Byl jsem tu potřetí,minulí rok s Kájou jsme lezli na Daumling v Gosaukamu a o kletersteigu se dozvěděli náhodou v kempu od lidiček co ?JOHANA? lezli. Byly jsme se podívat pod lanovkou a mne to k němu strašně táhlo, ale bohužel Kája měla namožené nohy z nástupů pod stěnu, tak jsem jenom povzdechl, podíval se na oblohu bez mráčků a jeli jsme domů.
Pak jsme zde opět byly v červenci,to jsem opravdu krásně vystihl,protože ani v Ennstálu ani zde jsme přes mraky a vytrvalý déšť neviděli ani skálu natož vytyčený směr.
No a po celoroční tréninkové dřině ( buď v autě nebo u PC či s klempířskými kleštěmi v ruce ) jsem konečně vyrazil. Předpověď slibovala asi poslední pěkný víkend. Musel jsem Káje vysvětlit, že holt musím jet alespoň sám, když ona nemůže nebo se zblázním z jednotvárného marného boje o prosperitu firmy.
Cesta po trase Zákupy ? Praha ? Písek ? České Budějovice ? Linz ? Salzburk ? Ramsau proběhla v pohodě a v jedenáct večer jsem si mohl v autě ustlat na parkovišti pod jižní stěnou Dachsteinu.
Ráno jsem si sbalil věci co jsou nutné na překonání feráty ? mačky,cepín, jídlo na dva dny, náhradní oblečení a spoustu jiných nepostradatelných věcí ( až nahoře jsem poznal jaký jsem s prominutím blbec ).V osm jsem vyrážel z parkoviště a neočekávaně dle údaje na ukazatelích jsem byl za 1,5 hodiny pod nástupem kletersteigu Johan v jižní stěně. Obloha bez mráčku, já s nejméně desetikilovým batohem na zádech čekal zda,kolega z party co mne dohnali a dali mi 2 minuty k nástupu, překoná převislý nástup.Po trápení to vzdal a vydal se zpátky na parkplac.Polil mne pot,že to taky nedokážu,ale šlo to na pohodu, tak jsem se těšil na pokračování.
Teď konečně k cestě samotné. Trošku mne zklamal velký počet železných kolíků na překonání kolmých úseků, ale jinak klobouk dolů před autory. Cesta vede exponovanými úseky kde máte pod sebou celou stěnu. Jelikož lezete ( jestli se to tak dá říci,když se člověk stále drží alespoň jednou rukou ocelového lana ) kolmou skálou, tak vám 900 výškových metrů,které musíte překonat celkem rychle uteče.Nejtěžší úsek je opravdu 10 m nástupu.
V pravé poledne, na konci cesty mne čekalo překvapení v podobě jakési vyhlídky s vlajkami, turisty, sněhem a hospodou pod skálou v závětří. Polévka,kafe,lámané vysvětlování proč sebou tahám cepín a určitě i jiné nepotřebné krámy dle mého batohu,protože původně jsem ještě chtěl jít na vršek Dachsteinu,ale batoh a malá kondice mne udolali a já už jen došel na lanovku a za 16 Eur se svezl s důchodci k autu na parkovišti.Lístek z lanovky slouží zároveň jako propustka dole u vrátnice vjezdu na parkoviště a ušetřených 7 Eur mne potěšilo.
Cesta domů,také uběhla rychle a já druhý den nebýt fotek a bolavých nohou přemýšlel,jestli se mi to nezdálo.
P.S. spát na parkovišti je zakázané