CUNEO ITALY 27.2. - 4.3.2006

O víkendu se vrátila reprezentace České republiky z Mistrovství světa ve skialpinismu 2006. Šampionát hostilo italské Cuneo,  město nedaleko olympijského Torina. Závodit se ale jezdilo do dvou středisek - Crissolo a Artresina, vzdálených od centra šampionátu v prvním případě devadesát, ve druhém padesát kilometrů. Snad proto všem tento šampionát zůstane v mysli jako nejucestovanější mistrovství v historii.

Česká výprava do dějiště závodů odcestovala rozdělená na dvě části. První část výpravy se zúčastnila závodu Světového poháru v italské Cima d´Asta, kde v seniorské kategorii obsadil Michal Němec 39. místo. O něco lépe se vedlo juniorům, kde Jan Hepnar obsadil šesté, Roman Jadamus osmé a Sebastián Kantor deváté místo. Mezi kadety vybojoval Adam Brožek sedmou příčku. S nimi se v Itálii aklimatizačního pobytu zúčastnili ještě Miroslav Duch a Roman Kuczynski.


Zahájení

Druhá část reprezentace ve složení Alice Korbová, Dita Formánková, Radoslav Groh, Pavel Vondra, Marcel Svoboda, Jaroslav Bánský a Jan Jirák cestovali z Čech rovnou do Cunea na zahájení šampionátu. Protože jsme s českou výpravou bydleli 9 kilometrů od centra Cunea, museli jsme před zahájením šampionátu zaregistrovat Českou republiku, přihlásit všechny závodníky na jednotlivé závody a označit lyže, boty a hole, se kterými budou závodit. Z označení materiálu jsme zamířili rovnou na briefing k závodu na následující den - Vertical race. Jeho začátek se trochu zpozdil, ale čas jsme strávili zjišťováním informací o místech snídaní, startů, obědů, vyhlašování výsledků nebo večeří. A během briefingu a po jeho skončení jsme zjistili, že hlavním nedostatkem celého Mistrovství světa je a bude komunikace mezi organizátory, komisaři ISMC a zástupci závodníků. Většina komunikace probíhala v italštině nebo francouzštině. Po několika dotazech nám přeložili část do angličtiny. Vypadalo to asi tak, že pět italských vět přeložili do jedné věty v angličtině. Po skončení briefingu jsme se sešli se zbytkem výpravy a  pořadatelé připravili zahajovací ceremoniál s průvodem zúčastněných krajin centrem Cunea  na náměstí, kde bylo III. Mistrovství světa ve skialpinismu zahájeno. Mezi tradičními zástupci světového a evropského skialpinismu se nově představili také například Turecko, Čína, Korea, Maroko, Argentina, Venezuela, Chile nebo poprvé také Norsko. Zahajovací ceremoniál byl pro nás hladové už moc dlouhý, do konce jsme nevydrželi. Spěchali jsme vyzvednout startovní čísla na druhý den. Při několika dotazech nám bylo sděleno, že už za patnáct minut budou připravená. Po třetím dotazu jsme se dozvěděli, že je budou mít až ráno v místě startu. Na večeři jsme se dostali po půl desáté. Rychle na hotel, start byl naplánovaný na devátou hodinu, to znamenalo o půl sedmé vyjet z hotelu.

Hned první závodní den nás ráno přivítalo deštivé a mlhavé počasí. Naštěstí po hodině a půl jízdy se v  mnohem větší nadmořské výšce ukázalo slunce. Na start závodu se v devět hodin postavili kadeti Adam Brožek a Radoslav Groh, junioři Roman Jadamus, Sebastián Kantor a Jan Hepnar. Po desáté hodině startovaly seniorské kategorie. Z našich to byli Pavel Vondra, Roman Kuczynski, Jaroslav Bánský a Jan Jirák. Je škoda, že jsme nevyužili i dvě volná místa mezi ženami, ale Alice Korbová i Dita Formánková se šetřily na druhý den na závod dvojic.  Nejvýraznějšího úspěchu v závodě Vertical race mohl dosáhnout kadet Radek Groh, který vybojoval šesté místo s minimálním odstupem na vítěze. Zklamání nám ale připravili pořadatelé, kteří ráno před startem naprosto nečekaně změnili povinnou výbavu a celá naše výprava startovala bez slunečních brýlí a záchranné alu fólie. Juniorům, kteří startovali později, jsme už chybějící materiál vypůjčili od jiných závodníků a v cíli jim ho podali, ale kadeti Radek Groh a Adam Brožek dostali každý dvě penalizační minuty, což je odsunulo hluboko do pole závodníků. Muži, kteří měli cíl o dva kilometry dál, už procházeli pouze namátkovou kontrolou a jediný Jaroslav Bánský dostal jednu minutu penalizace. Podali jsme okamžitě protest a jako důkaz jsme předložili fotografii z briefingu, kde byl povinný materiál bez zmíněných věcí. Rozhodčí z ISMC nás odkázali na to, že protest musíme řešit s organizátory. Ti nás ale zase poslali zpátky na ISMC. Nakonec ani fotografie jako důkaz nestačila. Hned první den jsme se přesvědčili, že komunikace mezi ISMC a italskými pořadateli vázne, bohužel v neprospěch nás a závodníků.

Ve středu jsme vstávali opět velmi brzo, protože místo startu bylo ještě o několik kilometrů dál než předchozí den. Čekal nás jeden z hlavních závodů šampionátu, seniorský závod dvojic. Poučeni z nesmyslných penalizací jsme tentokrát na start přivezli veškerou výbavu a z ní vybrali potřebné. Pořadatelé byli nuceni upravit trať, přiblížili ji víc divákům a všechny tři vrcholy výstupů byly velmi blízko sebe. Na startu se prezentovaly čtyři české dvojice: A. Korbová s D. Formánkovou, R. Kuczynski a M. Duch, M. Svoboda a M. Němec a J. Bánský s J. Jirákem. Nezávodilo se v tak extrémní nadmořské výšce jako na předchozích šampionátech ve Španělsku a v Andoře, ale přece jenom místo startu bylo výš, než nejvyšší hora u nás. Počasí přálo, vítr prakticky nefoukal, svítilo slunce, ale hrozilo nebezpečí lavin. Bohužel sjezdy vedly mezi množstvím kamenů, a proto nejeden závodník poničil lyže. To se nevyhnulo ani našim, Mirek Duch přišel o kovovou hranu v délce třech centimetrů. Na trase jsme zaznamenali nadměrné množství pořadatelů, vypadalo to jako předzvěst toho, co se mělo odehrát o dva dny později.

Další den byl volný, na což nejsme z loňských roků zvyklí. Ten den vždycky patřil závodu juniorů a kadetů jednotlivců. Italové se ale rozhodli startovat tyto kategorie společně se seniory v jeden den. My jsme volného dne využili k prohlídce tratí na následující den a vydali jsme se do bližšího střediska Artresina. Ve volném tempu jsme se asi hodinu a půl pohybovali v místech, kde se bude druhý den závodit. Protože pořadatelé nezajistili na volný den společný oběd, vydali jsme se po návratu na hotel do místní pizzerie ochutnat nějakou z italských specialit. Stejný nápad měla i část slovenské a švýcarské výpravy. Po obědě jsme chvilku strávili na hotelu, a už se blížila doba briefingu na následující den. Tam jsme se dozvěděli o změně tratí všech kategoríí. Proti původnímu předpokladu měla být trasa kratší, a tedy i rychlejší. Na první výstup a druhý sjezd připravili pořadatelé z bezpečnostních důvodů fixní lana, kterých se museli závodníci přidržovat.


Czech team

V den startu jsme brzy ráno v plném obsazení vyrazili do střediska Artresina, kde se mělo rozhodnout o mistrech světa všech kategorií - jednotlivců. Z našich nestartovali pouze  Bánský a Jirák, protože jsme měli od pořadatelů přidělená pouze omezená startovní místa. Při příjezdu bylo za jasného počasí vidět, že v horních partiích trati fouká velmi silný vítr. Seniorské kategorie měly připravený start na půl desátou, půl hodiny po nich měli na start vyrazit junioři a kadeti. Na poslední chvíli se pořadatelé rozhodli změnit a zkrátit trať, a protože ji bylo potřeba přeznačit, start byl odložen. Nejdřív o čtvrt hodiny, pak o dalších dvacet minut, nakonec z toho byla hodina. Narychlo svolali poradu vedoucích teamů a vysvětlili důvody zpoždění startu, zkrácení trasy a informovali nás o povinnosti v určitých pasážích trati použít povinně větru odolné bundy. Do deseti minut od porady proběhl start seniorů, patnáct minut po nich se na svoji trasu vydaly i mládežnické kategorie. Zhruba po hodině a půl jsme mohli čekat nového mistra světa ve skialpinismu. V jednu chvíli mi připadalo, že frekvence letu třech vrtulníků se nějak zrychlila, ale zvláštní pozornost jsem tomu nevěnoval. Stejně tak jako nikdo v cíli. Naprosto nečekaně ale asi po hodině a čtvrt do cíle dojel jeden z favoritů závodu Florent Perrier z Francie a o něčem diskutoval s pořadateli a komisaři ISMC. Chvilku po něm se objevili v cíli další závodníci, ale úplně z jiné strany, než měli dojíždět. Z rozhovoru s nimi jsem se dozvěděl, že v průběhu závodu spadla lavina a že asi třicet závodníků - juniorů a kadetů - v ní zůstalo. Mezitím do cíle dojížděli další a další závodníci, někdo bez hůlek, někdo s lavinovou lopatou v ruce, někdo se zlomenou rukou, někoho vezli na zádech bez lyží a bez batohu? Ale pořád jsem neviděl nikoho z Čechů, ani jsem o nich nedostal žádnou informaci. První přijela Alice Korbová s tím, že nikoho neviděla  a ani nemá o nikom žádné zprávy. Od jednoho z pořadatelů jsem se dozvěděl, že lavina spadla asi před dvaceti minutami. Nikdo nevěděl, kolik lidí pod lavinou stále je. Chvilku na to ale dojeli Jan Hepnar a Adam Brožek a ubezpečili mě, že všichni naši jsou v pořádku, jenom Radek Groh má zraněnou nohu a pořadatelé ho budou svážet na saních. Mezitím dojížděli další závodníci a rozhodčí je odepisovali ze seznamu startujících. Netrvalo dlouho a záchranáři přivezli na saních našeho zraněného kadeta. Okamžitě ho převezli do nemocnice v Mondovi, kam odváželi všechny zraněné k ošetření. My jsme se sešli se zbytkem výpravy, spočítali ztráty na lyžařském vybavení . Sebastián Kantor přišel v lavině o lyži, Radek Groh o obě hole. Vypravili jsme se do  nemocnice pro Radka Groha. Našli jsme ji snadno a měli jsme tu možnost mluvit s dalšími zraněnými z  laviny. Po nezbytném vyplnění dokladů pro pojišťovnu jsme odjeli na oběd, kam jsme dorazili mezi posledními. Po chvilce nás tam našel štáb italské televize a  natočili s námi rozhovor. Hned po návratu na hotel jsme odjeli na nejzajímavější technický briefing celého šampionátu. Pořadatelé poděkovali všem závodníkům, divákům a záchranářům, kteří se podíleli na rychlém zásahu. Ten naštěstí neměl vážnější následky. Zároveň potvrdili, že závod je zrušen a tituly mistrů světa se pro letošní rok udělovat nebudou. Na poslední den byly připravené štafety.

Protože v naší výpravě nebylo dostatek žen,  nemohli jsme postavit ženskou štafetu. Na start jsme poslali pouze štafetu mužskou. V ní se ještě na poslední chvíli vyměnil Michal Němec za Romana Kuczynského, který se rozhodl nestartovat. Naši štafetu rozbíhal Jaroslav Bánský, na druhém úseku bojoval Marcel Svoboda, na třetím Michal Němec a finišoval Miroslav Duch. Už brzy ráno se po celém okolí pohybovalo velké množství záchranářů a nad tratí odstřelili několik svahů, ze kterých odjely menší sesuvy sněhu. Nechtěli dopustit sebemenší ohrožení závodníků nebo diváků. Zároveň přiznali, že kdyby se nejednalo v pátek o závod jednotlivců na světovém šampionátu, vůbec by se vzhledem k lavinovému nebezpečí nestartoval. Juniorskou štafetu s přehledem vyhráli Francouzi a mezi ženami i muži přesvědčivě zvítězily domácí italské štafety. Naši kluci bojovali, ale s přibývajícími hodinami pálilo dost nepříjemně slunce a po několika pádech ve sjezdech vybojovali desátou příčku.

V celkovém hodnocení národů skončila Česká republika na osmém místě. Před nás  se dostalo Řecko díky obsazení téměř všech závodů. I když výsledky našich  byly ve srovnání s nimi lepší, v konečném hodnocení nás těsně předběhli. Celkově zvítězila domácí Itálie, což při vyhlášení výsledků vypadalo jako na Mistrovství světa ve fotbale. Druhou příčku obsadilo Švýcarsko. Trochu překvapením bylo až třetí místo favorizované Francie. Španělsko už tradičně skončilo těsně za stupni vítězů a obrovské zlepšení zaznamenalo Německo na pátém místě. Slovensko si odvezlo šesté místo a za sedmými Řeky skončila naše výprava. Na loňském Mistrovství Evropy jsme skončili na sedmém místě. Kdyby závod jednotlivců nebyl zrušený, byli bychom na tom určitě lépe.  Pravdou je, že se nemůžeme srovnávat se špičkovými profesionály ze zemí, kde je skialpinismus více rozšířeným sportem, ale rozhodně jsme ostudu naší zemi neudělali. Stále se ale potýkáme se slabou základnou v mládežnických kategoriích a v kategorii žen, jakou mají třeba na sousedním Slovensku nebo v Polsku. Pokud se nám povede přivést k závodění nové tváře, můžeme pomýšlet určitě na vyšší příčky, protože bojovat umíme.

Příští rok nás čeká Mistrovství Evropy ve Francii ve středisku Morzine - Avoriaz, odkud pochází letošní dvojnásobný zlatý a jednou stříbrný medailista Patric Blanc. Mistrovství světa nás čeká opět za dva roky ve Švýcarsku. O kandidatuře na rok 2010 uvažuje Slovensko, tak pevně věřím, že nejpozději u našich sousedů se na  nás usměje štěstí a vybojujeme pro Českou republiku některou z historicky prvních  medailí ze světového šampionátu.


Czech team

Výsledky a fotogalerii najdete na  stránkách www.ski-mountaineering.cz.

Štěpán Pleskač
Vedoucí výpravy