Lezec - Zpravodaj

Samozřejmě pro lezce, protože východní pobřeží Sardinie je známé svým skalnatým pobřežím, kde často mohutné vápencové stěny padají přímo do moře. Velké útesy, se zde střídají s menšími stěnami a mezi nimi pak jsou ukryté romantické zátoky s krásnými písečnými plážemi.

foto by © Archive Alex Huber

Jeden z ostrohů se nachází ve světově proslulé oblasti Selvaggio Blu, která je mezi lezci známá hlavně známou dominantou, solitérní kuželovou věží Aguglia di Goloritzé. Nejlehčí cesta vedoucí nahoru na tuto solitérní jehlu je 6b.
Před dvěma lety jsme Michi Althammer a já vyrazili na Aguglia di Goloritzé něco vylézt, a tak jsme si najali loď. Během cesty směrem na Goloritzé jsme s úžasem sledovali strmé útesy. Nejvíce nás zaujala stěna Capo Monte Santo. Jedná se o strmý útes, který se zvedá z vody dobrých 40 metrů a je tak kompaktní, že jsme tenkrát vůbec nedokázali odhadnout, jestli by to bylo vůbec lezitelné.

Letos na jaře jsem se vrátil k bližším ohledání. A to, co jsem zjistil, bylo lepší než všechny ostatní podobné možnosti, které jsem doposud viděl. Přímo středem útesu se klikatila řada krápníků, které zhruba ve 20 metrech končily. Šest metrů výše nad nimi zela ve stěně obrovská díra. Ale co těch šest hluchých metrů?
Ne, první čtyři metry se zdálo, že by tam mohly být chyty, ale na zbývajících dvou metrech zhola nic. Tam to bude muset pořešit asi obrovské dynamo.

foto by © Archive Alex Huber

foto by © Archive Alex Huber

Dalším rysem lezení na Capo Monte Santo je, že musíte lézt přímo z lodi, musíte být jištěn z lodi a do lodi se opět vracíte. A proto je třeba mít velmi zkušeného kapitána, který může udržet loď v ideální pozici, zatímco příboj kolem stále doráží na stěnu. Uvědomil jsem si, že mít správného kapitána bude jednoznačně klíč k úspěchu.
Vincenzo šéfuje jednomu baru v Baunei, a když jsme ho požádali o ubytování v Baunei a pak jsme zjistili, že vlastní i loď, se kterou nás klidně ke Capo Monte Santo doveze, stal nejen náš hostitel, ale i náš "Il Capitano".

Dne 23. května jsme my tři - Capitano, Michael a já - vyrazili Capitanovým člunem k mysu. Tentokrát jsem si byl jistý, že si splním svůj lezecký sen. I když to nebyla jen otázka mé fyzické formy, ale i mentální připravenosti.
Nejdříve jsem vylezl vedlejší cestu Solemar, která vede cestou nejmenšího odporu a zleva se vyhýbá hladké stěně s dynamem. Přelez mě ujistil v tom, že přímá linka se skokem by se mohla nechat dát. Rozhodl jsem se lézt bez použití nýtů, tedy jištěný jen friendy a stopery, přičemž poslední jištění (friend mezi dvěma tufy) je zhruba 8m ! pod dynamem.

Kapitán poklidně směruje loď k nástupu cesty, Michael mě už jistí a člun pomalu klouže k převislé stěně. Musím dokonale načasovat start, uchopit výchozí chyty v ten správný okamžik. Ve chvíli, kdy člun na vlně klesne, musím posadit své nohy na stupy a zabojovat. Cesta začíná hned divokým boulderem. Potom vzhůru asi 20 strmých metrů, poslední tufa, umístit posledního frienda a využít krátký rest. Další dva metry. Vysoko nade mnou je obrovská díra, konečný cíl.
Několikrát zapumpuji, nechám tělo klesnout úplně dolů, abych ho mohl urychlit, po co možná nejdelší dráze. A pak jdu jako pružina nahoru, nejprve se pouštím levou ruku, pak i pravou a než se dokážu zachytit na kulaté hraně díry, tak do vzduchu jdou i obě nohy. Madlo je bombové a znamená splnění mého snu a přelezení cesty. Moji přátelé tam dole, Il Capitano a Michael, se radují stejně jako já!

Existuje jen několik cest, které mají trefný a jasný název. Jednou z nich je tato vedoucí na Capo Monte Santo: Il Capitano, 8b+

foto by © Archive Alex Huber

foto by © Archive Alex Huber

Možná i informace o tomto dech beroucím prvovýstupu budou zahrnuty v chystané přednášce, kterou Alex přiveze v únoru do Plzně.

Zdroje:

Více zde Huberbuam

Il Capitano

Komentáře