Následující dny se pak pod šedivou, usmrkanou oblohou touláme po stráních Montagne de la Flegere, či trávíme den na umělé stěně v Les Houches, hned vedle Simondovy fabriky. Neustávající mrholení a poprchávání však vydatně plní náš pohár trpělivosti, a tak radši na dva dny mizíme z údolí. Zaskočíme do Zermattu, tam je pěkně, skvěle si zalyžujeme na skialpech.
Zpátky v Cham, hory už se trochu uklidnily, připadlo sněhu, lavinové nebezpečí ale není vysoké. Zítra má být jakž takž, pozítří tutově pěkně, pak je to opět nejisté. Fajn, zítra razíme nahoru, pozítří zkusíme něco kratšího. Ledovec Argentiere, hřeben Pré de Bar, cesta Petit Viking na Point du Domino. Griffinův anglický průvodce tradičně skýtá popis, francouzský Damilano-Perroux pak vynikající foto. Cestu otevřela v roce 1984 trojka Tavernier, Profit a Radigue, populární klasika oblasti, led 80°, 500m, TD-, většina družstev cestu nedolézá, ale slaňuje z konce kuloáru,slanění vybaveno. Lanovka nás vyveze na Lognan, prodereme se davy lyžařů čekajících na pořadové číslo (horolezci mají přednost - dobré vědět) a pokračujeme na Grands Montets. Sjezd hlubokým prašanem na skialpech ve skeletech je komedie, ale nepochybně nejrychlejší způsob nástupu. Po ledovci vyšlápneme na chatu Argentiere, odpoledne jdeme omrknout stěnu. Zdá se nám dost zasněžená, zpátky na chatě se radíme se zkušenou paní správcovou. „Cest normal, a navíc avalanche tam spadl už včera." Tak to je super, to jsme potřebovali slyšet. „Jediná problem muže být dostat se pod stěnu, bude tam asi tolik", dodává postarší správkyně s šibalským úsměvem a ukazuje po prsa. Večer tavíme spoustu sněhu na pití na zítra, navaříme čaj na ráno, do batohu pár šroubů a smyček a zalehneme pod těžkou vlněnou deku. Vstáváme ve čtyři, ve tři čtvrtě na pět jsme na lyžích. Obloha je plná hvězd, je dokonale jasno. Krátký ledový sjezd za svitu čelovky a pak vzhůru otevřenou plání. Siluety severních stěn Les Droites a Les Courtes vystupují na pozadí blednoucího nebe. Před šestou jsme pod stěnou, dvakrát rychleji než včera. Vyšlápnutá stopa se hodila. Lyže necháváme dostatečně od stěny a v mačkách a už navázaní vyrážíme vzhůru, strmým sněhovým polem k první trhlině. „Tak co?" „Hm, měla pravdu."
Po vydatném kopání a hrabání jsme nad převislou trhlinou, po prsa paní správcové neboli po břicho ve sněhu. Další dvě trhliny jsou už přesypané, ješte asi sto metrů rochání a jsme u prvního štandu. Natahujeme první strmou ledovou délku, žlábkem ne širším než jeden a půl metru. Ledu je tak na půl šroubu, ale je kompaktní a na skále drží, leze se fajn. Druhá délka pokračuje žlábkem, ten se v jednom místě trochu přiostřuje a ledu ubývá, nahoře se naopak mírně pokládá a přechází v malé sněhové pole. Dole nad údolím se objevují mraky. Sněhové pole tvoří asi půlku třetí délky, pak následuje technický, delikátní mix. Prachové lavinky vytrvale překrývají stupy a vyledněné spáry, je potřeba je pečlivě hledat. Ve čtvrté délce mix opět přechází do sněhu. Mraky postupují nad ledovec. Na konci sněhového pole je štand, od něj se pátá délka zvedá velmi elegantním žlabem. Pouštíme se vzhůru po té strmé ledové dráze, každou chvíli dostáváme další sněhovou sprchu. Je to docela náročná délka, i únava už je znát. Sneží. Jsme nahoře, na konci kuloáru. Tady lezení končí, cesta dál vybíhá širokým, položeným polem do východního zářezu Domina. „Zatracený počasí!" Nečekáme ani vteřinu, až se právě tohle pole začne plnit novou nadílkou, která pak poletí kuloárem dolů jako trychtýřem. Prachové lavinky jsou silnější s každým metrem slanění, dole už tvoří takřka souvislý proud a v posledních metrech už ta bílá kaše nabírá úctyhodné síly. Ve vší úctě to pálíme sněhovým polem přímo dolů, hop! Přes trhlinu šup! Přes druhou au! Ta byla vysoká fuj! A jsme dole. Paráda. Skočíme do lyží a za chvíli jsme na chatě. Pěkná cesta, spokojenost.
Druhý den je venku jako v prádelně, není vidět na krok. Takže balíme a svištíme do údolí. Oči marně hledají jakékoliv záchytné body v neposkvrněném terénu, každou chvíli se zastavíme a v tu ránu sedíme na zemi s pocitem, že země pod námi pořád jede. Brzy jsme na sjezdovce, tu zdoláme tradičním tanečním stylem a jsme dole ve městě. Předpověď na celý další týden je nekompromisně beznadějná, takže se z lyží jen přezujeme do auta a pokračujeme v sestupu až do base-campu, domů, do země lva. Do hor se vracíme až v létě.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
INFO
OHM Chamonix - Oficiální stránky horské služby
Météo France - Aktuální předpověď počasí pro Chamonix
TV Mountain - Video-snímky populárních cest
Chamonix.com - Oficiální web Chamonix
Chamonix.net - Rozsáhlý informační server
- Průvodce:
Damilano F, Perroux G (1996) Neige, Glace et Mixte. Editions Ice Connection.
Griffin L (1990/1991) Mont Blanc Massif. Vol. I/II Alpine Club.
Piola M (1988) The Mont Blanc Range Topo Guide. Vol.I. Editions Equinoxe.
Piola M (1993) Le topo du Massif du Mont Blanc. Tome II. Editions Equinoxe.
Rébuffat G (1996) The Mont Blanc Massif: The 100 Finest Routes. Mountaineers Books.
- Mapy:
IGN 3630 OT, IGN 3531 ET
- Telefonní čísla:
horská služba +33 (0)450 532208, předpověď počasí +33 (0)892 680274
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Registrace
Metodika
lezec.cz
Do kolébky alpinismu pod masivem Mont Blancu, nevyčerpatelným hřištěm pro budování charakteru, přijíždíme letos brzy v březnu. Naše první cesta vede jako obvykle na Place de lEglise, do domu horských vůdcu. Zjištujeme počasí, mrkneme se do knihy výstupů. Poslední týden se evidentně nelezlo, počasí prý ještě tři dny nebude stát za nic, pak možná. No dobře. Trpělivost přináší růže, ačkoliv to není zrovna to, po čem bychom právě prahli. Na úřadě turistiky se tedy ještě poptáme na spaní, v ubytovně Le Vagabond je plno, v Gite de la Montagne se ještě místo najde, fajn.