Přišel čas znovu se vydat na kopec a plánovali jsme nějakou dámskou túru, protože kamarádi se rozjeli po Evropě. Předpověď pro Bernské Alpy slibovala poměrně stabilní počasí, tak jsme vybrali Fiescherhorny. Pečlivě nastudovaná trasa z různých zdrojů slibovala výstup do sedla mezi oběma vrcholy po firnu, byť poněkud příkřejším, do 50 stupňů. Jedem. Standardní start z Grindelwaldu vláčkem přes Kleine Scheidegg na Jungfraujoch byla komfortnější volba. V případě, že se do Bernských Alp chystáte během 12 měsíců vícekrát, dá se cenově zpříjemnit zakoupením tzv. Halbtax Abonement, což znamená výraznou slevu na všechny lanovky a vlaky provozované Švýcarskými drahami. V případě vláčku na Jungfraujoch se jednalo o slevu 50%. Na Mönchjochs Hütte dorážíme akorát na skvělou večeři, pokocháme se západem slunce a jdeme brzy spát. Vstáváme ve tři, snídáme, dobalíme cajky, nastrojíme a ve čtyři s čelovkami vyrážíme. Jdeme sami, ostatní jdou jinam. Pomalu se nádherně červánkově rozednívá a ve slušném čase dorážíme pod sedlo mezi Fiescherhorny. Díváme se nahoru a těsně pod sedlem není po sněhu ani památky a strmý žlab nevypadá ani trochu lákavě, není jasné, zda je tam suť nebo pevná skála. Použité zdroje tuto část popisovaly jinak a nakonec jsme šli až pod další sedlo, které odděluje vrcholové hřebeny Grünegghornu a Gross Grünhornu. Rozhodnutí bylo snadné, Grünhorn byl na tento rok rovněž v plánu a měli jsme ho nastudovaný. Pod nástup je to tedy z chaloupky pod Mnichem řádný kus z kopce a věděli jsme, že cestou zpátky se máme na co „těšit“. Co nejdříve odbočujeme pod malými séraky po vrstevnici, abychom neztráceli metry a postupujeme po ledovci vzhůru. Jsme navázaní a opatrní, je zde poměrně dost trhlin a hledáme cestu. Některé překračujeme, jiné obcházíme. V jednom případě po bedlivé prohlídce používáme stabilní a pevnou, byť poměrně úzkou, lávku mezi dvěma blízkými trhlinami. O kus výše se rozhodujeme prostoupit „brambořiště“ z napadaných kusů séraku. Vyhodnotil jsem to jako dostatečně utemovanou cestu a shora se následně potvrdilo, že to byla nejlepší volba. Stoupáme dál, přichází pár desítek metrů se strmostí cca 40 stupňů, zatím jdeme stále s hůlkami, firn je jen místy hlubší, než je příjemné, nedávno nasněžilo. Vzhlížím vzhůru k sedlu a vidím, že bude vhodné se vyhnout tmavším místům zledovatělého povrchu. Na malém platíčku vyměňujeme hůlky za cepín. Firn tvrdne, blíží se 45 stupňům a je třeba přitlačit při zakopávání maček. Pod sedlem mírně traverzuji vpravo od ledu do „bílého“. Svah se zmírní a směřujeme ke stopě party, která přišla z Konkordie přes hřeben Grünegghornu (3.840 m). Po ní nastupujeme do hřebenu asi 100 m od jeho začátku. Hřeben převážně skalnatý, sem tam mix, některé kameny jsou „vyndávací a zastamdací“, lezeme opatrně, kluci nad námi naštěstí taky, na hlavu nám nic nepadá. Hřeben je dlouhý, chvílemi se tvoří fronta, jedna dvojice dojišťuje smyčkami. Obtížnost odpovídá PD+ a hřeben není problematický. Vrcholu dosahujeme v 11:15. Chvíli popovídáme s ostatními a řešíme, jak vypadá naše cesta po ledovci. Všichni ji pro sestup využívají. Mezitím uděláme spoustu fotek, protože počasí je nádherné a celé Bernky jsou jako na dlani. Doplňujeme energii a tekutiny a vzpomínám na parťáka Zdeňka, který do nás jídlo „hemuje“ pravidelně na každé túře. Asi po půlhodině zahajujeme sestup. Opatrný, jistíme přes hroty, v těžších místech mírně napnuté lano. V sedle ještě krátké osvěžení a pokračujeme po ledovci dolů. Firn trochu změknul, ani v nejstrmější části se nemusíme otáčet čelem ke svahu. Trochu na nás doléhá únava a začínáme být pomalí. Pod nástupem jsme těsně před třetí hodinou odpolední. Osvěžení je fajn, pohled svahem směrem k chatě už tolik potěšení neskýtá. Čeká nás 6 kilometrů a 500 výškových metrů měkkým odpoledním firnem. Odpočíváme často a závidíme klukům, kteří to měli na Konkordii blíž a z kopce. Opět dorážíme akorát na večeři. Jsme utahaní, dlouhý pochod po ledovci si vybral svou daň, Mnicha zítra odpískáme. Máme Grünhorn! Petr Janda (petrja@atlas.cz), Jitka Giel
|