LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Omluvenky nepadaj, jde se lézt.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

PRÁCE PRO LEZCE
Fasádní Servis
 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Update sprievodca Jelenec
Pomozte vydat knihu Dobrodružství v prášku… přidáte jen vodu
Křest lezeckého průvodce Vltavská žula

Závody
Secret Spot Bouldering 2024 (19.10)
MČR v bouldru (19.10)
Boulder OPEN 2020 LA SKALA (26.10)

Žebříček
Cesty:
36.Kolomazník 10459
37.Drbohlav 10456
38.Kalvas 10438
Bouldry:
36.Svoboda 8759
37.Scheuerová 8703
38.Hapala 8678
Hory:
8.Černý 6591
9.Sukačová 6464
10. 6150

Výsledky
MČR rychlolezení (13.10)
SP Praha (20.09)
EP obtížnost Bologna (14.09)

Deníčky
5668 lezců
1140451 cest
Nové přelezy:
Sensa Nome 8a
Lokální Kv Xb
Orgi Nerou 8a
Nymfa 8A+
Seastar 7C
Ortofrutta 7c
Koma Xc
Mr. Morgen 7b
Ri Rock 7b+
Les Furtif 8b+

Stěny
Boulder Bar - Praha 7
Lezecká stěna Kbely - Praha 9 – Kbely
V 16 - Plzeň

Prodejny
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1
LANEX eshop - Bolatice
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Kebnekaise (2 104 m n.m.) - Mammut Peak Project

Nejvyšší hora Švédska

small27. června půl hodina po půlnoci a budík drnčí o 106. Je čas vydat se na cestu, venku prší a je nevlídno. Autobus směr Dublin odjíždí v jednu.

A kam že se to vlastně jede? Začátkem jara jsem úplnou náhodou objevil akci, kterou pořádá Mammut ke svému 150-letému výročí. V tomto roce zasponzoruje 150 týmů, kteří vystoupí na 150 vrcholů. Celý projekt se skládá ze tří fází. Do fáze jedna, kterou jsem již propás, se nahlásili lidi z celého světa. Za podpory svých kamarádů a známých bylo vybráno asi 500 nejpodporovanějších. Ti pak vymysleli svůj projekt a vstoupili do druhé fáze k sestavení týmů. V druhé fázi se opět mohl kdokoliv přihlásit a doufat, že bude nabrán nějakým týmem.  Zde jsem neváhal a rozhodl jsem se jít svému štěstí naproti. Prolistoval jsem možné projekty a obeslal jsem vybrané team leadry s žádostí o přijetí do týmu. Již předem bylo jasné, že některé projekty jsou odsouzeny k zániku. Ve třetí fázi totiž jakási odborná Mammut porota vybrala oněch 150 vyvolených týmů jimž dodala oblečení a horského vůdce ke splnění projektu. Při vybírání týmu jsem proto automaticky vyřadil projekty typu Matterhorn, Mont Blanc atd. které se tu vyskytovaly až neuvěřitelně často a bylo jasné, že bude vybrán pouze jeden takový. Na druhé straně jsem musel vyřadit ojedinělé projekty Himalajských a Jiho Amerických obrů a Japonských vulkánů neb dopravu si členové týmu zajišťují sami a já ještě pořád nemám svoji vlastní šekovou knížku. Z toho co zbylo byl výběr už jednodušší. A tak padla volba na Kebnekaise 2104m, nejvyšší horu Švédska která leží asi 200km za polárním kruhem. Všemu nahrával i fakt, že Nor Rein náš team leader, neměl ještě nikoho v týmu. Proběhlo pár seznamovacích emailů a už sem byl členem týmu Aurora Borealis. A jelikož nejsem samotář, přimluvil jsem se i za bráchu Jiřího a tak jedeme dva.
01

Západní a východní výstupové cesty na vrchol od horské chaty Kebnekaise.

všechna fota archiv Martin


Loučím se tedy s irským Corkem, mým dočasným útočištěm, a vyrážím vstříc novým zážitkům. Tříhodinová cesta do Dublinu utekla jako voda a už čekáme na letadlo do Osla. Vzhledem k finanční úspoře letíme s Irskou nízko-nákladovou společností Ryanair nevalné pověsti. Rozměry příručního zavazadla jsou zde velice striktně kontrolovány a při nedodržení je účtován poplatek 50 euro. Je jasné, že pravidla se musí dodržovat a neměl bych s tím žádný problém. Ovšem chování letušek napovídá, že zde musí být nějaké interní nařízení kolik lidí nesmí projít, respektive jak moc si musejí namastit kapsu při každém letu. Můj batoh přesahoval o 1,5cm a tak jsem se stal snadnou obětí. Jelikož po stranách mi zbývalo dobrých 15cm prostoru jal jsem se tedy přemístit kalhoty z vrchní části do boku. Letušky při zjištění, že bych předci jenom mohl proklouznout se pokusily vrhnout mě do stressu hláškou za čtyři minuty odlétáme bez vás. Přičemž nade mnou stály dvě a vyzývavě se dívaly na hodinky. Samozřejmě mi několikrát zopakovaly, že když zaplatím 50 euro mám po problémech. No pevné nervy horolezce zabodovaly a po dvou minutách sem již vítězně kráčel do letadla, kde jsem pak strávil další půl hodinu čekáním na odlet.
V Oslu nás přivítalo sluníčko a příjemné letní počasí. Jelikož nás další let čekal až večer vrhli jsme se do prohlídky města. Z nádraží přes královský palác do Frogner parku, pak sámoška a něco do ruky k obědu. Zde bude vhodné říci, že mě již pár dní trápí infekce v puse a nemůžu polykat pevnou stravu. Takže pro mě jen džus a dětská výživa. Po celodenním toulání se dostavila dlouho očekávaná žízeň a tak pátráme po nějaké hospodě. Vlezem do první, co se nám připlete do cesty a při prvním pohledu na pípu je nám jasno. Od doby co žijem v Irsku nás pronásleduje prokletí a na všech cestách se nám pod nohy pletou Irish puby. Ani Oslo nás neušetřilo a nastrčilo nám do cesty Irish Pub, i když mixlej s norským motorkářským barem. Zchladíme křičící břicha místním pivkem a jdem okouknout Operu před odjezdem na letiště.
Na nádraží zrovna probíhá přestavba tratě a tak jsme nasměrováni na náhradní autobusovou dopravu. Na každém kroku stojí minimálně dva zaměstnanci drah a řídí davy lidí a ochotně radí ztracenejm turistům, angličtina je tu samozřejmostí. Orientace na zákazníka se tady nezapře. Na letišti jsme v předstihu a jelikož nás opět čeká let s nízkonákladovou společností, tentokrát Norwegians, připravujeme svá příruční zavazadla dle předpisů. Při odbavení na přepážce nás mile překvapuje zdejší zaměstnanec svým přátelským přístupem a nabízí nám zdarma! odbavení našich příručních zavazadel, jen proto, abychom se s nima nemuseli tahat... Znacně rozdílný přístup od Ryanairu kde by vám nejraději naúčtovali i vzdušné. Vše korunují svým přístupem při samotném nástupu do letadla, kde se nám omlouvají, že jsme museli čekat asi minutu ve frontě. V hlavě mi běží nástup do letadla v Dublinu, který spíš připomínal hon dobytka na pastvu, a usmívám se blahem na spolucestující jak magor. Z okýnka pozoruju západ slunce a pomalu se oddávám hukotu motorů a usínám. Když se probouzím slunce je zpátky na obloze a zasněžené vrcholky hor dávají tušit, že se blížíme k cíly.
02

Letiště Harstad-Narvik, 0:30.

Harstad-Narvik, letiště 200km za polárním kruhem uprostřed ničeho. Je půl jedný v noci a slunce vypadá, že dnes bude svítit celou noc. Čekal jsem nějaké to světlo či spíš šero během noci, ale o tomhle se mi ani nezdálo. Cesta z letiště je jasná. V okolí, tedy 100km okolo, jsou tři města, každé jiným směrem. Před letištní chajdou nasedáme do jednoho ze tří autobusů a už si to mažem směr Narvik. Tady se máme setkat se zbytkem našeho týmu. Přichází smska s instrukcema kde vystoupit a jak najít kemp. Čekají nás v chatce číslo 17.
03

02:00 Kamp Narvik.

Dorážíme na místo ve dvě v noci a všichni už spí. Můj spacák je až na dně batohu a tak v souladu s nočním klidem sebou fláknu na postel oblečenej bez přikrývky. V noci se párkrát budím zimou, ale jde to vydržet. Ráno je plné očekávání, kdo že to spí na palandě vedle. Vlezli jsme vůbec do správné chatky? S Reinem, naším team leadrem jsem byl v kontaktu přes facebook a tak alespoň tuším jak vypadá. Dalším členem je Norka Ida, kamarádka od Reina, víc o ní nevím. Je načase vyskočit z postele a představit se. Ida není zrovna archetypem blonďaté skandinávské krásky jak jsem si ji představoval, ale i bez blonďatých vlasů je sympatická. Vše korunuje hláška, že se poznali s Reinem v norské armádě! Odpadám a jdu si dát studenou sprchu. Jsem již pátým dnem bez pořádného jídla a vidina jak mě tenhle army team s namakaným bráchou uteče ve švédský divočině mě začíná znepokojovat.
Cestou na nádraží nechápavě obdivuju Idy batoh, odhadem tak 70 litrová krosna narvaná po okraj. Já se svým 30 litrovým příručním batůžkem vypadám dost směšně. Nasedáme na vlak do Kiruny a po této významné spojnici vyrážíme vstříc Švédskému království. Železniční trať spojující Narvik s Kirunou a dále pak pokračující až do Luleå je nejsevernější železnicí v Norsku. Její hlavní význam leží v nákladní dopravě, propojující Norský přístav Narvik a Švédský přístav Luleå s oblastmi bohatými na železnou rudu. Cesta ubíhá a dřív než se nadějeme vítá nas nádraží v Kiruně. Kiruna je typické těžařské město. Za druhé světové války putovala většina zdejší produkce přes přístav Luleå do nacistického Německa. Dnes působí město až ospalým dojmem, ale nedaleké haldy zdobící obzor a ruch na železnici dávají tušit nekončící těžební proces. My máme čas akorát na rychlý oběd v nádražním bufetu, k mému štěstí mají i obdobu hrachové kaše, kterou dokážu spolykat a nabrat tak potřebnou energii na nadcházející 18km pochod.
Při nástupu do autobusu Ida zařizuje studentskou slevu pro všechny což je velmi milé. Rein se poťouchle šklebí a naznačuje, že nám musí něco říct. Vysvětluje nám proč platíme poloviční jízdné a dodává, že Ida je v současnosti policistkou, ha. Asi to tady neberou zas tak vážně a jsou prostě normální jako my. Po hodince cesty jsme v Nikkaluokta na konci silnice. Stojí zde hospoda a začíná tady naše cesta na Kebnekaise.
04

Nikkaluokta, začátek naší cesty.

Hned jak vystoupím z autobusu opichuje mě komár. Nelením a hojně se obstřikuju repelentem. Na chvíli to pomáhá. Ostatní se mi smějí, ale během minuty mě následují.
05

Cesta k horské chatě Kebnekaise.

Podle mapy by cesta měla být po rovině bez většího převýšení. Po 6 km je na trase jezero, které lze překonat lodí a zkrátit si celkovou cestu o 6 km. Rádi této možnosti využíváme a zpestřujeme si tím naší cestu. Po plavbě následuje závěrečných 6 km k horské chatě kde se máme setkat s naším horským vůdcem.
06

Vedoucí týmu Rein.

Stanování povoleno 100m od nejbližšího stavení, tak zní místní pravidlo. Kolem chaty jsou již nejlepší místa obsazena a tak se vydáváme o trochu dál na menší náhorní plošinku odkud je úžasný výhled do celého údolí. Zde rozbíjíme náš základní tábor a tady se chystáme strávit následující tři noci.
07

Náš základní tábor.


Večer máme domluvenou poradu s vůdcem v horské chatě. Já řeším jako první pivo, a díky moji nenasytnosti jsem jedinej kdo si ho taky dopřeje, neb jsem poslední koho ten večer obsluhují a za mnou zavírají. Seznamujeme se s Andersem, naším vůdcem a nad mapou společně procházíme plán výstupu na zítřek. Jednu věc jsem zcela jistě až do této chvíle neocenil. Není potřeba vyrážet brzo ráno, není tu riziko, že by nás zastihla tma při sestupu. Takže ranní sraz je v příjemných 7:45, ideál. Jelikož bar je již zavřený, plán cesty probraný nezbývá nic než si popřát dobrou polární noc a jít si lehnout. Spaní ve stanu za světla je zážitek. Tělo nějak nedokáže pochopit, že se blíží půlnoc. Naštěstí díky mému problému s jídlem jsem celkem unaven a usínám jedna dvě. V noci se párkrát budím. Není to tak strašné jako ve vysokých nadmořských výškách, ale tělu to světlo zmatek dělá, o tom žádná.

Ráno využívám přístroje na horkou vodu, který je v chatě k mání zdarma a vařím kaši k snídani a čaj na cestu. Zbytek týmu zápasí s vařičem u stanů a dopřávají si dobroty o kterých si můžu nechat zdát. V 7:45 jsme nastoupeni před chatou a vyrážíme. V osm vyráží z chaty zájezd asi dvaceti lidí vedený týmem místních horských vůdců. V polovině cesty má být ferata a tak se nechceme dostat do zácpy a budem se snažit držet celou cestu vpředu. Mám trochu obavy o svojí rychlost, předci jenom týden bez energeticky vydatného jídla udělá svoje. Navíc nemám ještě plně prošláplé nové pohorky a mívám problémy s puchýřem na patě. Ráno mi Rein daroval silikonovou náplast, tak uvidíme jak se osvědčí.
08

Idě to jde do kopce pomalu.

A je tu první stoupák. Kupodivu se mi jde celkem zlehka, určitě jsem zhubnul za ten týden bez jídla a hned je znát když nemusím tahat kila navíc. Bohužel totéž se nedá říct o zbytku týmu. Ida si včera zničila nohy při tom 12km pochodu, její batoh vážil snad 25kg a jeji nohy se dnes rozhodly stávkovat. Po první hodince již dobrovolně necháváme předjet vláček dvaceti turistů a rozhodujeme, že celou akci pojmeme v poklidném tempu.
09

Tak tyhle jsme chtěli mít v zádech celý den.

Zájezdu dáváme dvacet minut náskok a pak vyrážíme v jejich stopách. Po cestě potkáváme odpadlíky, kteří nedali tempo horských vůdců a vrací se na chatu. Až teď nám dochází, že jejích rychlost byla úmyslně napálena do začátku, aby se zbavili slabších kusů. Naším cílem je dosáhnout vrcholu jako tým a tak se pro mě z výstupu stává příjemná procházka. Po necelých 2 hodinách přicházíme k ledovci a je čas nasadit mačky a navázat se.
10

Na ledovci je čas se navázat.

Dobíráme zásoby vody neb dál už je jen sníh, led a kámen. Ledovec vypadá bezpečně a není vidět jediná trhlina. Cesta ubíhá klidným tempem a za chvilku už stojíme u nástupu na feratu.
11

Ferata je už jen kousek před námi.

Skála spolu s ocelovými lany je ovšem přikrytá sněhovou nadílkou minulých dnů a tak místní vůdci natahali provizorní fixní lana přes sněhová pole a celý výstup rázem dostává zimního ducha.
12

Ferata zmizelá pod sněhem.

13

Ferata zmizelá pod sněhem.

Za necelou půlhodinku už stojíme na hřebeni a k vrcholu je to už jen kousek. Mačky jdou zpátky do batohu, protože sníh tu střídá skála. Stoupáme pomaličku vzhůru a skálu začíná opět střídat sníh. Mačky už ale nejsou potřeba a tak se stále přibližujeme až pod vrcholový kužel. Anders vystupuje na vrchol jako první a umisťuje fixní lano pro větší bezpečnost. My se zatím zahříváme na poslední společný výstup.
14

Rein, Ida a Jiří pod vrcholem.

Klapka, kamera běží a pěkně v řadě za sebou jeden po druhém dobýváme vrchol Švédska. Počasí vyšlo parádně a výhledy jsou dech beroucí.
15

Anders, Ida, Rein, Jiří a já na vrcholu Kebnekaise 2104m.

16

Jiří a já na vrcholu Kebnekaise 2104m.

V celé té eufórii zapomínáme na vrcholový přípitek a vše doháníme až pod vrcholovým kuželem v závětří na náhorní plošině.
Cestou dolů kopírujeme naší výstupovou trasu, akorát za ledovcem si zkracujeme cestu skrz zasněžené údolí. Někdo jede pozadku ostatní běží.
Silikonová náplast se osvědčila a boty sedí jak ulitý. K chatě se vracíme ještě za světla, chichi. Sil je ještě dost a tak slavíme úspěch. Večer nám kazí předpověď, která hlásí déšť od půlnoci po další tři dny. Padá rozhodnutí vyklidit pozice a ustoupit do Kiruny, kde budeme pokračovat v oslavě. O půlnoci se snad na minutu přesně spouští déšť a nepřestává až do rána. Podle předpovědi má být okno bez deště mezi devátou a dvanáctou hodinou. Přesně pro náš ústup. V rychlosti balíme mokrý stan a pelášíme chytit loď v 11:45. Když přicházíme k lodi, je už dost plná. Zřejmě nejsme jediní kdo sledoval předpověď počasí. Kolem třetí odpoledne už vysedáváme v Nikkaluoktě na terase a pochutnáváme si na místním pivu.
17

Tým Aurora Borealis.

Při zpáteční cestě do Kiruny se pak dozvídáme, že studentské jízdné na této trase není. Jiný řidič jiný tarif. Večerní oslava proběhla ve velmi komorním stylu, kde jinde než v Irish pubu. Mile nás překvapila dostupnost českých piv v místních restauracích a barech. Točený Budvar, Staropramen i Zlatopramen a dokonce i Kozla tu měli. Na druhý den nám zbylo poflakování se po městě a zjištění, že Kiruna je opravdová severská díra. Naštěstí se z batohu vykutálela jedna zapomenutá whiska a o zábavu bylo hned postaráno. Před námi byl už jen večerní let do Stockholmu, noční průzkum Švédské metropole a další den let do Dublinu a následná 3 hodinová jízda busem do Corku. Mammut nám dal bundu, kalhoty, batoh z jeho 150peaks série. Zaplatil Anderse, aby nám dělal horského vůdce a dal nám možnost být součástí tohoto projektu. Mammut se zavázal podpořit ze zisku prodeje 150peaks série domácí horské vůdce v Peru což je bezpochyby ušlechtilá věc. Proto píšu tenhle článek, abych pomohl zviditelnit toto úsilí. Díky Andersovi našemu vůdci a díky Jiřímu bráchovi, vedoucímu Reinovi a Ide za super zážitek. A díky Mammutu za super hadry a batoh.

Martin   [úpravy] 14:47 20.09.2012Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 PR15:35:22 20.09.2012
Pocitam, ze za chvilku si tady poctu, jak nekdo vyjel na Snezku lanovkou.
dodpovědět 
 Re: PR16:08:05 20.09.2012
Tak to by byl nyní úctyhodný výkon :-D Jedině s Red Bullem :-D
Bídaodpovědět 
 ..bych nebyl tak kritickej!16:21:09 20.09.2012
Hele myslim že tenhle server zažil už i dementnější články!
komixodpovědět 
 Re: PR23:18:38 20.09.2012
ááá gaučový švihák se ozval... asi zavist, že někdo ma něco zadarmo..
Tyodpovědět 
  Re: PR09:29:52 21.09.2012
ano, šítím se článků s komerčním charakterem...
gaučový švihákodpovědět 
 Re: PR23:22:33 20.09.2012
Coz by nahodou byl docela uctyhodny vykon, vzhledem k tomu ze az do roku 2014 na Snezku lanovka nejezdi.
jikosodpovědět 
 Re: PR11:45:49 21.09.2012
A kam už si vylezl ty blbečku.
modpovědět 
 Re: PR15:38:47 21.09.2012
A to ja bych si prisadil. Ten clanek je napsanej pekne, ale je to proste reklama, ktera v zaveru kysele graduje. Pochybuju, ze by sem nekdo psal o takovymhle lidovym vystupu kdyby Malamut za svoji stedrost nevyzadoval publicitu. Ble.
prudicodpovědět 
  Re: PR11:34:03 22.09.2012
Kyselej jses tady akorat ty.
jx zeroodpovědět 

 :)18:21:58 20.09.2012
Pěkný článek a hezké počtení! Ať věci od Mammuta slouží! ;)
Milanodpovědět 

 Mě se článek líbil19:06:21 20.09.2012
Nedej na mistry světa, sice to asi není žádný příliš horolezecký výkon, ale zajímavě jsi popsal anabázi přihlašování se do týmu a konec konců nejvyšší hora země je určitá meta.
Steveodpovědět 

 Přesně tak20:49:37 20.09.2012
Tak, tak...článek supr, víc takových. Degeni co jen kritizujou a nic nenapíšou ať jdou k šípku.
Karbyodpovědět 

 Husa?22:08:17 20.09.2012
Neviděli jste tam lítat husu s trpaslikem na zádech?
Papoušodpovědět 
 Re: Husa?13:47:44 21.09.2012
Neptal jsi se na to už minule?:)
 martanodpovědět 

 parada22:21:07 20.09.2012
Kluci paradni poctenicko a nejlepsi na tom je,ze ste si udelali radost a mate z toho dobry pocit.Komentare dementu neberte vazne.Preji spoustu dalsich peknych chvil v horach.
Saliodpovědět 
 Re: parada09:55:56 21.09.2012
Mě se taky článek líbil, i když v něm klucí zapomněli udělat aspoň jeden shyb na malíčku, což by je samo o sobě plně oprávňovalo k editaci na lezci.cz ...navíc popisuje oblast, ze které se toho člověk moc nedočte
jirkaodpovědět 
  Re: parada22:03:07 21.09.2012
Jako informace o nejvyšší hoře Švédska super. Před lety jsem se chystal na nejvyšší horu Portugalska na Azorech (když už jsem tam měl cestu) a před odjezdem jsem nesehnal spolehlivou informaci o tom, jestli je to výstup na sandály nebo mám čekat nějaké lezení.
Navíc článek byl napsaný docela čtivě a s tím PR to pro mě bylo v normě - nemusí se děkovat jen po těžkých výstupech, ne?
Pájaodpovědět 

 spaní kousek od chaty13:34:02 21.09.2012
viz aktuální diskusní témátka. sice taknějak koluje ta fáma (zákon? zvyk?)o tom stanu 100 metrů od chalupy, ale jak moc se kouká na spaní 100 metrů od (horské turistické) chalupy s využíváním horké vody a chaty jako ohřívárny jako na vychcanost? dělají to místní, nebo jen socky a ostbloci?
Lukas B.odpovědět 
 Re: spaní kousek od chaty15:31:35 21.09.2012
100m od chaty nam bylo doporuceno majitelem/zamestnancem chaty, ze pry je to na severu tak zvykem, coz hadat se snim nebudu. Pristroj na teplou vodu nam taky ukazal on stim, ze je k dispozici. Vypadalo to jak termoska s hadickou a kdyz se zmacknul cudlik, vytejkala z toho horka voda, bylo to nainstalovano hned u vchodu, aby to bylo po ruce, dal do chaty se muselo pak zouvat. Navic kdo bydlel v chate tak na 99% mel vse all inclusive a starali se o nej prijemne slecinky v restauraci. Nemam pocit ze bych delal ostudu 'vychodu' navic pristroj vyuzivali vsichni tabornici z okoli, prevazne mistni tedy..
mmodpovědět 
  Re: spaní kousek od chaty14:46:55 24.09.2012
díky za odpověď. jestli je to zvykem u místních tak je to samozřejmě OK.
mi sedí buď využívat chatu a něco za to dát (třeba ten denní poplatek za ohřátí, to mi přijde takové čisté, nebo aspoň nějaký to pivo zaplatit), nebo dělat akci "chaty vyhořely"
Lukas B.odpovědět 
 Re: spaní kousek od chaty14:33:00 24.09.2012
Mistni zvyklosti se mirne lisi. V Norsku muzes mit venku postaveny stan a za mirny poplatek vyuzit chatu pres den jako utociste, na sprchu apod. Ve Svedsku je to vic chata od chaty ...
Radek J.odpovědět 

 Allemansratt10:41:53 22.09.2012
Severský Allemansrātt, který neexistuje v písemné formě, dovoluje postavit stan, po dohodě s majitelm (!)  kdekoliv na cizím pozemku, tedy i třeba na zahradě nebo na dvorku. Pouze na jednu nebo dvě noci. Člověk nesmí nikterak omezovat místní a musí zajistit aby třeba neutekl dobytek z ohrazené pastviny. Po odchodu nesmí po něm zůstat žádně stopy, takže žádné ohniště, papíry a hněde zakroucene a smrdící hromádky s přilepeným papírem. Pouze v Norsku musí Tvůj stan stát ve vzdálenosti 150 metrů od selské usedlosti. V ostatních severských zemích se ale všeobecně vžilo, že oboustraně, aby se lidé nerušili, se bivakuje anebo staví stan ve vzdálenosti aspoň 100 metrů od kamenného baráku. Místní moc nestanují a tak jsou to většinou zahraniční návštěvníci, kteří se namáhají s těžkými ruksaky. Že jsou severští lidé přátelští je známo, takže to s tou teplou vodou pokládám za úplně normální.
Michael Beranekodpovědět 
 Re: Allemansratt13:11:52 25.09.2012
Pre upresnenie, vo Svedsku allemansrat formulovany tak, ze je mozne postavit stan na sukromnom pozemku, pokial nie je v dohlade usadlosti a pokial je to len na jeden den (a samozrejme, nenecha sa tam bordel a nerusi sa). V praxi su tomu majitelia rozne nakloneni/nenaklokloneni.
Majaodpovědět 

 libilo11:31:20 22.09.2012
Me se ten clanek libil, zrejme to byl hezky vylet. Bez tech vudcu by to v tom snehu bylo asi zajimavejsi, ale co se da delat. Kdyz je nekdo zaplatil... To s tou horkou vodou je v Alpach obtizne predstavitelne a na Slovensku nejspis totalni sci-fi, ale nekde to tak nejspis funguje. Jiny kraj, jiny mrav.
jx zeroodpovědět 
 Re: libilo18:15:09 22.09.2012
Letos na treku okolo Écrins bylo spaní u refugia ve stanu zadarmo (většinou v rozmezí 50-200m) s bezproblémovým svolením chataře - trekaře se stanem tam prostě mají rádi a funguje to stylem: "Když seš takovej "borec", že s sebou taháš stan, když tu stojí chata, tak se v něm klidně tady u nás vyspi!". Teplá voda byla za žeton 2-3€ na 5 minut ve sprše na 90% chatách, takže si nemyslím, že by tenhle scénář byl v Alpách něco výjimečného. (Samozřejmě, ne všude to funguje...)
O.odpovědět 

 pekne13:49:44 23.09.2012
pekný článok, pekná príležitosť dokonca aj využitá na sto %. takáto propagácia značky ako protislužba za to čo im dala a poskytla je úplne na mieste.  gratulujem a veľa štastia všetkým:)
ďurošodpovědět 

 Jiný kraj, jiný mrav17:48:55 24.09.2012
Také ve Švýcarsku jsou lidé přístupní a většinou příjemní – když se jeden zrovna nechová jako vozembouch nebo čuně, které po sobě zanechá zmíněné stopy. Viz text fotografa, a píšícího horského vůdce Alexandra Luczyho. . . Alex Luzcy: Úvahy o horách - Gratis krcma. . . .Ale jak je správně poznamenáno : Jiný kraj, jiný mrav.
Michael Beranekodpovědět 

 mapa20:41:33 26.09.2012
Hola Autore! Nemel by jsi k dispozici naskenovanou mapu toho kopce a okoli? Nevim podle ceho jste sli, ale norske/svedske mpay sbiram :) a)vetsinou jsou blbe k sehnani a jezdim tam rad b) jsou to vetsinou umelecka dila (zvlas ty s rucnima maluvkama)
Jestli mas, mejlnes?
 judovanaodpovědět 
 Re: mapa20:12:03 02.10.2012
V obchodě s mapami jménem Kiwi, Jungmannova 23, Praha 1.různe mapy Norska najdeš, dokonce horolezecké průvodce (a dá se to objednat přes internet) – ale není to zadara jako když od někoho vyžebráš scann nebo kopii mapy.
Michael Beranekodpovědět 
  Re: mapa20:37:50 14.10.2012
Neboj,kiwi znam a pouzivam... Ikdyz do prahy to nemam zrovna nejbliz... I v Brne je paradni obchudek s mapama a jsem tam stalym hostem [tolik k obhajobe :) ].
Nicmene primo v norsku/svedsku byvaji k dostani (casto i zadara na informacich) strasne paradni mapky. Mel jsem zajem o tuhle. Zalezi co autor mel [mel nejspis klasickou, takze smula]....
judovanaodpovědět 

 Kamarádka šla s Mammutem na Gro3glockner21:04:41 30.09.2012
Jen tak pro zajímavost - další článek o projektu, od kamarádky, kterou sponzoroval nejen Mammut, ale i Alpenverein http://devcezhor.cz/mammut-peak-project-iii-aneb-jak-bylo/
Katkaodpovědět 

 Pekne napsane17:47:43 07.10.2012
Ahoj, pekne napsany clanek. Dobre se cetl and je parada, ze si normalni clovek muze precist o normalnich vykonech. Ja treba nikdy do vysokych hor nedojdu, dela se mi zle uz v malych nadmorskych vyskach a kolena uz moc dobre na sestupech neslouzi. o to vic, me bavi cist veci, ktere mi dodaji inspiraci pro mozne vylety. Diky.
NAtalieodpovědět 

 Foto dne:

Agnes
 Databáze cest:
Všechny cesty (179404)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Talbac Ext. 7a Leonidio
Al Di La Del Fico 6b Ulassai
Al Di La Del Fico 6b Ulassai
Giugno Piovoso 6b+ Ulassai
Gemisto Kalamari L1 6c Manikia
Nově komentované:
Sensa Nome 8a Calvario
Pioggia Di Maggi 6c Ulassai
Banana Split 5c Paklenica
Zollamt 6A+ Bor
Hammer King 7c Brseč

 Nově v diskusi:
Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Re: Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování | Přírodní kotevní body a jejich použití pro jištěí, slanování... |

 Nové komentáře:
Re: Problém na sestupu | Re: Problém na sestupu | Re: Problém na sestupu | Re: Cesta Járy Vdolečka | Re: Cesta Járy Vdolečka | Re: Cesta Járy Vdolečka | Re: Cesta | Re: Problém na sestupu | Re: Problém na sestupu | Problém na sestupu |

 Kde to vře:
Ukrajinský top lezec Maksym Petrenko padl při obraně Ukrajiny (50)
Mára Holeček a Ondrej Húserka vylezli na vrchol Langtangu (29)
Video: Seb Bouin a Alain Robert lezou solo na mrakodrap v Paříži (22)
Will Bosi přelezl boulder Spots of Time a potvrdil klasu 9A (17)
MČR v rychlolezení (16)
Film: Adam Ondra a nejtěžší cesta Vysokých Tater Corona 10+/11- (15)
Secret Spot Bouldering 2024 pozvánka (12)
MČR v bouldru vyhráli Lukáš Mokroluský a Michaela Smetanová (5)
Marjan (4)
Expedice Máry Holečka na Langtang Lirung se chystá do stěny (4)

 Nově v inzerci:
Master 9.7 50m Bicolour (nelezené-nové) | druhý konec lana | Batoh Deuter Aircontact 65+10l | Z teplem | Hledám děvče do skal | koupím Zlagboard | Kalhoty MONTURA SKI STYLE PANTS Man vel.L | Nepromokavá bunda The North Face vel.L | Nové lezečky Scarpa Instinct VSR vel. 43,5 | Srbsko |

 Anketa:
Jaké technologie nebo aplikace používáte při lezení a jak vám pomáhají?
 GPS a mapové aplikace 
 361 
 Lezecké aplikace pro sledování výkonu 
 315 
 Sociální sítě pro sdílení a inspiraci 
 285 
 Vzdělávací aplikace pro techniky a trénink 
 288 
 Aplikace pro evidenci a sdílení výstupů 
 257 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.