Donesla se k nám zpráva, že Petr Bláha vylezl Les maux de la fin 8c+ v oblasti  Déversé ve Francii. Koukáme do deníčku a kde nic, tu nic zapsáno. A tak jsme Fidovi poslali pár zvědavých otázek. "Fido, kdy už si to konečně zapíšeš"?

Ahoj Fido, v deníčku zatím nikde nevidím cestu Les maux de la fin 8c+?
Zatím jsem ji nezapsal, měřím koeficient difuze.

Za jeden týden dvě 8c a druhý týden 8c+. To je teda něco! Gratulace! Řekla bych, že ses tedy hooodně dobře rozlezl. Nebo už umíš řádně zabrat na doraz v klíčovém místě, viz rozhovor na Lezci. Jak to bylo  s  Les maux de la fin 8c+?
Jde o optický klam, zmíněné tři cesty mi zabraly větší část léta. K přelezu Oudaie a Čarodejnice jsem měl dost blízko na přelomu května a června, ale pak jsem se hloupě  zranil a tři měsíce se dával do pořádku. Nemohl jsem zabrat levou paží, tak jsem se snažil nalézt kilometry „lehkých“ kroků v převise a trpělivě čekal na zlepšení. Až v půlce září jsem dostatečně srostl a mohl začít dávat ostré pokusy. Navíc se konečně ochladilo, během srpna a září tu byla příšerná výheň.

A jak moc je teda potřeba zabrat v Les maux de la fin?
Chceš popsat jeden po druhém všechny kroky? Znám je zpaměti, klidně ti to vyradím. Stručně, dole těžkým bouldrem začneš, o třicet pět metrů výš těsně pod slaňákem těžkým bouldrem skončíš, po cestě jeden dobrý oraz, pak dva mizerné a všude mezi tím dlouhá atletická tempa, to vše v pětačtyřicítce převise. Klíčové kroky jsou vesměs přes hladké stiskáče, dost záleží na podmínkách. Občas jsem raději počkal na noční chládek a lezl s čelovkou.


Petr Bláha v cestě Les maux de la fin 8c+
foto by archiv Bláha


Jde o vytrvalostní nebo bouldrovou cestu? Proč sis jí vybral?
Po seriózní analýze jsem cestu vyhodnotil jako vhodnou volbu pro první 8c+. Sedí mi charakterem, dá se nachodit, příliš v ní nehrozí zranění. Pravděpodobnost úspěchu jsem předběžně odhadnul na 80%.

Jak dlouho jsi jí lezl a jaký byl vítězný přelez?
Tak dvacet minut? Zeptej se jističky. Vzal jsem si dovolenou a celý týden jsem padal v kříži v první délce. V neděli se madame Lipenská opalovala na pláži a já vyrazil do skal, kde jsem vymyslel malý trik s pravým ukazováčkem a zalomením zápěstí. V pondělí se mi druhým pokusem povedlo  dát v kuse klíčový krok nad druhým jištěním a pak jsem popadnul příležitost za pačesy a zbývajících třicet metrů s přehledem překráčel. Dolez je psychicky náročný, máš bandasky a musíš se soustředit na sérii těžkých technických kroků. Dost lidí padá u posledního presa.


Petr Bláha v cestě Les maux de la fin 8c+
foto by archiv Bláha

Ty jsi teda zářný příklad postupného zlepšování.  Po sedmi (teď už osmi) 8c ses teprve pustil do 8c+. Děláš to tak cíleně? Chtěl jsi nejdřív utvrdit klasu?
Sedm není zas tak moc, navíc poslední tři cesty padly skoro zároveň. Úterní Oudai byl jen takový “petit projet parallèle“ a přelezl jsem ho vlastně omylem. Už jsem sbalil matroš, smrákalo se a najednou dorazil Daniel Jung, že mě odjistí, tak jsem dal jen tak pro srandu pokus. Zato Čarodejnice je opravdová KING LINE, kdo tu cestu poprvé vidí, tomu spadne brada. Čtyřicet metrů bez dobrého odpočinku převislou klenbou s obtížností gradující pod slaňákem, bezpochyby jedna z nejhezčích cest v Alpes-Maritimes. Navíc šlo o teprve druhý přelez, to je pro mne velmi cenný skalp. Pro představu se můžeš podívat  na blog Guiguiho Lebreta. Co se týká klasy LMDLF, tak mohu jenom říci, že je výrazně těžší než cokoli, co jsem zatím přelezl.

Byl pro tebe velký rozdíl mezi 8c a 8c+?
Očekáváš seriózní vyjádření nebo nadsázku? 8b+ lezou padesátileté dámy, 8c beznozí invalidi, ale 8c+, to už je pro velké kluky.


Petr Bláha v cestě Les maux de la fin 8c+
foto by archiv Bláha

Co dál? Série 8c+ nebo zkusíš těžší?
V polici mám stoh knížek k přečtení a chtěl bych mnohem víc hrát na kytaru a mandolínu. Nemusím pořád jenom lézt.
Vypadá to, že jsi  Oudai L2 8c, La sorciere aux dents vertes 8c a Les maux de la fin 8c+ nacvičoval zároveň. Jak se to dá stihnout?
Stačí se soustředit.

Podle deníčku jsi většinu 8c vylezl do 20 pokusu. Jen do Hot Chili-X jsi vložil 40 pokusů.  Stalo se ti u některé cesty, že jsi jí během nacvičování opustil – zkrátka sis řekl, že to nepůjde nebo vždy věříš a postupně se zlepšuješ a vyřešíš?
Rozpracovaných projektů porůznu pár mám, ale zatím se mi nestalo, že bych slibně načatou cestu těsně před přelezem opustil. Asi si vybírám příliš snadné cíle.

Řekl bys, že ti lezení v Les gorges du Loup a Deversé sedí?
Tady se bude argumentace točit v kruhu. Trávím tam dost času, proto jsem se naučil tamní styl, proto mi to sedí, proto tam trávím ještě víc času, proto se dál zlepšuju, etc. ect. Vím, jaké lezení mě v létě čeká, podle toho vypadá zimní trénink. Třeba letošní zimu jsem celou strávil v posilovně, bench press šestkrát týdně.

Odpočíváš někdy?
Pro jistotu jsem se podíval do diáře. Během prvních dvou týdnů v lednu jsem lezl pouze dvakrát a pak jsem měl jednou v červnu třídenní pauzu. A jednou dvakrát do měsíce vydržím bez lezení dva dny. To by se snad dalo s trochou dobré vůle počítat jako odpočinek.

Do Deversé jezdíš po práci jako my na stěnu.  Myslíš, že bys takové cesty lezl, kdybys to měl obráceně? Nebo v čem vidíš tvé obrovské zlepšení?
Nejen po, klidně i před. V šest ráno jsem vyrazil, dvě hodiny lezl a v deset už zase zařezával. Mít Deversé „za barákem“ pomůže, ale nestačí to, lezců jsou tu mraky a přelezy za 8c+ spočítáš na prstech. Podívej se v Čechách, podmínky má spousta lidí a těžké cesty leze aktuálně jenom Adam Ondra. Jak to chceš vysvětlit? Ten podstatný rozdíl je uvnitř v hlavě, musíš mít v sobě jistou patologickou zarputilost, dá se to jen velmi těžko popsat a ještě obtížněji získat. Zázračný recept ti nedám.

Teď prosba. Momentálně v Česku vytrvale prší. Mohl bys  nám nějak zlepšit lezeckou náladu?
Déšť vadí?Já jezdím do skal, i když sněží :-)

Díky za rozhovor a ať ti to i dál takhle báječně leze!