Letní dobrodružství v Chamonix

Někdy v květnu, někde na slovenských skalách Petr povídá: „Anička bude mít koncem června v Ženevě konferenci, a tak bychom tam za ní mohli přijet a něco společně polézt.“


Čas plynul a pomalu jsem na Petrův návrh zapomněl. Petr ale pár dní před odjezdem volal: „Tak co, jedeš?“ Na chvilku se zamyslím, zda nemám něco v plánu, a potom kývnu. Hned začínám zjišťovat, co je v okolí Ženevy za lezení, sháním průvodce, koukám na počasí, dávám dohromady matroš a už se jen těším na lezení a trekování někde ve Švýcarsku či Francii.


Fasáda v Chamonix (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



V neděli 25. června ráno mě Petr vyzvedává v Brně, kde se skládáme do jeho žlutého třídveřového žihadla.
Já: „Tam se má vejít ještě další pasažér s kufrem??? No to jsem zvědav!”
Po chvíli přehazování věcí a vyházení nepotřebného vyrážíme. Oblast zatím není vybrána. Průvodců máme několik, ale nakonec jsme se rozhodli pro Chamonix… Mekka horolezectví a nikdo z nás tam ještě nebyl. To se musí napravit!
Po cca 13 hodinách jsme u Ženevy, kde nás už čeká Anička s pizzou. Sedneme si k Ženevskému jezeru a při západu slunce do sebe tlačíme pizzu a fotíme… Romantika, to vám povím. :D Když slunko zajde za kopce a my sníme poslední kousek italské placky, pokračujeme dál. Podle navigace ještě hodinu a půl. Není na co čekat. Cesta se celkem táhne. Kolem jedenácté večer rozbalujeme spaní na odpočívadle v serpentinách za Martigny.


Chamonix (hi res)

foto by © Lukáš Čáp


Ráno přijíždíme do Chamonix a asi jako každý, kdo zde je poprvé, couráme po městě a obdivně pozorujeme velikány tyčící se nad městem. Ukazuji Petrovi: „Koukej támhle je Mont Blanc, tohle je Grand Jorrasses a támhle Dru.“ Více jsem toho taky neznal. Po pár hodinách courání městem se přesouváme pod lanovku na Index. Kde plánujeme se seznámit s místním lezením a trochu se rozkoukat. Den možná dva. Poslední lanovkou vyjíždíme nahoru, vaříme večeři a vybíráme cestu na zítra. Nepovím vám, jak se cesta jmenovala, protože si to nepamatuji. Byla tak za 6- a měla 5-6 délek. Po setmění zalézáme natěšení do spacáků.

Před první lanovkou vstáváme, snídáme a balíme věci na lezení. Cesta by měla být po nýtech. V tahání se s Petrem střídáme a kolem oběda jsme na vrcholu. Lezení zde nahoře je pěkné, ale shodli jsme se, že jedna cesta nám tu stačila. Balíme věci a lanovkou mizíme opět do údolí.
„Na a co teď?“
„Chce to využít hezkého počasí a vylézt na něco velkého. Má být do čtvrtka krásně.“
Listujeme průvodci, nákresy a vymýšlíme co dál.
„Co Petit Dru? Už dříve jsem chtěl vylézt Americkou diretku.“
Petrovi se návrh líbí. Anička z toho není moc nadšená. Pravda… Vyrazit do tak velké stěny bez přípravy je celkem odvážné rozhodnutí, které nám připravilo parádní dobrodružství, ale k tomu se ještě dostanu. Jediné informace, které jsme měli, byly dva tištěné nákresy a strohé informace z internetu. Balíme a opět se západem slunka uleháme.
Ve tři ráno budíček… Rychle snídáme, loučíme se s Aničkou a vyrážíme. Nástup pod stěnu měl trvat cca 3 hodiny z Montenverse, kam se většinou jezdí vláčkem. Vláčku nevyužíváme, protože první jede až v 8:00, a to už je pozdě, a tak šlapem pěšky. Zhruba za dvě hodiny jsme na Montenversu. Pomalu, ale jistě se blíží začátek dobrodružství jak trám. O přístupu pod stěnu nic moc nevíme. Přejdeme ledovec na druhou stranu.


Nástup (hi res)

foto by © Lukáš Čáp


„Kudy teď nahoru?“ ptáme se jeden druhého.
Po pár neúspěšných pokusech hledání cesty to vzdáváme a rozhodujeme se vzít to přímo. Už jištěn lanem leze Petr a já za ním koutkem na polici. Po polici traverz do dalšího kouta s dosti pochybnou kvalitou skály a přes převis z vklíněných balvanů do dalšího kouta. Hle najednou nýt a na konci další délky se objevil i štand. Smůla… Nejsme tu první. :D Nakonec to byly tři délky ne moc pěkného lezení, ale jsme nahoře! Traverzujeme v travách, až konečně vidíme náš vytoužený cíl. Říkáme si jaký to je kousek, ale opak je pravdou. Ještě překonat pár ledových polí bez maček taky chvilku zabere. Po devíti hodinách jsme se unavení vyškrábali pod stěnu.
Nastupujeme asi 50m, možná 80m vpravo od klasického nástupu Americké direttisimy. To ale zjišťujeme až později. Po dvou délkách celkem výživného lezení v koutové spáře, která se po chvíli změní v sokolíka a nakonec nám nezbyde nic jiného, než se přehoupnout do další spáry, dolézáme konečně na druhý štand Americké direttisimy. Následuje pět délek krásného lehkého lezení spárami a sokolíky, ve kterých jsou i sem tam nýty. Dolézáme na polici, kde se rozhodujeme pro první bivak. Spíme na „kamenné palandě“. Každý máme pro sebe jednu malou poličku. Já spím dole a Petr nahoře. Tlačíme do sebe něco k jídlu. Ještě než unaveni ulehneme, naplníme lahve sněhem z police a šoupneme je do spacáku, ať je voda na zítra, protože nemáme vařič.


10. Délka, leze Lukáš Čáp (hi res)

foto by © Petr Lukeš


„Ten západ to je nádhera! Za tu dřinu to stálo!“
Uděláme několik fotek, pošleme pár zpráv a hurá do říše snů.
Druhý den se probouzíme kolem sedmé. Snídaně proběhne opět rychle. Po půl osmé se už připravujeme k lezení. Nadmořská výška a batohy na zádech dělají své a každý krok dá celkem zabrat. I přesto si myslím, že postupujeme vcelku rychle. Lezeme délku za délkou spárami, sokoly a kouty. Charakter lezení se mi dosti líbí, škoda toho batohu na zádech. Některé délky nás trochu trápí, ale kolem šesté jsme dosti unavení na Jammed Blocku. Před námi je onen věhlasný 90metrový zářez. Rozhodujeme se, zda pokračovat, zabivakovat nebo slanit dolů… Slaňovat nebudeme, když už jsme dolezli až sem! Kdyby to záleželo jen na mě, tak už rozbaluji spacák, ale Petr chtěl mít nejtěžší část za sebou.  Nechám se uchlácholit, že to jsou jen dvě délky, nabereme sníh do lahví a pokračujeme. Spát budeme až za traverzem ze zářezu, kde je v nákresu psaný též bivak. Petr nastupuje do koutu. Chvíli na něj vidím, potom se zvedne mlha a nevidím ani prd.
Jen slyším: „Uf, Uf“… „dober“, „lezu“… „Uf”… „dober“… „trochu dolu“… „lezu“
a konečně „Zruš.“


. 90metrový zářez, leze Lukáš Čáp (hi res)

foto by © Petr Lukeš


Jupí je na štandu. Na nic nečekám a hned, jak na mne houkne „jistím!“, lezu za ním. No, lezu je dost silné slovo. Spíše se sápu, sem tam přiberu nějakou tu skobu a po čase jsem u něj. Druhá délka zářezu probíhala podobně. Před devátou máme zářez za sebou. Ještě slaníme podél cárů lan kamsi za roh na polici, kde je náš dnešní bivak. S překvapením zjišťujeme, že na polici je místo tak pro jednoho nocležníka. Se spoustou nadávek slaňuji níže a ulehám nohama zapřený o kámen na ukloněné polici. Spaní pohodlné moc nebylo, ale ten výhled! Ten výhled vám nenabídne nejluxusnější hotel. Opět mě to utvrdilo, že ta dřina stojí za to. Učarován Mont Blancem spokojeně usínám.
Ráno se budím ještě za šera a pohled na Blanc je stále stejně úchvatný. Po snídani balíme a začínáme lézt. Po první délce z police dolézám ke štandu z friendů, které tu někdo nechal i s lanem. V délce nade mnou vidím další čtyři jen pod převis. Nakonec z toho byla celá délka po friendech, které tu někdo nechal. Raději moc nepřemýšlíme, co se tu přihodilo, a pokračujeme. Následující délka vedla podle nákresu přes jeskyňku se vzácnou skálou. Délka vyšla na mě. Stále slepě následuji zanechané jištění a obtížně pomocí jemného sokolíku dolézám do jeskyňky.
„Ku…, to je ta vzácná skála?“... „takové sr.….!“
Vzácná skála byla slepená hlína. Zvláštní, že ještě drží pohromadě. Jištění žádné. Opatrně traverzuji doleva a potom šikmo nahoru pod převis, kde jsem dobral Petra. Jsme špatně. To je jasné. Další délka měla být za pět. Převis nad námi rozhodně za pět nebude. Petr se bravurně pomocí vklíněnců, friendů přehoupl přes převis a křičí na mě „tady to půjde“. Po chvíli zřizuje štand a já dolézám za ním. Zase jsme na správné cestě. Podle plánku už jen několik lehkých délek a jsme na vrchu. Bylo tomu tak, ale zdálo se to nekonečné. Kolem páté stojíme na vrcholu. Pár fotek a jedem dolů. Ženou se děsivá mračna. Rychle ke slaňáku, slaňujeme, potom traverzujeme doprava a ejhle jsme špatně. Drželi jsme se přesně nákresu, jen jsme slanili na špatnou stranu. „Co teď?“ Dostavil se pocit beznaděje a na chvilku i zoufalství. Sedíme na polici pod převisem a zvažujeme možnosti. Po chvíli svitne, mlha se rozestupuje a pod námi se zjeví police. „Slaníme na ní a uvidíme.“ Na dvě slanění jsme na polici. Rozhodujeme se pokračovat. Slaňujeme délku za délkou. Někdy za vklíněnec, Jindy za obhoz, někdy jen za uzel. Jde to pomalu. Jedem dolu kuloárem, kde je vše dost volné. Míst pro štand není mnoho. Vždy při stahování lan se na nás vysype kýbl kamení. Jedním takovým kýblem dostávám do ramene. Naštěstí nic vážného, jen to dost bolí. Po krátké sváče pokračujeme. Shodujeme se, že bivak v těchto místech by byl nebezpečný. Pár slanění a na dně kuloáru se objevuje sníh, který se za několik dalších slanění mění v ledopád, podél kterého pokračujeme. „Konečně voda. :)“ Ještě dvanáct slanění za vše možné i nemožné a kolem šesté ráno stojíme pod stěnou. Asi 100m vpravo než jsme nastupovali. Sbíháme ledové pole a uleháme na trávě, kde vyčerpáním usínáme.


. Lukáš Čáp na vrcholu Petit Dru (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Petr Lukeš na vrcholu Petit Dru (hi res)

foto by © Lukáš Čáp


Po krátkém spánku vstáváme. Teď jen sejít na ledovec. Ale kudy? Chvilku jdeme doleva, potom doprava a nakonec to vezmeme podél potoka k úpatí útesu s plánem slanit dolů. K našemu údivu už tudy někdo slaňoval a nechal tu smyce. Na tři slanění jsme u vodopádu. Po krátké chůzi jsme na ledovci. Kolem čtvrté přicházíme k autu, kde už nás čeká Anička se spoustou jídla a pití. Odpočíváme, jíme, pijeme a radujeme se ze šťastného návratu.


. Konečně u auta (hi res)

foto by © Lukáš Čáp


V podvečer přejíždíme k ženevskému jezeru. Uleháme v parku. Ráno nás mile překvapuje, jak je v parku živo. Snídáme a kolem oběda vyrážíme směr Česká republika.

Chtěl bych poděkovat Petrovi, za jeho vůli a odhodlání. Aničce za trpělivost, s kterou na nás dole čekala a připravenou hostinu. Dále patří dík týmu Horoškoly NaVrchol za materiální a morální podporu.


Několik fotek závěrem:



. Nástupová ledová pole byly bez maček celkem sranda
(hi res)

foto by © Lukáš Čáp




.Pod západní stěnou Petit Dru (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



.Parádní lezení  - dolézám za Petrem krásnou lehkou délku koutkem (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Krásné lezení v koutové spáře - Petit dru (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Petr si v této cestě velice oblíbil sokoly :D (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. První bivak ve stěně (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Nádherný západ slunce (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Západ slunce (hi res)

foto by © Lukáš Čáp




. V devadesátimetrovém zářezu (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Nejtěžší délky cesty (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. 90metrový zářez, dolézá Lukáš Čáp (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Výhledy ze stěny (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Druhý bivak ve stěně (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. S neuvěřitelným výhledem (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Před výlezem do jeskyňky (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Petr kousek pod vrcholem (hi res)

foto by © Lukáš Čáp



. Západ slunce (hi res)

foto by © Lukáš Čáp


Lukáš Čáp   [úpravy] 10:20 03.11.2018

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Moc pekny...12:47:04 03.11.2018
Fakt pekny pocteni. Paradni vylet.
Masaodpovědět 
 Re: Moc pekny...21:52:32 03.11.2018
Jeste by to chtelo doladit ty hrubky :)
odpovědět 
  Re: Moc pekny...06:48:17 04.11.2018
opraveno.
 Standaodpovědět 
   Re: Moc pekny...21:06:44 04.11.2018
No opraveny nejsou. Petrovy X Petrovi
KTŽodpovědět 
    Re: Moc pekny...05:34:14 05.11.2018
no tak snad už.
 Standaodpovědět 

 pěkné14:29:43 03.11.2018
Pěkný kousek. Myslel jsme, že se to už neleze, že ta stěna je hromadou balvanou. My jsme to dali za jeden den tuším v roce 1997/98, měsíc poté spadnul blok pod devadesátimetrovým zářezem, na kterém se obvykle bivakovalo. Takže pro mě překvapení, že se tu zase leze.
Petr Reschodpovědět 

 Pěkný počtení18:16:41 03.11.2018
Pěkná stěna, bivaky a východy západy slunce, luxus. Díky za článek.
Steveodpovědět 

 verynajsbjutylf19:13:45 03.11.2018
Luky supr. Jinak tvoji presku porad mam a mozna ti ji pristi rok i vratim:) At se dari! Adam
mAdamodpovědět 

 V Chamonix existuje OHM19:55:05 03.11.2018
V Chamonix existuje u kostela jeden dum a v nem je kancelar nazyvana Office Haute Montagne. Pokud jej navstivite tak zjistite
- puvodni nastup pod zapadni stenu Dru se nechodi, je novy pristup na chatu Charpoua a z nej se pripadne traverzuje, casteji se ale chodi shora z Gran Montets, protoze morena Mer de Glace je extremne nebezpecna
- zapadni stena Dru se dnes obecne k lezeni nedoporucuje, protoze neni otazkou jestli v ni probehnou dalsi vylomy, ale pouze kdy
- pokud uz nekdo Hemminga leze, nad 90 m koutem se vyuziji nyty ze zechraneho traverzu doleva a napoji se do Allain/Leiniger, pokud drzite puvodni topo, dostanete se do sracek jednoho z mnoha nestabilnich vylomu zapadni steny
- sestup je vyhodnejsi pretraverzovat az na Grand Dru, z nehoz jsou relativne bezpecne slanaky na ledovec Charpoa
- slaneni kuloarem zpet pod zapadni stenu je extremne nebezpecne a chyba zde uz stala zivot mnoho horolezcu

Hodne stesti...
Radek
zobanodpovědět 
 Re: V Chamonix existuje OHM20:15:57 03.11.2018
Napojení do severní stěny asi taky nebude nic moc. V zimě by ten vršek byl asi pěkný hezký mix, ale v létě? Navíc velká nevýhoda je, že by si lezci museli vzít s sebou mačky a aspoň jeden cepín. Zajímalo by mě jak se kluci vypořádali s tím kyvadlovým traverzem... Popsali to jen jako pohodové slanění. To se mi ale moc nezdá. Právě kvůli tomu dolezu- buď ledovej rozchrast v levo nebo kyvadlovej traverz ve skobách do prava způsobil, že jsem to loni kámošovi odpískal, protože jsem z toho měl děsnej strach. Teď když to čtu a koukám na super fotky, tak toho docela lituju.
Kokodpovědět 
  Re: V Chamonix existuje OHM20:59:30 03.11.2018
Od napojeni je to uz ciste ve skale, vicemene Allai/Leiniger je spis SZ hrana, nez severni stena, a cepin a macky potrebujes na sestup tak jak tak :-)
Kazdopadne ja uz do teto steny nechodim, zbytecny risk, kdyz je tam okolo navic spousta jineho a bezpecnejsiho lezeni
Radek
zobanodpovědět 
   Re: V Chamonix existuje OHM22:23:42 05.11.2018
Doporucis neco v Cham. podobneho charakteru jako jsou cesty na Petit Dru cca okolo 6a a zaroven bez extremnich objektivnich nebezpeci? Dik
Radekodpovědět 
    Re: V Chamonix existuje OHM05:41:06 06.11.2018
Sposta super lezení včetně seriózního alpinismu je v okolí chaty Argentiere + se v této dolině s úbytkem zalednění otevírají i nové možnosti na objekty dříve bezvýznamější.
Klasikou je samozřejmě Envers, Plan Aiguille nebo Torino.
Už méně známé jsou z italské strany cesty v okolí rif. Dalmazzi nebo rif. Monzino. Trochu delsi pristup na chatu, ale pecka lezení a super servis chat.

Velice dobre jsou aktualne zpracovane pruvodce Chamonix Granite 1 - Argentiere, 2 - Plan Aig. nebo italsky Super Cracks Chamonix.
Z výběrových průvodců je nejaktuálnější Rockfax - Chamonix od Boscoe

Radek
zobanodpovědět 
     Re: V Chamonix existuje OHM08:14:49 06.11.2018
Zobane, prosím, když už poskytuješ zkušené a užitečné informace, dá se v oblasti najít i lehčí lezení - do cca 4 uiaa skalního charakteru (ne ledové žlaby)?
Krtekodpovědět 
      Re: V Chamonix existuje OHM22:28:51 06.11.2018
Dá, velmi pěkné cesty v této obtížnosti u Argentiere, hodně cest v této obtížnosti a dobře zajištěných naproti masivu Blancu v Aig. Rouges.
Radek
zobanodpovědět 
     Re: V Chamonix existuje OHM21:14:45 06.11.2018
No zrovna lezení nad Envers ačkoliv je úplně úžasný, tak pokud je mi známo, tak tam není žádná tak dominantní cesta jako American Direct na Drus. Hodně dlouhá je Le Soleil rendezvous avec la lune ale to je úplně jinej styl lezení (linie není tak logická, exponovaná a dobrodružná). Ostatní jmenované typy neznám... Je mezi nimi nějaký stejně dominantní směr jako americká direktka, Zobane?
odpovědět 
      Re: V Chamonix existuje OHM22:27:09 06.11.2018
Aig. Republic - Republic Bananiere? Napr.
Za jeden den v OS stále seriózní alpinismus
:-)
Radek
zobanodpovědět 
      Re: V Chamonix existuje OHM22:34:01 06.11.2018
O to mi slo prave. Na Dalmazzi jsem dokonce jednou byl, vubec jsem to tam neznal, vicemene nechtene a super, lezl jsem tam nejakou 900m sportovku a bylo to fakt hezke. Na Envers a Plan je take hromada cest, tam mi to ale nikdy nevyslo skrz pocasi. Ale po precteni teto diskuse jsem zacal premyslet, jestli je tam krom Dru jeste nekde nejaka fakt klasika, kde se vrcholi na vyznamnem a hezkem kopci tak aby to bylo prevazne skalni lezeni. Ted me napada jen Gervassuti pilir, Freney pilir a pilir Broulliard (ale tam je ten hnusny hreben, kterym se musi pokracovat a to me dost odrazuje). Lezl jsem take kdysi okolo Argentiere, na Les Courtes, ale to je jiny styl :) Pak jeste nejake zulove cesty hned za chatou, ale to jsou vicemene kvaky ve srovnani s cestami na Dru. A co ten Allain na Dru? Je to take vrazda?
Radekodpovědět 
       Re: V Chamonix existuje OHM10:55:39 07.11.2018
Na toho Allaina se ev. hlásím co spolulezec.
honzaodpovědět 
        Re: V Chamonix existuje OHM22:07:50 07.11.2018
Jo Honzo, uz me nebavi jen porad lezt cesty ktere konci "nikde". Chce to nejake pekne vyvrcholeni. Letos jsem sledoval trochu podminku na ten pilir Brouillard a bylo to tam nejake divoke okolo odtrhovky skrz horke leto a pak ten hreben... Tak jsem premyslel o necem logisticky min narocnem. Krom cest v Chamonix me take kdysi lakal Ringo Starr na Badille, ale tam je zase temer neprostupny ledovec na nastupu. Co jsem ale nevedel dokud jsem nedavno nelistoval pruvodcen Solo Granito je, ze vlevo od slavne Anglicke cety je jeste nekolik hezkych cest (mimo jine jedna od Kolera, ktera se ale asi moc neleze) a dost me tam zaujala cesta Direta del Popolo. Leze se, ale tlacenka jako v Cassinovy v ni neni. Nejake fotky jsou tu https://bit.ly/2SVFjWS a topo tu https://bit.ly/2DsXdvw Splnuje to vsechny predpoklady. Je to sjizdna klasika na hezky kopec , klicova delka, ktera je volne za 7b se bezne hakuje jako 6+ A1. Pristup je sice na dlouho, ale zdaleka ne tak neprijemny jako treba ten pilir Brouillard. A bonus je, ze se krizi v pulce jeste pred tim klicem s necim lehcim, takze kdyz to neodsipa, da se zvolit lehci varianta.
Radekodpovědět 
      Re: V Chamonix existuje OHM08:29:34 07.11.2018
Hodnotných cest srovnatelných s Americkou diretkou na Dru je kolem Enversky spousta. Kromě už zmíněných mě napadají na Aig. de Roc - Tout va Mal (6c+) s dolezením až na vrchol nebo podobně prodloužený Pedro Polar (tvrdé 6b) nebo kratší California Dream (7a), ale co naplat žádná z nich neni taková linie slabinou stěny jako na Dru. Snad jedině taky americká diretka na Fou - kratší, ale o to těžší.
odpovědět 
  Re: V Chamonix existuje OHM18:09:51 05.11.2018
Kyvadlový traverz nebyl nic hrozného. Ani vlastně nebyl moc čas nad tím přemýšlet
Lukáš odpovědět 
 Re: V Chamonix existuje OHM20:39:29 03.11.2018
To by uz nebolo to prave ceske dobroruzstvo. Ist tak daleko a zistovat info? Naco.
Michalodpovědět 
  Re: V Chamonix existuje OHM10:14:35 05.11.2018
Na Slovensku nemate svoje “zervery”? Bez si zvracet tam...
odpovědět 
  prechytralej ovcak22:48:25 07.11.2018
vrat se do salase negramote
odpovědět 
   Re: prechytralej ovcak08:22:46 08.11.2018
Pisem ti zo salasa :-). Sralo sralsky :-).
odpovědět 
 Re: V Chamonix existuje OHM18:19:18 05.11.2018
Kdyby jsme to vše věděli předem tak to mohlo mít úplně jiný průběh. Díky za vyčerpávající informace.
Lukáš odpovědět 

 dik22:50:15 03.11.2018
Ne ze bych na neco takoveho mel, ale dekuji za clanek i za fotky.
jx voidodpovědět 

 Pěkný!15:12:13 04.11.2018
gratulace a dík za článek. Taky se trochu divím, že jste po 90m koutu nedali traverz do severky. Docela by mě zajímalo, jestli byste příště nevzali radši malej tahačák a užili si lezení bez báglů?
pliziodpovědět 
 Re: Pěkný!18:03:05 05.11.2018
Příště bych si tam ten tahačák vzal.
Lukáš odpovědět 

 punk jak za starejch časů10:33:13 05.11.2018
takhle nějak podobně zněly historky starejch zbrojnošů v dobách, kdy jsem začínal s lezením. v jedné z nich tuhle tůrku absolvoval Junior s deštníkem místo cepínu.
Lukas B.odpovědět 
 Re: punk jak za starejch časů11:47:52 14.11.2018
Dobrodružství bez alespoň trochy nebezpečí není dobrodružství.
odpovědět 

 Petit Dru07:46:20 06.11.2018
Veľmi pekný výstup nebol by nejaký bližší popis cesty z nákresom?
Peterodpovědět 

 Petit Dru07:46:21 06.11.2018
Veľmi pekný výstup nebol by nejaký bližší popis cesty z nákresom?
Peterodpovědět 

 chytrolínú vsude plno22:11:28 28.11.2018
chlapi dobrý! mne se to líbí! kazdopadne je mi to mnohem víc sympatiko, nez ty chytrolíni, co hltí fakbuky und instagramy svými zbytecnými fotoshop zivoty. tohle bylo uprímný a nazivo. dík
romanodpovědět