Rozhovor s Liborem Hrozou o stříbrné medaili ze svěťáku v Číně, o ulitých startech, o dalších plánech a o lezecké trojkombinaci na olympiádě:

Ahoj Libore, gratuluji ke stříbru! Jaké to bylo?

Děkuji! Po kvalifikaci jsem se moc necítil, že bych někde našel sílu na lepší čas a boj o medaili, ale pak mě něco nakoplo a už to šlo.

Dva ulité starty ve finále. Jak to?
To se stává. Někdy to je nervozita a někdy taktika. Většinou, když někdo ulije 2x, tak to je o taktice, protože po jednom ulitém startu si na ten druhý prostě počkáš déle. Riskuješ pouze pokud víš, že musíš. A to já musel. Na začátku sezóny nemívám takovou formu, jakou bych si představoval a cítil se neohroženě.

Na IFSC je čerstvě video z rychlosti, kde lezeš snad finále a tvůj soupeř má čas méně než 5.83? Z čeho to je?



To je z finále, ale mně tam zazněl signál, že jsem ulil start, a tak jsem zpomalil, ale když on lezl dál, tak jsem taky pokračoval..
Nakonec to byl ulitý start, šli jsme znova, a to jsme ulili oba, ale já byl out, protože to byl můj druhý.
Vždycky je lepší nejdřív bojovat a pak zpětné třeba dávat protest.



Liborův ulitý start ve finále



Libor Hroza na stupních vítězů


Jak se připravuješ na další závod teď o víkendu v Nanjing tedy opět v Číně?
Podařilo se mi kontaktovat institut sportu v Nanjingu a domluvit se s nimi na tréninku. V tom areálu mají asi všechno na všechny sporty, co snad existují. Jinak relax na pokoji a neustále se snažím všemi způsoby připojit k FCB.

Poslední dobou působíš v Kanadě? Jak tam žiješ, pracuješ, lezeš?
Žiji a trénuji ve Victorii na Vancouver Island, kde mi vytvořili kvalitní podmínky na trénink. Jinak se věnuji kanadskému juniorskému týmu a některým závodníkům pomáhám s přípravou na závody. Lezení tu nějaké je, ale přece jen je lepší skočit na trajekt a jet do Squamish.

Jaké máš plány? V příštích měsících, pro letošek i dál?
Plán je začít trochu víc lézt s lanem a možná zkusit závodit v boulderingu, ale to je zatím hodně otevřené. Uvidíme po Paříži.

Aktuálně se debatuje o navrhovaném formátu lezení pro olympiádu. Adam Ondra je proti kombinaci obtížnosti a boulderingu s rychlostí, jak se na to díváš ty?
Na začátek je potřeba si přiznat, že skalní lezení a závodní lezení se od sebe vzdaluje čím dál víc. Rychlost byla vždy čistý sport, taková atletická forma lezení, se skalním lezením natož s lezeckou životní filozofii toho nemá moc společného. Jde v ní jen o závodní výkon. Jenže to už je i v boulderingu a v obtížnosti. Ano, jsou to pořád hravější disciplíny a trénink není tolik jednotvárný jako u rychlosti, ale pokud chceš být výborný závodník, tak ten prostor na hru (skály) prakticky moc není. Musíš prostě systematicky trénovat, regenerovat, dobře jist a spát, a to výjezdy do skal moc nedovolují.
Další odklon nastal charakteristikou závodních boulder problémů, kdy se do lezení dostávají prvky parkour. Jediná obtížnost se ještě drží a alespoň připomíná skalní lezení, ale i to se může změnit (boj s anorexií, změny pravidel kvůli divácké atraktivnosti).
Já bych řekl, že se z lezení konečně stává seriózní sport a ne jen životní styl. Vznik závodní trojkombinace posune lezení zas kousek dál od toho skalního. Které je stejně tak daleko, že někteří mladší závodníci ze SP v obtížnosti lezou na skalách sotva 3x v roce, takže se toho vlastně moc nezmění. Jen vznikne nový vítěz, který nepoleze 9b a ani 5.50s, ale 8c a zároveň 5.80s. Trojkombinace je z toho důvodu, ze OV vždy chtěl rychlost na OH a IFSC zas obtížnost. Jenže pokud by bouldering zůstal mimo OH, tak by jako závodní sport prakticky zanikl. Ten odklon k obtížnosti a rychlosti by pro tak malou disciplínu znamenal konec.
Adamovi se nedivím, že je z toho mrzutý, protože ani já ani on (přestože je vynikající ve dvou ze tří disciplín) nemáme moc šancí vyhrát OH, což prostě zamrzí. Ale to se ještě může změnit, pokud by prošly pravidla výrazně bodově zvýhodňující vítězství v jakékoliv disciplíně :)

Výborně. Děkuji za rozhovor! ... a držíme palce!