Tuto neděli již dost zkušená lezkyně (leze skoro 30 let) kecala při přípravě slaňování o nelezeckých problémech. Osmu měla cvaklou na poutku na materiál, kde na to nebyla zvyklá a po vložení lana si ji nepřendala na jisticí oko sedáku.
S osmou cvaklou do materiálového poutka slanila cca dva metry a bylo jí divné, "že to nějak zvláštně táhne na stranu". I zjistila problém, podržela se lana, našla si stup a přecvakla osmu, kam patří. Pak již bez úhony dokončila slanění.
Děkujeme firmě Troll, za natolik kvalitní poutka, že ani v tomto případě nepraskla a zachránila lezkyni minimálně před těžkým zraněním.
Lidi, dávejte bacha. Ty Blackouty jsou opravdu průser a můžou postihnout kohokoliv.
Příčiny:
1) Byla zvyklá nosit osmu na jisticím oku sedáku a tentokrát si ji přendala do bočního materiálového poutka. Protože nebyla zvyklá při slanění osmu přendavat, nechala ji tam. Proto, pokud už dávám osmu na materiálové poutko, měla by se dávat dozadu, kde se neplete s expreskami a kde je menší pravděpodobnost takového záměny.
2) Rozptýlení při slaňování. Při přípravě slanění nekecat a soustředit se. Vypěstovat si automatický návyk kontrolovat správnost cvaknutí osmy a zašroubování pojistky v karabině.
S pozdravem skleróza je svinstvo a zvyk železná košile se loučí Váš anonym.
NO, slabý odvar....mě přes to jednou jeden kluk na Čertovkách dokonce i jistil a poté od posledního jištění (cca 25m) dokonce i spouštěl...přžil sem! Asi nejhorší bylo ale to zjištění dole, mylsel jsem že ho zabiju!!!! Nevím, mám 70kg a potko na jeho KOSMANu od HUDYho má nosonst 6kg!!!
Ale taky sem byl jištěný jenom za suchý zips...kupodivu od kluka, který lozí prakticky všude po světě...opravdu žádný amatér... Ale rozkrok bolel ho!!! ZDar
...asi se nechas jistit opravdu kazdym. nevim jestli je to dobre pro tve zdravi, ale jedno pravidlo plati pri kazdem skalnim kurzu zacatecniku: jistic i lezec si vzajemne kontroluji navazani!!!
Jsem si udělal zvyk: Když se chystám lizt, odsednout, slaňovat... vždycky se ještě jednou podívat, jestli to všechno je opravdu tak jak má-teda správně (i když jsem si jistý že určitě jo). A čas od času vidim něco, co bych raději neviděl. Že jsem udělal úplnou blbost, že mám třeba takhle cvaklou osmu. Ono je to vlastně nepatrné promile chyb a skoro to dělám na stopro. Jenže ten jeden omyl může vystačit na celej život. Teda na jeho konec. Je fakt, že jsem sklerotickej a roztržitej dost, ale neznám nikoho, kdo by tyhle okna neměl. "důvěřuj si, ale prověřuj se!"
No vidis a ja treba nejen ze to kontroluju, ale dole kdyz se navazu, tak se necham dobrat a poradne si do toho sednu, pul metru nad zemi, parkrat sebou skubnu a pritom koukam co kde povoluje. Kolikrat si pripadam jak trouba, ale kdyz jsem potom nahore a predstavi si, ze bych to mel jenom na suchaci, tak jsem rad, ze sem rad :-)
No vidis a ja treba nejen ze to kontroluju, ale dole kdyz se navazu, tak se necham dobrat a poradne si do toho sednu, pul metru nad zemi, parkrat sebou skubnu a pritom koukam co kde povoluje. Kolikrat si pripadam jak trouba, ale kdyz jsem potom nahore a predstavi si, ze bych to mel jenom na suchaci, tak jsem rad, ze sem rad :-)
Zajímavé je, že ona lezkyně nosila tu osmu na matrošovém poutku už čtrnáct dní předtím v Alpách, ale tam si to kontrolovala a chybu neudělala, protože jednak tam nebylo s kým kecat, a jednak to člověk bere jináč, když visí 200 metrů nad nástupem a 500 metrů nad silnicí.
Ten Alkazar nějak přináší představu, že tam o nic nejde, ale opak je pravdou.
To je asi fakt. Že "bezpečný oblasti" vedou k pocitu že se tam nic nemůže stát a tím ztratě soustředění. Ale bohužel třeba zrovna ty hory maj taky svý, a to z opačnýho důvodu. Tak se soustředíš na něco důležitýho a složitýho, až nějakou "drobnůstku" přehlédneš. Vzpomínám jak po jedné trochu dramatické délce jsem dělal komplikovaný štand. Navíc začínalo sněžit... štand jsem udělal móóóc pěknej, učebnicovej, ale pak na to ještě koukám a já jsem stál volně loženej na té uzké poličce v šesté délce. Jak jsem to tak pečlivě a složitě dělal, tak jsem (asi?) přendal karabinku z odsedávačky na něco jinýho. Debil! Ovšem podobné veslé kouský obsahují i životopisy velkých hvězd světového horolezení i lezení. Pokud děláš jeden úkon tisíckrát, je normální, že jednou uděláš chybu. Jenže tady může být i ta jedna chyba moc.
P.S. Kdybych se u toho štandu nekontroloval, tak bych si toho možná vůbec nevšiml a v paměti bych měl jen to, jak jsem byl děsně chytrej a šikovnej. A nebo bych si do toho odsedl...
"Nejbezpečnější" jsou z toho pohledu morálový skalky. Nejsi pod tlakem počasí, času, orientace (teda ne tolik!) a přitom nepospáváš a nežvaníš s okolím v blahém vědomí, že tady se přeci nic nemůže stát... Jenže tady zase po přelezení nějaké té "vraždy" přejde naprostý soustředění v opilost adrenalínové euforie a zakopneš na vršku o vlastní nohy...holt, všude je něco...
To jsem onehda natiral okap na alukrytove strese a visel jsem hlavou dolu pres ten okap - nohy nahore na 45 stupnove plechove strese - telo zkroucene pod okapem abych ho pekne natrel i zezadu u zdi - a kde mam cvaklej jumar jsem zjistil az po nekolika metrech natirani.
No jo, ale tenkrat jsem mel sedak Made By John a ten panecku neco vydrzel.
No něco podobného se před nedávnem stalo (nebudu jmenovat). Taktéž si cvakl osmu do poutka na matroš. Očko naštěstí prasklo hned takže za jeden prst slanil o kousek níž na plošinku a tam si to předělal. Měl štěstí že se vytrhlo dříve než se zaklonil a řádně sednul. Jednalo se o slanění ze Zámku v Adršpachu.
No, loni v Alpach jsem taky byla skoromrtvola. Pri slanovani asi tak v pulce 400m-steny jsem dojela na stand na polici v miste, kde byla stena trochu uklonena, postavila se, odcvakla kyblik z lana, lano jsem za pouziti trochu sily stahla (60ti-metrove slaneni) a teprve v okamziku, kdy jsem ho zacala protahovat ockem ve slanakum, mi doslo, ze neco neni tak docela v poradku ...
Odsedavacku jsem si pote rychle cvakla do slanaku, parkrat zhluboka vydechla a jelo se dal. Podotykam, ze to byla naprosta nepozornost, perfektni pocasi, casne odpoledne, takze zadny stres.
Od te doby se dvakrat koukam, zda je vse, jak ma byt a kontroluju i spolulezce. Jeden nikdy nevi ...
Hore zdar a hlavu neodkladat pred odjezdem do hor doma v supliku!
Mě se zas jednou povedlo zapnout úvazek jen na sucháč, spolulezkyně mi začla vnucovat presa, tak jsem je na sebe navěšel a popruh přezkou už neprotáhl.
Asi 10 metrů nad zemí (dopad do husté sutě) byla police tak na opatrné stoupnutí, nad ní hladká stěnka, kterou bylo nutno překonat dvěma dynamickými švihy vzhůru. No a ty dynamické švihy nestihla povolovat, ozvalo se zapraskání a sedák visel kolem kolen. S tím se blbě leze, musel jsem skočit z5 na tu polici a doufat, že to ustojím.
Od té doby mi praskání sucháče nahání husí kůži:-/
Taky jsem si dřív myslel že podobnou blbost neudělám. Až jednou jsem si v družném hovoru s parťákem zapnul blbě přezku sedáku tak, že jsem protáhl jen první půlku přezky a hned zase zpátky.
Přišel jsem na to až při slaňování když se mi sedák rozepnul. Hodit do toho tlamu, tak nevím.
Pokud se nepletu, tak ve státech se nesmí sucháč na sedáku objevit. Důvody znáte...
To znám jednu, co po dolezu na 1.štand místo sebejištění začala odvazovat lano ze sedáku. Jistící kámoš nejdřív zíral, potom řval. V dalších délkách už to bylo v poho:-))) Ani já nejsem čistej, ale...:-)
Mám sedák od Singin a vždycky ho mám zapnutej:-) Sedák má sucháč a vždycky jsem z toho při slanění hotovej, když to začne praskat, tak slanění radši zastavím a ještě to radši překontroluju.
Mám sedák od Singin a vždycky ho mám zapnutej:-) Sedák má sucháč a vždycky jsem z toho při slanění hotovej, když to začne praskat, tak slanění radši zastavím a ještě to radši překontroluju.
Jo, tak presne tohle praskani mi jednou zachranilo zivot. Vylezu nahoru, sednu do slanaku, jako ze odjistim druholezce, vtom zname praskani, tak jsem se chytnul slanaku, abych se trochu nadzvednul a zkouknul to(pac nastup do slaneni nic moc a odsednuti bylo do volneho prostoru, zadna policka na nohy) a sotva se ho chytnu tak scena jak z cliffhangera, prezka leti a v pristi sekunde koukam jak ze slanaku vedle me visi zplihle na odsedavacce vlastni sedak, zatimco ja visim na jedne ruce v lufte. Tak jsem poprve a zrejme naposled v zivote udelal vymik na jedne ruce a prehoup se na vrsek.
Pricinou byla samozrejme moje totalni blbost - nesoustredenost a kecani na nastupu a tim padem provleceni pasku zpet pod preskou.
Takze dikybohu tenkrat za ten suchac. I dnes mi obcasi zatrne kdyz pri sezeni u kruhu zip zapraska(a to je to uz sedm let).
Přidávám odkaz na jiný blackout se šťastným koncem.
http://www.lezec.cz/diskuse.php?key=11189
Jinak jednou jsem třetím okem viděl, jak si spolulezec (od té doby jsem s ním chválabohu nelezl, on snad také ne) cvakl vosmu za pytlík od lezeček ve kterém měl cigára.
lezu už dost dlouho a za celou dobu se mi už taky stalo něco podobného..dokonce dvakrát....sedák jenom na sucháči...pak nějaký rozptýlení a už nalejzáte do cesty...jednopu jsme na to přišel až v půlce...ještě jsem ale ukočíroval nervy a dolezl to jen tak protože opravu terén nedovolil...ted v léte se mi ale v Rakousku stala jiná věc...nalezl jsem do něčeho těžkýho...těsně pod štandem jsem bojoval ale síly odešly..s klidem jsem si odskočil 5 metrů...dobral jsem kolegu a ten mi asi dvakrát skočil na hlavu...vzdali jsme to a dole pod slaněním jsem si všimnul ,že nemám zpětně protaženou přezku...zachránily mě asi kvalitní stehy na popruhu(ty co nadáváme když to jde špatně protahovat)..asi dodatečně poděkuji výrobci.
Je prostě dobré se dívat a kontrolovat se i vzájemně a nebrat to jako buzeraci:o)
A co takový nedovázaný uzlík. Když už jsme si správně zapli sedák. Nedovázat uzlík se podařilo několika našim význačným lezcům, kteří naštěstí lano jen volně prostrčené zpět nezatížili. Tohle bylo i příčinou rozlámaného kotníku Lynn Hill. Hlásím se, i když bych raději spíš výkony nežli blbostí, do téhle dobré společnosti, naštěstí jsem to zatím zaregistroval vždycky nežli jsem začal lézt. Bez sedáků to bylo dřív v tomhle jednoduší, ale, jak vzpomíná "Šerpa" Růžička na slovutného mistra během jeho horolezeckých začátků, tak to šlo s lanem v pase předvést taky.
Už jsem mockrát slyšel vyprávět, tak se to asi i stalo: Otázka jističe, směrem k zatím nic zlého netušícímu borci vysoko na skále od kterého se lano znenadání vrátilo na zem : "Ty... víš že lezeš sólo?"
Byl jsem zrovna v Buoux a slyšel jsem Lynn Hill řvát přes celý údolí za letu dolů. Měla holka opravdu z pekla kliku - trefila se zrovna do hlíny mezi takový asi metrový trčící pahýly stromů, kterejch je tam docela hustě.
Nedovázanej uzel byl taky příčinou jedné ze zlomenin nohy Tomáše Náhlíka, tehdy špičkového borce, v dolině Vraca v Bulharsku. Dával mnoho pokusů, aby to bylo RP pokaždý stahoval lano a jednou zapomněl dovázat uzel.
Jo, to už nejsou blackouty, to je běžnej život:) My máme ustálený povel: "Polez a nepadej!", Totéž, když není slyšet a prostě je vytočený lano. Horší bylo, když jsem hulákal "Polez!" "A fofrem!!!" (na sněhu o jehož záměru se vydat dáááleko do doliny se nedalo pochybovat). Ale úplně mimo to není. Právě po tomhle jsem udělal tu (výše zmíněnou)skopičinu se štandem, ke kterému jsem se nepřicvakl. Prostě hlava už takový "prkotiny" jako že nejsem zajištěnej neregistrovala. Jó, stres a mozková činost se moc nesnáší...
Jeste lepsi je to uplne bez lana. Jsme v Jure, stojime na takove polici, odkud se vyleza traverzem do krasne 7+. Kamarad odleze do traverzu, pod sebou ma razem tak 10 metru a v klidu vyrazi nahoru. Chvilu nevericne koukam, a pak mu rikam, jeslti se nechce navazat. Kamarad suse odpovi "JO", vrati se, navaze a mlaskne sestu jako nic. Jen me prekvapilo, ze si odemne na poprve to lano ani nevzal, natoz aby resil nejaky uzlik.
Před třemi roky na jedné slovenské skalce, trojka děvčat, evidentně začátečnic. Nevím, co dělaly, já se staral o svou spolulezkyni. Dvě na zemi, jedna někde nahoře kam nebylo vidět. Jedna z těch na zemi, navázaná v půlce lana zavolala nahoru:"dober, lezu!". Zhora se ozvalo příšerně vyděšené "COŽEEEE?!".
Kamarád v Labáku slaňoval a nic netušíce se ještě v opojné euforii odráží nohama od stěny. Na jedné polici lano odlehčí a při zatížení (slaňování) drží v rukou lano, osma se houpe na ním a HMSku má cvaklou za hrušku. Ony ty šroubovací pojistky opravku k něčemu jsou :-) Štěstí, že to odnesly jen krvavé ruce a "lano". Taky vlastně od té doby nerad slaňuje :-)
To takle kamarád nastupuje k takové plotně, naváže se, položí ruce na skálu a jestli prý jistím. Já, že ano, ale ať si zapne sedák. Tak si ho zapnul. A jestli ještě jistím. Já, že ano, ale jestli si na to nechce vzít expresky. Když se o dvě hodiny později v horním štandu jiné cesty nejdřív vypnul z odsedky a potom začal šmátrat po osmě, naštěstí na široké polici, prohlásil, že má opravdu minimum.
Nebylo jedinné, o měsíc později se zrušil z odsedky a chyběl kousíček, než zatížil materiálové očko, v němž měl osmu. Pokud by oko nevydržel (70 kg? asi ne), tak převis, žádná možnost opravy a zem o 25 m níž.
No a moje hovadiny? Snad někdy příště, nevím, jestli je na tomhle serveru dost místa...:-)
Prý by se měla očka vyrábět(nevím zda to platí již i u nás) s nosností 80kg. Kamaráda by to uneslo Matyho NE!:-))
Jo, nechtěné sólo mam taky za sebou a přelezení klíčového místa cesty bez možnosti cvaknutí dalšího presa(nemáš nedáš)taky. Alespoň je u piva o čem kecat.
Na jednodélkové cestě jsem po přelezení pro mě těžkého místa 7+ začal trochu kecat s jističem. Po chvilce jsem koukl dolů. Jistič během hovoru zrušil a šel si obout lezečky v dobré víře, že já jsem nahoře a odsedlý ve slaňáku s ním vykecávám. Na můj opatrný dotaz, zda mě jistí, vytřeštil oči a kvapem mě zajistil. Byl jsem sice už jen ve čtverkovém místě, ale zvažoval jsem sednout do lana a prohlídnout sousední cestu.
Čau,
nijak zvlášt tomu nerozumim, tak jen takovou poznámku. Při výcviku hasičů se u slanování používá vždy další jištění v podobě prusíku v oku prsáku. Zdá se mi, že to téměř vylučuje tragické následky takovéto chyby a i když většina z vás prsák zřejmě nepoužívá možná by to, alespon u nováčků nebyl špatnej nápad. Ohni zmar.
Není slanění jako slanění. Příčina chyb slanění je však stejná. Nepozornost vyvolaná rutinou. Za svých 35 let popolézání jsem kromě zmrvených štandů udělal v posledních 20ti letech následující chyby a některé vícekrát:
1. Osma založená do lana, nikoliv do sedáku (pád 14m až na ground - vyražený dech, otřes mozku, zlomená pata (doufám, že to Janouchu nečteš).
2. Osma založená jen do jednoho lana (pád na polici 3m a naražené stehno a loket)
3. Osma v poutku na matroš (po prvním tempu na záda do žlabu a cca 60m na suť, to prakticky bez následků)
4. Osma a prusík za nohavičku - při traverzu ve slanění (bez zatížení lana lezením) a překroku komína stržení a kyvadlo - ztráta vědomí a jen díky prusíku přežití.
5. Odsednutí do slanění bez jakékoliv instalace slanění - spálené ruce a pád 24m do písku - ztráta vědomí a vyražený dech, zlomené zápěstí a zapadlý jazyk - kamarádská výpomoc.
6. Několikrát nedodělaný navazovací uzel (bez pádu.
7. vícekrát bez céčka na sucháč (bez následků).
8. To nejhorší, co jsem udělal bylo slanění na drátěnce a otevření karábky při pulzu po odlehčení. Pád na stand na spolulezkyni (její zlomená ruka a bolesti hrudníku - promiň Svído) a dále pád 30 m do kosovky a na kameny. Je to neuvěřitelné, ale jen mi to urvalo kletrák a nenašel jsem jednu mechovku.
Závěr: Pokud nemá být každé Tvé slanění ruská ruleta, je nutná 100% koncentrace a kontrola provedná vizuálně (min 2x) a pak ještě něž zruším odsed přenesení váhy na osmu a její zatížení. Tím zkouška dopadla dobře a tělo dostává pokyn k vypnutí jištění. Toto vše se vyplatí v horách při slanění v bouřce z vlastní skobky.
Odkazy starce
Stařec
"... to budeme slaňovat zase každej na jednu stranu věže jako minule? Jak jsi byl dole dřív a chtěl mne vypnout ze sedáku a já ještě slaňovala?" Tázala se mě žena vlastní na jedné skalní věžičce ztracené v hloubi pohraničních hvozdů. "Ó nikoliv!", zvolal jsem. "Pohleď na tento mocný skalní výstupek! Za tento lano obhodím, my slaníme, dole přejdeme a lano lehce a ekologicky sejmeme" Jak jsem řekl, tak jsem se jal činiti. Když jsem dočinil, osmu do sedáku a lana řádně cvakl, chystal se k slanění. "A nechceš si to lano nejdřív dát kolem toho kamene, jak jsi říkal?" ...lano se válelo na zemi. Udělal jsem tak, jak ta moudrá žena navrhovala a lano jsem skutečně kolem skalního hrotu obhodil.Tím jsem přežil a mohu dělat další blackouty i tím otravovat okolí. Klidně sem i to jmeno dám. Že by byla nějaká autorita, o kterou bych mohl přijít?...:)))
To je pravda. V lezení by se to taky tak mělo používat. Ale spousta lidí nepoužívá. Ale i kdyby používala, tak podle toho co tu čtu, by ve svém black-outu podělala i toto sebejištění (a prusík mi mizel v dáli nad hlavou ...)
Nezbývá než prověřovat a prověřovat a prověřovat ..
Nejlépe lezci sebe navzájem...
To je pravda. V lezení by se to taky tak mělo používat. Ale spousta lidí nepoužívá. Ale i kdyby používala, tak podle toho co tu čtu, by ve svém black-outu podělala i toto sebejištění (a prusík mi mizel v dáli nad hlavou ...)
Nezbývá než prověřovat a prověřovat a prověřovat ..
Nejlépe lezci sebe navzájem...
Jednou sem lezl se spolulezkyní na Srbsku, šel sem na prvniho, ale došli ně síli. Tak sem si tam na poličce odpočival či co to bylo a upravoval si odsedávačku. Po 5 minutach sem chtěl lezt dál a naskytnul se mě pohled na spolulezkyni, jak stojí 20m od lana a obléká si svetr. Nějak se zapomněla zminit, že mě zrušila a abych se zajistil.