Lezec - Zpravodaj

Když je krásný den s dobrou viditelností, jsou okamžiky na vrcholu, kdy se s nádechem rozhlédnete do kraje, něčím, na co se nezapomíná. Na vrcholu máte pocit, že už nic ve vnímání nádhery přírody nemůže být opojnějšího. Leda...??

Leda se dostat ještě výše!

Ten, který se dokáže dostat výše, je lezec, fotograf, paragliding letec Libor Jenka z Police n. Metují. Libor pochází z fotografické rodiny, kde se fotografování dědilo z dědečka na syna a vnuka. On k němu přidal ještě křídlo. Vznikly tak celé cykly fotografií skal, které u nás nemají zatím obdoby. Zeptali jsme se Libora, který skály nejen fotí, ale také na ně dříve i lezl na několik otázek.

Libor v akci
foto by © archiv Jenka

Ádr
foto by © Olda Jenka

Tak Libore jak jsi se dostal k létání a lezeš také na skály?

Narodil jsem se v lezecké rodině, takže k lezení jsem měl mnohem blíž než k létání. Vyrostl jsem v Polické "sportovce" a později začal hned lozit, myslím že, je to v Polici nad Metují běžná evoluce, kterou si prošel i náš kmotr a vzor naší generace - Míra "Lanč" Šmíd. Po revoluci, to mi bylo 8let, vznikla v Polické sokolovně jedna z prvních veřejných lezeckých stěn, začali jsme tam s kamarády chodit a přes zimu jsme tam trávili všechny večery. Časem se začalo jezdit na první závody, v té době ještě ani nebyly dětské kategorie, takže se nám stávalo, že jsme ani nedosáhli na první chyt cesty a museli nás vysazovat dospělí...
Někdy v roce 93 bylo v Jeseníku uspořádáno "První otevřené mistrovství ČR mládeže v lezení na umělé stěně, aneb Jesenické boje s gravitací". Vůbec jsme netušili jak na tom oproti stejně staré "konkurenci" jsme, ale všichni jsme si domů přivezli medaile a to byla docela dobrá motivace. Když se nás soupeři ptali
jakého máme trenéra, tak jsme se museli hrozně smát, protože jsme žádného neměli.
Ale hrozně moc toho pro nás udělal Áda Kadlec, když jsme ho pak označili za trenéra málem nás pak zpohlavkoval:-)

Proč jsi utekl od lezení?

V roce 95 jsem se pak jednou blbě navázal a skončil v nemocnici s hromadou zlomenin a pak dlouho jezdil na vozejčku.
Když jsem začal znovu chodit začal jsem létat na větroních, ale furt to nebylo ono, chtěl jsem být v přímém kontaktu se vzduchem, když už to letí... Než jsem začal s paraglidingem, ještě jsem začal jezdit do hor, lákaly mě ledové žlaby Alpských severních stěn, stylem nikoliv alpským, nýbrž Lančovým, takže sám. Pár hezkých cest jsem si takto vylezl a v dalším "velkým" lezení mě zastavila až kamenná lavina, která mě smetla po vylezení Marinelliho kuloáru na Mt. Rose. Po těchto zkušenostech jsem se definitivně rozhodl pro bezpečnější sport, a začal létat paragliding:-) Od r.2002 jsem létal pouze volně, od roku 2005 pak i motorově, to hlavně kvůli focení.

S jakou foto technikou pořizuješ své fotografie a živíš se jako profesionální fotograf?

Kdysi dávno jsem si pořídil první digitální Canon IXUS, měl 2Mpixely, dlouho mi díky létání nevydržel, pak přišel Canon S40, kterého potkal stejný osud. Poté Canon S70 a ještě než jsem ho stihnul rozbít jsem si pořídil zrcadlovku Canon EOS 350D, používám setový objektiv z EOSu 450D - opticky není kupodivu nejhorší, je celo-plastový, tudíž lehký a má stabilizátor což se pro lítání hodí, ale jeho největší výhoda tkví v ceně, protože až ho rozsekám do dvou dnů mi za necelé tři tisíce přijde domů nový, což vychází nepoměrně levněji než používat kompakty.

foto by © Libor Jenka

Uživí tě fotografování?

Focení mě sice neživí, ale začínám se dostávat tak kam jsem potřeboval, tj. že si létáním zaplatím samotné létání a ještě nějaké koníčky k tomu.

Když létáš tak jen fotíš nebo i točíš na video?

Létám hlavně pro radost a pro únik od pozemských starostí. S tím focením je to tak, že jsem postupně začal dokumentovat okolí a když jsem to pak někde ukázal, začali se trousit známí, že kdybych nad nima někdy letěl, tak ať jim blejsku barák. Jenže jsem jim musel vždy vysvětlit, že bez motoru si nemůžu jen tak zaletět kam se mi zachce, termika nefunguje všude. Právě kvůli focení jsem si pořídil na záda motor a s tím už se dá letět téměř kamkoliv. Ve volném létání jsem díky tomu poskočil do nejvýkonnější kategorie křídel, protože už jsem se přestal starat za letu o foťák a můžu se plně věnovat řízení a na motoru jsem se naučil létat naopak bez nutnosti držet rukama řízení, právě kvůli focení.
Časem jsem se dostal i k focení různých akcí a právě při nich mi občas někdo dal do ruky i kameru. Na jeden z výsledků se budete moci podívat třeba v lezeckém filmu The Sharp End od Sender Films, kde budou natočené zajímavé průlety mezi Starostou a Starostovou...

foto by © Libor Jenka

Máš v plánu nafotit i nějaké jiné skály než pískovce?

No, v plánu to sice nemám, ale obecně fotím všechno, co je ze vzduchu nějakým způsobem
zajímavé, skály do této kategorie spadají vždy, ať už jsou z čehokoliv. Východočeské pískovce mám nafocené hlavně proto že, jsem tu doma.

foto by © Libor Jenka

Neláká tě nafotit něco za hranicemi?

Hromadu věcí ze zahraničí nafocených mám, ale nedá se říct že z lezeckých oblastí.
Za volným létáním jezdíme do Itálie, Slovinska, Rakouska, Bulharska a dalších zemí, málokdy však mám sebou motor a při volném létání je focení se zrcadlovkou obtížné.
Krásné létání je např. na Hohe Wand v Rakousku, kdo tam jezdíte lozit určitě jste si křídel ve vzduchu všimli.

Přistání ve skalách by asi bylo dost dramatické, zažil jsi už nějakou riskantní situaci?

Při motorovém létání je nejnižší povolená výška nad terénem 150m a nad zástavbou pak 300m, když ale jsou pod Vámi rozlehlé lesy, určitě Vám pud sebezáchovy nedovolí letět ani takto nízko. Jde o to letět tak, aby kdyby motor chcípnul člověk doplachtil na nějakou plochu a bezpečně přistál. Lze říci že při motorové létání je nějaké přistání do lesa vždy chybou pilota - létá se v klidných podvečerních nebo ranních hodinách, kdežto při volném létání se to může stát opravdu každému, např. při rychlé změně počasí, změně směru větru - létá se přes den, kdy je země nahřátá sluncem a funguje termika.
Samostatnou nehodovou kapitolou jsou starty na neupravených startovačkách, jak s motorem - to většinou bývá problém vysoké trávy nebo oranice, tak při volném létání - např. start na Koruně v Broumovských stěnách - kde se jedná o skok z okrajové skály bez možnosti jakéhokoliv rozběhu a ani padák se tam nenechá rozložit celý...

foto by © Libor Jenka

foto by © Libor Jenka

Jaké vlastníš křídlo a řekni něco o technických parametrech?

Tady je třeba rozdělit volné létání od motorového. Na motor se používají "hodná" téměř školní křídla, která nejsou náchylná na zaklopení vrchlíku. S motorem pak létají rychlostí kolem 30Km/h a člověk pak létá opravdu bezpečně a bez nervů. Já pro motorové létání používám český MAC Trend II.
Na opačné straně stojí nejvýkonnější křídla pro volné létání, tam je třeba mít dostatek zkušeností se všemi nestandardními letovými režimy, protože tato křídla jsou poměrně neposedná. Zato výkon a rychlost je trochu někde jinde, dnešní závodní stroje dokážou letět 60 km/h a na jeden výškový metr uletí deset dopředu.
Je to za cenu lehčích materiálů, vyšší štíhlosti, slabších šňůr, kterých tam ani není moc... Na takovéto létání mám opět český AXIS Mercury M. Málo se u nás ví, že v Čechách se vyrobí vůbec nejvíc křídel na světě a patří na úplný vrchol, viz. všechny světové soutěže, jak volné, tak motorové.
Co se týče motoru, koš motorové krosny mám koupený od českého výrobce Walkerjet, motor pak požívám vlastní, je to jeden válec z Trabantu. Váha krosny na zádech je 35kg, neběhá se s tím při startu nejlépe, ale není to nemožné...

Libore, děkuji ti moc za rozhovor.

Zde se můžete podívat na záběry v rozlišení 1024 pix v galerii na Lezci: Galerie Skály shora

A zde určitě podívejte na Liborovo webové stránky, kde naleznete mnohem více fotografií: Shora.cz

Letecké fotografie skalních měst

Libor Jenka

Komentáře