Účinek gravitační síly se rozdělí v poměru osob, na něž spadnete. Všichni budeme polámaní, ale nikdo mrtvej, a o to přece jde, nebo ne ? Čím více lidí pod skálou, tím menší úrazovost. Někdo bude mít třeba takový štěstí a nestane se mu vůbec nic. No, to by bylo hezké, že ? Takže lidi, hurá do skal, lezení je super sport, a je škoda, že existují extrémisté, kteří tvrdí, že je to nebezpečný sport. Je totiž stejně nebezpečný jako třeba, no...třeba, no, zrovna mě nic nenapadá, ale to stejně nebylo podstatou tohoto článku.
Fatal error: Cannot redeclare getclientip() (previously declared in /aaa/wwwroot/lezec.cz/include/mainb.php:18) in /aaa/wwwroot/lezec.cz/include/mainb.php on line 34