Článek se pokouší ohodnotit bezpečnost cest z hlediska možnosti úrazu. Týká se skalních oblastí, které nejsou typicky horské a které leží v místech s rozvinutou infrastrukturou (hlavně je blízko do hospody, a když si uděláme bebe, tak se nás paní doktorka nebo pan doktor - ke kterým to taky není příliš daleko - aspoň pokusí opravit). Popisuje čtyřmístnou P stupnici (P jako P(sycho), P(rotection), P(rang) potential - možnost úrazu, havárie), kterou je možno na skalách snadno aplikovat. Pro oživení :-) jsou uvedeny příklady aplikace této stupnice na některé známé i méně známé cesty na Prachově a v Labském údolí.
První část (víkend na Prachově) jsou jen „kecy“ (i když obsahují důvod, proč vlastně autor článek psal a proč dělá takové stupnici dobrovolného(!) advokáta) a klidně ji lze přeskočit, druhá část (poslání P stupnice) je převyprávění první části, ale v neosobní rovině, třetí část (popis P stupnice) je vlastní jádro článku. Zkrácená verze článku by mohla obsahovat pouze tuto část. V poslední, čtvrté části jsou uvedeny příklady použití na řadě známých i méně známých cest ve dvou populárních oblastech. Tato poslední část neobsahuje hlavní sdělení článku, ale je nezbytná, neboť teorie bez aplikace je jen suchá sláma. I když autor stupně přiřazoval dle nejlepšího vědomí a svědomí a ne bez konzultací s jinými, i známými lezci, uvědomuje si, že tato část může vyvolat jisté kontroverze.
ilustrační foto: Jitka Mázlová na údolním Trůnu, Labské údolí
autor Vladimír Weiss
Pradávný víkend na Prachově
(o tom jaké to může být, když o „tradičně jištěné“ oblasti nic nevíte a máte jen chuť na ty věže vylézt… a průvodce… jenže tam není všechno…).
Když jsme někdy počátkem dubna roku 78 s Mírou Š. vyrazili na poprvé na Prachov, měli jsme s sebou nového průvodce Český Ráj (Jaroslav Janků a kolektiv 1977) a jasný cíl: zdolat pokud možno co nejvíce věží takových, že nejlehčí cesta na ně vedoucí je nejméně za VII. Nějaké zkušenosti se skalním lezením jsme měli, horší to bylo s lezením na písku a se zakládáním smyček.
Ambiciózní záměr se zpočátku dařilo naplňovat: Prachovská jehla, Prachovská čapka (tam jsem se div nezřítil z oblé police pod 2. kruhem) normálkami, Palcát normálkou, Čertova věž SV cestou (to už bylo těžší, není sedma jako sedma).
Následoval beznadějný „pokus“ o Svatováclavskou věž na kterou tehdy vedly pouze dvě cesty, nepochopitelná (dodnes) cesta Vojtěcha Nejedla s nejištěným úsekem k 1. kruhu posazeném v neuvěřitelné výši nad roklí a Křížová cesta s kruhem také pěkně vysoko (údajně tam měl být strom který byl vhodným způsobem použit pro oba „nesportovní“ prvovýstupy. Možná. Musím se někdy zeptat Vládi Meiera. Míro, k průstupu Křížové gratuluji, sám jsem se kdysi dostal na osolený vrchol pilířku a když jsem zjistil, že nezajistím, byl jsem rád, že jsem se v pořádku vrátil na zem). Obě „VIIb“ byly nad naše síly. Jen mne udivuje, že v průvodci u obou cest nebylo (a není) napsáno „nejištěno“ ač u jiných cest to uvedeno je. Asi autoři spoléhají na to, že to každý vidí, i když u Křížové není úplně zřejmé, že tam žádné důvěryhodné jištění nelze založit. (Na Václava se lze celkem spolehlivě dostat oběma variantami Zdeňka Petráně, z nichž ta pravá je hezčí, ale ani tam není radno pod kruhem odskakovat. Teď vidím, že Východní (Nejedlovu) cestu má vylezenu Ivo Wondráček. Rovněž gratuluji).
Lehce otřeseni jsme pokračovali ke Smítkově věži, na kterou se nám sice podařilo vylézt Smítkovou cestou, ale na pocit hrůzy, když jsem se vyčerpán plazil na konci sokolíku po šikmé oblé rampě ke kruhu, jištěn prapodivným a nejspíš špatně založeným uzlíkem (dnes vím, že úsek lze slušně zajistit) nikdy nezapomenu. Lezeckou část dne jsme pak spěšně zakončili.
V neděli jsme se namlsali průstupem Východní stěny Obelisku, jenže líbila se nám tak, že jsme zkusili ještě Jižní traverzovou (také měla hvězdičku). To už bylo horší, dolézt vysoko nad zábradlím s bídnou a neuměle založenou smyčkou pod sebou rozklepaně do lepších chytů vzalo opět značnou část morálu (a to na Obelisk vede ještě Stará cesta za VII opět od Vojtěcha Nejedla, hezkých pár metrů ke kruhu z hrozivým dopadem. Alespoň je u ní ve starém průvodci napsáno „nejištěno“, v novém není žádná poznámka).
Následoval pytel na Vyhlídkové věži, na cestě F.Kroupy, což je „šestkový“, nic moc jištěný nářez, jak jsem po letech poznal (na Vyhlídkovou věž vede i hvězdičková, sedmová, ale dost odvážná SZ hrana od F. Pašty z r. 49, rozhodně ani náhodou nic pro toho, pro koho je sedma maximem. O tu jsme se, moudřejší o předchozí zážitky, ani nepokoušeli).
Byl nejvyšší čas k opuštění skal…
Do tohoto, pro mne nezapomenutelného víkendu jsem uvažoval podle následující, snad pochopitelné, nicméně nezdravé logiky: pokud u cesty v průvodci není uvedeno „nejištěno“ ale první kruh na ní leží vysoko, potom je buď lezení k němu lehčí záležitostí, nebo je úsek ke kruhu dobře odjistitelný. Navíc skála bude jistě spolehlivě pevná, jinak by přece ten kruh tak vysoko nedávali… Svatá prostoto. Cesty Křížová a Východní na sv. Václava, SZ hrana na Vyhlídkovou věž mají kruh vysoko, min. 8m, úsek ke kruhu je významná, ne-li rozhodující pasáž cest a je prakticky nejištěn. Podobných cest je ovšem více a je dobré to o nich vědět (to neznamená, že takové cesty je nutno dojišťovat).
Onen víkend mi mé přesvědčení vyvrátil, naštěstí tenkrát strážní andělé létali nízko a blízko.
ilustrační foto: Marek Holeček, Šicí stroj direkt, Drážďanská věž, Prachov
autor Vladimír Weiss
P stupnice a její poslání
Dnes si myslím, že kdyby tenkrát bylo v průvodci uvedeno něco jako „stupeň bezpečnosti cesty“ (v dalším budu používat označení P stupeň, P stupnice), mohl jsem být ušetřen minimálně jednoho ze dvou nepříjemných a hlavně nebezpečných zážitků (Smítkova cesta, Jižní traversová). Považoval bych takovou stupnici za užitečnou zejména pro ty lezce, kteří přijíždějí „naslepo“ do oblasti, o níž nevědí nic, nebo vědí málo. Mohla by být vodítkem při výběru cest a určitou pojistkou proti ošklivým událostem.
Ve většině našich a saských průvodců je občas u cesty uveden vykřičník, nebo poznámka „nejištěno“, nebo jiné slovní upozornění. Zvlášť pěkná hláška je třeba „Vorsicht! Erdungsfallmöglichkeit vor dem 3. Ring“ (podlaha pod třetím kruhem). To je přímá výzva cestu zkusit.
Slovní upozornění určitě pomáhá. Může vyjádřit nějakou specifickou vlastnost cesty, což obecná stupnice nedokáže. Vykřičník navozuje představu, že jsou jen dva druhy cest: jištěné a nejištěné. Ale realita je přece jen o něco pestřejší.
Předesílám, že poslání P stupnice nevidím v jejím příspěvku k celkovému „objektivnímu“ ohodnocení skalní cesty (a tím ke zkvalitnění „žebříčků“), i když i tak by se jistě dala použít. Nemyslím si také, že by P stupnice měla pouze hodnotit pocity (Psycho) borce pokoušejícího o cestu (tj. míru staženosti zadele, ta opravdu může být značně různá), ani by neměla pouze ohodnocovat stupeň zajištění cesty (Protection), tedy vlastně délku možného pádu.
P stupnice by měla zejména vyjadřovat míru rizika, „prang potential“, kterou přiměřeně technicky, silově a materiálově vybavený lezec podstupuje, pustí-li se s cestou do křížku, pravděpodobnost pádu způsobeného lámavým a nepřehledným (někdy klamavým) terénem a odhad toho co se asi stane, zřítí-li se v některé z klíčových nebo podstatných pasáží cesty.
Drasticky řečeno, kdybychom měli dostatečné množství lezecky kvalifikovaných dobrovolníků, kteří by lezli a občas padali v klíčových nebo podstatných místech různých cest, po (dlouhém) čase bychom zjistili, že na některých cestách by se jim (v průměru) nic nestalo, po pádu na jiných by měli modřiny, na dalších by si obvykle způsobili lehčí nebo středně těžké zranění, a na zbývajících by to dopadlo ještě hůř. V posledních případech by se dala pomocí vyhlášky MZ způsobená zranění obodovat a průměrnou hodnotu takto v bodech vyjádřené újmy na zdraví bychom pak mohli (po zaokrouhlení a vydělení vhodným koeficientem) označit jako
index nebezpečnosti cesty. Zjistili bychom také, že tento index je závislý na
délce pádu a
„kvalitě“ dopadiště (ty zase závisí na
kvalitě zajištění), ale také na
lámavosti a
čitelnosti terénu.
Takhle nelidsky ovšem postupovat nemůžeme, a tak se pokusíme tuto nebezpečnost vyjádřit méně exaktním, ale přece jen bezpečnějším způsobem.
Pro naše podmínky (ale i pro podmínky klasických oblastí skalního lezení) by mohla být vhodná čtyřmístná stupnice, kterou použil Bernd Arnold ve druhém díle svého výběru výstupů na saských pískovcích. Autor tohoto článku řadu cest uvedených v tomto průvodci lezl, o jednotlivých stupních snad jistou představu má a tak se pokusil základní označení uvedené v Arnoldově průvodci doplnit slovním popisem cesty v daném P stupni, který se snaží charakterizovat délku potenciálního pádu a typ dopadiště.
Popis P stupnice (P skala, P grades)
Stupeň P1, velmi dobře jištěno (Sehr gut gesicherter Kletterweg)
Obvykle osazeno s dostatečnou hustotou kvalitní fixní jištění (často méně než 2m), případný pád v klíčovém místě je krátký, i s prokluzem do 5m s dobrým dopadem.
Typicky: lezení na umělé stěně, spousta (ale ne všechny) vyborhákovaných sportovních cest, například na Rovišti a ve Frankenjuře….
Stupeň P2, dobře jištěno (Gut gesicherter Kletterweg)
Obvykle kvalitní fixní jištění, jednoduché a účinné osazení vlastního jištění, v klíčovém místě možné pády až do 10m (včetně prokluzu), s dobrým dopadem do vzduchu, převislé nebo kolmé hladké stěny, malé riziko úrazu při pádu v klíčovém místě. Cesta již může obsahovat místa, kde hrozí nebezpečný pád. Na takových místech je ale zřetelně lehčí než ve svých klíčových místech.
Typicky: mnoho vyborhákovaných sportovních cest v Labáku, Buoux.
Stupeň P3, dostatečně jištěno (Ausreichend gesicherter Kletterweg)
Zde je nutno dobře ovládat techniky zakládání vlastního jištění (smyčky, vklíněnce, friendy aj.). I při kvalifikovaném použití vlastních jisticích prostředků možnost pádu do 15m.
Při pádu v klíčovém místě cesty by nemělo dojít k vážnějšímu zranění, ale za nepříznivé shody okolností jej nelze vyloučit. Tam, kde případně hrozí opravdu nebezpečný pád je cesta zřetelně lehčí než ve svých klíčových místech.
Cesta již vyžaduje nezanedbatelnou dávku psychického nasazení i pro toho, kdo je schopen cesty srovnatelné obtížnosti (ve stupni P1 nebo P2) vylézt stylem PP.
Typicky: Méně jištěné cesty na nepískovcových skalách, běžné „klasické“ cesty na písku.
Stupeň P4, špatně jištěno (Schlecht gesicherter Kletterweg)
I v klíčovém místě možnost velmi dlouhého pádu (nad 15m) nebo pádu s hrozícím vážným zraněním (pád na zem, třeba se špatným dopadištěm, na polici, na hranu, kyvadlový pád do kouta atd…). Cesta je riskantní a psychicky velmi náročná, stresující.
Typicky: Vážné morálovky na písku.
Přirozeně se naskýtá i pátý stupeň, P5, nejištěno, pád v klíčovém místě je s velkou pravděpodobností též poslední událostí v životě dotyčného. Tento stupeň by asi měla většina cest lezených bez lana a bez úvazku (free solo).
Stupnici je možno si představit také jako třístupňovou (P1 (dobře jištěno, zahrnující P1 a P2), P2 místo P3 a P3 místo P4) nebo 5ti stupňovou (doplnění o stupeň P5, nejištěno. Ten bych ale nepoužil u žádné z cest uvedených níže a osobně jej považuji za zbytečný).
Upozornění a poznámky:
- i u cest klasifikace P1 a P2 může při nešťastné shodě okolností, nepozornosti lezce, jistícího apod. dojít k vážnému úrazu.
Stupnice v žádném případě negarantuje bezpečnost lezce!
- je velmi důležité, aby hodnocení obtížnosti cesty bylo správné, zvláště u méně jištěných cest. Lezec, který je schopen vylézt špatně jištěnou pískovcovou sedmu a pak nastoupí do špatně jištěné sedmy, která je ve skutečnosti VIIIb, může být takto naveden do průšvihu, i když P stupeň je nastaven správně.
- na cestách stupně P3 a P4 se může naopak ten, kdo cestu dobře zná anebo cesty stejné obtížnosti lehce zvládá, pohybovat bez psychického vypětí (resp. ho potlačí). To ovšem
nemá vliv na následky případného pádu!
-u lehčích cest zhruba do stupně 3 (III) význam stupnice klesá a asi nemá smysl snažit se většinu takových cest ohodnocovat.
- P stupně lze přiřadit cestám, které jsou ohodnoceny libovolnou skalní obtížnostní stupnicí (UIAA, francouzskou, saskou, ...).
-stupnice nic neříká o celkovém úsilí potřebném k překonání cesty. Jistě je pro většinu lezců jednodušší „P čtyřková“ normálka na Vojtěcha než „P dvojková“ desítka.
- přelez cest ohodnocených stupni P4 a P3 (snad i P2-3) stylem AF už má určitou sportovní hodnotu.
-o cestách od stupně cca 8- (6c, IXa) AF výše a P3-4 a P4 si můžeme důvodně myslet, že to jsou „morálové dardy“.
Při lezení je lépe nepadat, ale pokud už k tomu dojde, měli bychom mít založeno co možno nejkvalitnější jištění a určitě bychom měli mít pozorného (!) jističe. U všech stupňů se předpokládá navíc poučený jistič, se zkušenostmi s chytáním pádů. U stupňů P3 a zejména P4 pak jisticí může vhodným(!) aktivním přístupem (nemusí stačit jen dávat pozor a pak držet) podstatným způsobem (prokluzem lana, nebo naopak i odskokem nebo „odběhem“) zmírnit, případně úplně eliminovat následky pádu. Bohužel za některých okolností může být nejlepší jistič zbytečný.
Příklady použití P stupnice u některých cest na Prachově a v Labském údolí.
Nejprve trocha vysvětlení.
Dvě oblasti jsou vybrány proto, že pro účely tohoto článku je jedna oblast určitě málo a tři pravděpodobně moc. Preferuji vyjmenovat více cest v jedné oblasti než po několika cestách z více oblastí.
Důvod, proč zrovna tyto dvě oblasti je jednoduchý. Autor článku je v posledních letech navštěvoval poměrně často a tak o nich má v současnosti určitý (stále jen skromný) přehled, možná větší než o jiných. Stejně tak by mohly být uvedeny oblasti jako Adršpach, Teplice (v těchto dvou oblastech je hodnocení opravdu velké sousto, nejde ani tak o jednotlivé cesty, ale o celek), Hrubá skála, Příhrazy, Sušky, Drábské světničky, Tisá, Ostrov, Moravské pískovce a další a další…
Z tradičních nepískovcových oblastí pak zejména Jizerské hory a Moravský kras (zde jsou ovšem autorovy znalosti zcela minimální, snad je časem napraví…).
Mezi odvážnými jsou uvedeny i spárové cesty s vědomím, že pro toho, kdo spáry dobře ovládá je stupeň nebezpečnosti nižší - zatímco u stěnových výstupů se prostě chyt ulomit může a i noha může uklouznout i mistrovi.
Tam kde hrozí opravdu dlouhý pád (viz Bobřík odvahy, Prachov), volím vyšší stupeň nebezpečnosti cesty, i když vím, že pád z klíčového místa může skončit bez jakýchkoli následků (dokonce může borce vyhecovat k dalšímu, již úspěšnému pokusu (!)). Ale riziko je značné.
Použity jsou mezistupně P2-3, P3-4.
Výběr cest je subjektivní, namátkový. Všechny uvedené cesty autor lezl (ne vždy RP), většinu na prvním konci. To je pochopitelně omezení (nejsou ani uvedeny všechny cesty, které autor v dané oblasti lezl). Ty nejodvážnější na druhém, na prvním byl obvykle některý z dvojice Mára Holeček, Dejv Šťastný, za což oběma i tímto děkuji.
Klasifikace obtížnosti cest je kapitola sama pro sebe, až na pár nesystematických výjimek se k ní nevyjadřuji, i když její význam je pro zdraví lezce v případě špatně jištěných cest zásadní. Uvádím hodnocení z tištěných průvodců Prachovské skály 1998 a Labské údolí 2001. Klasifikaci z Lezce (ač je obvykle přesnější) nepřebírám z důvodu současné neúplnosti databáze.
ilustrační foto: David Šťastný, Údolní hrana, Jeptiška, Labské údolí, levý břeh
autor Vladimír Weiss
Prachov:
P2
Sluneční věž - JV hrana VII, Velký zbrojnoš - Rebelie RP Xa-b, Prachovská jehla - JV (normální) cesta VII
P2-3
Obelisk - Východní cesta VII, Smítkova věž - Paštův odkaz VII (RP VIIIa), Prachovská jehla - Západní hrana VIIb (RP VIIIb)
P3
Květová věž - Purpurové klouby VIIc (VIIIc) (spára), Obelisk - Jižní traverzová VII, Táborská věž - Východní cesta VII, Smítkova věž - Smítkova cesta VII (RP VIIIc), Petr a Pavel Xa (RP Xb), stav kruhů 2005, Sobí varianta VIIb (RP VIIIc), Sluneční věž - Severní levá cesta VIIc (VIIIa), Babapuc RP IXb, Velký zbrojnoš - SV cesta VII, Svatý Václav, Jižní varianta (RP IXa) (k 1.K), Drážďanská věž - Bič VII, Údolní spára VII, Americká věž - Údolní stěna VIIc (RP IXa), Čertova věž - Severní rovná varianta VIIb (RP VIIIb), Krakonoš - Massachussets VIIb (RP VIIIb), Rektorka východní věž - Čihulovy sokolíky VII (RP VIIc), Rektorka západní věž - Cesta Valentiny VIIb (RP VIIIb), Prachovská jehla - Jižní cesta VIIb (RP VIIIb), Údolní cesta VIIc, Prachovská čapka - Kazalnica VIIc (RP VIIIc), Elegantní varianta VII, Zelená věž - Údolní stěna VIIb.
P3-4
Májová věž - Mig 19 VIIc (VIIIc) (spára), Vyhlídková věž - SZ hrana VII, Šlikova věž - Mlýkařská zleva VIIb (RP VIIIb-c), Šlikova věž - Letecká stěna VIIc (RP VIIIc) (k 1.kruhu), Bertova věž severní - Západní stěna VIIb (RP IXb) (k 1.kruhu), Hradecká věž - Šibenice VIIc (RP VIIIc), Rektorka západní věž - Severní stěna (El kondor pasa) VIIc (RP IXb).
P4
Krkavčí skály severní věž - Stříbrný vítr VIIc (RP IXa) (spára), Smítkova věž - Victoria VIIc (RP IXa), Palcát - Kočičí stěna VIIc (VIIIa), Americká věž - Las Vegas VIIc (RP IXb), Velký zbrojnoš - Bobřík odvahy RP IXc, Hendrychova věž - Pompeje VIIc (RP VIIIc, k 1.K), Vějíř VIIc (RP IXb), Hradecká věž - Pietní cesta VIIc (spára).
Labské údolí:
P2
Malý ďábel - Zlaté listí VIIIa, Černý Petr - Hop nebo trop RP Xa, Baldric - Slepá ulička RP IXb, Sicilská stěna - Bezzubý Yuchen RP Xa, Indiánka - Zub času RP IXa, Východní roh - Puk a vec VIIIb
Jižní Tyršova věž - Evoluce RP IXa, Velká bašta - Liga neregistrovaných VIIb, Proton - Speedway RP IXa
P2-3
Sicilská stěna - Noční můra VIIIa (RP VIIIc), Gilotina - Gilotina VIIb, Monolit - Žaludeční likér VIIIc (RP IXa), Monolit - Kořist RP VIIIc, Jeptiška - Údolní hrana IXb (RP IXc)
Želva - Flora VIIc, Vezír - Stromboli VIIIa, Prezident - Pivo na hrad VIIIc (RP IXa), Klášter - Rok síly RP VIIIb, Klenba VII, Španělská bota - Země žen VIIIa, Admirál - Plnou parou vpřed VIIIb (RP VIIIc), Maják - Ó sole mio RP VIIIc, Kormidelník - Honzíkova cesta IXb (RP IXc), Velká bašta - Kruh za kruhem RP VIIIb, Baldachýn - Kočkolap VIIIc (RP IXa), Zrcadlo - Světelný rok IXc (RP Xa, k 1.K P3), Trůn - Poslední relikvie IXc (RP Xb), Korunovace IXc (RP Xa), Majdaléna - Zkouška tvrdosti RP VIIIb
P3
Protěžová věž - Válka volů VIIIc, Rybářská bašta - Jak jsem potkal ryby VIIIc, Hřebenová jehla - Údolní cesta VIIb
Pavlač - Měsíční svit VIIIc, Duhová věž - Šepot květin VIIIa (spíše VIIIb), Duhová věž - Zuby nehty VIIIb (spíše VIIIc), Vezír - Ratata VIIIb, Skleněný vrch - IQ 150 VIIIb, Severní Tyršova věž - B-komplex VIIc, Sonáta nevolníka VIIc, Sedření kůže VIIc, Pražská stěna - Turecký meč VIIc, Prezident - Lost Arrow IXb, RP Xa (k 1. K P3-4, tam je ale cesta lehčí), Big wall VIIIc, Špekáček IXa, Skříň - Tulák po hvězdách VIIc, Drážďanská VIIc, Vojtěch - Přímá severní cesta VII, Kamzičí hrot - Matematická cesta VIIc, Růžová věž - Náhorní hrana VIIb, Proton - Automotodrombus VIIIc
P3-4
Protěžová věž - Stěna snů VII, Labská panna - Dotek lásky IXb (RP IXc), Mistr - Levý pilíř VIIc, Indiánka - Cesta námořní pěchoty VIIb (spára), Ústecká věž - Apollo VIIb (spára) .
Karlova stěna - Zrcadlo nenávisti VIIIb, Skleněný vrch - Lokální umrtvení VIIIb, Jižní Tyršova věž - Valčík na rozloučenou VIIIb, Severní Tyršova věž - Akustická VIIIc, Kondiciogram VIIIc, Edita VIIIc, Klášter - Quasimodo VIIIb, Zapomenutá věž - Ztráty a nálezy RP VIIIb, Krkavec - JZ hrana VIIb, Kormidelník - Genesis VIIIb, Hektor - Motolice VIIc , Růžová věž - Bílá oblaka Xa, Strážce Dolního Žlebu - Dolzeho cesta VIIb
P4
Žlebská jehla - Chyťte se nebe VIIIa
Duhová věž - Cesta z nouze VIIIa, Skříň - Klíč k náhorní hraně VIIIb, Vojtěch - Stará cesta VI.
Toto hodnocení není ani v nejmenším autoritativní a jeho reálné použití by nepochybně vyžadovalo shodu více lezců. V případě tištěných průvodců mají samozřejmě na její nastavení největší vliv autoři průvodce. Ale pro představu to snad stačí.
Autor (kromě dříve uvedených "předlezců") rovněž děkuje všem, kteří radou, připomínkami a morální podporou přispěli ke vzniku tohoto článku, jmenovitě Márovi Holečkovi, Honzovi Kreisingerovi, Jirkovi "Siemensovi" Novákovi, Standovi Ratajovi, Vláďovi Weissovi (ten dodal i krásné fotografie) a dalším. Také čtenářům a přispěvatelům Lezce, kteří na toto téma v poslední době vyvolali podnětné diskuse.
A pochopitelně editorům, kteří článek uveřejnili :-).
Na závěr otázka ke čtenářům (možná by ji mohli provozovatelé Lezce položit jako anketní):
1) Jste pro uvádění P stupnice v tištěných nebo elektronických průvodcích pro oblasti skalního, zejména pískovcového lezení?
2) Pokud ano, kolik stupňů by měla obsahovat
a) tři (dobře, dostatečně, špatně jištěno)
b) čtyři (velmi dobře, dobře, dostatečně, špatně jištěno; tato stupnice je navržena v článku)
c) pět (velmi dobře, dobře, dostatečně, špatně jištěno, nejištěno)
I v případě mnoha kladných odpovědí na otázku 1) autor článku vzhledem k tomu, že žádný lezecký server neprovozuje a průvodce nevydává, nemá žádnou možnost stupnici prakticky realizovat, na druhou stranu ochotně vyjádří svůj názor na ohodnocení jakékoli cesty, kterou lezl.
Pokud by se někteří z autorů průvodců rozhodli stupnici užít, není nutno ji uvádět u všech cest. Je lépe, když některé cesty tak označeny budou a jiné ne, než kdyby tak nebyla označena žádná cesta. Žádné riziko tak nevzniká (není li číslo uvedeno, tak prostě o (ne)bezpečnosti cesty průvodce nic neříká).
Příjemné lezení bez karambolů přeje
ivoš
Zdroje:
Bernd Arnold: Der Elbsandsteinführer, Band 2, Panico Verlag, 1992
další rozličné horolezecké průvodce (mj. Český Ráj 1977, Jaroslav Janků a kolektiv, Prachovské skály 1998, Pavel Dlabola, Vladimír Šoltys, Jiří Všetečka a Labské údolí 2001, Pavel Černý a kolektiv)
http://www.magwag.plus.com/jim/climbing-grades.html
krásné věže a masivy Prachovských skal a Labského údolí
vlastní zážitky