LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Vystřízlivim a nelezu.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

PRÁCE PRO LEZCE
Fasádní Servis
 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Křest knihy Perly východu
Vyšla kniha Laviny v Česku
Update sprievodca Jelenec

Závody
Novoroční Open (11.01)
Novoroční pohárek (25.01)
SP boulder Keqiao (CHN) (18.04)

Žebříček
Cesty:
15.Churavý 10865
16.Melen 10848
17.Janošová 10710
Bouldry:
15.Chejn 9900
16.Nespoutaný 9756
17.Obal 9650
Hory:
22.Louda 3204
23.Chomová 3179
24.Verner 3138

Výsledky
Kontinentální pohár a MČR v ledolezení (07.12)
EP v ledolezení Žilina (23.11)
Secret Spot Bouldering 2024 (19.10)

Deníčky
5679 lezců
1145991 cest
Nové přelezy:
Lechtání C 7B+
Raněný Sup 7B+
Rudá Armád 8A
Du Opfa 8a
Fénix 7C+/8A
Pták Noh 7C
Sex S Ex XIc
Pták Ohniv XIa
Klystýr 7C+
Elektrické 7C+

Stěny
V 16 - Plzeň
Lezecké centrum SmíchOFF - Praha 5
Lezecká stěna Kbely - Praha 9 – Kbely

Prodejny
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň
Rock Point OC Olympia - Brno
Outdoor Centrum Rock Point Poříčí - Praha 1

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Matterhorn

Lvím hřebenem

Poslední zdolaná čtyřtisícovka Alp, nejkrásnější hora světa, nejšpičatější… takovými superlativy se pyšní 4 478 metrů vysoký Matterhorn.

Už cestou z Mont Blancu před dvěma lety a hlavně na kurzech horského průvodce se začaly řešit další možné cíle. Jméno této magické hory bylo skloňováno nejčastěji. Sice o něco nižší, ale o pořádný stupeň těžší. Máme na to, zvládneme to, můžeme si na to troufnout?

Bylo rozhodnuto jít z italské strany cestou Liongrat obtížnosti AD. Důvod? Když se člověk diví, proč ubytování bez jídla pod Mont Blancem na palandě ve společné noclehárně se spoustou chrápačů stojí 60 EUR, odpověď je, že pod Matterhornem stojí nocleh 200. Toto tvrzení se bohužel ze švýcarské strany ukázalo jako pravdivé, navíc nutnost parkovat auto daleko a platit za “ekologický” vláček se nám nelíbila o nic víc. A když italská strana není údajně díky fixním lanům o moc těžší než švýcarská…

Na jaro se na Matterhornu několikrát objevila projekce vlajek států nejhůře zasažených koronavirem. Měla to být taková morální podpora a útěcha, sice teď nemůžete přijet, ale stojíme při vás, buďte silní. To je sice krásné na pohled, ale zákaz cestování sen o dosažení vrcholu moc nepřibližuje.

Plán se zdál být neprůstřelně dokonalý:
– od června nahlášený týden dovolené z práce – předběžně na třetí týden v září, s tím, že se podle počasí může posunout
– vyrazit v pátek po práci, v sobotu – pondělí se aklimatizovat na Breithornu, po důkladném odpočinku zdolat během středy – pátku Matterhorn, a pak už se jen opíjet a opájet vlastní výjimečností

Pouze do té doby než se termín přiblížil, objevila se otřesná předpověď počasí a s ní přišlo zjištění že:
– vyjet dřív a stihnout okno tlakové výše prostě nelze, buď vybereme dovolenou v plánovaném termínu nebo nikdy
– ve středu začne pršet/sněžit, takže buď vyběhneme na Matterhorn extra schvácení hned po 12+ hodin dlouhé cestě autem expedičním stylem během víkendu, nebo vůbec.

Jak postupně odpadávali účastníci a stejným tempem přibývali náhradníci a každý měl znovu a znovu tytéž otázky, rychle jsem si připomněl, že ideální počet lidí na dovolenou je 1.

Ono kolikrát stačí, když se člověk o programu dohaduje sám se sebou. Poté, co ze sestavy 9 adeptů, kteří moc chtěli jet, zbyli 30 hodin před odjezdem 2 lezci a vypadalo to, že výlet buďto zrušíme úplně, nebo vyrazíme na bližší cíl s jistějším počasím, nadšení nebralo mezí.

Jen tak to odpískat a vzdát se bez boje se nám ale po celém létu fyzické přípravy a měsíci špatného špánku skrz nervozitu prostě nechtělo. Nu což, ve dvou budeme rychlejší a s fyzicky velmi zdatným Koldou, ex vedoucím horolezeckého oddílu a instruktorem ČHS v jedné osobě roste šance, že i mě na vrchol dotáhne.
 
Naštěstí jsme se nenechali odradit a v pátek na poledne vyrazili. První nocování nás potkalo v autě uprostřed rýžových políček kousek za Milánem a díky brzkému odjezdu jsme už během sobotního dopoledne stepovali v domě horských vůdců z Cervinia, kde nám sice krásně potvrdili dobrou předpověď počasí na pondělí (plánovaný vrcholový den), ale už méně potěšili ohledně aklimatizace.

Rozhovor vypadal asi takto: “No a skrz počasí teda nestíháme aklimatizaci, ale když půjdeme postupně, tak to takové neštěstí nebude ne?”, “cože vy jste nebyli ve výšce?”, “no jako byli jsme oba v Tatrách ve 2500 m a já byl dokonce na Brentě v 3100 metrech!” (namyšleně), “cože vy jste opravdu nebyli nad 4 tisíce? Tak to okamžitě nasedněte na lanovku a vyběhněte alespoň na Klein Matterhorn (3883), i to je ale dost málo, ideálně na Breithorn (4164), ale to nestíháte, tak aspoň co nejvýš za odpoledne zvládnete a dnes v noci bivakujte ve 3 tisících, jinak si opravdu zahráváte!”

Rychlost přebalení batohů byla úchvatná, odnesla to bohužel kvalita domluvy, namísto potřebných 3 snídaní jsme jich sebou měli asi 7 a s ostatním vybavením to bylo podobné, čemuž odpovídala váha krosen.

Hlavně, že jsme chytili poslední dopolední lanovku a ve 12 vyráželi z Plateau Rosa na ledovec. Je určitý důvod, proč se na hory vyráží ráno. Zaprvé, když jdete po několik kilometrů velkém zrcadle, nechcete to dělat na poledním slunci, zadruhé, aby se člověk vyhnul odpolednímu špatnému počasí.

Autem jsme se dostali do 2 000, za 45 minut v lanovce překonali dalších 1500 výškových metrů a než vyšli, tak už byl nedostatek kyslíku cítit, není divu. že cestou na Breithorn jsme hrozně funěli a sotva se vláčeli. Zjištění, že jsem spletl cestu a zbytečně jsme si zašli, už byl jen poslední hřebíček do rakve.

Jaká byla naše radost na vrcholu, když nejenže přestalo chumelit, ale navíc jsme uviděli, že nejdeme úplně poslední. Nic tak nezvýší morálku jako zjištění, že někdo je na tom ještě hůř. Suché místo k bivaku (bylo by suché, kdybych se neopařil vodou na čaj) jsme našli u restaurace Bontadiny ve 3 tisících metrech v 7 večer, ten den jsme nastoupali cca 700 metrů a sešli dolů o dalších 1200.

1



V neděli jsme si místo odpočinku dali přesun na chatu Carrel (3 830 m). První sejít do 2 500 m na Plan Maison, schovat zde spaní a další zbytečnosti, poté traverzo-výstup k zavřené chatě Orionde (2 800 m) – všeho všudy 3 hodiny, dle naší rádkyně z domu horských vůdců jsme to měli sfouknout za hoďku. No a poté konečně nekonečné 4 hodiny v popoledním pařáku na chatu Carrel.

Nedá mi to, abych nepoděkoval jednomu šťastlivci, který už scházel dolů, za nabídku vody – bohužel by nás jeho litrovka nevytrhla, my potřebovali z posledního roztátého sněhu vyždímat 9 litrů, abychom s tím dokázali navařit a uhasit žízeň dvou horolezců příští 2 dny. Bohužel na chatě žádný sníh na rozpuštění u chaty po letošním létě není a je nutné si opravdu všechnu přinést, tvrdili znalci. Krásné to bylo zjištění, že na chatě se nachází jak obrovský hrnec plný sněhu, tak i prodává balená voda a chlazené pivo za ještě ne přehnaně vysokohorskou přirážku…

Vědomi si všech rizik a opatření, po důkladném upozornění v domě horských vůdců i letáků na dveřích vcházím do chaty s rouškou přes obličej – abych zjistil, že jsem jediný, venku ani vevnitř ji nemá nikdo. Domácí se ptají Španělů, proč že z jejich strany a ne nejlehčí švýcarskou normálkou? Odpověď je velmi prozaická, bez karantény Španělé do Švýcarska nesmí. Hned mám radost že spím vedle nich! Kolda na to prohlásí, že nemocí oslabený člověk by se na chatu vyškrábat nedokázal a všichni jsou touhle téměř vědeckou tezí uspokojeni.

Odpoledne vypráví aspirant na horského vůdce, který nás z údolí přišel zkasírovat, o svých cestách. Ač Liongrat šel pouze jednou se svou matkou, která byla zatím jeho jediným klientem, na vrcholu stanul víckrát. Obdivné otázky, o kolik je průstup severní stěnou těžší, odpověděl jen skromným komentováním, že měli dobré podmínky. Maminka pochvalovala jeho schopnosti i lásku k horám, ale zítra ho na vrchol nepustí – to musí s ní domů vyorávat brambory.

4


5


6
 


Čilý ruch na chatě začíná (k nelibosti těch, co chtějí vycházet později) někdy o půl čtvrté. Donutit se dostat do sebe čaj a co nejvíc snídaně, 5:45 vyrážíme ze dveří navázáni na laně. Přede dveřmi stojíme i o 10 minut později – před námi je extrémně pomalá dvojka, co se jistí hned nad chatou v místě, které ostatní přeběhli souběžně (Corda della sveglia = “lano probuzení”). Sice je předbíháme hned ve druhé délce, ale i to stačilo k tomu, aby nám ostatní utekli.

V místech s fixními lany je cesta jasná, dokonce bych řekl, že se mi daří dohánět skupinky před námi, až do chvíle, kdy nedokážu posoudit, kudy se dostali 15 metrů nade mě. Bohužel to stačí na to, abych tam zakufroval a stále ještě potmě zabloudil. Věžičku namísto snadného obcházení složitě přelézám, jeden kruh uklidňuje, že úplně špatně nejsme, ale několik skupin se dere před nás snazší cestou.

Dostáváme se k ocelovým lanům alá via ferrata, kde bychom zvládli utíkat rychleji, ale řadíme se za 4 dvojice, co se před nás někdy i né úplně košér vtlačily. Až na 30 metrů dlouhém fixním laně Corda Lunga si troufám předběhnout dvojici, co má krátké lano a musí to lézt nadvakrát. Kolda jde dopředu a dává mé hlavě prostor pro odpočinek.

Když se znovu střídáme začíná namrzlý svah bez možnosti jištění, mám toho dost a předlezená dvojice nás opět předbíhá. Konečně Pic Tyndall, dopřáváme si malou svačinku, jsme poslední 2 hodiny od vrcholu! Dlouhý traverz s extra vzdušnými pasážemi a buďto velmi nepříjemné slézání, anebo pomalé slaňování.

Dvojici před námi jsme opět dostihli, ale vidět, jak při slézání do posledního sedla druholezec padá, jsme snad ani nemuseli. Naštěstí se mu nic nestalo a jde se dál. Už jen vystát frontu u Jordánova žebříku a vrchol je na dosah.

Vzduch je opravdu řídký, jsme unavení, zastávky na vydýchání velmi časté, ale 10:45 stojíme na vrcholu. Zatím šťastni, nepřemýšlíme nad tím, že lanovka sem opravdu nevede a dolů budeme muset stejnou cestou. Jen se kocháme, úchvatné výhledy – Gran Paradiso (4 061), Mont Blanc (4 808), Dent Herens (4 171), Dent Blanche (4 357) jsme viděli od rozednění, nově se před námi objevila celá Monte Rosa s 4634 metrů vysokým Dufourspitze a další úžasné vrcholy.

Vůbec se nevymlouváme na to, že ode dneška do Švýcarska bez karantény nemůžou ani Češi, 60 metrů vzdálený švýcarský vrchol (o 2 metry vyšší než italský na kterém stojíme) je sice jen 10 minut “chůze”, ale prostě si na něj netroufáme, tam a zpátky by to byla minimálně půl hodina a musíme sbírat síly i na cestu zpátky.

2


Za námi 60km vzdálený Mont Blanc


3

Díváme se na švýcarský vrchol, Breithorny a Monte Rosu

První velká zácpa je u Jordánova žebříku, bohužel se nezdaří pokus o předlezení, a tak přímo v dopadlišti kamenů pod rozmrzlým permafrostem čekám nekonečně dlouho (o 2 dny později vůdci tuto část cesty zrušili a zafixovali to kousek vedle). Bohužel je nás moc a sestup jde neskonale pomalu, projevuje se malá zkušenost některých se slaňováním.

Seskupilo se zde 5 lanových družstev a jak se chce každý dostat dolů co nejdříve, v zájmu vyšší rychlosti roste nejen neopatrnost (děkuji Koldovi za podržení na laně, když mi na sněhu ujela noha a já se pomalu klouzal směrem dolů), ale také emoce o to, kdo bude první u slaňáku. Jedna dvojice trošku vyčůraně utekla po slanění z cizího lana, my jsme utekli ostatním až hodinu nad chatou, no i to stačilo na to, abychom se na ni dostali o dobré půl hodiny dřív než zbývající 3 dvojice.

Nouzové matrace sice na chatě jsou, ale sliby od vůdce, že k Orionde to trvá zhruba 2 a půl hodiny, přemlouvají, v 6 jsme připravení vyrazit. Skalky zvládneme slézt za světla do 8 a poslední půl hodinu chůze už nám nebude vadit ani tma… Poté, co jsme ten den zažili, už slézání lana pod chatou nedělá žádný problém, za to nezafixované úseky v plotnových rajbasech dost vystraší. Hledání správné cesty neulehčuje spousta vychozených “zkratek” a než se dostáváme k doplnění vody (ani ne polovina cesty), je díky mlze úplná tma.

Pěšinku bychom možná i našli, ale jelikož celý den pařilo na ledovec slunce, z toho, kde jsme šli ráno po pěšině, byl večer vodopád a my museli okolními skalkami. Bloudili jsme hodně krát, povzbuzoval nás jen svit dvou skupin čelovek hodně vysoko nad námi.

Jezírko a chata Orionde se před našima očima objevily přesně v 10 večer (další den nám přiznala španělsko-italská dvojice, s kterou jsme lezli, že se tam dostali až 20 minut po půlnoci), malá pauza a poslední úmorná chůze, na místo, kde jsme doufali, že čekají krosny se stanem, jsme se dostali v 11. Večeře nikoho nezajímala a tak už za půl hodiny jsme zalézali do spacáku. Únava byla taková, že jsem si ani nevšiml, že do něj lezu stále s helmou na hlavě.

Budíček nebyl brzký, stan se podařilo otevřít, až už bylo slunce hezky vysoko a i tak jsme nespěchali, kochat se pohledem na Matterhorn v celé své kráse přímo ze spacáku se nepodaří každý den.

Posledních 500 metrů do vesnice jsme ač na těžko prakticky “seběhli” za 45 minut, v autě nás čekala vskutku zasloužená vychlazená odměna. Při procházce městečkem jsme potkali italsko-španělskou dvojku, vypadali jak opravdoví horolezci – jeden kulhal, druhý obvázanou ruku (až další den jsme se dozvěděli, že se při předbíhání opravdu jen nevymlouval, ale zlomeninu mu museli operovat) a u oběda jsme se od nich dozvěděli, že hluk, co nás rušil v 1 ráno na chatě, byl opravdu vrtulník, přiletěl pro horolezce s akutní výškovou nemocí.

Že spaní v 3800 metrech není žádný med, si určitě zapamatuje nejen ten nemocný, ale i jiný Španělák, který neměl místo rezervované na chatě a tudíž bivakoval na heliportu – teda až do chvíle, než mu málem vrtulník přistál na hlavě.

Další chvíle netřeba popisovat, větší únavu jsem nezažil, větší kruhy pod očima jsem neviděl, další den nebyla energie na víc než pár úžasně odjištěných sportovních cest v krásném serpentinu.

Cíl je sice splněn, ale je teprve středa, přece nepojedeme hned domů, když kromě odpoledních dešťů hlásí rozumné počasí. Přesun do údolí Ayas a ve čtvrtek ráno už mašírujem směrem k vrcholům Castor (4 226m) a Pollux (4 092m), dvojčatům z řeckých bájí. Přesně 4 hodiny na chatu Mezzalama, oběd, další hodinku a půl na chatu vůdců z Ayas a ve 2 odpoledne máme nastoupaných 1700 metrů a odpočíváme v zimní místnosti. Po šlofíku nám odpadá starost se sháněním vody – nasněžilo tolik, že máme co pít i z čeho vařit.

Vyrazili jsme ještě za tmy v 6:30 ráno těsně za německou skupinkou, kteří už ledovec prošli včera, a tudíž je využíváme na hledání cesty mezi trhlinami. Po pozvolně stoupající ledovcové túře následuje choďák mezi zamrzlými skálami gradující krátkým skalním lezením s využitím fixních řetězů, nad kterými se u černé Madony znovu obouvají mačky na závěrečný strmý ledovcový hřebínek.

Když jsme 9:15 stáli na vrcholu Polluce a měli za sebou cestu obtížnosti PD+, byl jsem si jistý, že snadno zvládneme i PD- na Castora a cíl zdolat obě dvojčata v jeden den splníme.

Sestup byl v pohodě, ale už cestou k sedlu mě Kolda musel popohánět a když začalo stoupání, nohy se sotva pletly. Svah byl stále prudší, až už hůlka v ruce překážela a místo jednoho turistického cepínu bychom ocenili dva lezecké.

Přes den sníh roztál, v noci zamrzl, včera odpoledne na něj nasněžily 3-4 cm čerstvého sněhu a my pochopili, že sice dokážeme na vrchol vylézt, ale cesta dolů by byla moc nebezpečná. Jak jsme najednou litovali, že zimní místnost na chatě vůdců je tak útulná, proč jsme v ní jen nechávali věci s tím, že se tam po výstupu na noc vrátíme, a nerozhodli se jít doporučený okruh s cílem na jediné stále ještě otevřené chatě Quintino Sella al Felik, to bychom mohli na vrchol a pak sejít lehčím východním hřebenem… Smířit se s tím, že nebudou 4 čtyřtisícovky, že nezvládneme mýtická dvojčata během jednoho dne, že se máme otočit v dobrý čas 12:15 pouhých 100 metrů pod vrcholem, úplně jednoduché nebylo.

Jelikož jsme byli už ve 2 na chatě a oběd zvládli rychle, rozhodli jsme se už déle nezůstávat a sejít ještě týž den k autu. Aspoň toto rozhodnutí se ukázalo jako chytré, k čemuž bohužel nedospěla skupinka, která se chtěla dolů dopravit vrtulníkem, která sice minimálně 3x přiletěla, ale nikdy si netroufla v oblacích dosednout a tipujeme, že skupina nakonec musela stejně pěšky za tmy.

Nám se ještě ten večer podařilo nakoupit víno a užít si teplou sprchu, takže večer byl velmi oslavný, konečně proběhlo zapíjení, na které nebyl za celý týden vůbec čas a skrz únavu ani chuť. Dnes to prostě tak nějak teklo samo a lepší bivak jsme si prostě přát nemohli. 

V sobotu jsme dali ve Veroně výbornou pizzu s bývalým kolegou a kamarádem Enrikem, vykoupali se v moři v Jesolu a ještě do půlnoci byli doma. Bohatší o nasbírané horolezecké zkušenosti, jeden velký splněný sen, tři vylezené čtyřtisícovky, vědění, že se člověk musí naučit i prohrávat, a hlavně o skvělé zážitky s výborným kamarádem.

Tomáš Ryba   [úpravy] 22:12 07.11.2020Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Diky!01:04:59 08.11.2020
Fajne citanie to, diky :)
m.odpovědět 

 Pekna trasa - prechod taky stoji zato10:16:39 08.11.2020
My jsme to sli loni, rano z Neuchatelu vlak a lanovka na Glacier Paradise, pak na Carrel pres Italii, druhy den z Carrel pres oba vrcholy a sestup normalkou pres Solvay do Zermattu. Bez aklimatizace (byla planovana, ale predpoved neumoznila), ale kupodivu to slo, na Carrel jsme stoupali schvalne relativne pomalu. Jo ty plotynky s fixnima lanama cestou na Carrel jsou celkem vyzivny. Z Carrel jsme jednou taky nevedeli (asi stejne misto), ale nejaka dvojka vedela, tak jsme sli za nima, jinak dobry. Jeste pri sestupu bylo jedno misto, kde jsme chvili hledali, ztrata asi 45 min - najit nekdy cestu fakt uplne jednoduchy. Meli jsme stesti,skoro nikde snih, sice kosa (jinak velmi prakticky camel bag zamrzl). Cesta dolu je dlouha, predlouha, prakticky porad lezeni, ale lanovku z Trockener Steg jsme stihli. Carrel-Trockener Steg 12 hodin myslim. Musim samozrejme podekovat spolulezcum, co mi pomohli s tezsima pasazema. Jinak loni zadny pivo ani voda na Carrel nebyla, ale protoze jsme to vedeli dopredu, naplnili jsme co se dalo cestou u jednoho potoku asi v 3200 m. Prechod je pekny, ale dost dlouhy (1. den ca 8 h a 1500 m, 2. den ca 12 h, 600 m lezeni a 1200 m lezeckeho sestupu plus zbytek k lanovce).
ohawaodpovědět 
 Re: Pekna trasa - prechod taky stoji zato11:28:16 14.11.2020
Wow, tak gratuluji k parádní výkonu.
Celý přechod byl také trochu zvažován, ale z víc důvodů jsme rozhodli "jenom" pro Liongrat
 t.rybaodpovědět 
 Re: Pekna trasa - prechod taky stoji zato21:47:22 06.12.2020
To my sli letos v unoru klasickou cestou pres Hornli. 😉
Mourekodpovědět 

 Ajo dobre20:45:11 08.11.2020
A jo pekne cteni. Dlouho tady nic takoveho nebylo. Jedine co me prekvapuje ze instruktor CHS neumi naplanovat a zvazit jestli aklimatizaci ano/ne a nahoru je pak poslou z turistickeho infocentra. Skoro to vypada na prvni akci v horach... ale okej dali jste to s prehledem...
Jjodpovědět 
 Re: Ajo dobre11:23:40 14.11.2020
Aklimatizace v plánu byla, dokonce několik variant, v horách ale poroučí počasí a na populárních trasách obsazenost chaty, kdy při oknu s tím nehnes ani o den :)

- Breithorn, pár dnů odpočinek, pak Cervino
- Castor a(nebo) Pollux, delší odpočinek v údolí, pak Cervino
- nouzovka při nepříznivém počasí v druhe polovině týdne (buď toto nebo odložit o rok!) - expedične s aklimatizací každý den o 300m výš než bivak (Orionde - Carrel -vrchol)

Zjistit aktuální podmínky na místě je doporučení hodné před každou túrou, i kdyby to bylo v restauraci. My byli v domě horských vůdců kteří tam šlapou každý den
 t.rybaodpovědět 

 Jak na Matterhorn ze švýcarské strany22:11:08 08.11.2020

Zermattská Hörnlihütte má dnes kapacitu 130 míst a je otevřena od června do září. Momentálně je tedy zavřena – až do 1.7. 2021. Je nutná rezervace – rezervace na rok 2021 budou přijímány až od 1.června 2021. Rezervace je platná teprve po zaplacení poplatku 50 CHF. Tento poplatek bude  započítán do ceny. Při nerealizování pobytu propadá. Změna rezervace je možná do 30 dnů před dnem rezervovaného pobytu.
V chatě je 26 pokojů – jeden pokoj s 9 postelemi, 1 pokoj s 8 postelemi, 2 pokoje se 7 postelemi, 2 pokoje se 3 postelemi, 6 pokojů se 4 postelemi, 10 pokojů se 6 postelemi, 2 pokoje s 2 postelemi a 2 pokoje Deluxe se dvěma postelemi, každý s vlastní sprchou a záchodem.
Aktuální ceny v Hörnlihütte – v ceně je přenocování, večeře, snídaně a čaj na cestu.

v místnosti s více postelemi 150 CHF za osobu a noc
v dvoulůžkovém pokoji Deluxe 459 CHF za pokoj – tedy 225 CHF za osobu a noc
Děti do 16 let platí 75 CHF za noc

Horští vůdcové a členové  SAC dostanou slevu 10 CHF.

Každý si musí přinést svou vlastní vložku do spacáku ale tyto pseudovložky se dají koupit také na místě.

Platby jsou možně prakticky se všemi kreditními kartami.

Během doby, kdy je vlastní Hörnlihütte mimo provoz, je k dispozici nouzový prostor. Ten má WC, ale je bez vody, plynu, nádobí a dek. V tomto prostoru se nesmi rozdělavat oheň, tedy i vařit. Za použití tohoto nouzového ubytování je očekáván dobrovolný poplatek 20 CHF.

V celé oblasti Matterhornu od výšky 2880 m/m je bivakování a kempování zakázáno pod hrozbou pokuty 5000 CHF.

Michael Beranekodpovědět 
 Re: Jak na Matterhorn ze švýcarské strany22:20:13 08.11.2020
Michaeli, díky za perfektní podrobné info!!
Zdénaodpovědět 
 Re: Jak na Matterhorn ze švýcarské strany13:58:48 19.11.2020
Mame lepší vybaveni ale bohuzel uz nemame svobodu v horách co byla před 30ti lety. Money talks...
odpovědět 
  Re: Jak na Matterhorn ze švýcarské strany17:17:55 19.11.2020
Stačí se vyhejbat profláklým kopcům, stěnám nebo oblastem
odpovědět 

 Pytel!11:58:02 09.11.2020
Super článek!  Ale jít jen na předvrchol a nebýt na hlavním bych osobně považoval za pytel. Bral bych to jako vylezení Lvího hřebenu, ale ne zdolání vršku. Ten je totiž ten Švýcarskej...
odpovědět 
 Re: Pytel!11:30:56 14.11.2020
Možná i tahle myšlenka pomohla v rozhodování - třeba někdy... jinou cestou :)
 t.rybaodpovědět 

 Pěkné pěkné14:43:18 09.11.2020
Příjemné počtení, kdy se vyrojí vzpomínky...
Byli jsme tam v srpnu 2018...cestou jsme viděli na vlastní oči smrťák ještě před Lvím sedlem - borec uklouzl na šotolině a kutálel se dolů 300 - 400 metrů...a bylo po něm. Vrtulník tahal už jen tělo. V chatě Carrel bylo asi 160 lidí (neplatila ještě nynější omezení), spali jsme na lavicích a ti co přišli poslední, tak ve stoje (šli si pak sednout místo nás, když jsme odcházeli...). Na tom jižním svahu při přechodu na hřeben jsme taky zakufrovali, hodina zdržení... A pak nahoru pohoda, šli jsme první z chaty. Dolů trošku pakárna s lidma na cestě, ale táhli jsme půlky 60m, takže jsme přeslaňovávali dvě délky, dost to urychlilo sestup. Carrla jsme minuli a o půlnoci stáli u auta v Cervinii. Ještě mne brněj nohy, když si vzpomenu na ten sestup (2400 výškovejch metrů).
Dík za článek!



Pták ohnívákodpovědět 
 Re: Pěkné pěkné11:41:11 14.11.2020
Díky, jsem rád že se líbil.
Na nekonečnost sestupu velmi podobné vzpomínky :)
 t.rybaodpovědět 

 Populárky18:46:50 09.11.2020
Pěkné počtení. Alespoň jsem si osvěžil proč jsem s těmahle populárkama skončil :)
hurvajzodpovědět 

 Matterhorn15:05:35 28.11.2020
Matterhorn patří k mé lásky. Byl jsem na vrcholu dvakrát. Poprvé v létě 1971 jsme se Zdeňkem Brabcem, Jirkou Novákem a Joskou Rakoncajem vyrazili na S-stěnu cestou bratří Schmidtů. Lezl jsem s Brábou, Jirka s Joskou. Bylo to dost dobrodružné především s ohledem na naši příšernou samodomo výzbroj. Kromě toho jsme toho v horách s mačkami a cepínem moc neuměli, v podstatě všichni čtyři jsme byli v Alpách nováčky. Prakticky v celé cestě není kloudně jak se zajistit, skála je vrstvená dolů, jako tašky na střeše. Vlastně jsme lezli stále bez jištění. Byli jsme ale mladí a počasí nám tehdy přálo. Podruhé jsem se lezl o pár let později na Matterhorn s Poldou Páleníčkem - máme prvovýstup v západní stěně, který určitě nemá opakování. Nejspíš o něm totiž ví pouze Polda a já. Horší kamenolom jsem v životě neviděl. Ale opět nám počasí přálo, takže pohoda. Od té doby obdivuji Matterhorn už pouze jako lyžař. Kdykoliv jsem v Zermattu, nezapomenu se zastavit na pivo na Stafelalp, odkud je nádherný pohled na severní stěnu.
PeS odpovědět 
 Re: Matterhorn16:35:50 28.11.2020
Ještě bych doplnil, že v roce 1971 asi 10 dní celý autobusový zájezd stanoval na louce ve Winkelmattenu. Dnes je to celé zastavěné hotely. Jo, to byly časy...
PeS odpovědět 

 Foto dne:

Nástup na El Makinodromo
 Databáze cest:
Všechny cesty (180032)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Jonášův Útěk 5A Skalky Pod Nebušicemi
Pravá Cesta II Malý A Velký Štolpich
Traverzata 6B Vyhlídková Skála
Diskolo Direct 7A Leonidio
Samohana 6B+ Dračí Tlama
Nově komentované:
Pták Ohnivák XIa Labské Údolí - Pravý Břeh
Pták Ohnivák XIa Labské Údolí - Pravý Břeh
Zmatený Pegas 8A/8A+ Bystřička
El Tractorista 7c+ Garx
El Tractorista 7c+ Garx

 Nově v diskusi:
Re: Lezeni Jaen Spano | Re: nohavice s výstužami | Lezeni Jaen Spano | nohavice s výstužami | Re: CHS a vyberko | Re: CHS a vyberko | CHS a vyberko | Re: Treadwall | Re: Treadwall | Treadwall |

 Nové komentáře:
dik | pecka počtení | Re: retro fotky | hezký článek | Re: PRO VSECHNY ZVANILI | Re: Shrnul bych to. | Re: kolka varianta situacie toto je? | Bobek nic? | Lezec.cz na špici světovýho lezení | Dobrý výkon ušáci |

 Kde to vře:
Mára Holeček: porovnejte si můj pohled a prohlášení SHS JAMES (95)
Stanovisko SHS JAMES k neštěstí pod Langtang Lirung (83)
Zkusíme to znova (35)
Video: Adam Ondra a Jakob Schubert zkouší DNA 9c od Seba Bouina (31)
Salzburskou cestou na Watzmann, (12)
Berounské Vánoční OPEN 2024 (6)
Kontinentální pohár v ledolezení na obtížnost v Brně (5)
Křest knihy Perly východu (4)
EpicTV: Videomedailon o Pepovi Šindelovi (4)

 Nově v inzerci:
STANOVÉ KOLÍKY - SET 8+1 | RAB DOWNPOUR ECO-membránová bunda pánská | Praha Big-Wall | Ve dvou se to lépe leze | Rád poznám parťačku, která už ví, co chce | Pinguin Gelanots XP | Nové lezečky Scarpa Instinct VSR vel. 43 | Finale Ligure | Pískovcová šťáradla | Statická a dynamická lana |

 Anketa:
Jaké technologie nebo aplikace používáte při lezení a jak vám pomáhají?
 GPS a mapové aplikace 
 754 
 Lezecké aplikace pro sledování výkonu 
 664 
 Sociální sítě pro sdílení a inspiraci 
 568 
 Vzdělávací aplikace pro techniky a trénink 
 590 
 Aplikace pro evidenci a sdílení výstupů 
 502 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.