Byl, nebyl, objevil se znenadání jeden volný den, ve kterém se jinak normálně pracuje od nevidím do nevidím. Kam jet? Co takhle jednu z nepoznaných oblastí z nového vydání průvodce Vltavská žula? Po sedmém pivu bylo rozhodnuto. Jeli jsme do oblasti, kde vypukla vltavská horečka, na Starý Kamýk. Ono se v Povltaví lezlo již dříve, ale ta pravá éra přišla až s Algenou. Název jedné místní cesty „Toulání pod parou“ asi naznačuje, jak k tomu v roce 1988 pravděpodobně došlo. Záhy poté, během 90. let minulého století, nadšenec Algena a spol. vyrobili kolem 500 cest v 6 oblastech v okolí Kamýka nad Vltavou. A to ještě veřejnosti odhalil utajenou oblast píseckých lezců v lese Bahmač u Jickovic (pravý břeh po proudu u Zvíkova). Z Roviště se stala oblast na špici hitparády, zvláště pro husté jištění a velký výběr cest ve všech stupních obtížnosti a to zde čeká na své první RP několik projektů kolem 10. stupně. Ti, kterým vadí davy na skalách, se začali přemísťovat na Skály u Velké, kde vedou vůbec nejdelší cesty v Povltaví, nebo do Županovic s výhledem na nejširší meandr Slap.

Ale vraťme se ke Starému Kamýku. Mluvil jsem o Vltavské žule se spoustou lezců, ale až na Algenu a spol. a pár výjimek tam skoro nikdo nebyl. Jedna z výjimek tvrdila, že je to tam dobrý a zajímavý. Výjimka se jmenuje Jindra Zachariáš a je známý jako vyznavač vlastního jištění s podivným vkusem. Algena a spol. říkali, že to je ta nejlepší povltavská žula s velkými krystaly živců, kde je většina cest udělána zespoda a občas je třeba dojistit se nějakým kovovým udělátkem. Ještě jsem slyšel něco o špinavých dolezech, ale to jsem pustil z hlavy. Jehličí se nakonec ukázalo jako to správné koření a vůbec nevadilo.

Z Plzně jsme vyrazili ve dvou, Jirka Mitaš a já. Jirku Všetečku jsem nechal doma. Díky uzavírce silnice v Kamýku jsme poznali krásu krajiny v okolí Hojšína, ale cestu ke hrázi jsme nakonec našli. Odtud to už podle průvodce dobře najdete, ale nenechejte se zmást prvními dvěmi zákazy vjezdu a dojeďte až k chatám. Zprávy o skalách nelhaly. Super drsná žula, krystaly, spáry, řidší jištění, to vše umístěné v jedinečné povltavské scenerii. Podle absence magnézia a všude přítomnému jehličí sem moc lezců nejezdí. Skály největšího sektoru Velké jezerní stěny jsou umístěny ve dvou patrech nad sebou a jejich levé boční stěny, stejně jako část spodního patra vyrůstají přímo z vody Kamýcké přehrady.

Začali jsme lézt ve spodním patře. Napřed pár šestek na seznámení s materiálem. Záhy se přesvědčujeme, že klasifikace je tu tvrdší než na Rovišti a že na typickou žulu nejsme zvyklí (něco mezi Sokolčím a Kapucínkami). Postupně lezeme: „Well 6“, „Snad abych šel 6“ a „Prdel 6“. Z hnědou hlavou se pouštím do Dravé spáry 7+, trocha dravosti a už bohatší o zážitek s žulové spáry se 4 nýty cvakám slaňák. Jirka se v závěrečných metrech směje tomu, že klíčové chyty jsou lehko poznatelné jako vyhrabané otvory v jehličí zanesené spáře. Se zvednutým sebevědomím lezu cestu s pozitivním názvem „Setmění v poledne 7+“. Dole docela boj, nahoře docela strach. Další cesta, na kterou se jen tak nezapomene. Ještě, že toho Jirku Všetečku jsme nechali v Plzni, ten by zase prudil a v další cestě tuplem. Když jsem do ní nastupoval, obával jsem se zachování nekvality mého obličeje. Na bezmála 25 m vtipného koutku se smějí dva nýty a k tomu opět vydařený název, „Vlčí tvář 7-“. Už ani nevím, čím vším jsem se tam vkliňoval, ale ksicht to nebyl. Dolez opět morál, ale hra je hra. V nejisté pozici zakládám frienda a ignoruji přitom borhák 1 m vlevo a borhák 1 m vpravo, oba z nových osmiček. Slunce už se chtělo schovat za obzor, ale stihli jsme ještě vysápat atletický sokolík „Tom & Jerry 7“ a okouknout horní patro.

Prakticky každý lezecký den v Povltaví končí v hospodě „U Vandasů“ v Oborách. Zde si můžete zakoupit nového průvodce, popřípadě nakouknout do deníčku vltavských lezců, jestli nepřibylo něco nového. Ale i v samotném Kamýku naleznete několik dobrých hospod. Skály Starého Kamýka mohu jedině doporučit. Je to vítaná změna s trochu jiným pojetím lezení než je dnes obvyklé. Určitě sem ještě zajedeme. V klidu se vybát nad hladinou staré dobré české Moldau.

PS.: Až najdu odvahu opět se vypravit do ráje přírodního jištění a vyznavačů kovových udělátek „Koubátek“ Jickovic, dám vědět. Akce ve zdejší hospodě se pomalu, ale jistě proslavují. Také se ozvu, až navštívím Pakostu a Hříměždice.