Lezec - Zpravodaj

V jižní části Sinajského poloostrova se tyčí (doslova) pohoří rozlohou a výškou podobné Vysokým Tatrám; nejvyšší kopec, Gebel Katarina (Mount St. Katherine), je vysoký 2642m. Pátrali jsme v mapách, ale zdá se, že název si toto pohoří u kartografů zatím nezasloužilo.
Pozornost lezců si ale zasluhuje zplna. Jednak proto, že v době, kdy u nás je skoro určitě hnusně a ani jih Evropy není zárukou jistého počasí, je na tomto místě sucho a teplo. Na Sinaji se vám nemůže stát, že byste ráno vstali a zjistili, že prší; nebo hůř, že ráno je azůro, ale liják přijde, když jste ve stěně. Další výhoda spočívá v tom, že je to oblast dopravně vcelku dostupná. Cesta z ČR až do centra oblasti, beduínské vesnice Al-Milga, někdy označované také jako St. Katherine village, nezabere více než 24 hodin. Příjemná je i délka přístupů k okolním skalám - nanejvýš tři až čtyři kilometry od vesnice. Navíc jde o exotický výlet do Orientu za vcelku přijatelnou cenu.

Al-Milga z vrcholu Gebel Fara
foto by © Libor & Vašek

El Arbain bustan (bustan znamená zahrada)
foto by © Libor & Vašek

Možná vás zarazilo, že v muslimské zemi se vesnice může jmenovat Svatá Kateřina. Je to proto, že poblíž, v sousedním vádí, je klášter svaté Kateřiny. Založen byl byzantským císařem Justiniánem v polovině šestého století, tedy ještě před příchodem Arabů, a od té doby funguje bez přerušení. Je to vlastně nejstarší trvale fungující křesťanská klášterní komunita. Klášter byl na tomto odlehlém místě založen nikoli náhodou, ale proto, že podle církevní tradice leží na trase čtyřicetiletého putování Židů pouští a právě zde, na hoře Sinaj, předal Hospodin Mojžíšovi desky s desaterem přikázání. Pro křesťany všech denominací je to tedy svatá země v nejplnějším slova smyslu a tudíž se sem v hojném počtu sjíždějí. V dopoledních hodinách je klášter přístupný a rozhodně stojí za vidění (světové dědictví UNESCO).

Hora Sinaj
foto by © Libor & Vašek

Klášter sv. Kateřiny
foto by © Libor & Vašek

A co tedy to lezení? Předně, je to ráj pro vyznavače klasických, vícedélkových cest. Bez vlastního jištění a materiálu pro slanění se nelze obejít, i když tu a tam se objeví nějaká erární skoba či smyčka. Uplatní se různé druhy jistících prostředků, nám se nejvíce osvědčily friendy střední velikosti (dvojky – trojky). Je tu stále dost možností pro prvovýstupy, protože oblast je obrovská a zatím málo navštěvovaná. Rozhodně se nestane, že byste přišli k nástupu a zjistili, že jedno lezecké družstvo už nastoupilo do cesty, druhé se k tomu chystá a třetí mezitím slaňuje. Za dobu našeho pobytu jsme ve skalách nepotkali žádné jiné lezce. Opravdu.

Hodiny
foto by © Libor & Vašek

Lezení na Sinaji si zvlášť užijí ti, kteří mají rádi spáry a plotny na všechny způsoby. Hlavně místní rajbasy nabízejí velké zážitky: „poor protection but good friction“, jak výstižně praví popisy některých cest. Sinajské skály jsou poctivý granit, občas dosahující drsnosti jizerskohorského struhadla. Nejsme geologové, takže si netroufáme zabíhat do podrobností, ale ukázalo se, že místní žula je většinou pevný materiál. Sestupuje se většinou pěšky, ale občas je nutno kratší úseky slanit. A v moři balvanů pod stěnami by jistě nalezli spoustu žádoucích problémů i příznivci boulderingu.

Oblast lezecky objevil Emilio Comici v roce 1937. Ale známější se jižní Sinaj stala až v 70. letech, kdy sem začali jezdit především izraelští lezci, kteří to sem měli a mají „coby granátem dohodil“. Ti také provozují webové stránky věnované této lezecké oblasti, na kterých lze nalézt přehled a popis cest (ne všech!) a spoustu dalších informací. Poslední aktualizace je ale z roku 2004, takže překvapení nejsou vyloučena. Mimochodem, znatelnou stopu v historii zdejších prvovýstupů zanechala i čs. výprava na počátku 80. let (např. cesty „Pilíř českých Honzů“ V+ A2, „Cesta mezi komíny“ IV+, „Via Praga“ V+).

Kemp, „společenská místnost“
foto by © Libor & Vašek

Klasifikace cest (od III po VII+ A0), uvedená na www stránkách, byla pro nás občas trochu oříškem (Co si má například člověk pomyslet o cestě označené jako IV+, ale s ohodnocením jednotlivých délek 5.7 až 5.9?) Zkušenost pak ukázala, že je potřeba počítat s těžšími místy než je papírové hodnocení celé cesty.

Supermarket
foto by © Libor & Vašek

Restaurant
foto by © Libor & Vašek

Nakonec lžička dehtu v bečce medu. Stane-li se při lezení nějaká nehoda, pomocnou ruku naleznete jedině na konci vlastního ramene. V kempu se nikdo nestará, kam ráno odcházíte, a nejspíš si ani nevšimne, kdybyste se nevrátili. Žádná horská služba tu nefunguje. Místní nemocnice není zařízena na náročnější péči. Takže lézt rozumně, s rezervou a pokud možno v partičce.

Hatchala Meshuleshet, IV+ (IV-, IV-, III-, 6a+ A0 nebo IV+, IV+)
První 2 délky zajímavé: nohy na tření v plotně vpravo, ruce vlevo v sokolíko-spáro-backhandové opoře. Pak delikátní překrok plotnou do spárky a dále korytem nahoru. Klíčové místo (převislý komín 6a+ A0) lze obejít zleva či zprava plotnou, která podle našeho mínění rozhodně nedosahuje uváděné obtížnosti V. Pak až do konce lehčeji vhloubením (2 obtížnější místa). Pěší sestup hřebenem.

1. délka cesty Hatchala Meshuleshet; Pod převisem vpravo nahoře vede varianta Wounded Rock
foto by © Libor & Vašek

Wounded Rock, IV+, 5.8, varianta předchozí cesty (V-, IV, III)
První 3 délky stejné jako Hatchala Meshuleshet, pak sokolíkem na plotnu a dále úžasná spoďáko-plotnová délka exponovaného traverzu pod převisem. Nakonec přechod do lehčího terénu. Sestup stejně jako Hatchala Meshuleshet.

Štand na počátku traverzu v cestě Wounded Rock je na dosah
foto by © Libor & Vašek

Big Pyramid, IV (IV, IV, V-, III až IV)
Plotna, komín, stěna, koutek, občas proloženo choďákem. Vrchní část je menší loterie s „vyndavacími“ chyty a bloky. Sestup obnáší i 2 slanění (45 a 5 metrů).

V sutinách horní části cesty Big Pyramid
foto by © Libor & Vašek

Pharao’s Chimney, IV (IV-, III, IV, IV)
Navzdory názvu o komínové lezení příliš nejde. Nahoře pěkný kout. Sestup s 1 slaněním.

Kout v poslední délce Pharao’s Chimney

foto by © Libor & Vašek

North Corner of Gebel Fara, IV (IV, IV, V-, V-)
Hezký sokolíko-komínový nástup. Spárky v horní části nám přišly o něco těžší než pět mínus. Sestup jako Faraonův komín.

North Corner of Gebel Fara, nástup

foto by © Libor & Vašek

Fistuk Halabi, V- (IV, V-, IV)
Spáry kombinované s chůzí. Sestup balvaniskem. V průvodci je tato cesta vyznamenána třemi hvězdičkami, ale podle našeho názoru si je nezaslouží.

Fistuk Halabi, štand

foto by © Libor & Vašek

Diamond Depression, IV+ (5.7, 5.8, 5.7, 5.9, 5.5-5.7)
Pěkná cesta se všemi druhy lezení. Celkově možná lehčí než by odpovídalo uváděným údajům o délkách, ale klíčovou spáru se nám asi nějak podařilo minout. Sestup hřebenem.

Chodecký závěr cesty Diamond Depression, v údolí klášter sv. Kateřiny

foto by © Libor & Vašek

Monday Rush, VI, 5.9+ (III, IV, 5.9+, IV, V+)
Na závěr jsme na místě přeci jen zanechali obligátní „pytel“, a to v nástupu lákavé ruční spáry (výlez z jeskyňky). Takže úkol pro příště!

Praktické informace:

Kdy:
Nejvhodnější dobou pro návštěvu jsou jaro či podzim, obzvláště období duben – květen a září – říjen, kdy teplota přes den obvykle nevystupuje nad 30°C a v noci neklesá pod l0°C.

Průvodce:

Průvodce:

Israel Alpine

Pozornost zaslouží i článek:
Jamesák - Horolezectví na Sinaji

Nějaký běžný turistický průvodce (např. Lonely Planet) se také hodí.

Kurs:
Teoreticky 1 EGP (egyptská libra) = cca 3 Kč.
Prakticky 1 USD = cca 5,4 EGP, 1 EUR = cca 8,4 EGP (stav duben/květen 2008).

Doprava:
Noční let s ČSA do Káhiry, cca 9.600,- Kč. (Studenti mají asi více a lepších možností, možná by se dalo zkusit nějaký charter např. do Dahabu či Sharm el Sheikhu.) Z letiště taxíkem či busem (na letišti jsme zastávku městského autobusu nenašli, i když dle Lonely Planet existuje) do centra. Z meziměstského autobusového nádraží Turgoman jezdí každodenně v 11:00 bus společnosti East Delta přímo do Sv. Kateřiny (40 EGP/os.), večer je na místě. (Opačným směrem vyráží v 6:00.)

Ubytování:
Al-Milga Bedouin Camp - kontaktní osoba šejk Músa, výhodná poloha přímo ve vsi. Dále Fox Desert Camp a Moonland Camp, které jsou ale trochu stranou dění. Obvykle dvoulůžkové zděné pokojíky, společná sprcha s teplou vodou a občas splachující WC, běžná cena 80 EGP za pokoj, ale vyplatí se smlouvat, zvláště při delším pobytu.

Služby:
Ve vesnici (jedná se spíš o menší městečko) je dostatek obchodů se základními potravinami, pekárna, restaurace, lékárna, benzínka, banka, pošta a internet. Kromě internetu je v Al-Milga i mobilní signál.

Program pro nelezecké dny:
Např. prohlídka kláštera sv. Kateřiny, vycházka na horu Sinaj (Gebel Musa, 2285m) či horu sv. Kateřiny, 2642m, atd.

Ceny:
Egyptské vízum za 15 USD lze zařídit na letišti.
Základní potraviny se dají nakoupit do cca 20 EGP na den.
Internet v Al-Milga je za 5 EGP/hod.
Vstup do kláštera je zdarma. Za vstup do galerie ikon, rukopisů a bohoslužebného náčiní je žádáno 25 EGP.
Taxi po Káhiře 5 až 50 EGP, podle vzdálenosti, přirozeně. Smlouvat, smlouvat a smlouvat. Také není na škodu naučit se arabské číslice.

Z mapy na Lezci res)

Za lezením do Egypta

Praktické informace:

Komentáře