Neobvykle vysoký počet smrtelných úrazů českých občanů
Podle sledování úrazovosti Bezpečnostní komisívČeského horolezeckého svazu dochází dlouhodobě k nejvyššímu počtu
nejzávažnějších, tedy smrtelných, úrazů ve slovenských horách.
Dokonce zde počet těchto případů převyšuje počet všech smrtelných
úrazů Čechů např. ve všech alpských zemích dohromady.
Pochopitelně se největší počet těchto případů odehraje v nejvyšších a zároveň
rovněž nepochybně nejrizikovějších slovenských terénech, tedy
Vysokých a Západních Tatrách. Vysvětlení je několik, avšak velkou
roli zde ovšem hraje podceňování těchto hor a nízká znalost možných
rizik. Podcenění hor, jako hlavní faktor vedoucí k úrazu,
sehrálo odhadem hlavní roli v polovině případů v Tatrách
Vysokých, zároveň se však stává zcela dominujícím faktorem v případě
Tater Západních.
Smutná bilance
Od roku 1993 Češi v počtu mrtvých v Západních Tatrách výrazně převyšují ostatní národy.
Srovnání: rozložení obětí
Západních Tater podle stát. příslušnosti od r. 1993
Tak markantní rozdíl už ani nemůže být omluven tím, že by Češi do Západních Tater jezdili více než
příslušníci ostatních národů. Dvakrát více Čechů, než ostatních tam
není. Mrtvých ale ano. Proč?
Populární hory
Roháče – to slovo navozuje u
mnohého horského turisty krásné vzpomínky, představu útulných a
přehledných hor, a především dlouhé horské hřebenovky, kdy si můžeme
svou radost z pohybu v horách vychutnat po několik dnů
etapového přechodu.
Roháče jsou mezi Čechy oblíbené. Češi
mají rádi způsob cestování, kdy sbalí cestovatelskou výbavu do
batohů, a vyrazí vpřed, a kam dojdou do setmění, tam rozloží tábor,
aby ráno odtud pokračovali dál ve své cestě přes hory a doly.
Žije-li člověk v Čechách, a
chce-li tímto způsobem přejít výrazný horský hřeben, má jedno vhodné
pohoří relativně blízko svého domova. Pohoří krajinově výrazné na to,
aby bylo žádaným cílem, a přitom méně obtížné, aby se ještě nemusela
nasadit horolezecká výzbroj, která je těžká jak svou váhou, tak
nutností ji ovládat. Zkrátka pohoří důstojné, nikoli však nedostupné.
A právě tím pohořím jsou Roháče.
Klamou - malé, ale pro pěší turisty nejobtížnější
Často se Roháče popisují jako
„zmenšenina Vysokých Tater“. Vzniká tak představa malých
útulných hor, kde jsou nejen menší štíty, ale „logicky“ i
menší obtíže, a z nich plynoucí menší nebezpečí. Nemůže být
většího omylu.
Běžným názorem je, že obtížnější pro
pohyb a nebezpečnější jsou na Slovensku Vysoké Tatry, které jsou
pomyslným pohořím číslo jedna. Vysoké Tatry jsou na pohled skalnaté,
tvořené ostrými, nedostupnými štíty. Ale pohlédneme-li na slovenské
Vysoké Tatry očima pěšího turisty, který se pohybuje po značené
turistické trase, nejsou Vysoké Tatry tak obtížné pro postup, jak se
může na první pohled zdát. Obtížné jsou určitě pasáže na Priečné
sedlo po žluté turistické značce, a obtíže jsou též na modré
turistické značce přes sedlo Prielom, a na červené turistické značce
při výstupu na Rysy. Další značené trasy, jako například žlutá na
Jahňací štít či na Východní Vysokou přes Polský hřeben, nedosahují
obtížností některých pasáží Roháčů ani z poloviny.
V Roháčích narazí turista uvyklý
pohybu po značených turistických horských chodnících na obtížný terén
v rozsahu, který na Slovensku sotva jinde pozná. Červeně značená
turistická trasa po hlavním hřebeni Roháčů je trén obtížnější, než
cokoliv ve Vysokých Tatrách (držíme-li se značených stezek).
Proto ten, kdo vyráží do Roháčů na
hlavní hřeben s představou, že si to tady „cvičně“
na lehčím vyzkouší, jen tak trochu okusí, menší túru vykoná, možná
ani neví, že se právě vydal na nejobtížnější značenou turistickou
túru na Slovensku.
Dalším podstatným rozdílem oproti
Vysokým Tatrám je menší hustota horských chat. Zatím co ve Vysokých
Tatrách, pokud už s problémy překonáme obtížný přechod přes
horské sedlo, můžeme se s určitou nadějí upnout ke snaze aspoň
se dotrmácet na horskou chatu, která je v každé z jižních
hlavních dolin Vysokých Tater, a tam si odpočnout. Anebo se ukrýt
před špatným počasím.
V Roháčích je opět vše horší.
Po překonání obtížné pasáže hlavního roháčského hřebene se může
turista ocitnout v místě, kdy cesta dál vyžaduje opět namáhavé
stoupání vzhůru, překonávat další a další obtížné pasáže, které
člověka oddělují od možnosti sestoupit do doliny. Ovšem většinou do
pusté doliny, kde není žádná chata. Dodejme, že v zimě do
doliny, jejíž svahy jsou silně lavinovým terénem. Roháče jsou
pohořím, kde se zvláště v zimě velmi snadno dostanete do
situace, že „vám to přestane vycházet“. Smůla a smrt tu
mají někdy společnou cestu.
Nejexponovanější úseky
Následující seznam uvádí
nejexponovanější úseky, které se v Roháčích nacházejí. Na těchto
úsecích jsou instalovány řetězy pro usnadnění pohybu v terénu.
Vesměs jsou to místa v hlavním hřebeni. Obtížnost terénu se
v těchto exponovaných místech pohybuje zhruba v rozmezí I.
– II. stupně UIAA. V obtížnosti II. stupně je již nutné
k postupu používat obě ruce, čili vykonávat lezení. Pro
zkušeného horolezce nebo vysokohorského turistu nic neobvyklého. Ale
pro běžného turistu uvyklého na pěší chodecké stezky může takový
terén být už zdrojem značných potíží.
Seznam nejexponovanějších úseků:
Skriniarky –
úsek mezi Salatínen a Spálenou, několik vrcholových kup v hřebeni,
červená tur.zn.
Baníkov– velmi exponovaný
východní hřeben, červená tur.zn.
Tri kopy –
několik skalních výšvihů, obtížné a exponované, červená tur.zn.
Plačlivé –
obtížné pasáže ve vrcholové části a na východním hřebeni, červená
tur.zn.
Ostrý Roháč
– vrcholová část, obtížné a exponované, nejobtížnější
v Roháčích, červená tur.zn.
Přišel
zvrat počasí a turisté byli v úseku hlavního hřebene, odkud
nevede dolů žádná pěší stezka. Cesta pryč vede buď přes Baníkov, nebo
přes Tri kopy směrem do Smutného sedla. Zvolil se útěk přes Tri kopy
po červené turistické značce. V září na konci léta.
Záludnosti léta
V první řadě by se měli chybného
vnímání Západních Tater a především Roháčů vyvarovat starší lidé,
lidé se srdeční slabostí a vůbec lidé s nízkou kondicí. Základem
bezpečnosti je pro ně pochopit, že tady to jednodušší nebude.
Pozornost tomuto faktu by neměli
věnovat nejen přímí účastníci výletu do Západních Tater, ale i jejich
příbuzní. Proto jede-li vám blízký člověk do Západních Tater, a vy
máte obavy, zda je na to fyzicky připraven, nenechte se ukolébat
řečmi, že Roháče jsou „jen takové malé hory“. Jak jsme
poukázali v odstavcích výše – v mnoha ohledech jsou
Roháče pro pěšího turistu horší než Vysoké Tatry.
Zvláštní kapitolou
letního nebezpečí Západních Tater je snaha zde provozovat
horolezectví. Nikdo o takové snaze nikdy moc neslyšel, a je to tak
dobře! Kdo by taky dobrovolně chtěl něco hnusného, že? Pokud neznáte
starou moudrost, tak vězte: V Roháčích se v létě neleze,
protože je to tam lámavé jak prase.
Lámavá skála, či spíše kameny usazené
ve štěrkovité půdě, jsou však velkým nebezpečenstvím i pro pěší
turisty. Několik smrtelných úrazů se stalo právě v důsledku
vylomení kamene. Zvláště pozor na momenty, kdy sejdeme z vychozené
pěšiny, kde je jinak terén takzvaně „ochozený“, tj.
zbavený těch nejvolnějších kamenů. Jakmile ale sejdeme mimo stezku,
můžeme s jistotou očekávat, že po pár desítkách metrů postupu se
ocitneme v nějaké hrůzné „šotolině“. Při deštivém
počasí je pak lámavost ještě horší, protože vodou rozbředlá hlína
ještě více ztratí na soudržnosti.
Mějte se též na pozoru před ostatními
lidmi. Nepříjemné jsou zácpy lidí na úsecích zajištěných řetězy. Lidé
za řetězy tahají, škubou s nimi, a v takové situaci je
řetěz zamotaný pod nohama tím nejhorším, co nás v náročném
terénu může potkat. Řetěz je tu jako pomůcka, která má postup
usnadnit. Špatným zacházením se však z něj může stát zbraň
ohrožující ostatní lidi. Zásadně by se nemělo vstupovat na řetěz, po
kterém leze někdo jiný.
Do
místa ohroženého jiným člověkem se nemá vstupovat. Vrcholové partie
Ostrého Roháče, červená turistická značka.
Závažným faktorem zvyšujícím
rizikovost pohybu v Západních Tatrách je počasí. Pokud se o
Vysokých Tatrách praví, že jejich „náhlé zvraty počasí“
mají na svědomí značnou část jejich obětí, platí to o Západních
Tatrách úplně stejně, snad jen s tím rozdílem, že zde je obvykle
dál do útulné horské chaty, ze které lze psí počasí sledovat nejenom
s větším nadhledem, ale hlavně z bezpečí.
S počasím úzce souvisí i nebezpečí pramenící z bouřek, včetně těch velmi neočekávaných (bouřky z vedra). Je známo, že obecně bývá bouřek v horách několikanásobně víc než v nížinách, a zasažení bleskem může vést bezprostředně k smrti postiženého. Toto nebezpečí je vhodné nepodceňovat zejména v nejvyšších partiích hor, ale také je např. užitečné si uvědomit, že řetězy, usnadňující na hřebenovce Západních Tater postup, se mohou stát nepřívětivým hromosvodem (více o nebezpečí blesků v horách v např. v knize P. Schuberta Bezpečnost a riziko.... díl 1.).
Nejvyšší
vrcholy Západních Tater mají přes 2000 m n.m., a tak i v létě
není neobvyklé, že se objeví sněhové přeháňky. Vždy je nutné mít ve
výbavě teplé a větru odolné oblečení, a pro nouzové situace
bivakovací vak, a v lékárničce aluminiovou izofólii. Zvrat
počasí v Roháčích, vrchol Barance na konci léta.
Záludnosti zimy
Největším nebezpečím
zimních Západních Tater jsou laviny. Je to tak specifická záležitost,
že si ji necháme na závěr, a nejprve se věnujme obvyklým zimním
nástrahám.
Pro začátek je dobré si uvědomit, že
Roháče nejsou v hlavním hřebeni ty roztomilé kulaté kopečky,
které vidíte z autobusového nádraží v Liptovském Mikuláši.
Roháče
od jihu. Na první pohled neškodné, kulaté kopečky, kde přeci nejde
spadnout… Pohled do Jalovecké doliny.
Roháče
od severu. Skalnaté hřebeny a strmé srázy. Ostrý Roháč a Plačlivé,
po jejich hřebenu vede červená turistická značka.
Tam nahoře v hloubi pohoří jsou
štíty, skalnaté úbočí a strmé kary, kam je možno se zřítit. Je
bláhový, neznalý a možná že obyčejně hloupý ten, kdo v Roháčích
čeká romantické brodění se v závějích se sněžnicemi na nohou.
Jestli jdete v zimě na hlavní hřeben, čekejte normální poctivý
alpinismus. Na pomoc řetězů v terénu zapomeňte, ty jsou v drtivé
většině v zimě pod sněhem či ledem.
V jednom z předchozích
odstavců jsou uvedeny nejobtížnější úseky hlavního hřebene Roháčů.
V zimě jsou tato místa regulérním alpinistickým terénem, kde
není výjimečné, že si situace žádá jištění. Pořádná výzbroj do
zimních hor je zde naprostou nutností. Takovou zimní výzbrojí pro
jednu osobu se míní: cepín, mačky, kombinovaný úvaz, lano, 3 kusy
pomocných popruhových nebo lanových smyček, pár karabin a jistící
pomůcka. Při zimním přechodu hlavního hřebene by samozřejmostí měla
být i horolezecká přilba. V lehčích pasážích se část výzbroje
ukrývá do batohu, ale jakmile se postup stává obtížnějším, nasazuje
se výzbroj do akce. Jak pravil generál Montgomery v předvečer
bitvy u El-Alamejnu – „Být připraven, toť vše“. Ta
slova platí nejen v poušti, ale i na skále, sněhu a ledu.
Nepevný
sníh nebo naopak ledem pokrytá skála postup výrazně ztíží. Pak je
nutná pořádná alpinistická výzbroj a jištění. Vrchol Ostrého Roháče
v zimě.
Nyní by mohl vzniknout dojem, že
největším nebezpečím zimních Západních Tater je riziko pádu do
hlubiny. Neztrácejme však ze zřetele celkový charakter pohoří. Kvůli
varování, abychom omylem Západní Tatry nepovažovali jen za „kulaté
kopečky“, nesmíme zapomenout, že kulaté kopečky jsou zde také.
Je to důležité! Právě tyto neskalnaté, holé, travnaté, ale strmé
kopce, jsou lokality s největším lavinovým nebezpečím.
Laviny
Samostatnou a velice smutnou
kapitolou jsou v Západních Tatrách laviny. Ostatně z výše
uvedených 25ti českých obětí, jich 15 zahynulo právě v lavině.
Toto pohoří je právem považováno za jedno
z nejlavinéznějších ve střední Evropě. Například jen
v populární, a často navštěvované Žiarské dolině spadne během
roku zhruba 20 – 30 lavin.
Určujícím pro vznik laviny je strmost svahů a
jejich povrch. V horách se strmějšími a skalnatými srázy, jako
jsou například Vysoké Tatry, je nebezpečí lavin někdy menší, protože
nezůstává tak vysoká sněhová vrstva a konkrétním nebezpečným místům
se lze snáze vyhnout při plánování túry. Rovněž nižší lesnaté hory
jsou obecně méně lavinéznější, ať už díky zalesněnému povrchu, anebo
prostě proto, že jsou méně strmé.
Travnaté svahy Západních Tater však velmi často
mají sklon v tom nejhorším možném rozsahu, tedy více než 30°,
a méně než 50°, hřebeny jsou poměrně vysoko nad pásmem lesa i
kosodřeviny. Umístění pohoří vystavuje často Západní Tatry silným
větrům, a jak známo, vítr je jeden z hlavních činitelů
podporující vznik nebezpečné lavinové situace v horách.
Travnatý
podklad má jen malou spojitost se sněhovou vrstvou a minimálně se tak
podílí na stabilizaci sněhové vrstvy. V Západních Tatrách nejsou
vzácností mohutné základové laviny, při kterých dochází k sesuvům
mocných vrstev sněhu. Sesutý sníh není sypkou hmotou. Naopak je to
tvrdá, zhutnělá vrstva sněhu, obsahující kusy či hroudy rozlámané
sněhové desky. Sondování a kopaní v takové hmotě je namáhavé, a
vyžaduje perfektní vybavení. Zvláště lopatky pro vyhrabání zasypaných
osob musí být pevné, aby vydržely náročné nasazení v akci.
Ani
na frekventované cestě nejste v bezpečí! Rozsáhlé laviniště na
značené turistické cestě v Žiarské dolině, kudy přes den
prochází velké množství lidí. Dokud se nalézáme v blízkosti
lavinových svahů, a je jedno jestli jsme nad nimi nebo pod nimi, měli
bychom mít u sebe zapnuté lavinové vyhledávače. – „Vycházím
z horské chaty = zapínám lavinový vyhledávač!“
Pro cestu do zimních Roháčů je
potřebné si pořídit zimní mapu, na které jsou vyznačeny nejčastější
lavinové dráhy, ale i v samotném terénu si toto nebezpečí stále
uvědomovat. Vždy je třeba hodnotit riziko vzniku laviny v konkrétním
místě pohybu.
Skupina podnikající zimní výlet do Západních Tater
by nikdy neměla podcenit právě toto nebezpečí, vždy by si měla
zajistit aktuální informace o stupni lavinového nebezpečí, a vždy by
u sebe měli všichni její členové měli mít zapnuté lavinové
vyhledávače, sondy a lopaty. Při pěším přechodu je
možné toto riziko minimalizovat důsledným vyhýbáním se lavinovým
dráhám a svahům. Postup se soustředí na hřebenové partie, vstup a
odchod z pohoří je dobré provést po hřebeni rázsoch vybíhajících
z hlavního hřebene. Tradičním trasou pro vstup na hlavní hřeben
je z obce Jalovec přes Červenec (modrá turistická značka) a Sivý
vrch do sedla Pálenica, případně tamtéž z obce Zuberec po žluté
turistické značce přes Kozinec. Další častou a relativně bezpečnou
trasou je od Žiarské chaty po zelené turistické značce do Žiarského
sedla a dál na hlavní hřeben. Existují i další, méně známé nástupy,
které jsou relativně bezpečné. Využívané bývají zejména místními,
často vedou z pásma lesa rovnou po bočních hřebenech a mimo
značené cesty. Bývají však orientačně náročnější.
I na hřebeni je nutné se zvýšenou opatrností
překonávat místa s vyšší sněhovou pokrývkou. Lavina může člověka
nejenom zavalit, ale může mu třeba jen podrazit nohy a strhnout ho
dolů ze samotného hřebene; výsledek je však stejný. Po „uříznutí“
či utrhnutí „lavinky“ bývá obvykle oběť nalezena bez
známek života hluboko v laviništi.
Tato
desková lavina se utrhla pod tíhou jednoho člověka při vyhlášeném 1.
stupni lavinového nebezpečí (tj. při nejnižším). Severní úbočí
Ostrého Roháče, trvale ve stínu, a přemrzlý nestabilizovaný sníh.
Laviny si nečtou výstrahy horské služby, a nepadají podle toho, jaký
je vyhlášený lavinový stupeň. Je třeba s nimi počítat vždy během
zimy. Vždy je vhodná předběžná opatrnost a ostražitost.
Samostatnou kapitolou
ohledně lavin jsou skialpinisté, pro které jsou Západní Tatry rovněž
lákavým terénem. Je na místě upozornit na fakt, že skialpinismus ze
své podstaty vede aktéry tohoto sportu přímo a cíleně na sněhové
svahy. Sníh je hlavním terénem skialpinisty – lyžaře. Naproti
tomu pěší turista či zimní horolezec se kromě sněhu pohybuje také rád
po skále, kdy ve většině případů na chvíli z lavinového
nebezpečí uniká. Skialpnista nikoli, ten v drtivé převaze času
zůstává na sněhu. Tím jsou skialpinisté tou nejohroženější skupinou,
které hrozí nebezpečí lavin. Aby však neměli skialpinisté pocit, že
jsou na tom jen špatně, budiž zmíněn fakt, že díky rychlému pohybu na
lyžích mají možnost výrazně zkrátit dobu pobytu v ohroženém
území. Je to jedna z mála výhod pro skialpinisty, a ti by ji
měli správným naplánováním a načasováním své túry využívat, a
nejohroženějším místům se vyhnout zejména v odpoledních
hodinách.
Následující tabulka přináší přehled
lavin, které zasáhly člověka v terénu na území Západních Tater.
Tabulku sestavila Horská záchranná služba Západní Tatry. Stojí za to
si ji podrobně přečíst, především lokality (svahy), kde se tyto
případy odehrály. Jen přečtením této obyčejné tabulky se lze
dozvědět, v jakých místech padají laviny často.
Neobvykle vysoký počet
mrtvých českých občanů v Západních Tatrách je alarmující. Ať už
jsou konkrétní příčiny nehod jakékoliv, v drtivé většině jde
souběžně s těmito bezprostředními příčinami ruku v ruce
podcenění těchto hor. Vzít nebezpečí hor vážně na vědomí je
základem jakékoliv snahy o bezpečnost. Obecný respekt, anebo prostě
lidsky řečeno strach, je mnohdy právě tím, co nám dává sílu věnovat
pozornost titěrným detailům. Hranice mezi životem a smrtí je někdy
tak tenká, že stačilo by splnit právě ten nepatrný detail, a mohlo
být všechno jinak.
Závěrem bychom rádi ve stručném shrnutí zopakovali
základní obecné doporučení pro pobyt nejen v Západních Tatrách,
ale nakonec v každých horách.
Túra vyžaduje:
Dobrou kondici a zdravotní stav
Správné a adekvátní vybavení
Promyšlený plán, bezpečnou
taktiku a náhradní (ústupové) varianty programu
Mít promyšlené místa přenocování
včetně jejich bezpečného dosažení včas
V období zimy se podrobně
seznámit s lavinovou situací a přizpůsobit tomu svůj program
Mít mobilní telefon s dostatečně
nabitou baterií pro případ volání pomoci v nouzi
V případě hlavního hřebene
Roháčů zvládat postup ve skalním terénu I. – II. stupně UIAA
… a především –
nepodceňovat nebezpečí hor!
Pro slovenské hory vydala BK ČHS Informaci pro zajištění bezpečnosti:
HZS
Stredisko lavínovej prevencie Jasná, 032 51 Demänovská
Dolina tel.: 044/5591695, fax: 044/5591637 e-mail: slp@hzs.sk
Další informace o počasí
a sněhových podmínkách lze rovněž získat na webových stránkách Horské
záchranné služby – http://hzs.sk/
nebo na http://laviny.sk/
Tísňové volání:
Všeobecné tísňové
volání: 112
Tísňová linka HZS: 18
300
HZS – Západné
Tatry (jih): 903 624 061
HZS – Západné
Tatry (sever): 903 624 066
Ochrana přírody:
Západní Tatry jsou součástí
Tatranského národního parku (TANAP). Pokud si nejste jistí, zda vaše
akce odpovídá obecně platným předpisům pro pohyb v národním
parku, máte možnost si prostudovat Návštěvní řád. Pokud vám přijde
nepřehledný, nebo něčemu nerozumíte, je možné přímo zatelefonovat si
nebo napsat email na Správu TANAPu.
Smrtelné úrazy českých občanů
v horách a při horolezectví (souhrn pětiletého sledování
úrazovosti, a souhrn smrtelných úrazů v r. 2005); Zpráva BK ČHS:
Dobrá práce. Postrádám jen zmínku o bouřkách a blescích, na celé červené hřebenovce je dost obtížné se někam schovat. Na jaře a v létě jsou bouřky v Roháčích dost běžné okolo oběda, kdy je člověk uprostřed holého hřebene a nejlépe u řetězů. Dvakrát jsem zdrhal z hřebene ihned po tom, co jsem si nad L. Marou všiml "divných" mraků a do hodiny to práskalo všude kolem. Návštěva symbolického hřbitova je inspirativní a úder blesku je jedna z příčin postavení některých pomníčků.
Bouřky, resp. zasažení bleskem je opravdu jedna z možných příčin úmrtí v horách. Z posledního desetiletí si však vybavím jen tři případy Čechů, kteří na následky zasažení bleskem v horách zahynuli. Jednalo se o případy v Alpách.
Konkrétně v Západních Tatrách byl poslední smrtelný úraz s touto příčinou, který se mi podařilo dohledat v r. 1981. Před tím v r. 1976 (a nejednalo se o Čechy). A v roce 2001 zde došlo k zasažení bleskem celé skupiny (Čechů), v tomto případu však nedošlo k úmrtí.
Podotýkám, že mnohem častější příčinou je celkové vyčerpání nebo infarkt. I proto jsme těmto případům v textu věnovali jistou pozornost.
Jinak je v principu pravdou, že na blasky jsme si prostě nevzpoměli, a v článku by toto nebezpečí mělo být uvedeno. Tedy díky, v nějaké aktualizaci určitě doplním.
A ještě takové jakoby malé P.S.: V předloženém článku bylo naším cílem vypíchnout největší průšvihy, které mohou Čechy v Západních Tatrách potkat. Nejvíc českých občanů tady zůstane pod lavinou (i kdybychom nezapočítávali onu hromadnou nehodu z konce loňského roku), na druhém místě jsou souhrnně případy "náhlé smrti" tedy srdeční selhání, infarkt... na místě třetím pády.
Ostatně strukturu smrtelných úrazů a strukturu jejich obětí popisuje jeden ze zmiňovaných osdkazů.
V Západních Tatrách, jako ostatně v každých jiných horách, na turistu číhají nejrůznější nástrahy. Může tábořit v lese a být napaden medvěděm, v zimě může utrhnout převěj, může být uštknut zmijí, omylem střelen myslivci, zavalen balvany, utopit se po pádu do potoka, koneckonců na něj může spadnou strom, zavalit jej zemina po dešti, přejet auto, z hřebene odfouknout vychřice, sestřelit ho může skialpinista, dostat vzteklinu nebo otravu z jídla a další desítky možných nástrah... konče výbuchem vlastního vařiče, či napíchnutí na cepín. Jenže to všechno by tak trochu (podle našeho skromného názoru) poněkud přesahovalo rámec tohoto článku. Ten je o tom, na co by se český turista (nebo alpinista) v Roháčích připravit.
Nakonec, výrazně víc jedinců tady došlo na podchlazení než na blesk, takže věnovat větší pozornost ochraně před chladem je také dobré ("Když Tě zebou ruce, nasaď si kulicha!" - viz článek o podchlazení rovněž tady na Lezci).
Skvelá a záslužná práce.I když muj názor je taký, že v náročnejším terénu, kde už dochází časteji k ohrožení života se čeští turisté pohybují více jak dvojnásobne oproti jiným národnostem dohromady. Madara potkáš na značené turistické na nejbližší chatu, Polák už vetšinou má nejaké zkušenosti ze svojí strany Tater, Slovák z Fatry ( a pred Tatrami má respekt) a ti co to jdou zkusit do ,,lehkých,, hor mi zústavají češi.
..prepáč ale musim ti trochu v tomto oponovat, hlavne čo sa týka tých Roháčov....bol som niekoľko krát svedkom toho ako skupinky poliakov alebo maďarov po posedeni na slniecku, pri pivečku na konci rohačskej doliny, sa rozhodli ze vyjdu niekam na vrchol..."veď z doliny to vyzera tak blizko"...heheh....mal som aj tu česť doprevadzať poliakov chabo oblečenych , úplne premrznutých dole z hrebeňa po tom co sa v strede leta zmenilo v priebhu hodiny počasie z úplného gýču na úplny sajgon vrátane snehovej prehánky.....takže nemyslím že by tie nehody priamo súviseli s počtom českých turistov na hrebeni....ja myslím že aj keď sú lepšie technicky vybavený, lepšie fyzicky pripravený nakoniec je to aj tak o preceneni a neznalosti......jednym slovom o discipline....to že sa stále vraví o počte podľa mna len navodzuje domnienku že je to prirodzené, že je prirodzene že pri takom počte musi k niečomu takému dôjsť a to je asi zlé myslenie....ludia ktorý idú hore si síce pripúšťajú že je to nebezpečné, alebo že hrozí určité riziko ale zároveň si každý povie že napr. keď umrie jeden z 500 tak to určite nebudem ja......a tým sa to riziko zvačšuje.....
Ja by som doplnil asi tolko,ze mame na Slovensku mohutnu horsku sluzbu s tucnym rozpoctom.Jednou z cinnosti HS nie je len priama zachrana,ale aj prevencia a povinnost informovat vzdy znova o situacii,lebo navstevnici sa menia.Nestaci umiestnit tabulu a potom povedat,ved tam bola znacka,nemali tam ist.Mala by ta prevencia byt viac viditelna.Na druhej strane navstevnici by mali zobrat akukolvek informaciu o nebespeci do uvahy a respektovat ju.Myslim,ze Tatry su podcenene.Bolo by humanisticke na oboch stranach rozobrat tieto nehody v mediach ,aby to malo ptricny zaber a ucinok.
Materiál výhradně o Západních Tatrách jsme chtěli udělat už dřív. Přiznávám, že nezbýval čas. K psaní nás dohnaly až celkové součty nehod, ke kterým v tomto pohoří došlo. To ovšem úzce souvisí s vydáním letošní zprávy BK (odkaz je výše v textu článku).
Z uvedené zprávy sice nijak nevyplývá nějaký významný meziroční nárůst počtu smrtelných úrazů, ale spíše vysoce alarmující trendy, jako např. zřetelný vzrůst počtu lavinových nehod, a dále i fakta, týkající se úrazovosti českých občanů v jednotlivých zemích. Nejvíce případů smrtelných úrazů BK zaznamenává ve Slovenské republice, dlouhodobě je zde těchto případů dokonce víc, než ve všech alpských zemích dohromady.
Postavíme-li proti sobě fakta přinášená touto zprávou a fakta zveřejněná např. na tiskové konferenci Horské záchranné služby SR (TK HZS hodnotící uplynulou sezónu, tj. rok 2005, tak jak fakta uvedla agentura TASR), docházíme k pozoruhodným zjištěním: např. Češi se na celkovém počtu případů řešených horskou službou v SR podílejí necelými 15% případů (za Slováky - 43% případů, a Poláky - 18% případů), a zároveň zde čeští občané tvoří druhou nejpočetnější skupinu návštěvníků, po Slovácích. Přitom se však právě Češi podílejí až 50% případů smrtelných úrazů ze všech případů řešených HZS.
O příčinách tohoto jevu lze spekulovat. Jako pravděpodobné se jeví, že se Češi více pohybují v exponovaných a rizikových terénech, a tedy se mohou snáze dostat do extrémních situací. Tuto příčinu naznačují některá fakta: např., že k většímu počtu úrazů českých občanů zde dochází prakticky výhradně ve Vysokých a Západních Tatrách, tedy nejnáročnějších slovenských terénech, a zatímco obecně v návštěvnosti slovenských hor zaujímají Češi druhé místo, např. ve vysokohorském terénu Vysokých Tater tvoří, podle průzkumů města Vysoké Tatry, nejsilnější skupinu návštěvníků (cca 40%; zatímco 30% zde tvoří Slováci a necelých 20% Poláci), a zároveň podle odhadů stejného zdroje zde tvoří nejsilnější skupinu provozující zde horolezectví. Právě úrazovost v horolezectví má obecně poněkud odlišnou strukturu než v jiných sportech. Úrazovost v horolezectví je ve srovnání s nimi relativně nízká, avšak právě zde tvoří poměrně významné procento úrazy velmi vážné (horolezecká zranění bývají závažná, a často smrtelná. Mechanismus vedoucí k řadě těchto úrazů mívá za následek polytrauma - podobně jako v případě autohavárií nebo válečných poranění). Za poměrně vysokým procentem smrtelné úrazovosti ve Vysokých Tatrách nepochybně do značné míry jsou právě tyto příčiny.
Na druhou stranu, a tím se obloukem vracíme k Roháčům, se tato charakteristika zcela nepochybně nemůže týkat mimořádně vysoké úrazovosti Čechů v Tatrách Západních. Počet smrtelných úrazů českých občanů, jak uvádí i první z tabulek v článku, je totiž právě v Západních Tatrách vyšší, než příslušníků jakékoli jiné národnosti, tedy dokonce výrazně vyšší, než počet těchto případů, které se staly Slovákům – tedy domácím. Do jisté míry je vysvětlení v tom, že „hřebenovka Roháčů“ ať už zimní či letní, je u nás neobyčejně populární túrou, a že ambicí značného počtu českých návštěvníků je „udělat ji v zátahu“ tj. jako přechod bez sestupování, s tábořením přímo v trase túry. Zároveň zde roli hraje i vážné nedocenění Západních Tater, jako nebezpečných hor. To je zřetelné zejména v zimním období, kdy je tato oblast mimořádně nebezpečná z hlediska počtu padajících lavin, oproti např. českým horám je zde pravidelných lavinových drah mnohonásobně víc (ale je jich víc i oproti většině ostatních slovenských pohoří).
Za řadou nehod právě v oblasti Vysokých a Západních Tater stojí podceňování těchto hor. Vysoké Tatry jsou, jakožto nejmenší velehory, považovány spíše za nevýznamné velehory, i když jsou známé svými náhlými zvraty počasí, klamná je i relativní blízkost civilizace a tedy pocitu snadné možnosti přivolání pomoci. Záchrana ve velehorách je však vždy velmi obtížná, a přidá-li se např. oproti většině Alp spíše velmi špatný signál mobilních operátorů, je na průšvih zaděláno.
Osobně se domnívám, že za řadou případů těchto nehod se rovněž skrývá, jako poněkud méně nápadná příčina, i struktura českých návštěvníků. Na jedné straně do Tater (Vysokých i Západních) často jezdí nejméně zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Tedy ti, kteří se klamně domnívají, že tyto nižší hory jsou ideálním hřištěm pro jejich sportovní začátky a že zde nasbírají zkušenosti pro hory větší a vyšší. Pochopitelně, že nejméně zkušení návštěvníci se stávají do jisté míry rovněž skupinou rizikovou z hlediska možné úrazovosti. Nu, a na straně druhé, do Tater, zejména Vysokých, jezdí také pravidelně „staří“ matadoři, zkušení horolezci z větších oddílů, kteří si právě zde, pod dozorem oddílových instruktorů kdysi v minulosti „odsloužili“ svá léta učňovská, a táhne je sem nostalgie a láska k těmto „nejmenším velehorám“. Pochopitelně, tato skupina návštěvníků si vybírá poněkud obtížnější cíle než „průměrný“ tatranský návštěvník. A zcela pochopitelně, se i tato skupina stává, z hlediska možné úrazovosti, skupinou rizikovou.
Vyborna prace!
Rohace matou telem. Neni to moc vysoke, z te strany od jihu...viz clanek... A tak se tam vyda obcas nekdo, kdo si netroufa na Vysoky Tatry. A pritom hrebenovka Rohacu je mezi turisticky znacenymi cestami ve vsech Tatrach asi to nejnarocnejsi.
Bych byl optimista. :) Vysledek se stejne nedozvis. Pristi rok budes mit nejake cislo, ale nebudes mit kontrolni vzorek, jak by to bylo bez Vasich clanku.
Ono by nebylo spatny, krom clanku: "jak nam vsecno pekne vyslo", mit i clanky: "Jak jsem se dostal do pruseru a z nej zase ven".
Jo, bouřky. Onehdá jsem viděl na nástěnce horské služby v Žiarskej na parkovišti vystavené řetězy z Roháče. Byly opálené a posvařované dohromady od blesku. Taky jsem zažil divné mraky, pro změnu z Polska a mazal jsem dolů Jamníckou. Když to začalo byl jsem u koliby. Tvrdím, že proti chladu, větru, dešti a podobně se chránit dá. Ale proti blesku...? Moudřejší ustoupí. Ale je i jiné řešení. Patřit do skupiny těch, co poručí větru, dešti...
Jo bourky! Tadv maji mistni obrovskou vyhodu. Vedi ze kdyz se objevi mrak tady nad tim kopce, tak za hodinu zacne foukat z tamtoho kouta doliny a za dalsi hodinu je to tady.
Trochu mi zarazil Schubert, ktery tvrdi, ze on si to vzdycky pohlidal a uhlidal. Jednak mi to prijde tak absoulutne nemozne, pak bourku chytli i ti nejlepsi mistanci a nakonec on sam jinde naznacuje, co vsechno se mu taky stalo.
Co je to prudká změna počasí? Pokud se podivám na předpověď tak vím co můžu čekat. Tedy i tu prudkou změnu počasí. Není špatný meteo kurz. Spousta lidí se podivá do kalendáře a za měsíc si naplánuje výjezd do hor. To je špatně, akce se má plánovat pár dní dopředu a pokud mám nezrušitelnou dovolenou, tak za špatného počasí si vyberu jinou aktivitu, případně jedu na druhý konec světa.
No, niesom si uplne isty, ci maju Tatry televizor a pozeraju pocasie.
Som v Tatrach pomerne casto a poviem Ti, ze malokedy sa potvrdi teoria pocasia zo sprav..
Velakrat hlasili stabilne pocasie, bez zrazok..Fakt bol ten, ze v zaverecnych dlzkach lezenia( ca 13-14:00) sa zacali kopit oblaky a par hodin na to sa spustila prietrz mracien.
Nestaci len pozerat pocasie, ale povenovat sa problematike aj viac do hlbky(nie ju podcenit)-knihy, skusenosti ludi, ktori danu lokalitu uz navstivili...
A co sa tyka zabran...kamarat, nie hory menit...pristup a mentalitu ludi treba zmenit. Vela problemov sa tak da eliminovat...
Horam zdar!!
No ČT - (veřejnoprávní a nestranná??!!??), obvykle dává počasí pouze pro Prahu. Na Moravě se potom lidí nestačí divit. Nevím jak jsou na tom bratia na SK TV. Lepší je sledovat počasí z více zdrojů, regionální zprávy a hlavně detaily na internetu.
V sedlech byly postaveny stěny proti větru. Ochránaři je zbourali, asi kvůli ochrany přírody. Ale za špatného počasí by to mohlo někomu zachránit život.
Nevím co tím chtějí dokázat.
Ano, správně, za hory bez rizika a nebezpečí! Neměňme sebe, změňme hory, je do nakonec snazší. Do horolezeckých cest kramle a lana, do každého sedla stěnu proti větru, na vrcholy občerstvovací zařízení a lanovku. Nezpevněné chodníky vybetonovat a kde je skála kluzká natáhnout protiskluzové gumové rohože.
Já to myslel jinak. Ochranáři jsou zvláštní, bourají nouzové zídky v horách, ale ať nejdřív zakážou dojezd aut na chaty, omezí vyhlídkové lety, těžbu dřeva a podobně. Chápu že chataři potřebují zásoby, ale proč na Tatlakovou chatu jezdí jedno a totáž auto několikrát denně?
Tatry jsou malé a pokud je chtějí ochranáři skutečně chránit budou muset vytlačit civilizaci co nejdál od hor.
hovori sa tomu dvojity meter. Ten kto ma prachy moze jazdit kade chce a ako chce a s cim chce. Ten kto lezie je pre ochranarov skodna pretoze plasi zver. Mam s tym skusenosti v Nizkych Tatrach ale aj nedaleko Banskej Bystrice.
No...všechno je jasné...hlavně ta čísla...Nicméně pokud pomineme tu šílenou nehodu z konce roku, tak by našinec z pohledu "absolutních čísel" nedopadal až o tolik hůž než "zbytek světa". Samozřejmě ale všechno shora uvedené-tzn.lehkovážnost, podceňování rizika, nezkušenost-u spousty lidí platí do puntíku...
Tak to 100% souhlasim s temi cisly :))) k smichu to neni, ale ten odstavec, delajici z nas "nejhorsi" narod pohybujici se v Tatrach, je az novinarsky zavadejici. Minuly rok byli v tom souctu let 93-04(vcetne)na 1.miste Slovaci...
...ale jinak je clanek skutecne prinosem.
Z tabuľky ktora je na začiatku článku to tak nevyzerá. CZ 25-9=16, SK 15-0=15. :-) Možná si to myslel celkovo v Tatrách. Tie čísla nepoznám. Ale v princípe som proti posudzovaniu obetí podľa národnosti. Hory si predsa svoje obete podla narodnosti nevyberaju. Inak, článok je to pekný a poučný. Nezaškodilo by viacej podobných, napríklad aj na james.sk. Peace.
No, já jsem spíš pro. Jednak je to osobnější a jednak mám dojem, že jestliže se v nějaké skupině (národě) vytvoří povědomí že Tatry jsou jen takové kopečky, tak je větší riziko, že je příslušní lidé podcení. (Nepojedem do Alp, na to nemáme, pojedem jen do Tater ...)
a jo, to uz jsem se skutecne prochlastal do prvni ligy :))) Diky, vracim se zpet na prvni stupen ZS a opakuju pocty :))) 25-9=16... no jo, je to tak...
Tak to je tak. V Západních Tatrách je opravdu Čechů dlouhodobě nejvíc ze všech národností. Viz také ten odkaz na zprávu BK srovnávající konkrétně smrtelné úrazy ve Vysokých a Západních. Tím nehodlám nikterak tvrdit, že je někdo "nejhorší", prostě uvádíme určitá čísla, která dáváme do nějakého (snad i vysvětlujícího) kontextu. Viz rovněž další čísla v komentářích pod článkem.
Síce 10 rokov po funuse, ale článok je tu stále, tak sa pridám aj ja.Ľudí treba stále informovať a poučovať.Starí, možno skúseni,odchádzajú a mladi, mysliaci si, že skúseni, prichádzajú.Nehrajme sa na neohrozenych.Za 30 rokov ma už hory niečo naučili a najkrajsie je, ze sa učím stále.Podmienky nie sú nikdy rovnaké.A myslím, že to platí na všetkých.Pokora a rozum, toto si hlavne berte do hôr.K tej štatistike mám jeden postreh z vlastných súseností.Mám to do Tatier iba 130 km, takže v prípade nevhodných podmienok sa mi ľahšie robí to rozhodnutie na ústup, než tým, ktorí to majú 300 a viac kilometrov.Chápem ich, ale život má väčšiu cenu, než jedna hrebeňovka.Hory nikam neujdú, budú tu stále ešte milióny rokov.A keď budeš žiť, môžeš sa vrátit a podnik zopakovať.Zahlušený to už nedokážeš.A ak sa nevrátiš a nezopakuješ, tak si o tie hory ani nestál, tak načo kvôli nim zomierať.
proč stále řešíte kdo a kolik z jaké národnosti v Tatrách zahynul. Je to blbost!! Každýho milovníka hor je škoda a všichni si musíme z průšvihů vzít ponaučení ať jsem Slovák, Čech, prostě kdokoliv. Už ty národní čísla zahoďte. Sám jsem v na strmých deskách Roháče pomáhal vystresované učitelce se 20 dětma věku asi 10 let. Prý nevěděla, že je to tak hrozný. A má smysl uvádět jakou řečí mluvila?? K čemu by to bylo? Mějme se všici rádi a pomáhejme si v horách vždy.
takhle strucne a jasne napsane jsem to jeste nevidel. Taky mam za sebou letni prechod Rohacu a bourek jsme tam zazili behem tech par dnu nekolik. A to, co jsem videl na retezovych usecich....Darmo mluvit, desivejsi veci uz jsem videl snad jen na vrcholovem hrebenu Triglavu v Julkach. No, co tam vyvadeli slovinsti turisti...! Ostatne, pametnich plaketek je tam pozehnane, par i s ceskymi jmeny....
Aby ty statisticke tabulky mely nejaky srovnavaci vyznam, musely by obsahovat krome cisel o zranenych a pobitych take cisla o tech kteri tam byli a odesli aniz je museli snaset na tyci nebo na nositkach. Tyhle udaje (o celkovem mnozstvi navstevniku z te ktere narodnostni skupiny) se asi nikdy nikde nenajdou, takze interpretace bude vzdycky zcela subjektivni. Lzi, proklate lzi a statistiky, jak rikaval klasik..
Nikdy nevěř statistice, kterou sis sám nezfalšoval? Tak jsi to myslel?
Ale vážně. To co píšeš, je hluboká pravda. V tý zprávě (na kterou se průběžně odvoláváme) je to rovněž popsané. Ta čísla jsou absolutní, ale není je k čemu vztáhnout.
Potřebovali bychom do budoucna alespoň orientační průzkum chování (tedy kam jezdí, jakým aktivitám se věnují, kolik dnů kterým atd.) horo a lezců a dalších outdooristů.
Pro vnitřní potřebu můžeme některá čísla vztáhnout např. k těm zveřejněným výsledkům orietačních průzkumů Města Vysoké Tatry (viz zde v komentářích), ale to se týká výhradně Vysokých Tater.
Jo, presne tak ;-)
(tedy -verim jen cislum jez jsem sam zfixloval.. nebot vim jak jsem je zfixloval, kde a komu jsem je ukradl.. tedy ma duvera je kvantifikovana presne definovanym koeficientem... )
nevím proč se tady oběvujou snahy tu poslední tragádii v roháčích nějak vyloučit ze statistiky, byť to byla opravdu vyjímečná událost. Ale právě tenhle incident je nejlepším ukezatelem jek češi přistupují k nebezpečí hor. A hlavně češi z nížím.
Ve statistice se casto extremni pripady nepocitaji, protoze matou obraz. Ve vsech statistikach a vsude.
Asi tak. Pokud tam spadne velky meteor a zabije xxx korejcu, ve statistice na ten rok vyjde, ze nejvetsi nebezpeci jsou meteory a nejvic nehod se stava korejcum.
To jen pro vysvetleni a obecne. Je to bezny postup ve statistice, tedy jeho uziti by nebylo nic divneho.
to urcite ano ale co je extremne a co nie je?
Ak idu dvaja horolezci niekam liezt a zasype ich to tak sa to pocita do statistiky, ale ked uz ide 9 ludi na turu v tretom stupni a zasype ich tak nie?
To je ten problem. U statistik, kde je vetsi mnozstvi pripadu se proste extremni hodnoty z obou stran skrtnou. Ale tady je to maly vzorek.
Tady je ta vypovedni hodnota statistiky podle meho velmi mala. Pocitaji se jen smrtaky. Zajimave by bylo, ale to neni realizovatelne, mit seznam vsech akutnich ohrozeni zivota, bez ohledu na to, kam to v konecny fazi nahoda pristrcila. Nezname hodnoty kolik lidi, jak starych, odkud se na tury vydalo, vime jen kolik jich spatne dopadlo. Ono vubec moc nevime.
Myslim, ze tyhle zpravy jsou obrovsky prinos jako varovani, na pouceni co se muze stat, ale delat nejake zavery z tech souctu a deleni mi prijde mimozni.
Vic by asi rekl soucet smrtelnych nehod bez ohledu na mnozstvi mrtvych. To uz rika, kolik se prihodilo nestesti a nematou to velky cisla, kdy pri jedny nehode bylo moc lidi.
To by asi slo. Jinak tu statistiku skutecne velka nehoda rozhodi do absurdna. Kdyby se (nedejboze!) neco semlelo se skutecne velkou skupinou, tak je to nekde jinde. Najednou mame, ze zdalka nejnebezpecnejsi je mesic, dokonce den xy. Proste kravina, cetl bys: "Statistika prokazala, ze vic nezli polovina smtrelnych urazu se odehrava ve dni xxx a nejvic obeti je mezi autokarovymi zajezdy z mesta xy." Ono by to tak vyslo.
No, Honzo, my si taky moc na nějaký závěry z těch zpráv nehrajeme ;-) Ono to ani nejde. Na to, jak se nám dostala Kyrgýzie do zemí s největším počtem nehod Čechů na horách, upozorňujeme velmi zřetelně. Hromadné nehody se stávají, do značné míry mohou ovlivnit celkový výsledek (po loňsku se zdá, že prosinec patří k nejnebezpečnějším měsícům), ale vcelku si myslím, že ty případy (tedy smrtelné úrazy a tudíž špička ledovce) do určité míry odráží realitu. Tedy můžeme se domnívat, že ten výsledek má jakousi obecnější platnost. A tedy, dá-li se na ztákladě toho všeho na něco soudit (nebo na něco poukazovat) tak to mohou být nějaké trendy (třeba vzrůstající počet lavinových nehod; ten se dal čekat, podobně jako přišel o pár let dřív v Rakousku - jen tedy potvrzujeme, že už to asi je tady).
Ono je bajecny, ze to kluci udelali. Ty laviny asi tezko budou jen nahoda. A hlavne je to varovani.
Ja si myslim, ze ta evidence a popisy jednotlivych pripadu muzou hrozne moc pomoct pochopit treba i proc se lide spatne rozhoduji.
A urcite se stane, ze se nekdo chysta udelat nejakou kravinu a vzpomne si, ze presne takhle se jinej...
PS Statistiku, sloupcove a kolacove grafy beru jako takovy ritual. :)))
ja nezpochybnuju uzitecnost v tomhle clanku prezentovane informace - jen varuju pred zavadejicimi zavery. informace je nejmocnejsi zbran - kdyz ji umis spravne interpretovat.. v opacnem pripade pak je zbrani kterou se porazis sam. Vyvozovat dlouhodobe trendy a prevladajici tendence z takhle malyho vzorku je cviceni v posetilosti. Jako ten tvuj priklad s korejcema zabitejma meteorem. Ano, zkusenost neco rika, ale bacha na to co si z toho vyberem...
No, ty laviny by mohly být náhodné :-) V tomto případě (na vzorku jen smrtelných úrazů, jen Češi, řada za pět let, tedy 120 případů) to ovšem věrně kopíruje mnohem větší vzorek (Rakouský) jen s jistým (cca 2 roky) zpožděním.
Jinak je pár věcí, o kterých není sporu a interpretace jasná. Menší úrazovost žen, nejvyšší počet případů mezi 20 až 35ti lety, nejvíc (se zřetelným náskokem) případů v srpnu (a to včetně atypických let, jako 2005, kdy v srpnu bylo tak hnusně, že nikdo nechodil ven). Navíc je zajímavé, že i tady můžeme srovnávat, v tomto případě rovněž výrazně větším vzorkem, ale starším. K dispozici jsou souhrnná čísla o nahlášené úrazovosti ve svazu (do konce osmdesátých let). Nižší úrazovost žen, nejvíce případů do 35ti let, nejvíc případů v srpnu.
Jinak je jasné, že na takovémhle vzorku nelze dělat zázraky :-) Ale o to snad až tak nejde.
Takže když už statistiku nemáme, můžeme alespoň srovnávat :-) A pak už si to člověk nějak zintepretuje a statistiku zfalšuje :-)
Hm, to bych si dovolil trochu nesouhlasit. Vyhodnocovat takhle malý vzorek můžeš, ale měl bys dávat velký pozor na použité metody. Něco na takovém vzorku seriozně otestovat by naopak byla "víc statistika" než na něčem větším.
:-) jo, Honzo, nechceš z těch našich vejsledků zkusit nějakou udělat statistiku? To víš, my, nematici, na nic kloudnějšího než jsme spáchali už nepříjdem.
Jménem autorského kolektivu a za naši Bk děkuji za chválu článku :-)
Ovšem obávám se, že představa, že by se situace po jednom článku mohla byť i mírně zlepšit, je bohužel nereálná. Asi bychom měli přistoupik k soustavné "masírce", na tu však je málo energie a hlavně času.
Tomáši díky za všechny skvělý příspěvky, ale jsem přesvědčený, že ani "totální masírkou" průšvihy nepřestanou. Evropané zvyšují sportovní aktivity dané většími možnostmi a Evropa v počasí zvyšuje extrémy a homo sapiens vždy na to přijde o trochu dýl.
No, já vím, že ani ta "totální masírka" průserům nezabrání. Ale na druhou stranu by mohla alespoň v nějaké míře ovlivnit chování některých jedinců. Třeba tak, že by alespoň před výletem přemýšleli... Takový to: Mám s sebou vyhledávač? Co udělám v případě průšvihu? Mám tam vůbec jezdit, když je hnusně? Nemám jet radši na Velkou Fatru, ta je taky hezká, a v zimě jsem tam ještě nebyl...
Pár rad na závěr:
1. Klukům z nížin doporučuji prvně aklimatizaci. I borce se svalnatým tělem skolí srdce při jinošském běhu z Baníkova.
2. Nejlepší předpověď počasí vám dají místní pastevci krav v Zubereci, nebo sběračky "čučoriedok" na Zverovke
3. "Nebivakujte" v amfiteátru (dobrá rada místní policie: buď vás obereme my, nebo kdokoliv jiný).
Nezkoušejte to ani v okolních lesích (byť před hranicí TANAPU), nebo´t ve studené vodě se hov... špatně myjí.
4. Chovejte se slušně k lišce se zlomeným čumákem (srdcem). Ti méně hluční ji možná na parkovišti brzy ráno uvidí, jak rozkusuje pytle od odpadků. Buďte na ni hodní! A nepřikrmujte!
5. Drbejte a umravňujte blbce.
..tak je trefa, ale ne jen kluci:) i dívkam se zamotá hlavinka, když nejsou zvyklé. Jinak docela poučné rady:)...i název..taky jsem si je zamilovala, vzbuzují takový přirozený respekt.
Mozno, ze vacsina z Vas to vie, ale na SK je nutne davat pred mobilnu predvolbu 90x taktiez nulu... tzn, vsetky cisla na HS su v tvare 090x, resp. +42190x....... Je dobre to vediet, v niektorych situaciach a pri psych. vypati to nemusi kazdeho ihned napadnut, a nedovolate sa nikam, napriek (mozno) dobremu pokrytiu signalom.
Platí pravidlo - když se nemůžu "dovolat nikam", volám 112!! Nouzové volání na 112 se v GSM síti chová jinak, než normální volání - spojí mě kterákoli BTSka kteréhokoli operátora, pokud je síť přetížená, tak volání na 112 někomu sestřelí hovor, atp. Rizikem v Tatrách bohužel je, že se dovolám na dispenčink k Polákům a nebudu se s nima schopný domluvit nebo oni nebudou schopní se domluvit s HZS :-(
...hra s čísly
Pokud bychom tabulku ukončili rokem 2004, bude o jednoho čehůna víc než slovačiska. Pak nemusíme vrtět hlavou a dělat dlouhé rozbory.
....
Ale ano, i v takovém případě by bylo namístě zdvihat varovný prst a kroutit hlavou.
Jde totiž o sám fakt, že v Západních Tatrách dlouhodobě (!) umírá víc Čechů, než např. místních, tedy Slováků. Neběřím, že by to bylo prostě tím, že českých tůristů je tam nejvíc. Pravděpodobnější by mohlo být, že tam v součtu stráví nejvíc času na horách (tedy při přechodech), ale ani na to bych zrovna nesázel. Chyba (podle mého, a podotýkám nepodloženého,názoru) bude v chování. Nelekej se, nemyslím tím teď nutně bezhlavé kráčení vstříc nejhorším blbovinám, ale už třeba právě ty populární přechody - tedy víc času stráveného v horách, delší časová vzdálenost od poslední seriozně získané předpovědi (tedy kombinace více zdrojů atd.), větší šance zde být za zvratu počasí, nebo dokonce za podmínek kdy může být velice obtížné na hřeben vystoupit (to když se probudíme do hnusu, který by nás od výstupu spolehlivě odradil, ale co sakra dělat, když už jsme v tom).
Tož promiň, já se jen snažím najít (a pojmenovat) možné příčiny. A doufám, že to někomu třeba pomůže.
já myslim, že hodně dobrej článek, sám sem v zimě byl na přechodu Z.Tater a poznal sem co to je když se vám přes noc změní počasí. když sme večer přicházeli, a ulehali v západu nádherného slunečného dne a druhý den ráno se probudili do pekelného povětří, totální neviditelnosti a do další 30čísel nového sněhu, tak sme byli rádi, že sme si nechali "únikovou cestu" do údolí, ale i tak to byl šestihodinovej pekelnej sestup, bo člověk jdoucí na Roháče musí být připraven na nejhorší ...
Toto je naozaj velmi dobry clanok, ale takych by muselo byť viac aby si to mohli vsetci precitat. Myslim si ze nema velku dolezitost rozdelovat obete podla narodnosti. Nezalezi na tom ci je to Slovak, Cech, Poliak, Madar alebo Slovinec. Vacsinou aj tak ide o ludi z nizin pretoze je iny je turista z Bratislavy a iny z napr. Popradu ako aj iny z Prahy a iny niekde od Krkonos, a tak je to v kazdom narode. Myslim si ze na horach by nemalo pribudat vela bezpecnostnych zariadeni, pretoze tie len utvrdzuju pesich turistov, ze je to tam "OK". Stity Vysokych Tatier, Rohacov ale aj Alp a hociktoreho ineho pohoria nikdy nepatrili cloveku, a tak ba to malo zostat. Kto si je sebou opravnene isty ze ich zvladne, cize horolezci, nech tam kludne idu, ale rozsirovanie idey, ze Tatry su "bezpecne" sa nevyplaca...
Vsetci cesi ktori sa do Rohacov chystaju by si mali tento clanok povinne precitat, nie sa urazat pre vycitky k nezodpovednemu pristupu! Ide o vase zivoty.
Nasi zlati ceski bratia ved vy sa nam tu postupne zahlusite. Jednu vec nechapem: malo mladych lezcov z ciech nema k Tatram ziaden respekt. Nas ucia na kurzoch ze Tatry su zvlast kategoria lezenia a platia pri nich uplne ine pravidla ako na skalkach. Mnoho krat som videl ako cesky hovoriaci lezci robili v tatrach hovadiny najhrubsieho zrna napr: liezli 4 naviazani na jednom lane pricom nikto neistil - len sa tak styria niesli hore stitom, taktiez par expertov ktori pri lezeni ako sposob istenia s usmevom krasne zakladali uzliky do gerlachu (zrejme si mysleli ze lezu piesky) alebo v tej najvacsej burke sa vybrali na ostre stity hor s domnienkou ze si zvysia adrenalin v krvi. Prosim Vas vazte si tie nase hory, niesu to skalky ani alpy su to Tatry, pred tym ako sa tam poberiete liezt vymente si skusenosti so skusenymi lezcami a nehrajte sa na majstrov.
Na druhej strane chvalim nasich zapadnych bratov ze to nevzdavaju aj napriek statistikam chodia nadalej relaxovat a zdolavat krasne stity Tatier. Niekto sa tu zmienoval o poliakoch, ti su zvlast kategoria: vyberu sa v sandalkach na Gerlach dolamu si nohy a idu domov helikopterou ktora by mohla zachranit zivot cloveku ktory je na tom horsie.
Takze ak chcete zmenit cisla v nie peknej statistike dbajte na bezpecnost :-) a hory prijimajte s urcitou pokorou...
HORE ZDAR
V přehledu lavin, který je zde uveden, chybí jedna poměrně rozsáhlá z února 1965, která se stala na Kubínské holi. Protože se o ní Horská služba dozvěděla až za čtyři dny z televizních zpráv a naštěstí tam bylo "jenom" několik těžce zraněných a žádný mtrvý, asi není zajímavá. Navíc, pokud by byla řádně podchycena, nemuselo možná v roce 1968 téměř na témže místě, dojít k 6 (šesti) úmrtím. V případě zájmu podám další informace, jsem přímý účastník.