Jestliže jsi sportovní Lezec, skalkař, určitě už jsi se dostal někdy do situace: Stojíš pod krásnou cestou, první nýt je vysoko a dopad je hodně špatný.
Možná že jsi neměl odvahu lézt a cvaknou první jištění, možná jsi cítil, že risk pádu na zem byl příliš velký nebo jsi možná do toho I šel a křečovitě drtil každý chyt, vyplýtval spoustu síly a pomalu promýšlel každý krok než jsi cvakl.
Přestože jsem se v posledních letech věnoval hlavně sportovnímu lezení, inklinuji i tradicionálnímu lezení. Proto vnímám debaty a přemýšlím o etice lezení. Uvědomil jsem si, když jsem se podíval za lezením do Red River Gorge - do oblasti, kde se Clip Stick běžně užívají několik nových věcí.
Nejdříve když jsem to viděl, říkal jsem si: Ježíš, to jsou měkáčí!
Ale jen do té doby, než jsem potkal mého kamaráda Eda, který se zde před několika lety dolámal, když spadl pod prvním jištěním. V šedesáti čtyřech letech se konečně plně uzdravil ze svého zranění a leze tak jako já, mladší o téměř 40 let.
Ed se ke Clip Stisku vyjádřil velmi rozumně.
“Hele tohle je sportovní lezení, když chceš ukázat jak jsi odvážný lez něco tradicionálního na vlastním jištění *. Sportovní lezení není primárně o tom jak odvážný jsi, ale o tom, jak těžkou cestu dokážeš přelézt, proto tam ty nejty přece jsou.”
To je pravda a možná to odstranění přílišného rizika z lezení vlastně dělá sport a je to skvělá zábavná aktivita. A o to by mělo hlavně jít.
Přináším malý návod, jak si tento Clip Stick vyrobit, patent na něj má lezec Tom Grundy
Ač nestojí jeho výroba téměř nic, jen trochu úsilí, jeho funkčnost je perfektní, je totiž lehký a dostatečně tuhý. Můžete si ho pak na místě třeba i do ohnout v případě, že potřebujete se dostat s karabinou do žádaného úhlu, když je někdy těžké se k nýtu/boltu dostat.
Obrázek je vždy výmluvnější než tisíc slov a tak následující udělej si sám průvodce vám přiblíží jak na to.
Jak na to?
Ještě jste si nikdy nedělali šperhák? Je to velice jednoduché. Potřebujete jen drátěné ramínko na šaty, nebo prostě jen stejně pevný drát a kleště štípačky, kombinačky.
*Poznámka: V Americe je hodně rozvinut styl tzv. Trad , zejména v některých oblastech, při kterém někteří lezci dokážou lézt velmi obtížné cesty s vlastním jištěním (friendy vklíněnce), které jsou ve spektru současné světové maximální obtížnosti
mít todle na sedáku a propíchnout si vostrym koncem drátu ledvinu je jistě jedním z nejskvostnějších požitků. sirkou zapřenej zámek a karabina přivázaná na větev prusíkem nemá konkurenci. viděl jsem na vopascích skřetů a trpajzlic taky dlouhou expresku, ke který byl kobercovkou přimotanej měkkej a lehkej hliníkovej drát, když má někdo metr pětapadesát, tak se mu to může tu a tam těsně pod vokem hodit.
jo jasně, ale když už jsem ti ten kruh na lorencákách cvaknul, tak bych od tebe očekával trošku serioznější pokračování, než si dvakrát vodskočit s kolenama u kruhu.
jinak cvakání ze země pomocí šáhla považuji za nesportovní. naopak za vrcholný sportovní výkon, zhusta výrazně hodnotnější než pouhé vylezení cesty, je improvizovaná výroba použitelného šáhla veprostřed cesty, jako tudle na Pechofensteinu. v převísku čtyři metry nad nástupem zbytečné hodinky, úpící nešťastník v devíti metrech v široké spáře neschopen se v této otočit na druhé rameno či tuto opustit a potraverzovat ke kruhu, dole zesinalá manželka a pár škodolibejch kamarádů. pak trefování nešťastníka větví (aby bylo z čeho táhlo vyrobit), potom výroba šáhla navázáním karabiny na větev za použití jedné ruky a zubů, a pak po dvaceti minutách plynulého šeptání oplzlých prostopášností konečně cvaknutí.
V cvaknutí prvního nýtu nevidím žádnou kolizi s čistotou stylu, naopak při špatném dopadu, lámavém či vlhkém nástupu nebo dokonce špatně umístěnému prvnímu nýtu je vhodné se vyhnout kolizi se zemí.
I když pravda je, že clip stick si neudělám, ale vím že někdy riskuju.
Ja teda lezu jenom lehky cesty, ale bud neco vylezu ciste nebo to nevylezu ciste. A kdyz to nevylezu ciste (coz se mi dost casto stava), tak to bylo jenom takove hrani si na lezeni. (Za predpokladu, ze prvovystupce to ciste vylezl.)
haloo! nie je hned v prvej vete clanku napisane "jestliže jsi sportovní Lezec, skalkař.."?? a ty tu pises "prvovystupce to ciste vylezl". netreba si pliest lezenie na pieskoch a sportove lezenie-to je nieco uplne ine, alebo sa mylim??
V Adru?? Tam se nahazuje:))) Nekdy to taky muze trvat vecnost, ale je to o cviku. Konecne musim rict, ze souska je taky dobra a nekdy se hodi i "kevlarka", kdyz jsi pod mocanovym kruhem a chybi ti par centimetru...
ano, nahazovat, nahazovat, nahazovat... nekdy je to taky umeni. A vzdycky si vzpomenu na pametni vetu "Lepsi zivi prase jako mrvej estet!" Hlavne, ze nas to bavi :-)
Blboň tvrdíval: "Dobrý horolezec získá pomoci kruhu 6-8 metrů. A někdy i víc." Přidal bych usměvavého smajlíka, ale kde nic tu nic. Tak tedy opět inprovizace: " :-) "
Mé zkušenosti říkají že je tento vynález k ničemu... Jestliže dosáhnu na nýt nepotřebuji mít otevřené preso a jestliže na něj nedosáhnu toto preso to nevyřeší ...
Z pozice člověka pod 160cm můžu říct, že situace, kdy ke cvaknutí presa "z dobrejch" chybí 10-30cm nastává u "trpaslíků" poměrně často a je docela velký rozdíl dělat náročný krok, nebo krok, který tam ostatní dělat vůbec nemusejí, s presem cvaknutým nad hlavou oproti tomu, co máš cvaknutý 2m pod sebou.
Fajn jenže to todle přeso neřečí. Taky nejsem největší a hromada kámošů dlouhánů se baví tím že dá kruh co nejvejš a pro mě to je cvaknutelný až udělám ten krok co má ten kruh jistit. A pro tento ůčel mnoho známých na písku používá (prodlouženou ruku) Což je preso s vystuženým expresním páskem nějákou um hmotou nebo klacíkem a ta cvakací karáble je pobušená kladivem a zaprášená prachem tak šikovně že drží otevřená ale když se s ní cinkne o kruk tak se zavře...
Jasný je že když jsem před lety řešil tento problém tak jsem si tímto vývojovým stádiem taky prošel, ale fakt to nebylo ono a jak říkám, když se dotknu karáblí kruhu, nepotřebuju ji mít otevřenou...
Jasně, je to krkolomný a tím je to nesmyslný. Ale úplně k ničemu to není, i když já bych to nepoužila. Klikovky byly výborný, ale nezavíraly se. Jednu dobu kdosi vyráběl karabinu, která zůstávala otevřená a zavřela se, když se za preso zatáhlo. Neujalo se to. Zřejmě je trpaslíků příliš málo. Holt zbývaj buď tyhle samoděly, nebo si to nechat nacvakat, nebo si najít jinou cestu. Anebo bejt tak dobrej, že ti bude jedno, z čeho cvakáš :-)
Ty karáble o kterejch píšeš byly super a pro účel dlouhý ruky totálně ideální ale v případě že se de oní hodila tlama (což nikdo koho znám do dlohý ruky nedělá) tak trošičku praskaly !!!
Jo,to byly Geniusky,dodneška mám jednu na odsedce,ale ruku na srdce,viděl někdy někdo,že by vážně praskla?Co já vím,tak to byla jenom story made in Schubert.
Jinak, pokud máš na mysli, že když se dotkneš karáblí kruhu, nepotřebuješ ji mít otevřenou, tak to vyzužení musí být fakt fest. Nýt se cvaknout dá poměrně dobře, kruh, jak se hýbe, je na to dost blbej.
Já to myslel tak, že jestli jsem schopný se karáblí dotknout kruhu tak si nedovolím používat žádné pomůcky a dbám na čistotu stylu tzn povyrostu o cenťák dva
Teď přesně nerozumím. Dotýkat se karáblí kruhu můžeš, když ji držíš v ruce, nebo když držíš v ruce tu druhou, do který se cvaká lano. Který případ myslíš?
Ale jasně že můžu já se hlavně domníval že ten drátek chce používat aby si ulehčil cvakání tzn aby měl otevřenou karábli. A já na to říkám že tu karábli otevřenou mít nepotřebuji když už se dokážu expreskou dotknout kruhu.(tzn rukou být cca délku expresky od kruhu) A jestli né tak se musí hledat problém někde jinde a v matroši to nebude... Dlouhou ruku mám pořád sebou ale požiju ji asi tak 1x za 100 cest...
Jenom připomínám, že zejména v Sasku byl přelez považován za čistej jenom v případě, když dotyčnej borčík cvaknul kruh až tehdy, když se do jeho úrovně dostal navazovacím uzlem. Neříkám, že to tak dělám, ale frajeři místo aby čapli kruh, tak od něj radši křápli patnáctimetrovýho tygra. To jenom abyste věděli, co je to sprtovní lezení :-)). Debaty o nebezpečnosti jištění 2 metry pod patama jsou xmíchu.
No a právě o tom je řeč. Někdo se halt má natolik rád, že na písku neleze, nebo leze takový cesty na kterejch se 15m tlamě vyhne. Já se řídím zásadou -na písku se prostě nepadá a basta!!
Jinak osobně dělim lezce na dva druhy 1. si užívá přímo pohyb po skále a je jedno jak je cesta obtížná ať je to 5, nebo 11- prostě leze a to ho baví. Nechce mít strach, ale chce lízt, tím inklinuje k hustěji (sportovněji osazeným cestám). A 2. typ, který baží po adrenalinu, ten zase preferuje klasiku a libuje si v nebezpečí z patnáctimetrové tlamy. Proč ne? Když to člověku dělá dobře. Ale i tak si myslím že padají neradi.
Radši hodit takovou tlamu, než se chytit za kruh tudíž nepovažuju za borcovství, ale spíš za fanatismus spojenej s notnou dávkou blbosti.
Nahození kruhu beru, ale nacvakávat nejt ve třech metrech je trochu ujetý :)
Nejsem příznivcem šáhel, ani procvakaných jištění, ale Občas to bodne.Tohle má ovšem podle mě sloužit pouze ve spojení s klackem vhodné délky a ne jako výztuha expresky.
Neni jednodussi s sebou pripadne nosit jen papirovou lepici pasku?? Do zamku vzeprit klacik, k nejakymu dlouhy vetvi expresku prilepit, cvaknout do kruhu/nytu a utrhnout??? :-)))
Baze gumicka staci. Pokud chybi 15-20 cisel tak pchatko ma kazdy piskar, pokud vice, nastava zabavne hledani klacku. A v tom Adru jsou u vselijakych cest
klacky spravne delky pripraveny. Nekdy uz na nastupu a kolikrat prekvapi (a potesi) klacek i na polici uprostred cesty. Navic klacky se tam nepouzivaj jen na cvakani kruhu, ale treba taky na umistovani smycek do nedosazitelnych mist a obcas se tam pomoci klacku vyuziva i u staveni :-).
Pamatuji a ještě teď se směju, jak jsme chodili s rybářským prutem "cca 6 m délka" v CHRÁMOVKÁCH, ale stačí bohatě jen páska-kobercovka, tady toto HEBLO je trochu složité :-)).
Nebuď nespokojený z toho co nemáš, ale raduj se z toho, co jsi vytvořil a bylo Ti dáno.
podla mna blbost mozno pre zaciatocnikov dobra vec
ale ked uz leziem poriadne nesme baby pri najhorsom si pichnem do spari daco na moral istenie a vileziem to normalne
pichni si do spari daco a vilez, len kludne vilez. ale
za prve: najprv by si sa mal naucit gramatiku
za druhe: cital som tu hlasku trikrat, no usek "leziem poriadne nesme baby " mi stale nedava zmysel.
ps. upokoj sa, skus este raz/dvakrat/trikrat precitat clanok a mozno pochopis, na co to je.
viem na co to je no a ospravedlnujem sa preskocil som tu cast o sportovnom lezeni ,ale aj tak si myslim ze to je uz trochu vela : ata druha poznamka dopln si ku tomu prvemu pismenku e a mas vihrane
Jednou jsem se takhle po uspesnem zdolani jedne cesty vyhecoval k nejakemu 9a, ktere se jevilo chodakem k prvnimu kruhu. Sparka, trochu plitka, ale slo to. Dal jsem uzlik a vratil se na zem otestovat co vydrzi a ... byla na paradu:(! No nic, to pujde. Dal jsem ji zpet, pro moral a hned nad ni jednu o neco lepsi, dva tri kroky nacez drzim tutovou diru pod kruhem. Pohodka, zkusim jestli si cinknu nez vezmu expresku ... cinknul, ale pak drb drb, bac a bylo vymalovano...
Jednou o me Vaclav Brucner povidal: "joo, ten se do neceho vzdycky namontuje, pak se tam trepota jako prapor a vypada to ze kazdou chvili spadne!" A taky ze jo:)
Nikdy jsem toho nikdy moc nenapadal, ale tento pad byl jen ze tri metru, patou hezky na sutr! A bylo po lezeni coz byla skoda. Jeste ze jsme odstranili s Boukalikem ten starej strom, jinak bych ho mel v pr...i!!
Konecne jsem to zlomeny nemel, ale uzil jsem si sve. Priste to polezu s necim mekcim podemnou a asi ten kruh popadnyu a nepustim:) Lezem preci pro radost, ale o chlapikach, kteri pocitaji do desiti nez cvaknou jsem uz taky skysel. Nekteri napocitali, ostatni pry treba jenom devet! Tak nevim...
koukám, že poslední dobou se nám rozmáhají docela zajímavé vynálezy....já tvrdím, že lezení je krapet nebezpečný sport a kdo se naučil na jištění po 2 metrech z umělky a nemá na skály žaludek, ať radši hraje šachy, zůstane dole a nevymejšlí bejkárny...je to zdravější :-))
Dříve se každý lezec styděl,když použil šáhlo nebo nahodil.Dnes je to normalní a dokonce se publikují takovéto idiotské návody.Kam to lezení kráčí,se ptám?Raději ani nepomyslet!!!!
Asi se mnou nebude Bida souhlasit, ale lezu na co mam a pokud nehodime , nebo pouzijeme k nahozeni nejakou zlomenou vetem tak o tom moc nemluvime .V tichosti zavideme tem co na to maj a co to umi bez tehle pomucek.Dela se to , ale neni to normalni.
Nedošáhneš na první???
3M pod Tebou Ti dělaj závratě?
Můžeš si vymknout kotník?
Bojíš se pádu na podlahu?
Prvodělatel je vůl?
NELEZ BLBE!!!!
Na překližce si zaplať adrenalinvou hodinku a utíkej domu k akčním seriálům!!!
Chtěl bych vidět všechny ty hrdiny, co sem píší, v akci. Jistě jde o neohrožené a nesmrtelné lezce opásané smyčkami nebo friendy jak mexikáni nábojovými pásy. Určitě se nikdy nebojí a neznají telegraf smrti a určitě rychle srůstají a jejich pojivové tkáně se obnovují ve větší kvalitě. Určitě jsou všichni finančně za vodou a nějaká ta 4-týdenní pracovní neschopnost je nerozhází.
Nejsem zastánce clipsticků a jim podobných zařízení. Mám rád delší odlezy a hodit tlamu je krásný zážitek, ale ne na podlahu. Jsou cesty, kde je klíčový spodek a pád mezi šutry či kořeny na záda či na hlavičku by nebyl zrovna příjemný. A teď co? Mám se tahat do skal s bouldermatkou a vykašlu se i na první 3 nýty - v podstatě se jedná o boulder, který pokračuje nějakou omáčkou. Není to ojeb, když nic necvakám? Mám riskovat, že zrakvím i obětavého chytače? Nebo si to našáhluji? Anebo půjdu jinam? Každý ať si rozhodne dle svého přesvědčení. Moje kotníky mám natolik rád, že nemám problém s návodem: 1. Najdi klacek vhodné délky.
Na druhou stranu si o šáhlování celé cesty od nýtu k nýtu také myslím něco o šachistech...
Ještě by mě zajímalo, kdo jsou ti, co sem píšou ty hrdinské výkřiky a odsouzení ? Svobodní hrdinové, kterým na nikom nezáleží, nemají k nikomu závazky a můžou si dovolit riskovat cokoli ?
Podotým, že nic takového nepoužívám, ale nevidím na tom nic špatného a nemorálního. Je to každého věc a každý si nemůže (z různých důvodů) dovolit riskovat zdraví.
A názory typu "nelez tam" jsou úplně mimo - vy znáte předem cestu, kterou lezete, a co vás tam čeká ? Jestli ano, pak jaký smysl má ji lézt ?
Lezeni je nebezpecny sport a s tim se ma pocitat. Jiste, pokud je pod skalou hromada kameni tak at si to tak lidi cvakaji. Ale urcite tady vsichni znate jake je to lozit toprope a na prvniho, je to proste neco diametralne odlisneho. Strach a adrenalin k lezeni patri a s lanem nad sebou je cesta pekne odesrana. Na prvniho se klepu u 7 ale na rybu zvladnu i 8 ale clovek si to potom tolik neuzije
čus prde, že tě ty kecy ještě naštvou.. většina přispěvatelů má jen kalhoty s modrýma kolenama protože je to in a o lezení ví pouze že se používá sedák a lano...
Zdravím do Plzně. BB
Tos mi Ivošu pěkně podrýpnul tím horolezcem. Clip Stick by nikdy žádný horolezec nemohl použít. Dávej si přeci pozor na ten termín. Prostě lezec, který potřebuje lézt bez rizika zajímavé místo, si to dá na rybu clipstikem a bezpečně jako v tělosvičně místo přeleze. To je celé. Co z toho ten chudák má? No požitek, že i chudák může cvičit v místech, na která není vyzrálý. A no tak to je asi celé. Tak Ivošu je ti to jasný?
Tady je to samej hustolezec a krutej borec. Nerikam ze nemam rad adrenalin, ale vsechno ma sve meze. Chce to premyslet hlavou. Lepsi pouzit nejaky klipstick nez byt pak 3/4 roku doma s ortezou na noze. To plati u vsech sportu. Ja mam v prd... zada a 2roky beham po doktorech protoze jsem byl strasnej frajer a nevyzkousel si vzime poradne skok a hned jsem tam poslal backflip a udelal ho rovnou dvakrat omylem... Jo tehdy jsem byl hustej frajer a dneska si rikam jestli to zato stalo... Takze s*rte na tyhle drsnaky a klidne si to pouzivejte a pak se budete smat vy jim az budete lozit a oni doma lezet. TOt vse a uzijte si vanoce ve zdravi!
Vždy jsem si myslel, že nebudu zasahovat do diskuzí zde jelikož zhusta byly o ničem.
Ovšem toto mě zvedlo.
Chlapi vezměme žebřík (nejlépe teleskopický, lehký duralový) a pojďme si HRÁT na sportovní, tradiční a já nevím jaké horolezce, lezce, onsajty a afsajty a pod.A Ti všichni kteří se snaží být SAMI K SOBĚ poctiví ať si trhnou.
Konečně způsob jak si dokázat že NA TO MÁM !!
A že je to ujetý? Nevadí. Vymyslím nový název a zavedu jako sportovní disciplínu a uspořádám závody a když to bude dobrý i příspěvek z ČHS bude.
Jinak kombinačky pěkné.
Honza
Hele,já jsem to nemyslel nijak zle,taky se občas chytnu kruhu nebo použiju vyztuženou presku(a jsem živej).Kruhy se někdy cvakaj těžko a není to tím,že by jsi neuměl lízt,nebo neměl dost odvahy,prostě třeba někdo dosáhne o dvacet čísel dál.A nebo někdo jinej,taky trochu zaprasil."Kdo nikdy nezaprasil,ať hodí karabinou" :))
Lezení je také o sebedůvěře a jisté míře rizika. Živý prase je prase, mrtvej horolezec je horolezec. Nemáme se o čem přít. Nicméně znám i dost živých horolezců a jistě by se našla i mrtvá prasata.
Všem fanatikům doporučuju pořádně, ale opravdu pořádně, si přečíst úvod článku.
Všechny přispěvatele žádám, aby nás, kdo se kromě lezení věnujeme také šachu, neuráželi. Díky.
ale nasel jsem zajimavy clanek s peknym fotem, jak take vypadaji coky po jedne vydarene delce. Tezko rict, zda by v takove pomohlo sahlo. http://www.alpinist.com/doc/ALP18/jim-bridwell-birds-eye-view/7
Když někdo nemá na to, vylézt cestu čistě, tak by si měl vybrat jinou , lehčí nebo lépe jištěnou cestu a ne degradovat vytyčenou linii touto ptákovinou!!! Obtížnost cesty zahrnuje i psychickou obtížnost. Lezení není o tom, že se člověk vytahuje jakou vylezl obtížnost
co to melete za sracky to je jasny ze kdyz lezes nejaky posrany 6c tak tohle nepotrebujes ale 8a(vapno) a vys uz nejsou uplne lehky kroky tak se nechces zkurvit uz pri prvnim pokusu... to je jasny ze az to budes chtit prelizt aby sis to mohl zapsat tak si nenacvaknes ze spodu i kdyz videl jsem i lidi co jsou schopny si tenhle prelez zapsat s cistym svedomim, jinak ti co odsuzujou preklizkare lezou vzdycky hovno, protoze bez preklizky to nejde
Naštěstí celé tohle téma je výplodem cvičenců. K lezení patří nacvičování. Při skutečném pohybu v horolezeckém terénu se na tohle trapné téma zapomene. Zdar všem cvičencům, buďte opatrní, strach mít nemusíte a to je základ dobrého cvičení.
Frouja
Už jsem to psal dřív - ty víš dopředu, jak se cesta leze (jestli ano, tak proč ji teda lezeš ?) a jak pohodově se cvakají jištění i pro menší ? Už mě unavují výkřiky typu nelez, na co nemáš ... nevím jak ty, ale já teda nikdy dopředu nevím, co mě v cestě potká, takže ani dopředu nemůžu vědět, jestli na cestu mám nebo ne. Tady nejde o číslo, ale jak je lezitelná pro trpaslíky. Ty jsi asi nikdy neměl problém, že jsi nedosáhl do chytu, ze kterýho se cvaká (protože autor cesty byl delší), a nebylo možné udělat nějaký, třebas výrazně obtížnější, mezikrok, viď ? Jak bys řešil tuto situaci, chytráku - skočil 10 m dolů do posledního jištění a slanil ???
Co to meleš? Když si našáhluju první kruh z podlahy, tak to dělám proto, že autor (kterej to lezl odspodu a vrtal třeba z prašivý smyce...) byl o půl hlavy větší než já ??? Celá tahle debata není o trpaslících fyzických, nýbrž duševních. Nezbývá mi, než se připojit k tomu blbýmu sloganu „nelez to, na co nemáš“. A to není primárně o počtu shybů, ale o tom, čím má kdo vycpanou dutinu lebeční. Připouštím, že v případě nouze si lezčík cvakne jištění půlmetrovým presem vyzdraveným drátem a že tohle udělátko s sebou pro podobný případy „záchrany holýho“ nosí. Jde o to, co se děje pak. Normální je slanit nebo to bez velký radosti a následnýho vytahování dolízt a jít na něco, k čemu jsem dorostl (a může to být třeba jenom překližka). Když přijde někdo pod skálu s tím, že se prošáhluje nahoru, je to kretén bez ohledu na obtížnost. Tohle bez výhrad platí pro cesty, co byly vyrobený zdola. Sportovky vrtaný ze slanění jsou jiná disciplína a úplně na jinou debatu je to, jestli by řada z nich nepočkala pár let na frajera, kterej by je udělal klasicky – to by ovšem některý hvězdičky musely připustit, že nejsou absolutně nejvyšším stupněm vývoje živý hmoty a že jednou přijde (nebo už tady dávno byl) někdo lepší.
Já tady melu právě o tom případu nouze, ne o rozsáhlém používání. Někdy to je uprostřed, někdy tato situace může nastat i u prvního, a třeba nejsi schopný ze země situaci posoudit.
Tak mi teda řekni, jak bys výše popsanou situaci řešil, kdyby ses do ní dostal ? A ještě líp - kdyby to bylo pod prvním jištěním ?
... a podotýkám, že jsem nikdy nic takového neměl a nepoužil a většinou vlezu do cesty, jejíž začátek je přehledný a dokážu si představit, jak polezu a co založím.
Jen už mě prostě s..e, jak každý říká "Lez, na co máš". Fakt nechápu, jak to dělají. Když třaba jdou do 5, na kterou s přehledem mají, ale zjistí, že klíčový chyt v plotně je urvaný a dál to nejde. To jako podle vás lezl, na co neměl ? A právě tento výmysl se dá na takovou situaci použít, takže bych to jen tak šmahem neodsuzoval ...
Nouze je nouze, kdybych se měl dobít, tak na čistotu lezení dlabu. Jenže o tom začínám přemýšlet až když se do krizový situace dostanu a ne předtím na zemi, doma u svěráku nebo v prodejně patentních šáhel. A potom nejsem naštvanej na toho, kdo cestu dělal, anóbrž na sebe. K prvnímu jištění většinou dohlídnu ze země a jsem schopen skálu přečíst a odhadnout půjde-li to. Když se bojím, jdu jinam – cest je tolik, že to nepřelezu za deset životů. No a když to odhadnu blbě, riskuju. Někdy to vyjde (ta radost!), někdy ne... Ono vážně lezení není bezpečnej sport a kdo není ochoten to akceptovat, ať jde hrát gorodky. Krátce a jednoduše, dělat z ojebávání normu a lezeckej styl je zhovadilost.
Kolego "JH", lépe bych to nevystihl - děkuji!
A všem šáhlařům a rybářům přeji dobrý lov, nechť vás každý ulovený kruh či nýt naplňuje pocity nekonečného štěstí!
Nazdar! V. Š.
Je také třeba textu porozumět. Takže pro fanatiky: Autor zjevně dost přísně rozlišuje mezi oblastmi sportovními a tradičními. viz i citace z článku: “Hele tohle je sportovní lezení, když chceš ukázat jak jsi odvážný lez něco tradicionálního na vlastním jištění *. Sportovní lezení není primárně o tom jak odvážný jsi, ale o tom, jak těžkou cestu dokážeš přelézt, proto tam ty nejty přece jsou.”
Je řeč o nahození pouze 1. nýtu ve sportovních cestách. Navíc "dobývání" dalších nýtů ve sportovní cestě na hranici možností lezce vyfešákovaného tímto zařízením si nedovedu dost dobře představit. Žádný návod na prasení klasických cest jsem tam nepostřehl.
Ještě k těm horo- a dalším lezcům: Myslím, že horolezec si míru rizika, které rád podstupuje, sám zbytečně nezvyšuje, protože v horách ho má až až. Tradice je pěkná věc, ale takové ty fanatické projevy, jako jak se má stylově cvakat kruh, kruhy osazené pro trápení trpaslíků, možná i škodolibá radost ze "zářezů na pažbě" (tedy křížků v cestě) a pod., to mě připadá, nezlobte se na mě, jako když si někdo, koho nevzali do války, doma trochu hloupě hraje na vojáčky.
P.S.: Šáhlo bych mnohdy potřeboval, ale nikdy si ho nepořídím.
Já si myslím, že každej by měl lézt jen to na co má. A to myslím jak technicky a silově, ale i morálově. Je dobrý se někdy hecnout, ale asi každej pozná na co si troufnout. Já když přijdu pod skálu a vidim cestu, která by se mi líbila ale nemůžu ji vylézt, tak z ní radši ustoupim a jdu lézt něco jiného. Myslím že na výběr je toho u nás dost. A pak až přijedu domů, tak udělám vše pro to, abych se zlepšil a příště tu cestu vylezl. Mám tak motivaci. Kdybych měl nějakou cestu vylezenou takhle, neměl bych z toho takouvou radost.
Nikomu to nevyvracim, ale beru to asi jako že na písku by se nemělo používat Mágo, ale měla by se víc udržovat tradice. Za chvíli to dojde tak daleko že na písku budou borháky po metru a nikdo si na tradiční lezení ani nevzpomene, a pak se nám s těma ochranářema bude ještě hůř zápolit.
Nezbývá, než-li celou debatu shrnout a ukončit. Jak jinak než-li moudrem. Vše, co jest napsáno výše, ukazuje na realitu, která vybujela na stromě života. Vybujela proto až dnes, jelikož dříve to nešlo, poněvadž něměli hoši a děvy na to žaludek. Zvolili raději chrabrou smrt, než-li zbabělé a neetické a tím něpřípustné chování ve své komunitě lezců. Tato komunita se dnes změnila. A sice jak? No nevadí jí nic. Oblaka mága, hory železa a drátěných monster je OK. Ohromné množství lezců nové doby jsou lidé zcela jiní než-li byli naši chrabří předchůdci. Hojná dnes skupina lidí, "cvičenců", jak výše trefně kdosi uvedl, potřebuje k blahu pouze fyzickou stránku a ta nemá hranice. Psychická stránka pro ně není výzva. Obavy a strach a odhad vlastních schopností nepatří k lezení. Jakýmikoliv prostředky je třeba zajistit, aby psychická stránka odpadla. Vůbec, ale vůbec se nemusí bát nalézt do nelezitelného místa. Nemusí zvažovat vlastní hranice lezení. No a jsme u toho závěru. U toho moudra. Máme tu objektivně nový směr lezení po skalách. Je to přátelé lezení beze strachu z pádu, čili jedná se o....v USA tomu říkají (od roku 1993) ...without blue fear...tedy WBF. Vtip je v tom, že obtížnost výstupu se neklasifikuje podle standardních stupnic obtížnosti (ta se uvádí podobně jako když jumarujete např 8c pouze v dodatku) aby se vědělo, kde jste byli. V žádném případě se to vzájemně nesrovnává. WBF 0 je právě jumarování, WBW 1 je lezení TOP ROP a nebo samojištění svírkou. Nahazování lana a použití pomůcek k prodloužení ruky je WBF 2. WBF 3 je lezení po úplném nacvičení WBF 0 až 2 a tím eliminaci strachu. Ale to každý zná. Nic Nového pod sluncem. Závěr moudra je tedy ten, že jsme nic nového nevymysleli. Hurá do skal zadrátovaný starýma ramínkama dbljůbíefáci na drátech zdar.
moula
Ahoj lidi, každý by opravdu měl lézt jen na co má. Kdo jezdí na písek, tak ale jistě zažil na důvěrně známé cestě ulomenej klíčovej chyt nebo hodiny. Když je to pro mě hraničně těžká cesta, tak jsem najednou těžší o kýbl starostí a příjemný endorfinový opojení se mění v boj o návrat domů vcelku. Žádný šahadla jsem nikdy nepoužil a snažim se pokud nejsem úplně v krizi se nechytat kruhů, neklekat při dolezu na top, nešlapat na kruh apod. Občas ale o život jde a po deseti letech, co zasahuju na písku v Tisé vím jedno. Nejčastěji se padá při cvakání prvního kruhu a to pěkně do šutrů na zem. Další úrazy vycházej z faktu, že druhej kruh je dál, než je od prvního na zem a "jistič" nestihne odsprintovat dost daleko. V kombinaci - žádnej prsák žádná helma - jsou z toho těžký marodi i když si jen škrtnou. Pro ty co ctí heslo zemřít mladý: 3 metry stačí na kriplkáru a to přinese dost času na přemýšlení o hranici zdravýho strachu a hrůzy, o kompromisu mezi čistym stylem a zdravím.. Jestli někdo chce cvakat první jištění od země, protože se bojí podlahy, tak ať si cvaká. Nikdo ho nenutí takovou věc dělat,dělá to z vlastní vůle a užije si to stejně jako pravověrní bez šahátek. To bychom se mohli pozastavit i nad tím, že si někdo čistí chyty za pomocí kartáčku na teleskopické holi ( a dělají to ty nejlepší sportovní profíci ) To taky není zrovna tradiční, nebo jo?! A proč to dělají? No přece, aby nespadli! Jestli si pak takovou zacvaknutou cestu zapíšu do deníčku, tak ošidim leda kluky v hospodě, sebe přece ne. A tak zkritizujte bordel kolem skal. Skály, který i na lehkejch cestach zářej mágem jako útesy guanem. Blbce, který v písku hexujou, friendujou a skobujou. Chcete být tradiční? Tak si vylezte 100 let starou cestu s tehdejším vybavením. Na kole taky přibývá pastorků, abychom dojeli dál a výš.A stejně si hrábnete na dno. Za trpaslíky musím říct, že i na překližce lezu obtížněji cesty, než dlouháni, zvlášť, když dělal cesty kluk skorem dvoumetrovej. Jednoduše každou chvíli chybí 10 rozhodujících cm a někdy třeba ke cvaknutí. V Ostrově mám pár nástupů, kam i vyšší doskakují. Pak asi vlastnit tohle udělátko, sáhnu po něm. Neužít si jinak krásnou cestu, kvůli tomu, že si zlomim nohu na nástupu?! Nebo si ji nedát vůbec, abych zůstal stylovej. Pak jsem rád, že ve skalách potkávám lezce, co milujou přírodu, hory, sport a jezděj si to užít. Méně už těch, co honěj čísla a zkratky, nosí expéra na! poloprázdnym báglu a když přijedou do kempu na kole daj před slezenim pár triků pod terasou plnou lidí. Horám zdar a rozumným lidem zvlášť. Honza
Z jednoho doskoku jsem si dokurvil koleno a byl v pracovní neschopnosti 1 měsíc ,čekámě mě plastika vazu a po té budu v pracovní neschopnosti 2-3 měsíce, chodit o berlých a rok sportovat s hortezou v současné době mě při špatném došlápnutí vyskočilo koleno a čekal jsem ve fakultce 6 hod, něž mi odsáli krev . Takže, až já si pujdu zalozit a polezu cestu , kde je jištění příliš vysoko a doskok špatný s čistým svědomím si klidně cvaknou jištění tímhle způsobem a je mi u pr.... zda budu u někoho IN či ne. Pro mě je prvořadé se vrátit zdravý domů.
no myslim si at si každej leze jak chce a na co má...Clip stick jsem jeste nepoužil , pokud jsem na tu cestu neměl tak sem ji nelezl a pokusil se o to dýl...neodsuzuju clip stick pokud to někomu vyhovuje at ho použivá,,,ale moc bych si na něj nezvykal,aby se pak nestal samozřejmosti na každé cestě čus
Hodně se tu debatuje o etice lezení. Je tolik špatné použít něco co mi pomůže lézt bezpečněji? Lézt jsem začal asi před 2 rokama, zatím se učím a moc mě to baví. Ale když lezu cestu jako první, tak se to mísí s nepříjemnými pocity, strach, nejistota... hodně mě to omezuje a lezení si potom neužiju. Mám se teda na to všechno vykašlat (jak tu mnozí radí) a přestat lézt i přestože mě to jinak maximálně naplňuje? To byste mi vzali fakt hodně. Jedině když jsem pořádně jištěnej, tak se přestanu bát a začnu lézt. Netvrdím že jsem tak dobrej jako odpůrci "zlepšovadel" takže využiju dostupných prostředků. Proč ne?
Protože tvým, jištěním musí být tvoje umění lézt a ne používání takovýchhle berliček. Příště si tam někdo přistaví žebřík, protože by si namáhal prsty a z celého horolezectví se tím stává sračka.
Ale dyť já to přece pak vylezu, akorat s tim rozdilem, že nebudu vyklepanej strachem. Když jsem se učil jezdit na kole, tak mi taťka přimontoval pomocný kolečka. Díky tomu jsem se to naučil bez úrazu. Taky nikdo neřekl: "když na to nemáš, zůstaň celej život na písku". Teď je to stejný. S pořádným jištěním vylezu 7, jsem unavenej a mám pocit dobrýho výkonu. Nechci se jen omezovat na 4 a 5, na kterých mám jistotu. Nějak se to naučit musím
A opet nekonecna diskuze. Ostatne stejne jako s magem. Pouzivej si, co chces, pokud... (to neodporuje pravidlum nebo mistnim zvykum, neposkozuje skalu nebo na ni nezanecha stopy, pokud ti to pomuze, pokud se ti s tim leze lip, ...) Taky vylezu tezsi cestu, kdyz je vyborhakovana a ja mam lezecky, mago a lano, nez kdyz lezu solo naboso v lese na nejakej sutr, ale to dobrodruzstvi a ta radost, kdyz se ti z toho sutru podari i slizt... Kvuli unave a vykonu muzu delat (a zkousel jsem) jine sporty.
A k tem koleckum, klidne si je tam primontuj, ale az se s nima naucis jezdit okolo baraku, tak je oddelej a vyjed na silnici. :))
Hodně se tu debatuje o etice lezení. Je tolik špatné použít něco co mi pomůže lézt bezpečněji? Lézt jsem začal asi před 2 rokama, zatím se učím a moc mě to baví. Ale když lezu cestu jako první, tak se to mísí s nepříjemnými pocity, strach, nejistota... hodně mě to omezuje a lezení si potom neužiju. Mám se teda na to všechno vykašlat (jak tu mnozí radí) a přestat lézt i přestože mě to jinak maximálně naplňuje? To byste mi vzali fakt hodně. Jedině když jsem pořádně jištěnej, tak se přestanu bát a začnu lézt. Netvrdím že jsem tak dobrej jako odpůrci "zlepšovadel" takže využiju dostupných prostředků. Proč ne?
Myslim si to samé,strach? jo tak to je určitě dobrá věc,bez něj se lízt nedá!etika jo urcitě je na místě se nato ptát ale ani já nemyslím že je to největší problém.
Dobry vynalez ale chyba mi tam ta krasa lezenia. vyliezt po prve istenie je niekedy adrenalin ale v tom spociva volnost ktorou su lezci obdarovani. Radsej si tych par metrov vyjdem hore aby som ten expres cvakol sam a ocenil sa za uspech.