Ruce mám orosené jako lahváče a srdce mi buší o 106. Sáhnu si instinktivně na zadek, ale mágo nikde. Kde to jsem? V trafice v Arcu listuju průvodcem oblasti, které se přezdívá „evropské Yosemity“. Valle dell'Orco. Ráj spárařů, kteří nevěří uzlíkům a raději založí důvěryhodný kus železa. Když vracím prodavači propocenou knihu, je mi jasné, že je na čase změnit iniciál často navštěvované oblasti. Od té doby jsme do Arca ještě párkrát jeli, ale moje duše už byla v Orcu. Fyzicky se sem dostávám až toto léto, kdy se na italské straně Bergellu v údolí Val Masino kazí počasí a my se rozhodujeme sestoupit po šesti dnech zpátky do civilizace a nepřízeň počasí přečkat v 300 km vzdálené oblasti, kde snad bude lépe. Cesta pomalu utíká a přes zafuněné okénko pozoruji měnící se krajinu. Když se ale začneme kroutit v serpentinách, zjišťuji, že není vidět spíše přes hustou mlhu, která naplnila údolí. Ve vesničce Ceresole Reale nás nevítá očekávané sluníčko a polonahé Italky, ale deštivé studené počasí a zakuklení Italové. Ze soukromého campu u hráze přehrady Ceresole nás posílají do campu Peschera, který se nachází přímo pod masivem Sergent. Majitel campu ukazuje kamsi do mraků, že tam se všude leze. Přes mlhu však nebylo vidět vůbec nic. foto by © Martin Kulajta Že tam skály opravdu jsou, nás přesvědčují čtyři ádrovští, od kterých se dozvídáme další informace. Počasí tu prý před naším příjezdem bylo medové a takové ochlazení nikdo nečekal. Nám to zas tolik nevadí, teplé oblečení máme s sebou z hor a po vyčerpávajícím sestupu nikdo z nás stejně nemůže pořádně chodit, natož lézt. Druhý den vyrážíme na obhlídku terénu. Jak asi vypadá ten zdejší kultovní spárový boulder Fessura Kosterlitz (6b), který je kousek od campu u příjezdové cesty? Zvědavost mi nedává spát, a když jej pak konečně vidím, stejně se na něj polochromý sápu, i když měl být restday. Rychle chápu, proč se stal tak populárním a pro jistotu ho přelézám hned vícekrát. Tento balvan stával dříve osamoceně. Nebýt petice horolezců, smetla by ho stavba opěrné zdi, kterou na něj stavebníci nakonec pouze napojili. foto by © Jiří Mrázek Vidina nelezeckého dne se rozplývá, když vidím o něco těžší cestu Fissure du Panetton (6c+) na druhou stranu od campu rovněž přímo u silnice. Na to prostě nejde jen tak koukat ze země. Pár pokusů si ale vyžádala, než se povedla čistě. Po dvou dnech neustavičného vichru tento konečně utichá a my si tak můžeme začít plnými doušky vychutnávat jedinečné křivky perfektní kompaktní ruly. Oproti žule je poněkud mastnější. Spáry jsou po vlastním, rajbasy kvalitně vynýtovány. Najde se zde i množství technik. První délku jedné takové zkoušíme na masivu Sergent nejdříve technicky (A3) a posléze volně (7b+). Cesta Fragilita' Cerebrale je nádherný kout, který se táhne postupně do stropu. Nejprve po skobách, ve stropním koutě pak po vlastním. foto by © Martin Kulajta Choutkám milovníka drsných yosemitských technik poskytne prostor masiv malý a velký Caporal, který nabízí jak staré skobovačky dnes lezené volně (Itaca Nel Sole, 5a/A2, 8b), tak moderní odvážné hákovačky po vlastním. Vede zde jedna z nejtěžších místních hákovaček Aerospike (6b/A5). Technických cest je v údolí dost i na jiných masivech. Jelikož jsme zde poprvé, sytíme naše roztoužené prsty hlavně na masivu Sergent, který je hned nad Campem a patří tak mezi nejvíce navštěvované. Mezi nejznámější a nejvíce lezené cesty zde patří jednoznačně ukázková spára Incastromania (6a) a první délka širočiny Fessura della Disperazione (5c), které jsou i několikrát zobrazeny v průvodci. foto by © Jiří Mrázek Z rajbasů se nám nejvíce líbila cesta Gli Angeli Della Morte, resp. její první délka (6c+), která vede na místní Lost Arrow podél trhlinky. foto by © Martin Kulajta Podle průvodce je zde dalších 38 oblastí. V dešti se dá lézt např. v oblasti Bosco na začátku údolí, která je kousek od silnice. Ve velkém vedru oceníte stín severozápadních stěn oblastí Serpente di legno či Disertore hned u campu a dalších na pravém břehu říčky Torrente Orco. Z množství úžasných spar zaujímá v mém srdci první místo vysněná stropní spára Legoland často srovnávaná s americkou Separate Reality. V první délce si vychutnáte mírně položenou prstovku (6b) a tanec může začít. Stropní spára vede jakýmsi mostem, takže po dolezení se dá druhou stranou slézt zpět do štandu. Názory na klasifikaci se různí - od 7a dokonce až po 8a. Ať už je to za kolik chce, je to úžasná linie. Když pod tou střechou poprvé sedím, srdce mi buší a prsty se zase rosí. Budou tam ty žáby držet nebo je budu muset trochu přemlouvat? Tejpuju ruce a jde se na to. Z okraje balvanu se natáhnu do první žáby. Je malinko širší, ale drží. Přehoupnu tělo a zasouvám se po pás do vzhůru vedoucího komínku. Fixuju nohy a z této pozice cvakám prvního frienda. Odtud už čistě stropní spárou. Jde to, ale dře to. Příště víc tejpy. Žáby přestávají kvákat za stropem. Spára se tu rozšiřuje. Nohy před sebe nebo je nechat ještě za sebou? Nevím, ale to už přemýšlím vsedě. Další žába sedí daleko a nohy jsou ve výlezu ze stropu vysoko. Zkouším to všelijak a nakonec se ke slaňáku (obhozený hrot) nějakým způsobem dostávám. Na další pokus už ale nezbývají síly... foto by © Přemysl Kouřil Konečně tedy může přijít restday. Co nabízí okolí z nevertikálních aktivit? V přehradě Lago di Ceresole je koupání zakázáno, na odpolední procházku podél břehu spojenou s plánováním nejtěžších přelezů ale ideální. Kousek pod campem po proudu říčky začínají krásné peřeje, kde můžete své tělo rozbolavěné z oněch nejtěžších přelezů zregenerovat v bublinkové lázni. Moc slunce sem ale přes den nedosvítí. Na delší výlet se dá vyjet nahoru kolem jezera Serru do sedla a rozhlížet se po kraji. Koupit nějaké potraviny a do jisté míry se najíst se lze přímo v Ceresole, klasické pizzérky jsou pár minut jízdy dole v údolí a na velký nákup zajedete do InterCoopu v Cuorgné (Via Salassa). Pokud vám dojdou všechny zásoby, nestíháte zajet do obchodu a rozhodnete se něco si ulovit, nemusíte chodit daleko. Majitel prodává čerstvé ryby přímo v campu s možností vlastního ulovení. foto by © Martin Kulajta Odpočatí se vydáváme na masiv Caporal. Z campu se sem dá dostat buď pěšky po staré silničce nebo autem. To však nesmíte v tunelu přejet nenápadnou odbočku. K nástupu už je to kousek dál, ale pořád v mezích. S Punkerem se pouštíme do kombinace tří cest, během níž se střídají snad všechny druhy lezení. Začínáme komínem cesty Via Dei Camini, sokolíkem Orecchio Del Pachiderma, plotnou cesty Itaca Nel Sole (skoby, nýty) a dolézáme 3 délky koutem Rattle Snake. V poslední délce se pereme s převislou širočinou. Sestupujeme slaněním. foto by © Martin Kulajta foto by © Martin Kulajta Vedle nás lezou Jura s Přemou technickou cestu Mangas Colodras a rozeznívají údolí cinkotem kladiva a skob. foto by © Martin Kulajta Dny rychle plynou a mě pořád nedá spát ta zatracená prasklina ve stropě. Poslední pokus nechávám až na konec. Kluci fandí a podporují, ale i tentokrát je musím zklamat. Příště na to vletím hned po restadayi, to byla formička! Přichází poslední večer. Rozpalujeme gril, krájíme lilek a odhazujeme víčka lahví... Díky, chlapi, za další skvělý výlet! Happy end: Legoland se podařil v září :) Camp Peschera: www.campinglapeschera.it Průvodce: www.versantesud.it foto by © Martin Kulajta
|