V Jablonci nad Nisou byl promítnut film o Radku Jarošovi, Cesta vzhůru.

Radek sám se poté zúčastnil besedy, která byla mezi diváky velmi přivítaná. V Jablonci byly vyražené zlaté i stříbrné mince na počest zdolání 14-ti kopců nad 8 000 m.



Musím se přiznat, že nerad sdílím své zážitky a zkušenosti s širokou obcí, byť lezeckou. Nicméně promítání nového filmu Cesta vzhůru a následné setkání s Radkem Jarošem k tomu přímo vybízejí.
Film se dá rozdělit do dvou hlavních os, a to Radkova rodina, resp. soukromý život a Radkovo lezení, resp. choďák na kopec zvaný K2.
Výjevy z Radkova rodinného života jsou neuspořádané, nicméně nafilmované jakoby v "art" stylu. Zpočátku mě hodně nebavily, nicméně celkově jsou hodně přínosné, protože je z nich zřejmé, kolika lidem, zvláště pak první rodině, Radek svým horolezectvím ublížil, což je zřejmě týká většiny nejlepších, světových sportovců. Zvláště je to patrné na jeho první dceři, která "se v tom dost plácá". První část tedy představuje rodinnou, dosti otevřenou bilanci Jarošova širšího života, za což přísluší Radkovi gratulace. Jedinou chybou této části filmu je ta, že se téměř na všech rodinných i ryze osobních výjevech dost popíjí, samozřejmě alkohol, což může v neznalém diváku vyvolat pocit, že celá lezecká komunita je parta alkoholiků, což je pravda jen částečná.
Druhá část filmu je ve své podstatě o chození po kopci K2. Po zákonitých otázkách neznalců v kině Radnice, jestli takto vypadá horolezení, tj. chození za druhými lidmi a jumarování po laně, Radek vysvětlil, že všechny ostatní expedice na jiné kopce byly drsné, lezecké apod., pouze poslední na K2 byla společně s ostatními expedicemi, tj. po již natažených fixech, ve štrůdlu s klienty horských vůdců apod. Musím přiznat, že mě druhá část velmi zklamala. Zvláště když jsem vloni v Pasekách viděl, co je Tráva schopen v ledu a mixu vylézt, neboť jak víme, Tráva vylezl s Radkem na K2 také.
Druhá část filmu měla být korunou Radkova vítězství nad 14-ti nejvyššími kopci světa, přitom vyznívá jako lépe zpracovaná VHT reportáž z nějakého zasněženého kopce. Je to velká škoda, že Radek nezařadil do této části filmu záběry i z dalších 8-mi tisícových kopců, které má poctivě vylezené. Oslava posledního vítězství nad K2 tak vůbec nevyzněla, spíše naopak.
Závěr, samozřejmě mého hodnocení celého filmu, je takový, že Radek bude z filmu za několik let zklamaný. Beru to tak, že to je dosti velká událost, mít vlastní film o "svém díle", byť lezeckém, zvláště pak v české kotlině. I když je dobře filmařsky zpracovaný, přesto je hluchý a plochý nejen pro lezce se zkušenostmi, ale i pro úplné neznalce, což bylo zřejmé v otevřené diskuzi v Jablonci nad Nisou, kde Radek naštěstí naprosto fundovaně a profesionálně reagoval na vznesené otázky, což pro mne, jako lezce amatéra, byl super zážitek...
Richard, Liberec