Lezec - Zpravodaj

Jenže dál už se toho moc nedozvíte. Rozvrh tréninku, počet kroků, opakování a intenzita to jsou věci, které si budete muset sami osahat a zjistit, co na vás platí. Jedno však mají všichni dobří lezci společné. Je to především způsob, jakým trénují a kde trénují. Synonymem pro všechny je klíčové slovo „bouldering“. To je ta jediná a hlavní věc, co všechny ty dobré bouchače spojuje. Sami si odpovězte na otázku: „Kolik znáte dobrých lezců, kteří se vypracovali na velké stěně s lanem?“. Odpověď bude v jasném nepoměru.
A důvod?

Adam
foto by © Radmil Schneider

Bouldering nabízí daleko větší variabilitu tréninku a nestereotypnost.
Představa, že polezete do 15-ti metrů s lanem a budete si vymýšlet potřebné kroky je absurdní. Na umělé stěně s lanem jste „odkázáni“ na to, co Vám stavitel cest připraví a v momentě, že se cesty rychle neobměňují se dostáváte do začarovaného kruhu, kde neustále lezete ty samé cesty, které již znáte zpaměti a děláte vše možné jen ne to, že byste posunovali svojí výkonnost. Naopak u boulderovky jste sami schopni akčně si vymyslet dané problémy šité přímo na vás, případně fungovat na stovkách boulderů, které jsou zde naservírované.
Většina připustí, že se na boulderovce dá získat maximální síla v prstech a celková silová vytrvalost, ale časté alibi zní: „Ale na boulderovce nenatrénuji vytrvalost“.
Že ne? A kde pak podle vás vzali tu brutální vytrvalost Mráza, Ondra, Stráníci a kilometr dalších lezců? Je potřeba si uvědomit, že na stěně s lanem má jedna cesta maximálně 20-30 kroků. To na boulderovce uděláte jako nic a navíc jste schopni jich udělat několikrát více, aniž byste museli nějak výrazně slézat, převazovat se, či stahovat lano…
Věřte nebo nevěřte bouldering je prvotní klíč k úspěchu.
Nejlepší bouldering tvoří partička 3-5 lidí, kteří neustále vymýšlí nové problémy.
Dobrý bouldering samozřejmě může být i pouze ve dvou lidech na stejné výkonnostní úrovni.
Výborně však může zatrénovat i pouze jedinec, který zrovna nesehnal parťáka a nechce se kvůli takové banalitě válet doma a přemýšlet, jaké by to bylo být dobrým lezcem.

Kuba
foto by © Radmil Schneider

Vše je pouze na Vás, zda svůj přístup k tréninku změníte či nikoliv.
Lezení je samozřejmě především o radosti z pohybu a příjemném pobytu v přírodě, ale jsme lidé a každý má své ambice a cíle. V lezení se většina chce zlepšit a přelézt tu a tu cestu či tu a tu obtížnost. Pokuste se zefektivnit váš drahocenný čas na umělé stěně a vyvarujte se chyb a stereotypů, které máte dosud zažité…

Na zamyšlení zde uvádíme pár otázek, které jsme položili řadě významných lezců:

Kde převážně lezeš na skálách?

Adam Ondra: Na laně – Jura volá J
Martin Stráník: Nejvíce asi jezdíme do krasu
Štěpán Stráník: Teď mě baví nejenom obtížnost ale i bouldering
Martin Fojtík: Převážně v krase a až na pár vyjímek jenom s lanem
Pavel Kořán: S lanem lezu nejraději na skalách tam, kde zrovna jsem...pokud mě drží práce v Brně, tak jsem často v krasu, kde je pořád plno možností nových cest a zapeklitých, už vylezených...když je čas vyjet dál, tak mě lákají silové převislé

Kde převážně trénuješ?

Adam Ondra: Na boulderovce
Martin Stráník: No to je takový různý, podle období. Od začátku školního roku bychom chtěli chodit především na Vutko, kde si myslím že se můžeme třeba posunout někam dále…
Štěpán Stráník: V létě nejvíc trénuju na skalách. Jinak studuju v Brně takže na místních bouldrovkách
Martin Fojtík: Trénuju převážně na bouldrovce.
Pavel Kořán: Jsem už navyklý natrénovat na bouldrovce

Proč si myslíš že je míň vhodný na umělé stěně lézt s lanem?

Adam Ondra: Protože na určitou stěnu s lanem zajdeš párkrát a už se musí lézt cesty dokola. Bouldrovka skýtá nové možnosti pro nespočet návštěv.
Martin Stráník: Já si myslím že obojí je stejně vhodný..
Štěpán Stráník: Hlavně kvůli tréninku, jinak jsou určitě lepší skály, bouldering nebo lano upřednostňuju hlavně podle období.
Martin Fojtík: Myslím, že na dobrý trénink stačí bouldrovka, akorát je potřeba mít nachystaný delší bouldry, pokud má člověk ambici s lanem něco zalézt.

Kde lépe natrénuješ maximálku a proč?

Adam Ondra: Na bouldrovce, protože v pádlovacích cestách bez těžkýho kroku maximálku moc nezískáš.
Martin Stráník: Tak maximálka se dá asi nejvíc natrénovat v juře v těch bláznivých kvacích
Štěpán Stráník: Maximálku nejlépe natrénuju na boulderovce, nejlépe kroky který mě vůbec nejdou, takže nejlépe s bráchou, ale tomu nestíhám, tak jsem po tréninku alespoň dobře zničenej
Martin Fojtík: Bouldrovka
Pavel Kořán: Já osobně maximálku natrénuji nejvíc v nějakém projektu na skále.

Kde lépe natrénuješ silovou vytrvalost a proč?

Adam Ondra: Na bouldrovce, páč dlouhých těžkých bouldrů se dá na jedné bouldrovce vymyslet hodně. Počet kroků tak 15-20. Na stěně to jde taky, ale zase omezuje tě zase počet cest.
Martin Stráník: Tak asi na tak 15-20 krokových těžkých bouldrech a nebo v cestě v který nemůžeš sklepat(těch ale moc není).
Štěpán Stráník: Silovou vytrvalost nejlépe natrénuju na boulderovce, na nějaký hodně převislý, třeba u nás doma J
Martin Fojtík: Bouldrovka - cesta do 10 kroků
Pavel Kořán: To záleží, jestli se chystám na závody, to je potřeba naběhat metry na stěně, jak na bouldrovce kolečka, tak cvakání s lanem na vyšší stěně

Kde lépe natrénuješ vytrvalost a proč a kolik kroků zhruba děláš v jednom kolečku či cestě?

Adam Ondra: Na boulderovce, páč prostě si můžeš ty kolečka vymýšlet stále nový a ne furt stejný cesty na stěně. Nejlepší pro mě je tak 30-50krokové kolečko se všemi stupy - třeba jednou, 3 minuty odpočívat a pak kolečko opačně. Jde to i třeba s 10krokovým kolečkem co nejvíckrát (alespoň pětkrát), odpočinek 3-5 minut (při němž si vymyslíme další kolečko) atd.
Martin Stráník: Buďto lezením 3-4cest za sebou které mají obtížnost 7c-c+ anebo na bouldrovce lezu 40-ti krokový bouldry
Štěpán Stráník: Vytrvalost si myslím nejvíce natrénuju na stěně, nejlépe ten leden-únor, kde cesty sice lezeš pořád ty samý, ale když chceš bejt dobrej, tak prostě jinak nejde
Martin Fojtík: V první fázi asi bouldrovka - mít v zásobě kopec cest od 30 do 60 kroků, v té dolaďovací by to už chtělo vyjet na stěnu s lanem a pokud možno lézt nové cesty.
Pavel Kořán: Když trénuji na závody, tak uzpůsobuji kolečka krokům a délce, jak jsou na závodech...to je něco mezi 30 a 40 kroky na cestu

Co ti přijde na umělé stěně jako větší zábava?

Adam Ondra: Dlouhodobě bouldrovka.
Martin Stráník: Určitě bouldry, když lezeš s nějakým dobrým spolulezcem kterej je na stejný úrovni. Na stěně by to byla zábava kdyby tam vždycky byli nový cesty a tysi měl co přelejzat.
Štěpán Stráník: No čím jsem starší, tak tím více zjišťuju že větší zábavou na tréninku je bouldering, přece jenom dá se tam vymyslet mnoho variant kroků, nebo si musíš ty kroky dobře vymyslet, třeba jak se přesně vyvážit, nohu si dát níž nebo výš a takový srandičky, v tom vidím větší zábavu, trénink s lanem je spíše taková rutina, lezeš ty samý cesty, na příštím tréninku to vopakuješ a tak pořád dokolečka…
Martin Fojtík: Jednoznačně bouldering s bandou kámošů.
Pavel Kořán: Baví mě to prostředí, které plno lidí spojuje, každý si bojuje v tom svým a není problém si zalézt se začátečníkem

Zdroje:

Stránky Boulderu - Bébesa

Článek na Lezci o Boulder Rallye 2008