Uspořádání závodu v ledovém lezení na rychlost bylo do poslední chvíle nejisté. Tou poslední chvíli se stalo středeční odpoledne, kdy pořadatelé ze spolku Ledová stěna Vír rozhodli s rizikem dalších dvou teplých dní pustit do světa informaci o konání akce.
A pak už nezbývalo, než jen čekat a hodně práce věnovat přípravám. Vzhledem k tomu, že počasí již týden předem rozpustilo závodní led v Liberecké horolezecké aréně, přešel titul MČR na závod ve Víru. Ledová stěna Vír tedy hostila již sedmé mistrovství republiky.
Sobotní ráno ve Víru nenasvědčovalo příhodným podmínkám pro závodění - teplota 4 stupně Celsia a mrholení. Od 13:00, kdy zahajovala odpolední kvalifikace, se ale pro zbytek soutěžního dne vše v dobré obrátilo. Nebe se vyjasnilo a s modrou oblohou klesla i teplota. Led byl suchý a kompaktní, především zbavený pořadateli všeho, co by se mohlo nečekaně utrhnout.
Závod zahájila domácí ledolezkyně Zuzana Hájková a v kategorii žen hned nasadila velmi kvalitní čas 46 vteřin. Kvalifikace se rozjela v rychlém tempu a jističi už se do čtvrté hodiny odpolední nezastavili. Z konečného počtu 28 účastníků pouze 5 startovalo poprvé, čemuž odpovídají i dosažené časy a celková kvalita klání. Překvapením kvalifikace se stali v kategorii mužů Michal Dančuk, který měl třetí nejlepší čas, ač byl jedním z premiantů soutěže, a druhý Ondra Šenk, mladá naděje spolku Ledová stěna Vír. V kategorii žen způsobila rozruch Karolína Matušková, která soupeřkám, včetně obhájkyně titulu Lucce Hrozové, nadělila 10 vteřin. Naopak bez překvapení byl opět nejrychlejší Milan Dvořáček, který stále nenachází konkurenci.
Před začátkem finále udělala radost všem závodníkům tombola o ceny od Petzlu. Přilbu ze speciální edice Meteor vyhrál Honza Májek. Pak už se rozjela bitva o nejrychlejšího muže a ženu. Atmosféra pod ledovou stěnou byla skvělá díky asi stovce diváků a jejich podpora hnala závodníky k úžasným výkonům. Lucka Hrozová oproti kvalifikaci výrazně zrychlila, a i když v křehkém ledu finálové cesty párkrát „podhrábla“, vytvořila čas, který už všichni přítomní považovali za vítězný. Jenže na start se ještě postavila Karolína Matušková, objev Ledové stěny Vír a svěřenkyně Milana Dvořáčka, který si letos před závody vyzkoušel i roli trenéra. Karolína zaběhla za bouřlivé podpory publika cestu bez jediné chybičky a ke spínači časomíry se dostala o 86 setin sekundy dřív než Lucka Hrozová. Úžasný souboj se šťastnějším koncem pro vírskou závodnici. Zbylé finalistky v konečném pořadí třetí Zuzana Hájková, čtvrtá Kristýna Trnková a pátá Jana Hájková také potvrdili výhodu znalosti domácího terénu.
Muži nezůstali oproti výkonům žen pozadu. Finálové časy hovoří za vše. O stupně vítězů se nakonec porvali tři nejlepší z kvalifikace. Zdeněk „Háček“ Hák jako první stlačil čas pod 28 vteřin. Ondra Šenk se dostal téměř na 25 vteřin a Milan Dvořáček už nemohl startovat s takovým klidem, jako v předchozích letech. Prokázal ale zkušenosti ze Světového poháru a časem 22:02 vteřin si obhajobu titulu pohlídal.
Poté už následovalo předání cen z rukou Radka Jaroše, sprška šampaňského a všeobecné veselí pod ledovou stěnou, pro kterou byl závodní pokus Milana Dvořáčka možná letošní poslední lezení.
Vírský cepín 2016 ukázal nadějný vývoj disciplíny a dle všech přítomných se stal dosud nejlepším závodem z předchozích ročníků, ač se téměř nekonal a nakonec proběhl v nouzových podmínkách. Dobré věci se asi opravdu rodí v bolestech.
Výsledky na stupních vítězů:
ženy
1. Karolína Matušková
2. Lucka Hrozová
3. Zuzana Hájková
muži
1. Milan Dvořáček
2. Ondra Šenk
3. Zdeněk Hák
někde jsem četl instruktáž, že takhle je to (na ledy) metodicky správně - dloooouhé navázání s druhým uzlem u sedáku. Že jako když se sekne omylem do lana, tak i kdyby se přeseklo, zachrání to druhý pramen. Používá to někdo v praxi i mimo tyhle závody?
Uzel hned nad sedákem, procvaklej 2 karáblema a na dlouho navázaný lano nad lezcem, nahoře uzel, jak je to na fotce. Hned nad karáblema to nesekneš a od karáblí k nahoře navázanýmu uzlu vedou dva fousy...tak asi tak
Pokud to má fungovat jak píšeš, musel by být ještě uzel dole hned nad karabinami. Takhle, jak už je zmíněno v komentu výše, když přesekneš jeden pramen, druhý Ti projede karáblema.
Fotit tohle jakože by to mělo vypadat na převis je blbost. Tak to myšleno nebylo. Takhle ani nikdy led nenateče, aby stekl šikmo po stropě převisu. To by se udělal kolmej rampouch. Záměr nebyl fotit, aby to vypadalo jako převis. Ten záměr mi ale tím pádem trochu uniká...:-) asi pokus o akční foto :-), ale určitě ne snaha vyrobit jakože převis :-).
Tady asi nejde o zamer. Je to proste neco jako podvedomy tik :). Kdyz tohle nekdo dela, tak je tim vetsinou postizena cca. kazda jeho 5. lezecka fotka aniz by si to autor uvedomoval ;).
Já tam byl a start byl opravdu běh asi 7 metrů v ledové stráni, pak asi 4 metry v 80-85 stupních, pak zase asi 10 metrů běh v šikmině a pak finišová partie asi 10 metrů od 70 do 8 stupňů. Poslední kroky nahoře už jen doběhnutí.
výborná akce a ještě že nebyla kosa, tak pro diváka lepší. Od začátku finále žen do ohňostroje na kones to mělo neskutečnej spád. Fakt dobrý, tak příští rok ještě to zázemí zlepšit, říkali tam, že budou stavět zázemí pro návštěvníky a lezce.
:-) vezmu to od vrchu. Uzel tam je, karabiny jsou taky dvě. Takže při přeseknutí jednoho pramene lana zůstane lezec navázaný.
U natočené fotky se domnívám, že je to způsobené spíš polohou fotografa zavěšeného do odsedky.
Zázemí už snad bude. Po několika letech vyřizování na úřadech snad konečně dostaneme stavební povolení a budeme moct začít. Všechno je to komplikované tím, že se nacházíme vedle řeky a navíc v ochranném vodovodním pásmu.