Před rokem jsem slíbil něco napsat, nadešel správný čas.
Minulou zimu jsem několik slunečních odpolední zasvětil nacvičování Jedenáctky v Hlubočepích. Dobří kamarádi je světili se mnou. Já lezl, oni jistili a klepali kosu.
Začátkem března jsem mohl vyrazit lízt krom pátečního odpoledne i na celou sobotu. Plán nemohl být jasnější – strávit vše v plotně. V pátek cesta najednou pustila tak nečekaně, že byla celá sobota volná. O tom jak ji naplnit jsem nechal rozhodnout Martina s tím, že mu budu na oplátku k dispozici při jakékoli obskurní činnosti, kterou na skalách dělá a ke které se ve všední den nechám přemluvit jen málokdy (vrtání, čištění, prváče, apod.). S jiskřením v očích měl jasno hned – pojedem na Braník udělat prváč! Trochu neochotně jsem souhlasil – ale co, slib je slib a kdybych byl zítra zase v plotně, Martin by měl zase jistil...
docela přívětivý rajbas, ale bouličky nejsou všude
je to asi jediná relativně pevná linie mezi deskami
stačí jemně zabrat za háček a lišta odletí, jiné jištění není
V sobotu dopoledne parkujeme u skály a začínáme pokukovat po liniích. Stěna sama o sobě je poměrně mohutná, položená deska a na první pohled značně zvětralá. O zábavu asi nouze nebude. Její západní orientace navíc dává tušit, že se tu dnes moc neohřejeme. Marťan má za chvilku jasno, linie je vybrána, v mžiku je v sedáku a věší na sebe hromady věcí – některé z nich znám z knížek o středověku (kladivo), s jinými jsem se při lezení už setkal (nýty). Vrtačku nechává dole, když bude chtít vrtat, tak si ji vytáhne. Jaký bude průběh už trochu tuším, naposledy jsem ho jistil, když se pustil do jednoho z několika volných koutů, které jsou u trati a s nasazením vlastního zdraví tak vytvořil nejhnusnější cestu v Hlubočepích.
nástup cesty, sklon asi 55°
výběr nejpevnějších stupů
tady bude první nýt, hlavně ať si nesedá do háčků
snad nebude ten první nýt zkoušet
Během následujícího Marťanova lezení jsem ztratil pojem o čase, takže nějaké ty 2-3 hodiny shrnu pouze heslovitě: zima, slunce naproti v údolí, 5 kilo šutrů, 5 metrů nad nýtem, 3 (nebo 30?) kila šutrů, kilo hlíny, stojí dobře?, vrtá, 10 kilo šutrů, půl kila hlíny, 5 kilo šutrů, pár kroků, jde mu to, 5. nýt rutina, kde jsou šutry?, zrušeno, volný... ze slanění ještě něco omete a nová cesta je tak připravena k volnému přelezu.
druhá expreska a dotáhnout nýt
hledání nejvhodnějšího místa pro třetí nýt
nahoře to trochu ztěžkne, nejhorší bylo přelézt obří drn
numřel, na polici bude druhá maillona na slanění
I přes svoji počáteční skepsi se přiznám, že mě to mile překvapilo a není to vůbec špatný lezení. Lokry jsou pryč, na zbytek je třeba dát pozor. Sedm nýtů na 40 m je tak akorát, když celkem triviální lezení je vyváženo jeho vzdušností, zvlášť neví-li člověk kdy co ušlápne. Ani už nevím, jestli si to Martin přelezl taky na lehko, shodli jsme se na klase nějakých 4, název je „Scream of Stone“ a můžeme vyrazit domů. Od té doby jsem tam nebyl, ale vím, že na místě činu Martin neustále maká na dalších cestách a že mají i další přelezy.
Borec na konec (upozornění pro alergiky: obsahuje větší než malé množství sebechvály a patosu)
Nelezl jsem snad s žádným jiným lezcem, od kterého bych se svým přístupem k lezení lišil více. Já stručně řečeno „sportovní“ lezec, kterému se na sedáku zřídkakdy houpe něco jiného než expresky, snažící se odškrtávat jednu cestu v průvodcích na Srbsko a Hlubočepy za druhou a modlící se k liště nad futrama. Martin, kromě nějakého toho skalkaření – nejčastěji pod svojí hranicí, na kvantitu a v nových oblastech, sbírá průvodce a knížky o lezení, vede lezecký kroužek, je členem místního óvékáčka, věnuje se „našemu“ Lezci, přejišťuje, znovuobjevuje zapomenuté a tvoří nové... jednoduše a stručně lezením žije, i když úplně jiným způsobem než já. Navíc z toho jeho prožívání lezení mají často něco i ostatní. No, já se k tomu jednou snad taky dostanu. Takže co tím chci vlastně říci. Za prvé to nejdůležitější: samozřejmě tímto splatit dluh a vrátit Martinovi loňské veřejné poplácání po ramenou. A za druhé nějak dostat na papír občasné přemítání o tom jak je pěkné, že se toho jeden od druhého můžeme dost přiučit a že krom neustálého popichování a špičkování ani jednomu z nás nechybí respekt pro počínání toho druhého a společné působení na skále/skálu by se tak s nadsázkou dalo přirovnat k jakési harmonii vzniklé z působení protikladů. Snad z ní ještě něco pěkného vznikne.
Pokud si pamatuji, tak bránickou plotnu měli lézt někteří pražští lezci už v 80.letech. Abych něšířil pouhé drby - sám jsem lezl bránickou plotnu singl solo přibližně v jejím středu v dávných dobách. Dostal jsem se asi do 1/3 až 1/2 výšky, potom jsem solo zapytlil pro absolutní odloupnutí svrchní vrstvy plotny od podkladu, mnoho metrů na výš i na šíř. Nechtěl jsem riskovat tobogán na kamenném koberci. Potom jsem se pokoušel vylézt něco za sborem, to už si ani nepamatuji, jak to dopadlo. Mám dojem, že lámavost bude velkou překážkou, ale jinak z vlaku od naproti je stěna impozantní.
Jinak vím, Martane, o neprobádaném velehorském lezení se skalkařskými výšvihy v České kotlině.
Jj, každá informace se hodí;) Nechtěl jsem to vtipné vyprávění prznit popisem lezení v oblasti, to bude v následujícím článku. Jak už někteří psali, podobných dobrodružství (navíc ve stylu nikdy více) bylo několik, ale nikde se to nevedlo a i pár skob v těch šílených převisech pravděpodobně vypadlo (naštěstí) ven. http://www.lezec.cz/diskuse.php?key=79215&odk=79215 Nuže, nyní pár odjištěných cest a mají si kde hrát:)
Omlouvám se, malinko jinak jsem to pochopil:) Samozřejmě když najdu písemný pramen, nebo známky lezení na skále jako nápisy a jištění, tak se pod nic podepisovat nehodlám:) Tohle ale těžko říct kdy se ten pás plotny vyloupl. Možná se teď někdo další ozve k jiným liniím, tím líp! Ještě někdy znovu prohledám to okolí.
Lidi za kostelíkem už nelzte:) Tam to akutně hrozí řícením a je tam zákaz vstupu, tohle je úplně jinde (nalevo).
Další dobrodružství? Proč ne, napiš mi někdy;)
Za kostelíkem jsem to taky lezl kdysi sóliko někdy v 80tý letech. Tenkrát se to tam ještě neloupalo.Taky jsem okukoval ti lomovou stěnu, ale pro naprostou rozpadlost jsem tam nic nepodnikl.
taky jsem tam svýho času blbnul, dle aktuálního počasí, odvahy a hladiny alkoholu z přilehlých pivnic jsem prozkoumával stěny do přiměřené výšky. jako perspektivní se jevil jeden dlouhý směr vlevo od lomové stěny (a to je asi tahle cesta) a pak plotýnka vpravo končící někde v půlce výšky stěny. ale k věci, kvalitu skály jsem za sebe vyhodnotil jako nedostatečnou pro expanzní a lepená jistítka běžných vápencových rozměrů, a jako odpovídající mi přišlo použití pískovcových technologií, to jest dostatečně dlouhých dříků kruhů beznapěťově osazených do cimentu či lépe chemické malty - aby to bylo aspoň na tloušťku tří šupin skály. no čas hukáže.
Jojo, existují skály horší a skály lepší:) Za sebe jsem kvalitu skály vyhodnocoval kladivem přímo na místě vrtání a užil adekvátně dlouhé jištění jak na levé potně, tak i dole, kde je materiál úplně opačný (pevný).
Chtěl bych autorovi (cest i článku) poděkovat - dobrá práce. Scream of Stone a vedlejší Pizza Al Spinaci jsou překvapivě pěkné cesty (i stěnka dole). Nikdy asi nebudou lákat masy, ale člověk si v nich krásně vyčistí hlavu a blízkého provozu si ani nevšimne...
Ahoj, nemyslím si, že by to byl prváč. Osobně jsem to lezl-no lezl je to spíš pochod do kopce.Nutnost jištění zabrání odřenému břichu,jinak si nemyslím, že je vhodné za každou cenu všude rvát nýty. Některé skály prostě nejsou nejvhodnější k lezení. Chápu, že každý si chce udělat prváč, ale ne vždy to stojí za to.Navíc v tomto nestabilním terénu. Samozřejmě to je pouze můj názor a přeji ostatním at si užijí krásné lezení. Honbě zdar!
Jen by se chtel zeptat, jestli se tomu jisteni da verit. Resp. zda autor veri, ze jeho jisteni udrzi treba 8 metrovou tlamu? To se s rozestupy jisteni 5 m a lamavou skalou muze snadno stat.
Autor cesty věří, že lezení je nebezpečný sport. Ve všech cestách si při lezení kontroluje jištění a věří hlavně ve své schopnosti. Věří, že všichni prvovýstupci umisťují své jištění jak nejlíp dovedou. Věří, že "vtipný" článek jistou skupinu lidí od některých cest odradí:) a věří že se najdou lezci, co zvednou bulvy a kosti od monitoru a třeba se jim bude lehký 40 m dlouhý rajbas líbit;) Kdo ví, co znamená lámavá skála a jaký je rozdíl jen o půl metru vedle? Kdo ví, jak duní skála v místě nýtů a háků v cestách obtížnosti třeba devátého stupně, do kterých se běžně lítá? Proč autor cesty vyzkoušel různé zdejší jištění i cesty nejdřív na sobě, pak na různě zdatných kamarádech a během roku tu byl víceméně pracovně více než dvacetkrát? Možná věří, že nějakým lezcům tenhle šutr udělá radost;) Výstraha! Autor cesty je z jiné planety:)
Branické skály jsou přírodní památka ev. č. 28 které byly vyhlášeny 29. Dubna 1968 (Vyhláška NVP č.5/1968.Sb.). Pokud vím neexistuje žádná současná vyjímka pro horo činnost. V 70. letech se zde bylo uděláno pár cest. Dokonce existoval i náčrt cest. Po smrtelném úrazu bylo vše zavřeno.
Proč by to měl bejt apríl? Skála je to přeci impozantní a zdálky musí lákat každýho lezce.
Btw. co se zákazu tejče tak víš špatně. Lezení je tam už skoro dva roky povolený.
Za náčrtek budeme v OVK moc rádi, pokud ho někdo má, tak mi ho prosím pošlete. Poslední aktuální povolení si snadno dohledáš. Jsi si ale jistý, že vyhláška na tuto PP skutečně lezení zakazuje? ...nevadí Ti, že se po kopci potlouká kde kdo a odhazuje tam kde co? Zvláštní:))
Ještě pro úplnost doplním, že MAGISTRÁT si své současné povolení na skály v Praze vykládá tak, že lezení povolil pouze členům ČHS. viz skaly.horosvaz.cz/4_aktual_index.asp?id=348
Podle zřizovací vyhlášky i plánu péče lezení zakázaný není. Uvažuje se o novém vyhlášení, a je dost možný, že na lokalitu bude zákaz vstupu. Dokumenty jdou najít na
http://drusop.nature.cz/
Cestu jsem na RP nelezl.. a ona i taková osma cvaknutá vzadu na sedáku dokáže leckdy z nohandu udělat hand. Spustit jsem se nechal z háku dodaného k původnímu hejbacímu slaňáku. Do něj jsem dal už dříve majlonu (abych se nemusel převazovat) – a nechal ji tam.
Jinak malé doplnění k „článku“ – ten byl zamýšlen spíše jako taková „kulturní vložka“ k Marťanovo popisu oblasti, který se teprve objeví. Ale jak jsem připravovaný článek viděl – už by toho bylo asi trochu moc :-) Nicméně, oba články (budou) slouží zároveň jako výzvy k podělení se o informace o lezecké historii stěny, ke kterým se jinak nedá dostat. O „nové cestě“ jsem psal proto, že na skále žádné známky po lezení nebyly – tolik se asi dříve neprášilo, skoby opršely... Takže pokud má někdo nějaké známky po lezení alespoň v hlavě, sem s nimi!
No já jsem kdysi kolem roku 1997 hledal Hlubočepské plotny, nevědouc jako "venkovan" kde to je)jsem si nechal poradit Vencou K. rodilým to pražákem a ten mě s potutleným úsměvem nasměroval k výše uvedené polotně v Bráníku. Dodnes s jistotou nevím jestli to bylo myšleno vážně a nebo jenom jako fór!
Tak jsem tam jedno odpoledne po práci pobíhal, okukoval, zkoumal a nic jsem k jištění nenašel.
Ale když už jsem tam byl tak jsem si obul tehdy lezečky Scarpy a mazal na Sóliko hore. Komplikace cestou byly jenom asi tři.
1.První když jsem se dostal na dóóst dunivou desku, později jsem spatřil proč. Úplně chyběla další/spodnější vrstva!
2. Podvrcholový šípkový keř s ostny v počtu větším než malým. Byla to zajímavá zkušenost vymotávat se při sóliku z šípku,...
3. Poslední dostat z místního pejskaře kudy se lze dostat co nejrychleji dolů, zpátky k civilní obuvi a batůžku
Tímto si v žádném případě nedělám žádné právo na jakýkoli natož výše uvedený prvovýstup. E.
byl jsem to vcera jen tak bez lana vomrknout; scream of stone vypada jako paradni lajna a pokud je nahore stejna kvalita skaly jako dole tak mi to prislo i celkem pevny.
Přelez Řevu mě ve vysokým mínění o tý cestě jen utvrdil. A hlavně to tam žije. Byl jsem tam párkrát venčit syna a vždycky tam někdo lezl, Řev nebo plotnu za vodárnou. Jednou tam byly snad tři dvojky.