Koncem minulého roku vydal Úřad pro technickou normalizaci, novelizovanou normu upravující požadavky na horolezecké karabiny. Požadavky se nemění, mění se (a místy zpřesňuje) terminologie.

Nová verze normy ČSN EN 12275 (94 2013) Horolezecká výzbroj – Karabina – Bezpečnostní požadavky a zkušební metody, která nahradila předchozí verzi ČSN EN 12275 z července 1999, vyšla bez větší pozornosti koncem minulého roku. Přináší několik změn a upřesnění, které by bylo vesměs možné brát jako potěšitelné, nebýt toho, že zcela zákonitě vnesou zmatek do stávající metodické literatury tím, že se používaná (a tedy nyní již zastaralá) terminologie stane nesprávnou, a tím i metodické texty nejasnými.

Za zcela jednoznačně nešťastné je třeba považovat užití termínu zámek pro zcela jinou část karabiny, než tomu bylo, dle platné normy, doposud. Přestože původní označení v normě bylo opravdu chybné – nebo alespoň zavádějící, vzniká touto záměnou situace, která může vést k dalším chybám a nepřesnostem, ovšem v tomto případě v metodických popisech a návodech – tedy textech, které mají přímo ovlivňovat jednání a konání lezců.



Několik typů karabin, včetně pár historických kousků pro ilustraci
foto © Tomáš Frank

Zároveň z normy zmizela karabina typu D (tedy karabina „se zajištěnou polohou lana“, kterou nahradila karabina typu T (tzv. „koncovou karabinou“ – umístěnou na konec řetězce, např. napevno zašitou do textilního popruhu). Připomeňme, že tento typ karabiny  (termination
connector) již byla zaveden do běžně užívané praxe i mluvy zcela jinou normou, a to normou „pracovní“, tedy věnovanou OOP (osobním ochranným pomůckám), konkrétně pak jde o ČSN EN 362, jejímž předmětem jsou spojky. V případech, kdy jde o karabinu napevno „zašitou“ do popruhu - tedy smyčky či smyce, jak velí říci zavedené horolezecké názvosloví, musí tyto zároveň vyhovovat i příslušné normě pro smyce (ČSN EN 362 Horolezecká výzbroj – popruhy – Bezpečnostní požadavky a zkušební metody). 

---

Nový popis karabiny


Karabina tak, jak byla popsána ještě v Horolezecké abecedě
foto © Tomáš Frank

Popis karabiny podle stávajícící ČSN EN:
1. tělo karabiny (zachována původní terminologie
2. západka karabiny (dříve zámek karabiny)
3.  a  4. zámek karabiny (dříve nos a zobák karabiny)
5. pojistka západky karabiny
8. rozvor karabiny (dříve v metodické literatuře uváděn rozvor, norma užívala termín „mezera“)

---

Abychom nebyli výhradně kritičtí, norma ve své stávající podobě má řadu kladů. Koneckonců, i zpřesnění termínů „západek“ a „zámků“ lze považovat za klad – tak do deseti let si na novou terminologii jistě zvyknou i horolezečtí metodici, přestanou opisovat zastaralá dílka a časem se tedy termíny sjednotí (a nepřesné termíny vymizí).



Veškerá dostupná horolezecká literatura pochopitelně věnuje karabinám mnoho prostoru – např. poslední větší česká učebnice, Horolezecká abeceda, věnuje jednotlivým typů i požadavkům na karabiny asi šest stran – a popisuje je, jak jinak terminologií zavedenou příslušnou českou státní normou, tedy v současné době terminologií chybnou
foto © Tomáš Frank


K dalším jednoznačným kladům bude nesporně patřit i rozšíření předmětu normy (ta nyní platila výhradně pro horolezectví a „stěnové lezení“ – čímž byla myšlena překližka, prosím pěkně) o výraz „podobné činnosti“, proto  nyní platí v nejširším smyslu i pro okrajové disciplíny a interdisciplíny našeho mnohotvárného činění , tedy například pro roklování neboli canyoning, speleoalpinismus apod.

Přesnější výraz norma použila i pro karabiny typu Q (tedy karabiny quicklink), známé ovšem prakticky výhradně pod hovorovým názvem „majlonky“ - podle karabiny Maillon (z francouzského mailln – mimo českojazyčné prostředí se kupodivu vyslovuje „majon“, což znamená článek řetězu) .
Majlony se nyní správně jmenují „karabiny se šroubovací maticí“, oproti původnímu „karabiny se šroubovacím zámkem“.  Kdyby tvůrci normy zůstali u označení užívaného běžně v prostředí tzv. „pracovního lezení“, kde jsou majlony obvykle označovány jen jako „maticové karabiny“, udělali by asi nejlépe, avšak i tento drobný posun k jasnější terminologii se cení.

Další klady nově upravené verze státní normy patří k těm opravdu subtilnějším. Nový text byl pro názornost doplněn o řadu technických nákresů, a terminologii upřesnil i v takových případech, jako u karabiny typu H (nelekejme se, jde o naší, starou dobrou a dobře známou karabinu HMS – jejíž název vznikl z německého označení pro jištění poloviční lodní smyčkou Halbmastwurfsicherung, pro jejíž založení byla tato karabina původně především určena). Ta už nemusí být vybavena „pojištěním“ ale jen „pojistkou“ západky (dříve zámku). Tudíž se zde opět norma přiblížila k běžně užívané terminologii.



V hlavní roli karabiny. A ukázka další dvoustrany Horolezecké abecedy
foto © Tomáš Frank



Zdroje a prameny:

Frank, T., Kublák, T.: Horolezecká abeceda, Epocha, Praha 2007
Belica, O.: Nová podoba ČSN EN 12275, Technická komise pro aktivity ve výškách a nad volnou hloubkou ČSS, 12/2013
ČSN EN 12275 (94 2013) Horolezecká výzbroj – Karabina – Bezpečnostní požadavky a zkušební metody

Aktivní  odkazy:

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví - oficiální stránky
Náhled předchozí verze normy 
Náhled stávající verze normy
Dostupný Belicův komentář k normě

Poznámka ke zdrojům a pramenům:

Ve výše předloženém textu se často odvolávám na metodickou literaturu. Jako příklad jsem (pochopitelně, neboť knihu znám nejlépe) použil poslední větší učebnici horolezectví, Horolezeckou abecedu, vydanou v roce 2007, viz www.horolezeckaabeceda.cz, jejíž významné části jsou rovněž obsahem elektronické učebnice Horolezecká metodika. Ze stejné knihy jsou i zde reprodukované ukázky. Bohužel nelze použít obrázky a ukázky z příslušné státní normy. Normy totiž jsou, na rozdíl od zákonů, zbožím, státní úřad, který je jejich zpracováním pověřen, je prodává, a nesmí proto být reprodukovány. Nejsou tedy ani dostupné na internetu.