V pátek 7. 3. 2014 mi v 11.16 zvoní mobil s tím, že na polské straně Krkonoš spadla lavina a hledá se tam člověk. Po letošní zimě mne to už ani nepřekvapuje. Takových podobných prazvláštních akcí bylo letošní zimu víc. Než jsem dojel do Pece, byla akce zrušena s tím, že zasypaný byl polskými kolegy vyproštěn a odtransportován... Přežil.
MÍSTO UDÁLOSTI
Polská strana Krkonoš, oblast Kocioł Małego Stawu, Žleb Litworowy
Sesuv laviny byl sledován z chaty Schronisko Samotnia
Celkový pohled na žlaby od chaty Samotnia
foto: GOPR/archiv autora
JAK DOŠLO K NEHODĚ,
PRŮBĚH PÁDU V LAVINĚ, VOLÁNÍ O POMOC
V první řadě musím poděkovat hlavnímu aktérovi, že v sobě našel tolik odvahy a celou událost výstižně popsal :-) Myslím si, že při čtení jeho vyprávění, vás bude několikrát mrazit v zádech ...
Přečtěte si prosím podrobně celou jeho výpověď. Dozvíte se, jak snadno a nečekaně se podobná situace může stát. Jedním dechem si také můžete přečíst pocity a snahu o přežití člověka řítícího se s lavinou ve skalním žlabu, kde navíc hrozí sesuv až do samotného jezera ...
"Tak ve "stručnosti" to bylo asi tak, že jsme se s mou milou rozhodli strávit po delší periodě špatného počasí (což zpětně beru jako jeden z faktorů, kterej tu situaci ovlivnil) první prosluněnej den u Malého Stawu s tím, že pokud budou podmínky ve Slalomáku, tak bych si ho sjel, což jsem právě chtěl zhodnotit z těch míst, kudy jsem se nakonec svez :-)
Poslední pohyb skialpinisty před lavinou
foto: archiv autora
Jeho stopy u odtrhu
foto: GOPR/archiv autora
Když jsem došel na hranu a kouknul do Slalomáku, usoudil jsem, že to dnes nebude to pravý ořechový. Začal jsem se rozhlížet kolem sebe a sešel jsem níž k hřebínku, co končil pode mnou, že odtamtud budu mít určitě bezpečnější a lepší pohled do žlebu. Když jsem se "vykoukal" , začal jsem se otáčet s úmyslem vrátit se zpět na cestu, no a ... lup. Všude kolem samý praskliny. Hned mi bylo jasný, co se asi bude dít. Začalo mne to táhnout doleva do žlabu. Když mě to povalilo na bok, ihned jsem zahodil hůlky a začal se zbavovat lyží, což se mi u jedný povedlo. Batoh s pipsem jsem si naopak hlídal.
Začátek jízdy byl děsivě impozantní. Vlnící se obrovský desky v úzkým žlabu, směřující za strašnýho hukotu fofrem dolů. A já v tom. Do týhle fáze bych řekl, že jsem to zvládal. Pak mě to otočilo zády dolů. Přišla tma, potom chvilkový vzduchoprázdno, prudkej náraz, úder do hlavy a zase světlo. Pokračovalo to jako pračka ve fázi ždímání a já se snažil plavat. Potom, co masa začala mírně zpomalovat, jsem uviděl zase slunce. Takže jsem věděl, že co nevidět se bude lámat chleba. Byl jsem v pozici plavce a tu jsem se snažil udržet. Pak to začalo tuhnout a já jsem jen pokrčil kolena, vyprsil se, a tím jsem vlastně vystrčil hlavu a ruku. Pak konec a klid. Chvilková úleva.
Celkový pohled na lavinu
foto: GOPR/archiv autora
Pohled do lavinové dráhy plné skal a ledu
foto: GOPR/archiv autora
Pak mi ale došlo, že takhle asi dlouho nevydržím. Nemohl jsem dýchat, jak jsem byl přimáčklej až na prsa. Začal jsem volat na lidi stojící na druhým břehu u chaty a poprosil jsem je, ať mi jdou na pomoc. Něco odpovídali, ale trvalo to asi 20 minut, než ke mně přiběhli dva čertíci, co makaj na chatě. Bohužel bez lopaty a rukavic :-) Do tý doby jsem si milimetr po milimetru odhrabával tou jednou volnou rukou sníh od prsou a během toho jsem pořád volal o pomoc. Bylo to čirý zoufalství a bezmoc, při pohledu na tu lhostejnost asi 20ti lidí, který stáli kousek ode mě a nepřišli na pomoc, přestože mne viděli. Zpětně to beru asi tak, že se asi báli.
Můžu říct, že po cestě dolů jsem si byl jistej, že tohle nedám a bál jsem se toho, že to bude trvat dlouho, než pod tím sněhem zhasnu, a hlavně co Peťula, která šla po cestě a vůbec neměla tušení, kde lítám. Když jsem jí pak volal (telefon jsem měl v náprsní kapse), že už jsem dole, v lavině, tak si myslela, že si dělám prdel :-)
Nedokážu přesně říct, jak dlouho to trvalo, ale takovejch 35 minut od závalu určitě než mě chlápci z GOPRu odhrabali."
Vyprošťování skialpinisty z laviny
foto: GOPR/archiv autora
Takhle vypadala vykopaná díra, cca 1 m hloubky
foto: GOPR/archiv autora
PRŮBĚH ZÁCHRANNÉ AKCE
V rámci objektivity je nutné uvést, že se záchrany zúčastnili především členové polské horské služby GOPR. V samotném úvodu se k postiženému v rámci záchrany dostali nejprve pracovníci chaty Samotnia, později pak členové Straže parku (polský KRNAP) a na místo dorazila i hlídka HS ČR.
10.45 oznámení lavinové nehody pracovníkem Schroniska Samotnia na GOPR
10.47 výjezd dvou záchranářů do Karpazca
10.56 odeslání SMS - "Akcya Lawinowa"
10.57 výjezd dvou záchranářů z Karpazca na místo nehody
11.00 záchranáři u chaty Samotnia
11.04 záchranáři u postiženého
11.04 požadavek na let vrtulníku (Polsko)
11.05 oznámení lavinové nehody HS ČR do Špindlerova Mlýna
11.19 odkopání a vyproštění zasypaného
11.20 dodatečné prohledávání laviniště se psy (GOPR)
11.21 požadavek na přílet vrtulníku - upřesnění možnosti přistání
11.35 oznámení o ukončení lavinové akce pro HS ČR
12.02 přílet vrtulníku na místo
12.15 odlet vrtulníku do nemocnice v Jeleniej Górze
14.00 ukončení akce GOPR
Vyprošťování
foto: archiv autora
Transport
foto: archiv autora
Práce psovodů
foto: archiv autora
Příprava u vrtulníku
foto: archiv autora
MĚŘENÍ SNĚHOVÉHO PROFILU, ODTRHU, DOJEZDU LAVINY
Kolegové z GOPRu byli druhý den lavinu zaměřit:
Délka laviny: cca 250 m
Šířka laviny: 8 - 25 m
Výška odtrhu: 10 - 70 cm
Šířka odtrhu: cca 70 m
Výška čela nánosu: 50 - 100 cm
Šířka čela nánosu: 7 m
Zasypaný zůstal cca 35 m nad okrajem jezera
Parametry nánosu laviny
foto: GOPR/archiv autora
Tady je několik fotografií, které ukazují samotný odtrh:
Vstup do odtrhové zóny
foto: GOPR/archiv autora
Souvislá nestabilní vrstva
foto: GOPR/archiv autora
Místo s maximální výškou odtrhu
foto: GOPR/archiv autora
A zde se můžete podívat na měření sněhového profilu:
Detail krystalů z nestabilní vrstvy
foto: GOPR/archiv autora
Měření sněhového profilu
foto: GOPR/archiv autora
U tohoto měření bych se ještě na moment pozastavil. Celkově panoval v Krkonoších tzv. "lavinový klid". Sněhu nebylo celou zimu moc. Lépe řečeno, nebyl skoro vůbec. Na jižních stranách sněhové profily postupně odtávaly, ale na některých stinných svazích se sníh celkem držel. A právě pro nízké sněhové profily platí jednoduché pravidlo, že jsou daleko náchylnější na vnější vlivy. Pak stačilo, aby měl možnost zapůsobit chlad a vlhkost z podloží a z vrstvy starého původního sněhu se tak měla možnost projevit při působení na změnu sněhových krystalů uvnitř sněhového profilu. A to přesně na rozhraní se svrchní novější vrstvou sněhu. Vznikla tam tak tenká nestabilní vrstva kousek pod povrchem. Přestože povrch sněhu vypadal velmi pevně, sněhový profil výrazně zkřehnul a vrchní "nosná" vrstva neměla dostatečnou tloušťku na to, aby unesla zatížení člověka.
Průběh výstavbové přeměny - vznik nestabilní vrstvy
foto: Alpy4000.cz/archiv autora
Průběh výstavbové přeměny - jarní situace
foto: Alpy4000.cz/archiv autora
Hranatozrnitý sníh
foto: Alpy4000.cz/archiv autora
"PEVNÉ" POVRCHOVÉ DESKY
Právě takovéto "pevné" povrchové desky jsou velmi zákeřné. Na první pocit se prostě nesmí dát! Je nutné se podívat na skladbu sněhového profilu. Z fotografií je patrné, že se nestabilní vrstva táhla celou odtrhovou zónou. V některých místech měla nosná vrstva až 70 cm, ale bohužel v místech pohybu skialpinisty měla tloušťku jenom 10 - 20 cm.
Terén zde nebyl tak úplně jednoduchý, aby se dalo zcela jasně říct, kdy už je lyžař ve žlabu nebo v jeho vrchní bezpečné části. Lyžař tak mohl mít klamný pocit, že je na jakémsi hřbítku a že je stále v bezpečném prostoru, ale jak je z fotografie patrné, tento "hřbítek" už byl součástí kritického žlabu a současně se zde nacházela asi nejtenčí povrchová "nosná" vrstva.
Teď trochu odbočím od této konkrétní události, i když jen na krok :-) Právě kvůli obrovskému problému určit ještě bezpečnou část svahu od té nebezpečnější, považuji za velký problém tzv. testovat stabilitu takovéhoto žlabu přímo lyžařem. Mám takový neodbytný pocit, že celá řada takovýchto "testů" by mohla dopadnout mnohem hůře.
Průlet takovýmto žlabem (skalní stěnou), v těžkých rozlámaných deskách, s dojezdem do jezera dopadl maximálně dobře a skialpinista se během laviny mnohokrát znovu narodil :-)))
Potřebnou teorii o lavinách, záchraně, ale i podrobné informace o lavinovém katastru či historii lavinových neštěstí v Krkonoších najdete
v knize LAVINY V KRKONOŠÍCH.
Vliv zatížení s ohledem na výšku nosné sněhové vrstvy
foto: Alpy4000.cz/archiv autora
Kritická místa v lavinovém terénu - speciálně pozor na okraje či boky žlabu
foto: Alpy4000.cz/archiv autora
Detail postupu skialpinisty těsně před sesuvem laviny
foto: Alpy4000.cz/archiv autora
Registrace
Metodika
lezec.cz
Protože je celá tato událost svým způsobem unikátní, pokusil jsem se ji celou podrobně zpracovat.