Máme doma téměř dvouleté dítko a další je na cestě. Já i manžel velmi rádi lezeme, ačkoliv v dnešní situaci je naše lezení značně omezeno. Ne však v naších dalších plánech a myslích. Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti z těhotenství a provozování lezení s dítětem. Předpokládám, že téma bude zajímat spíše lezkyně, avšak zároveň je mi jasné, že právě od mužů se můžu dočkat dost nechvalných komentářů. Článek píšu jako podporu všem lezkyním v očekávání, protože vím, jak těžké je bránit se
Novinky od Dipsyho- A Present For The Future 9a/a+
Adam Ondra odstartoval nový rok v rytmu prvovýstupů. V oblasti Madonna Della Rota, která se nachází u Lago d'Iseo v severní Itálii, udělal a vylezl novou cestu „A Present For The Future“. Tato cesta vede prvních 20 metrů traverzem po hraně jeskyně a dalších 20 metrů v technické plotně. Adam cestu ohodnotil 9a/a+, ale do poznámek uvedl, že možná 9a+. Čištění, vymyšlení kroků a přelez cesty mu zabralo čtyři dny. V jeskyni vylezl ještě další novinku, cestu Urku 8c+.
Poslední dobou se na lezci začali vyskytovat videa či články ze slackline oblasti. Vyskytlo se i pár zatvrzelých odpůrců tohoto sportu. Rád bych se pokusil odlehčit tuto situaci novým videm ze skákání z mostu na přehradě Hracholusky. Není to přímo lezecký sport, ale spíše z letecký zážitek. Snad některým bude tento příspěvek o něco bližší než slackline.
Použití moderních technologií a beseda s Adamem Ondrou
20.1.2010 je připraven v městské knihovně v Praze odborný seminář Použití moderních technologií v horolezectví a beseda s Adamem Ondrou Seminář je určen jak pro širokou veřejnost, tak pro instruktory ČHS či James jako kurz k rozšíření vzdělání.
Na konci prosince vylezla sedmnáctiletá Sasha DiGiulian stylem on-sight cestu Pal Sur 8a+ v Margalef a na PP cestu Santa Linya 8b ve stejnojmenné oblasti.
11. ročník tradičních štědrodenních závodů v Praze na Ruzyni vyhráli Kuba Hlaváček a Nelly Kudrová, která jako jediná ze všech topovala mužskou superfinálovku.
Ještě jedno zapomenuté info z mezinárodního Aupeak Drytooling Cup `09, které počátkem prosince v Bratislavě vyhrála Lucie Hrozová a v mužích byl z našich nejlepší Lukáš Pálka na 2. místě.
O první volný přelez "Jihoafrické cesty" ve východní stěně Centrální věže Paine se postarali na začátku února letošního roku Nicolas Favresse, Sean Villanueva a Ben Ditto. O jejich přelezu jsme na Lezci už psali. Teď můžete zhlédnout tento vydařený podnik na videu.
Máme doma téměř dvouleté dítko a další je na cestě. Já i manžel velmi rádi lezeme, ačkoliv v dnešní situaci je naše lezení značně omezeno. Ne však v naších dalších plánech a myslích. Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti z těhotenství a provozování lezení s dítětem. Předpokládám, že téma bude zajímat spíše lezkyně, avšak zároveň je mi jasné, že právě od mužů se můžu dočkat dost nechvalných komentářů. Článek píšu jako podporu všem lezkyním v očekávání, protože vím, jak těžké je bránit se výčitkám ostatních a zůstat při tom v pohodě.
Lezení představuje pro většinu lezců životní náplň a je silně návykové, ostatně jako mnoho jiných sportů. Jak však člověk stárne a začíná toužit po rodině, je nucen řešit otázku, jak to vlastně zařídit dál. Chlapi si to někdy představují dost jednoduše: prostě budeme mít dítě, ale jinak zůstane vše při starém. Z hlediska lezení to lze zařídit tak, aby se lezlo, ale je k tomu potřeba obrovské podpory obou partnerů, a zdůrazňuji, přístup mužů, mi připadá jako klíčový. Při starém však nezůstane nic!!
V době svého prvního těhotenství jsem vznesla na lezci dotaz ohledně lezení a sneslo se na mně mraky hanlivých komentářů (naštěstí nejen těch). Tenkrát jsem samozřejmě nevěděla, jak vše dopadne a když vás všichni straší, dostanete nakonec taky strach. Na začátek chci říct, že těhotenství bylo plánované, přečetla jsem o něj snad všechnu dostupnou literaturu a na příchod svého potomka jsem se svědomitě připravovala (literatura, kurzy, speciální cvičení atd.). Právě proto jsem pochopila, že těhotenství není nemoc, ale přirozený stav (mluvím o těhotenství bez komplikací) a pro vaše dítě, je nejdůležitější věcí pohodová matka. Ne matka, která je všemi chytráky okolo upoutána, jako těžce nemocná, na lůžku (přece v zájmu dítěte že?!?) A matka, která je zvyklá vést aktivní život, může zůstat v pohodě pouze tehdy, když jej povede dál (samozřejmě s menšími omezeními). Matka, která se na své dítě těší, je na něj napojena, je to její tělo, a proto sama umí poznat, kdy se s ní něco děje. Tahle matka si umí vyhodnotit riziko jednotlivých sportů, a dle mého, například lezení na TR na umělé stěně představuje, z hlediska pádů a nárazů, riziko zcela minimální. Já jsem lezla do konce pátého měsíce - vynechala jsem dynamické nekontrolovatelné kroky, lezení ve stropě a nikdy jsem nešla do maxima. Po každém lezení jsem se cítila mnohem lépe než předtím. Myslím, že jsem ještě chvíli mohla lézt, ale hlodal ve mně strach, který do mně zasévali především ti, kteří toho o těhotenství věděli nejmíň. Tímto chci vzkázat všem lezkyním, lezte, pokud jste zdravé a to tak, jak si vaše tělo řekne.
Z mého pohledu je lezení v těhotenství důležité i proto, že se po porodu do něj lépe vrací. A to si myslím ocení i všichni muži - partneři. Pokud máte spící dítě (což jsme my neměli), může klidně spinkat v kočárku pod stěnou a je vše vyřešeno. Pokud však vaše děťátko vyžaduje neustálý dozor, lze to dobře řešit šátkem, ve kterém je spokojeno nejen u maminky, ale i u tatínka a s jističem navíc se dá lezení zvládnout i na skalách. My to tak praktikovali, takže se nikdy nestalo, že by dítě leželo někde samo, ale jeden z nás ho měl neustále na těle. Bylo to myslím zábavné pro všechny. Rozhodně naše mimčo vidělo víc, než jen vršky budov z kočárku. Takže moje rada: šátek a tatínka, který se nebojí být s minkem sám. A tím narážím na úlohu otců: aby byla matka v pohodě a po porodu s lezením nesekla, musí i tatínkové na přechodnou dobu ustoupit ze svých lezeckých ambicí a vystřídat v hlídání mamču. A to nejen občas, ale zcela spravedlivě, půl na půl! Mám totiž pocit, že to je často ten největší problém, proč ženy s dítětem přestávají s lezením. Naopak, pokud má matka příležitost, zjistíte, že leze s mnohem větším odhodláním než kdykoliv předtím, protože, a dovolím si citovat Sašku Gendovou: Kdo neleze, hlídá Karolínku!.
Neznám mnoho lezeckých párů (kromě těch více špičkových), které by spolu i s dětmi (a to i s těmi úplně malými) chodili lézt a myslím si, že je to škoda. Tímto všem budoucím maminkám a tatínkům držím palce a přeji mnoho lezeckých sezón.
Upozorňuji, že nemám lékařské vzdělání a text vyjadřuje pouze můj osobní názor.