Mám na mysli bezprostřední okolí. Tedy to, které nás lezce zajímá nejvíce. To v němž pohodíme batoh, vysypeme jeho obsah na zem, vybereme sedák, botky, presky a smyčky, do všeho se nastrojíme a co nejrychleji se vrhneme po nástupu nejbližší cesty. Nástup! Ach bože! To slastné místo, kde se lze po týdnu pracovních povinností konečně odpoutat od přízemností a vznášet se, splývat se skálou, bát se, bojovat a ... A to jsem se zase nějak zapomněl. Co jsem to vlastně ...? Aha, okolí Friensteinu. No tak, kdo tam už byl, jistě si vzpomíná, že přes jistou jeho útulnost se téměř do všech stran řítí jeho okraje do propastí desítky metrů hlubokých. Okraje mají podobu strmých skalních masívů, a tak ani není překvapením, že se místy najde i nějaká ta věž od masivu odloupnutá a oddělená třeba jen úzkým komínem. Její vrchol pak dosahuje právě do výše pěšinek vinoucích se kolem Friensteinu.
Uprostřed traverzu do komína u prvního kruhu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Na severoseverozápadním úbočí Friensteinského masívu nedaleko pod věží Friensteinwächter lze najít věž přesně takovou. Při pohledu zvrchu se její vrchol jeví jako nevýznamná kupa. Ale zpoza stromů v lese na dně propasti se tyčí obrovská vyzývavá zeď. A navíc prošpikovaná cestami, které uspokojí šestkaře, sedmaře, osmaře, devítkáře, desítkáře i jedenáctkáře. Vzhůru do ní.
Budeme se bavit vpodstatě jen o údolní stěně. Uděláme si o ní proto představu. Jak už to u údolních stěn bývá, má i tato levou údolní hranu a pravou údolní hranu. Přibližně uprostřed mezi nimi protíná stěnu svislicí puklina. Při zemi a pod vrcholem o šíři spáry a ve středu o šíři komína tvaru vřetene. Ano vypadá přesně jako ..., a také jí tak říkáme. A také si tak v ní připadáme, pokud už se tedy do ní pustíme. Napravo od ní je stěna přerušena vodorovným převisem a soustavou převislých spár. Nalevo stěna nepřerušovaná ničím.
Komínem vzhůru (Ausflug ins Nirwana Xa)
Friensteinwarte je název věže s touto úžasnou údolní stěnou s několika supercestami.
Nordwestrisse VIIIc z roku 1975 od mistra Arnolda. Dvouhvězdičková překrásná exponovaná cesta. Jedna z nejhezčích osem Saska. Vyplatí se mít pár smyček a trochu zvládat spáry. Nastupuje vpravo od úpatí údolní stěny spárou kolem kruhu na hranu. Překulením přes hranu se dostává ke druhému kruhu. Dále krásným plotnovým lezením ke třetímu kruhu doleva pod převis a zleva přes něj do příjemné spáry. Téměř na jejím konci krátký traverz doprava a vzhůru ke čtvrtému kruhu. U něj začínají zmiňované převislé spáry. V případě nouze lze i postavit. Nejtěžší je překonat první metry. Podle nátury si lze pomoci i lehce švindlovně koutkem vlevo s pozdějším úkrokem zpět do spáry doprava, ale v místech, kde už dobře drží. Pátý kruh je na konci spáry a od něj do žlabu vpravo. Ke třetímu kruhu lze dolézt i víceméně přímou variantou Kleines Glück IXc od Jürgena Höfera. Tváří se jako pěkné stěnové lezení přes dva kruhy s možností návratu od třetího.
U třetího kruhu (Ausflug ins Nirwana Xa)
A teď opustit komín a začít traverz ke třetímu kruhu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Talweg VI od jednoho z nejvěrnějších Arnodlových spolulezců Gisberta Ludewiga z roku 1970. Spárou ve středu údolní stěny, do komína, vzhůru a skrzevá něj na balkon na náhorní straně věže a spárou na vrchol. Doporučuji, protože prolézt si ten komín je opravdu zážitek.
A dostáváme se k hlavnímu bodu dnešního programu. V dubnu 1982 otevřel Bernd Arnold pro celý pískařský svět brány desátého stupně obtížnosti cestou Schallmauer na Amselspitze v Rathenu. V červenci přidal další desítku Millimetersache na Rokokoturm v Affensteinech a o měsíc později Ausflug ins Nirwana na Friensteinwarte. A pod ní zrovinka teď stojíme. Každá z těch tří cest je milník. Myslím, že se nepletu, když tvrdím, že toto jsou skutečně ty první tři. Opravte mě prosím, jestli tomu tak není. Už jen z historických důvodů budou mít vždycky nádech něčeho významnějšího, než ostatní desítky. Na nich si Arnold a později i další testovali novou dimenzi obtížnosti, na nich padalo rozhodnutí, že jsou těžší, než vše co dosud bylo v Sasku vylezeno. Nemá v sobě dost lásky k lezení v Sasku ten, komu po nich srdce nezahoří.
Traverz ke třetímu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Traverz ke třetímu (Ausflug ins Nirwana Xa)
I mé srdce hořelo a hoří. Nirwana byla léta mým snem. A byl to opět přítel strach, který mi nedovolil se na rajskou pouť vydat. Proč? Inu proto, že ten příšerný komín bylo podle popisu v průvodci nutné vylézt až úplně pod jeho strop, kde se opět zužuje do spáry, pod stropem vytraverzovat až do údolní stěny (někde v traverzu měl být kruh) a údolní stěnou traverzovat dál. Představa lezení na rozpor v komíně bez smyčky mi svazovala ruce. Až letos jsem se dostal do příslušného stavu euforické zpitomělosti, ve kterém jsem byl schopen všechny rozumné obavy hodit za hlavu a chovat se jako správný Sasík. Díky tomu mohu něco málo z nabytých dojmů přetlumočit.
Traverz ke třetímu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Těsně před zajištěním třetího kruhu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Cesta nastupuje na levé hraně údolní stěny. Traverzuje kolem kruhu na výrazné polici vodorovně doprava, až se ocitá v komíně Talwegu. Zde je trochu obtížný úsek mezi kruhem a komínem. Dále pokračuje spolu s Talwegem vzhůru komínem. Teprve zde je vidět, že komín je vlastně obrovským průlezem na náhorní stranu věže. Leze se rozporem hodně v zadní části, a kupodivu to jde celkem dobře. Jen nepříjemně tahá lano, které vede přes první kruh schovaný za hranou komína. Vyplatí se převázat se tak, aby lano vedlo ze země přímo do komína. Smyčky moc nejdou, ale v místech, kde se už komín mění opět ve spáru, lze ve spáře pravé boční stěny ovázat zaklíněný balvan. Je na správném místě. Odtud totiž začíná parádně vzdušný traverz. Levým bokem do údolí, pravým do náhoří, záda opřená o pravou stěnu, nohy o levou. Nad hlavou strop se spárou, pod nohama nicota. Traverzuje se téměř vodorovně směrem do údolí z hloubi komína. Asi dva metry před dolezem k údolním hranám komína je natlučený kruh. Výjimečný štand. Kvůli tahu lana je dobré dobrat. Odtud se leze do neznáma. Na kraji komína o trochu výše je soustava fixních smycí i s karabinou. Od nich se dá poprvé vyhlédnout z komína ven a prozkoumat terén. Zdá se, že tu jsou nějaké chyty, malé poličky a dírky. Nohy špatné. Čtyři metry vlevo spárka (jaká asi?) a nalevo od ní třetí kruh. Půjde to k němu, nepůjde? Nervy už opět hrají písničku ve vysokých tóninách. No, když už jsme jednou tady, aspoň to zkusíme. Následuje několik vyčerpávajích pokusů o dolez do spárky. Tam a zpět. Hlavně to zpět je nepříjmené. A padat do smyce někde vpravo se dvakrát nechce. Alespoň, že v komíně se dá zašprajcnout tak dobře, že si člověk hoví jak v posteli. Zpočátku každý pokus přináší zlepšení, ale později už jen bezmocně hledím ze stále stejného místa na spárku, která je a není na dosah. Řešení spočívá v něčem, co na tomto místě neprozradím. To už by se mohlo kouzlo cesty vytratit. Je geniální a prosté. Bohužel v okamžiku jeho objevu už mi nezbývalo mnoho sil, a tak jsem si připravil peprnou chvilku, když jsem jen zázrakem nevypadl těsně před cvaknutím třetího kruhu. Dál už neprozradím nic víc, než že čtvrtý kruh je kus nad třetím, pak se traverzuje až k levé hraně k pátému a stěnou vpravo přes šestý na vrchol. Na více místech se dá ještě vypadnout a technicky nejobtížnější místo se dokonce skrývá až v této závěrečné pasáži. Na vrcholu už se můžete těšit přelezem úžasné cesty. A těšit se z ní bude i Váš obětavý spolulezec, protože traverzy jsou jak známo nemilosrdné, a o chvilky napětí při jištění u druhého kruhu, odkud není nic vidět, není nouze .
Jarda Maršík a Láďa Prcek Nehasil u čtvrtého a třetího kruhu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Jarda Maršík a Láďa Prcek Nehasil u čtvrtého a třetího kruhu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Zřejmě pro ty, kteří nepřelezou desítku, se opět Gisbertu Ludewigovi podařilo zachránit lezení komínem i s traverzem do údolí prvovýstupem Äusserer Talweg VIIa. Hned následující den po vzniku Nirwany, dne 16.8.1982, se Ludewig vrátil na místo činu, dolezl z údolí Talwegem do komína a pokračoval přes druhý kruh Nirwany a fixní smyce spárou pořád dál a výš až na vrchol. Tím tento kus lezení otevřel téměř pro každého.
a znovu (Ausflug ins Nirwana Xa)
a znovu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Pokud už se někdy k Friensteinwarte vydáte, dobře si prohlédněte hladkou bílou stěnu nalevo od Talwegu. Uvidíte v ní kruhy. Nejdříve dva, které vedou linii cesty k prvnímu kruhu Nirwany. Zde svisle kříží její traverz a pokračují vzhůru v počtu čtyř přímo k jejímu třetímu kruhu. Wiedergeburt Xc, RP XIb. Velkolepá cesta, neuvěřitelná, futuristická. První uznaný přelez 1989, Alex Adler (ano, ten z Action Directe). A ještě jedna lahůdka. Levou údolní hranu zdobí Schlafender Buddha Xc z roku 1990 od Höfera. Slušná věž ta Friensteinwarte, ne?
Nad pátým kruhem (Ausflug ins Nirwana Xa)
A na vrcholu (Ausflug ins Nirwana Xa)
Tschüs