I o špatných věcech je třeba psát | |
Zhruba na přelomu června a července se na Srbsku zabila nějaká dívčina. Kdo ví víc, nechť napíše, neboť i o věcech smutných je třeba psát, aby se ostatní mohli poučit.
Petr Resch
| Petr Resch [úpravy] | 20:09 15.07.2002 |
| Viděl to kamarád. Lezla na druhém v oblasti Alcazaru a pravděpodobně si vycvakla omylem poslední expresku u konce cesty a spadla cca 17 metrů. Přítomný záchranář jí dal první pomoc. Potom přiletěl vrtulník. Dnes jsou na stěně v místě cesty květiny. |
| Zapsal: Zbyněk, 08:03:44 16.07.2002 |
| Takže byla jištěná ze země, lezla vyvedenou cestu, vycvakávala jednotlivá postupová jištění a nakonec i poslední? Tak to bylo? |
| Zapsal: Lurtz, 08:52:38 16.07.2002 |
Nejsmutnější jsou ty případy, které zavinila nejbanálnější lidská chyba a tato mezi ně patří.
Když si člověk pročítá Pita Schuberta a jeho závěry o škodlivosti lezení na rybu jako stylu samého říká si: "to není možné, to se přece nemůže stát".
Ztráta koncentrace, absence základních "horských" návyků..... Ale jakmile se to může teoreticky stát, jednou se to určitě stane.
Co k tomu říct a jak tomu zabránit? Řešení jsou jednoduchá ale hrozně nepopulární a neoblíbená:
- Nováčky učit lézt nejprve standardně "alpským" stylem - tzn. štand-štand. Nikoliv tady tě navážu, lez nahoru, všechny ty expresky vycvakávej a o víc se nemusíš starat.
- "Instruktor" by měl být VÝRAZNĚ zkušenější než "žák". Né být zkušenější o deset vylezených cest.
Matymu:
Učinit všemožná technická opatření aby se jakákoliv činnost stala nezblbnutelná je sice možné, ale pak se to dostává do úrovně, kdy se v návodu na foťák dočteš, že ho nemáš nechávat přístupný dětem, protože by mohly vyndat baterky a spolknout je. Je to cesta?
Martin Mellan |
| Zapsal: melloun, 09:19:00 16.07.2002 |
Stejne tak se zabila tento mesic mladicka divcina (14) let ve Frankenjure. Spadla po dolezu pri jisteni Top Rope asi z 25 m. Pricina stejna. Poprve na skalach, s kamaradama a nevedela co delat nahore. A tak si posledni expresku vycvakla. Myslim, ze je to tak trochu chyba tech, co ji na to pustili.
Praseci ocasky by mozna pomohly. |
| Zapsal: JirkaS, 09:24:07 16.07.2002 |
| Je to těžké to říct, ale myslím, že to jsou rozhodně chyby těch co tu cestu vytáhnou a pak ostatní jistí na rybu. Proč nahoru nedát šroubovačku, nebo aspoň 2 expresky? Stává se to a bude se to stávat víc a víc, protože lezení lidi přitahuje a skoro každý si to chce zkusit. Prostě adrenalinové sporty táhnou. |
| Zapsal: jirka, 10:51:57 16.07.2002 |
| Vzdy kdyz jdu na skalu s nekym novym, nezkusenym, prvni co mu rikam az doleze nahoru "odsedni si".Jak v tom sedi a pomine ho prvni nadseni ze sveho vykonu, pak teprv muze rusit jisteni. Takovych pripadu, jako ted v Srbsku je hodne a stavaji se cim dal casteji. A jistici? Maji prece davat pozor, koukat co se deje a pripadne na chyby upozornit. |
| Zapsal: kamilh, 11:08:55 16.07.2002 |
| Chyby a jejich komentování |
Pánové, vaše komentáře jsou skvělé, leč úplně mimo. Občas by nebylo od věci dřív, než odešlu svůj příspěvek, tak se zamyslit nad tím, zda vůbec vím o čem píši. Jinak je to jen plané plkání o ničem. Ona dívčina rozhodně nebyla poprvé na skalách. Pravdou je, že udělala chybu a tvrdě za ní zaplatila. Ten den to byla již několikátá cesta - vždy před tím cestu dolezla, zajistila se na štandu (zřejmě jen do expresky, nikoliv do odsedávačky - CHYBA!!! samozřejmě, ale to už jen pro poučení ostatních lezců), připravila si slanění a v pohodě slanila. V té poslední cestě zřejmě došlo ke zkratu (a to se může stát přátelé komukoliv z nás...), jištění si nezřídila, přesto na svého jističe zavolala, aby zrušil a po několika okamžicích si zřejmě podle zvyku odsedla. Co přesně se nahoře opravdu stalo by mohla vědět jen ona.
Takže vážení, zdržte se svých komentářů, které nemají reálného podkladu a berte tuto smutnou událost jako poučení, že na skály VŽDY S ODSEDÁVAČKOU!!! a než si do nečeho sednu, tak raději DVAKRÁT ZKONTROLUJI DO ČEHO!!!
Mějte se fajn a ať se vám nehody vyhýbají.
P. |
| Zapsal: Petr, 11:35:08 16.07.2002 |
Srbsko svého správce samozřejmě má. Je jím Petr Resch. Pro podobně "neinformované" - stačí se podívat na web onoho zde mnohokrát kritizovaného svazu, kde je seznam skalních oblastí včetně svých správců.
P. |
| Zapsal: Petr, 11:41:00 16.07.2002 |
Petre, promin, ze jsem se nekoukl, ale nepovazuji to v teto chvili za nutne a v hlave vsechny nenosim ( mozna o tom podebatujeme o par tydnu pozdeji a regulerne ). Myslim, ze jsi nam plisnil zbytecne. Vsichni vime, ze slo o zkratove jednani a ne umysl. To se muze stat kazdemu, jde o to diskusi upozornit na nejcastejsi chyby, aby si na ne VSICHNI davali pozor. Opakovani je matka moudrosti, ze?
Melloune, ja vim, ze tudy cesta nevede, vzdyt znas me nazory a co lezu. Jen proste to ber tak, ze Srbsko je oblast kam jezdi lide jako do telocvicny a vetsina z nich o jinem lezeni nez na rybu nema paru. |
| Zapsal: Maty, 13:03:16 16.07.2002 |
| Proti zkratu není nikdo imunní |
Lezu už skoro třicet let a přesto se mi stalo. že jsem si asi před dvěma lety neprotáhl popruh sedáku zpátky přezkou a vsiml si toho až po několika cestách. Samozřejmě dobře vím, že to je DANGER, ale výpadek je prostě výpadek. Stejně tak se mojí ženě stalo, že po letech najednou nevěděla, jak si má uvázat osmičkový uzel. Dokonce si myslím, že se takové okno může stát spíš starému mazákovi, než začátečníkovi, který ví, že to ještě neumí a dává si větší pozor.
Jediná obrana, která mne napadá je číst takové ty veselé publikace, jako je "Riziko..." od Schuberta a uvědomovat si, co se všechno může stát, a to i MNĚ. |
Nejde o plísnění. Jde o to, že mnohý z přispěvatelů bez jakékoliv konkrétní znalosti okamžitě určil příčinu nehody - nezkušenost. Nesouhlasím tedy s tím, že všichni ví, že šlo o zkratové jednání. Samozřejmě, že nízká (někdy spíš nulová) zkušenost lidí lezoucích na Srbsku (ale i jinde) je parametrem, který riziko nehody značně zvyšuje, ale tady to bylo jinak a proto jsem se ohradil proti generalizování a rychlým závěrům. Protože pokud se v takovýchto případech budou činit rychlé závěry a šmahem leckoho odsuzovat, potom nejde o možnost poučení pro ostatní, ale jen a jen jinak zaobalené cancy skrývající "poučené" "Vidíte, já to vždycky říkal...".
Jinak souhlasím docela s Petrem Jandíkem, že okno se přihodí možná pravděpodobněji starému mazákovi (ruku na srdce, kdo z nás již nějakou dobu lezoucích neměl občas pocit - tohle já přece dávno vím a znám, to se mi nikdy nemůže přihodit...), než nováčkovi, který si je své nezkušenosti vědom. (Samozřejmě z toho vyjímám týpky, kteří si sotva dovedou zauzlovat tkaničku od bot, ale mají pocit, že na skále jim přeci nemá kdo co povídat, když o tom tuhle četli něco v novinách!)
P. |
| Zapsal: Petr, 13:58:21 16.07.2002 |
| Prasečí ocásky ne, ale ty dvojité, co vyvinul DAV. Z těch jednoduchých se lano může vyvlíknout. Je fakt že do ocásku se nedává expreska, není co vycvaknout a je menší nebezpečí odsednutí do prázdna. |
Není pochyb o tom, že zkrat má občas každý a chybujeme všichni.
Nechci rozebírat konkrétní případ a hodnotit konkrétní lezkyni, ale vycvaknutí poslední expresky je zdá se tak častý případ, že je možno zevšeobecnit a tento fenomén se nedá svést jen na okamžitý zkrat.
A já jsem přesvědčen, že nemalou příčinou je mnou výše zmiňovaný nezvyk standarního "alpského" lezení.
Ono totiž KDYBY (chyby) měl každý zažito, že první věc po dolezení cesty je přicvaknutí se ke štandu, odsednutí do lana bude nestandardní úkon a mozek vydá varovný signál.
KDYBY měl každý zažito, že se sestupuje slaněním, pak odsednutí do lana bude...atd.
Jestliže toto v lezecových návycích naprosto chybí a naopak má lezec zafixováno, že doleze a odsedne, je na podobný zkrat mnohem lépe zaděláno.
A prasečí ocásky? Jestli někdo s nadhledem dá do vratného bodu jen jednu obyčejnou karabinu, tak ten klidně provlíkne ten ocásek jen napůl a nebo do něj dá karabinu, protože "se mu to nezdá".
Martin Mellan |
| Zapsal: melloun, 15:12:43 16.07.2002 |
30.6. mi poslal Petr Lukšan z Londýna tento mail:
"Jednou jsme se bavili o tom kolik se Ti zabilo pri lezeni kamaradu, pripadalo mi to hodne. U me jsou to od vcerejska ted uz ctyri, vsichni z
HO Prirodni vedy, se vsema jsem lezl. Vcera se zabila na srbsku Jana Štěpánková, zanechala po sobe manzela Páju a 5-ti mesicniho syna.
Petr Lukšan"
|
Je nesporný fakt, že nehody druholezců typu "odsednutí do vzduchu" jsou praticky nemožné když je dobírající nahoře a že je to specifický plod "rybaření". Kdyby se dobíralo nahoře, nestalo by se to. Terény typu Alkazar, kde se nahoře špatně sedí a lano bohatě stačí dolů, k jištění na rybu velmi lákají.
Chtělo by to nejspíš nějakou osvětu, třeba by mohl správce skal umístit na vhodné místo nástěnku s fotkami :-)) |
Příliš nesouhlasím s tím, že je to především vina návyků, resp. nenávyků. Lezu asi sedm let, na rybáře jen zřídka a asi před měsícem se mi málem stalo úplně to samé. Lezl jsem dost vytrvalostní cestu, kde namáš čas koukat napravo nalevo a prostě jen pádluješ nahoru a vycvakáváš. Dolezl sem k poslední a protože cesta nekončila až na skutečném vrcholu, tak sem to nepoznal a v zápalu boje ji chtěl vycvaknout taky. Zastavil sem až když sem viděl že tam jsou presa dvě a zámkem otočeny proti sobě. Možná mi takto kámoš zachránil život. Myslím, že stačí poslední jištění uděl tak, aby nešlo zrušit za vteřinu jedním pohybem ruky. Když s tím budeš trochu zápasit tak budeš mít čas přijít na to, že děláš kravinu.
Hore zdar! Tenis |
| Zapsal: tenisak, 18:02:49 16.07.2002 |
| Jo a to jsi narazil presne na mysleni.Ma se u toho myslet proto si tam mel otoceny presa proti sobe. |
| Zapsal: Venca U., 18:08:47 16.07.2002 |
Ahoj.Kamarádku Janu jsem jistil já.Nechci komentovat Vaše příspěvky,chci popsat to,co vím.S Pavlem Štěpánkem a Janou jsme vylezli 3 cesty před Janiným zřícením takto.Pavel vytáhl cesty na prvním,já jsem ho jistil,pak jsem ho spustil,stáhl lano a pak jsem lezl na prvním já,cvakal lano do již nacvakaných expresek,Pavel jistil mě a po dolezu mě spustil.Pak šel hlídat šestiměsíčního syna na deku.Potom šla lézt Jana.Jistil jsem ji na rybu.Když dolezla,zajistila se,po domluvě jsem ji zrušil,ona si připravila slanění a na dvojitém laně slanila.Ačkoli měla šest měsíců po porodu a kojila,neměla v 6+ až 7- problémy.
Čtvrtá cesta se jmenovala Rodinný Výlet.Jako v předcházejících třech cestách jsme ji vylezli s Pavlem,s tou změnou,že jsem vyndal ze slaňáku expresku a místo ní dal jako poslední jištění bajonetovou zámkovou karabinu.Pavel mě spustil.Šla lézt Jana,jistil jsem ji ze země,při lezení neměla problémy.Po vylezení cesty nahoru na mě zavolala:"Zruš!".Odpověděl jsem:"Zrušeno", a zrušil.Jana mi odpověděla:"Dobrý".Poodešel jsem asi dva metry do stínu za keř,bylo prudké slunce,čekal jsem až Jana slaní,abych stáhnul lano.Zaslechl jsem cinknout karabinu,zvednul jsem hlavu a viděl,jak se Jana řítí k zemi.Dopadla na zadek a bok,měla poškozenou páteř a asi i míchu,nohu měla pod sebou zlomenou,také ruku.Po zjištění,že dýchá sama,funguje srdce a je při vědomí,jsme kontrolovali základní životní funkce a snažili se ji poskytnout pomoc při šoku a udržet ji při vědomí až do příjezdu záchranky.Na poutkach sedáku měla Jana veškerý jistící materiál včetně mojí zámkovky,neměla odsedávačku,lano bylo dole pod Janou celé.
Myslím si,že se k poslednímu jištění postavila na 20cm širokou polici a nezajistila se,nechala se zrušit,zrusíla jištění a při přípravě slanění si odsedla do prázdna.Zkrat?
Druhý den po tragedii jsem jel s kamarády zkontrolovat borhák, byl ale v pořádku.Do cesty jsme jí pověsili na památku květiny.
Až se s Janou zase sejdeme,tak nám to řekne.Do té doby nám možná bude dělat strážného anděla,tak ať nemá moc práce.
Jana bude nám všem,kdo jsme ji znali,moc a moc scházet.
Miloš Václavek
P.S.Děkuji všem,kdo jste se snažili Janu zachránit.
|
| Je mi moc lito, co se stalo. Uprimnou soustrast. |
| Zapsal: Musado, 23:50:06 16.07.2002 |
Sakra takhle smutny veci by se prece nemely stavat?!? Nevim co dodat... chyba? zkrat? smula? ...mozna dan za to ze je na skalach tak pekne... Kazdopadne se vsichni prosim snazte at je techto zprav co nejmin
umprimnou soustrast |
Lezení je strašně krásná věc, ale pamatujte, stačí jen jedna jediná chyba a ...
Libor Hroza |
| Zapsal: , 01:12:52 17.07.2002 |
| Je mi z toho smutno. Dávejte si všichni pozor, prosím. |
| Zapsal: Renča, 08:19:16 17.07.2002 |
| To je věc, která vždy přijde, když to nejmíň čekáme. Moc mě to mrzí |
| Zapsal: Lukin, 10:51:40 17.07.2002 |
Klobouk dolů před Milošem, že je schopnej to popsat takhle objektivně. Přeju hodně síly všem pozůstalým. Asi největší rozměr této tragédie tvoří to šestiměsíční dítě.....
P.S. Lukine, nejsi nahodou Lukynek!!?? |
| Zapsal: ALF, 14:18:31 17.07.2002 |
Smutne, presmutne. Soustrast vsem. Omyly jsou, byly a bohuzel i budou. Lezu asi 25 let a vyrobil jsem jich taky uz par a dalsich jsem byl ohromeny svedek. Pri nekterych bylo otazkou stesti, ze jsem (zatim) tady. Lezeni "na rybu" budiz, ale co takhle eliminovat spousteni. Kdo cetl Subrta, vi, ze po nekolika spustech pres expresky lano strasne ztraci na svych vlastnostech. Navic by bylo zautomatozovano odsednuti do vlastnima rukama zacvaknute odsedacky. Namitnete, ze protahovat pokazde lano je ztrata casu a co kdyz lezou vic nez dva lezci. Nemyslim si, ze takto vynalozeny (minimalni) cas navic by napriklad rozhodoval o celkovem poctu vylezneych cest. Pokud leze jeste dalsi lezec, nemusi se slanovat s lanem primo ve slanaku, ale staci preci pres expresky (aby dalsi ryba byla jistena pres tyto expresky). Protazeni pullky lana je prace navic, ale vyplati se.
Richard |
| Uprimnou soustrast.Je mi to moc lito. |
| Zapsal: honza, 17:20:42 17.07.2002 |
| Nojo, sakra, taková zbytečná smrt kvůli chvilkovému zkratu. To bolí. Říká se, že starý zkušený horolezec je člověk, kterému souhry šťastných náhod umožnily přežít všechny kraviny, které kdy v horách udělal. Tak se snažme aby se štěstí nepřepracovalo, vždycky to nezvládne. |
Děkuju všem, kteří se přidali do diskuze, neboť, přestože jsem věděl, že otevírám možná již alespoň částečně zacelenou ránu, o chybách se psát musí, právě kvůli nám, kteří máme svůj sport rádi a každá nehoda je pro nás poučením, co se může stát. Nechtěl bych na tomto místě polemizovat o bezpečnějších a méně bezpečných lezeckých stylech (ryby versus alpinismus) a nai sebelepší technické vybavení (prasečí ocásky apod.) nezajistí stoprocentní bezpečnost. Myslím, že kdosi zmínil, že se podobný případ stal ve Frankenjuře a v ní končí rozhodně více peněz, než na Srbsku. Jako správce skal jsem si dal úkol vyměnit staré domácí fixní prostředky za nerez borháky, ale bohužel se mi jaksi nedostává času (přesto si myslím, že nějaká ta práce za mnou stojí), neboť věřte, jedná se o činnost čistě dobrovolnou a jakkoli neohodnocenou. A ještě jednu poznámku k cedulím s jakýmsi nabádáním, jak se jistit a jak nikoli. Poté, co jsem čtyřikrát obnovil ceduli o pravidlech lezení v NPR Karlštejn, jejíž vyvěšení nám ukládá výjímka ze zákona na jejímž základě vůbec můžeme v Srbsku lézt, jsem ztratil iluze o lidském rozumu a vůli některých jedinců respektovat činnost jiných. Myslím tím toliko, že cedule, ač sebelepší, by vydrželi u skály několik víkendů.
Buďte opatrní a ještě jednou díky za informace.
Petr Resch |
| Zapsal: Petr Resch, 22:39:28 17.07.2002 |
| Ahoj, v první řadě upřímnou soustrast. A teď jeden můj pohled. Lezu, nebo snažím se o to půl roku. Mám jednoho kamaráda, který mě do toho zasvětil a právě jemu vděčím za to, že do mě nacpal zásady bezpečnosti. Kontroluje mi dodnes uvázání na sedáku, cvakání expresek. Dokonce včera na umělce, když jsem si ve stropě odsedl do odsedávačky, okamžitě jsem se musel zamknout. Jak jsem řekl lezu půl roku. Lezu na prvního, protože s morálem jsem na tom líp, ale naštěstí vždycky myslím na to, že su někde nahoře a raději vše překontroluju dvakrát, než něco udělám. A věřím, že právě díky jemu mně to vydrří i když třeba budu lézt pět, sedm let. Ale na druhé straně proti zkratu se člověk nemůže nikdy ubránit. Kéž je takových případů co nejmíň, je mi z toho smutno. Ahoj. |
| Zapsal: Johny, 08:46:33 18.07.2002 |
Jak tak čtu dokola popis té nešťastné nehody, přemýšlím, jak se to vlastně stalo. V popisu není explicitně napsáno kde byla po pádu osma, jestli na laně, nebo ne. Zatím mi připadá nejpravděpodobnější, že jí po odvázání se vyklouzl konec lana, ona ho chtěla chytit a ztratila rovnováhu. Vzhledem k tomu, že nebyla zajištěná, spadla na zem.<br>
Pokud se cedulí u skal týká, asi by opravdu dlouho nevydržely, ale co udělat plechové štítky z varvným obrázkem a přinýtovat je vedle posledního "rybího" nýtu v cestě. Pokud by to alespoň někoho zachránilo, jsem ochoten na to přispět.
|
| Zapsal: kekety, 20:05:08 24.07.2002 |
....bylo nebylo..za devatero horami a devatero rekami.....no,vlastne je to ,skoro jako v pohadce,nebo spis bylo .
Do Severni casti Indie jsem se vypravili v dobe,kdy by se to opravdu nejmene ocekavalo.Jeste 6.srpna zde byly vojenske nepokoje a jiz 11.srpna pristala nase mala expedice “Kasmir 2002“ na letisti Indiri Gandiove v Dilli,nakonec bohuzel jen dva..(diky smutne udalosti pred odletem)a s velkym nadsenim jsme se vyhrnuli ven...do sileneho vedra a vlhka.
Autobusem jsme se dostali do turistickeho gheta jmenem Paharganj..oba jsme tam jiz byli predtim,proto jsme sli rovnou do naseho oblibeneho hotelu Navrang(ktery vedou dva zpivajici a neustale se myjici bratriJ) ....kupodivu v cele ulici nebylo videt moc turistu,coz diky politicke situaci nas ani moc neprekvapilo.
Druhy den jsme vyrazili vlakem na sever do Jammu Tawi...cesta byla diky kultivovane indicke rodine velmi prijemna a tak jsme dalsi den chteli hned pokracovat v ceste do Srinagaru (Kasmir).Zde zacaly prvni komplikace a to diky velkym monzunovym destum a jejich spatnym cestam
( pro srovnani cesta z Jammu do Srinagaru je od sebe vzdalena podobne,jako Praha-Brno 250km ..coz nekteri z nas zvladnou i za hodinu a patnact minut...v Indii tato trasa trva 8 hodin i vice a mimo jine zde plati heslo „Time is flexible“ popripade „Elastic time“ nikdy nevite kdy a kam dorazite) a proto byla cesta uzavrena a my museli vyckat az do dalsiho rana.
Podarilo se seznamit s jakymsi mladikem jmenem John,ktery nam sehnal sumo zn.TATA (takovy jeep) a my se mohli vydat konecne dal na cestu( v te dobe jsme jeste netusili,ze oblibena veta „road is blocked“..bude velmi casto pouzivana ,z ruznych duvodu )
Ve Srinagaru,jsme se nechali tim samym mladikem ubytovat na houseboatu jeho otce,ktery byl ,alespon zpocatku velmi mily a pozval nas za 3 nedele na pravou kasmirskou svadbu.Diky tomu jsme se rozhodli upravit nas program a odjeli hned dalsi den do naseho prvniho"base campu " v Pahalgamu,odkud jsem meli v planu vyrazit na prvni trek na tzv. Holy cave v Amarnathu ( na pocatku srpna tam vybuchla nejaka bomba)Jeskyne Amarnath lezi asi 46 km od Pahalgamu v Kasmirskem udoli. Pahalgam,no vlastne uz cely Srinagar, byl plny vojaku a policajtu (Jammu and Kasmir). V Pahalgamu jsme myslim udelali docela velke vzruso,na Amarnath se touto dobou vydavali jen Indove a pravdepodobne jsme byli jedini cizinci v teto oblasti vubec. Prvni den byla cesta uzavrena a proto jsme se sli alespon aklimatizovat do vesnicky Aru,ktera je asi ve 3800m,kam nas tedy take nepustili,ale tady nam dosla trpelivost a zakaz jsme proste nerespektovali a milou vojenskou dulezitou hlidku,jsme obesli z druhe strany,pres kopec...cestou jsme samozrajme zadneho teroristu ani Usamu nepotkali.
Jeste tyz den odpoledne jsme zjistili,ze cesta je oteverna a tak jsme kolem treti vyrazili nahoru...nebyli jsme jedini..toto hinduisticke poutni misto je velmi popularni a i kdyz touto dobou uz se chylila jeho doba ke konci ( Amarnat Yatra je otevren jen jeden mesic v roce a to na prelomu cervence/srpna, behem tzv.mesice Shavaran) presto s nama vyrazelo spousta skandujicich Indu...neustale kolem sebe vykrikujici Jaj boleeee! Bam bam boleeee ! Stejne nadsenou odpoved ocekavali od nas,coz byla zpocatku docela svanda a milym Indum delalo nesmirnou radost,kdyz jsme zvesela odpovidali,ale po nejake dobe jsme byli unaveni( mimo jine se s nama chteli porad vschni fotit...musim uznat,ze bych byla velmi nestastna filmova hvezda,ale na jeden den se to da vydrzet)Tou dobou jsem jeste netusili,ze cesta na svatou jeskyni,bude lemovana vojenskyma hlidkama( kazde dva km,nas kontrolovali....nejvice nas pobavilo,kdyz na jedne z poslednich kontrol z meho batohu vytahly dve indicke vojandy jeste neotevrenou krabicku s hygienickymi tampony a pravdepodobne protoze tvar pripominal naboje..jeden z tamponu mi rozbalily...velmi me to pobavilo...asi si mysleli,ze jsou to naboje do detske pistole) ale taky milejsi strankou a to obcerstovnama ,ktere byly kompletne uplne zdarma.Lidi slo opravdu spousta,mladi/stari/kojenci ,dokonce i postizeni,coz bylo obdivuhodne
( nadmorska vyska pres 4500- 4800m nad morem)nekteri jeli na ponicich..jini se dokonce nechali vynest na specialnich zidlich,ale vetsina sla po svych.
Prvni tabor byl Chantamapuri,tam jsme tedy dorazili kolem ctvrte a chteli jsme jit dal,ale samozrejme,jako cizince nas zase nechteli pustit ,ze uz je pozde a ze muzeme vyrazit az rano...ale my se nenechali odradit a vyrazili jsme stejne...v dalsim tabore uz jsme zustali a nechali se obskakovat,jako VIP.(tady jsem poprve zacala pocitovat nadmorskou vysku)
Rano jsme se hned vypravili pres Chesnak do Panchtarni,kde nas velmi mile privitali a v hlavnim vojenskem stanu jsme byli vazenymi hosty.Opet byli velmi pohostinni.Seznamili jsem se tam se 3 doktory,jeden studoval v Alma-ate a mluvil plynule rusky.V tabore jsem prespali a dalsi den vyrazili na Amarnat Yatra,ktery byl uz jen sest km,ale cesta k nemu je otevrena jen od 6 rano do 4 odpoledne..samozrejme pod prisnym vojenskym dohledem ( nam pripadalo,ze se tam nic nedeje,pravdepodobne je cela ta vojenska parada, jen dobry business !)
Vysplhali jsme se nahoru a meli tu cest videt slavny kus ledu (lingam –symbol plodnosti)...podle povesti potkal jakysi muslimsky ovcak jmenem Buta Malik svateho muze,ktery mu dal pytel uhli a kdyz Buta Malik po prichodu domu zjistil,ze mezi uhlim,je zlato, chtel milemu muzi podekovat, ale na miste kde se setkali uz ho nenasel,pouze tu objevil ohromnou jeskyni,kde je behem roku ohromny kus ledu tzv.Lingam
( v hinduismu falicky symbol plodive sily Boha Sivy) Od te doby se kazdy rok do jeskyne podiva desetitisice vericich.Hinduiste veri,ze prave v teto jeskyni vyjevil buh Siva tajemstvi zrozeni sve manzelce Parvati. Vydavaji se k tomuto poutnimu misto prave proto,aby jim Buh Siva za odmenu daroval potomka.
Nechapu sice presne,jak se stalo,ze je to hinduisticke posvatne misto a ne muslimkse a jeste k tomu v oblasti Kasmiru,kde je to samy muslim.
Nicmene,diky,tomu,ze jsme se na Amarnat,vypravili uz ke konci jeho slavy...postupne totiz roztaje ...videli jsme jen takove male ledove kluziste,ale i presto velmi opevovane...meli jmse tu cest potkat tam i GURUMU..coz je svata zena,ktera se na svatou horu nechala privezt vojenskym vrtulnikem a pak jeste vynest primo k Yatre.Nemela ani boty,pravdepodobne je vubec nepotrebuje a nechava se nosit porad J
Kdyz uz jsme se dostatecne ochladili a vynadivali na vsechnu tu "krasu" vydali jsme se na cestu zpet,chteli jsme jeste tyz den dorazit zpet do Chesnaku a odtud dalsi den pokracovat v treku smerem uz do Zanskaru a Ladhaku.
.....nevejde se to cele poslu ti tedy jen tento uryvek ....Pindruse |
Souhlasím se zpracováním osobních údajů.
|
