Jak se asi vyrábí materiál, který potřebujete na lezení, lano, karabiny, boty, sedák vklíněnce a různá jistítka? Dovedete si představit, že si některou z výše jmenovaných věcí vyrobíte takzvaně "na koleně"?

Možná je to už pro některé ze současných lezců nepochopitelné, že téměř žádná z těchto věcí se nedala nikde koupit a tak jsme byli odkázáni, si většinu věcí sami vyrobit *.

*(snad jen kromě lan, která si skutečně ani hodně šikovní lezci vyrobit neuměli :-))

Co jsme si vyráběli?

Tak nejdříve bylo třeba si lezecké věci do do skal donést. K tomu mohl sloužit ten plátěný zelený tlumok, ale to by si vás mohli splést s pytlákem, v lepším případě s myslivcem.
Nezbývalo, než si vyrobit opravdický horolezecký batoh. A s popruhama ! 


Tento batoh nevypadá jako nic zvláštního, vždyť je skoro podobný současným modelům. Pravda je taková, že byl ušitý doma a po republice se těchto předchůdců současných batohů, pohybovalo velké množství. Na snímku je batoh Supova píseň z dílny JoMi.
foto by © John

Jo karabiny. Myslíte, že to na koleně nešlo? Asi jen 10 kusů jich vyrobil Zdeněk Vaník z leteckého duralu, když byl v Popradě na vojně. Do jejich výroby se pustil, když viděl v cizině první duralový. Do té doby byly u nás běžné východoněmecké ocelové Hasanajky. A s těma lézt, to něco vážilo. Běžný počet karabin i do stěn v Tatrách byl 10 ks.

Tyhle jeho duralový měly premiéru na diretissimě na Prostřední Hrot v Tatrách. A to byla dlouhá těžká hákovačka. Zdeněk říkal, že ověřoval jejich nosnost a trhla se při 10kN (1000kg). Vzhledem k tomu, že zámek nemá žádný ozub nebo jiný mechanismus, se dá říci, že je to nosnost karabiny s otevřeným zámkem. A pozor, 10kN s otevřeným zámkem dosahují opravdu špičkové kousky.


Vaníkova karabina z leteckého duralu
foto by © John


Jiná na koleně vyráběná karabina, všiměnte si že také nemá žádný ozub, jen šikmý zářez
foto by © JirkaS


Udělat po domácku osmu? Jak triviální. Vezměte duralový plech, namalujte si na něj žádaný tvar, pak tenkým vrtákem odvrtejte tvar osmičky podél čar, pak již jen několik hodin broušení pilníkem a osma je na světě.

Jak je to s pevností? Ví bůh.


Poněkud sofistikovanější tvar osmičky, vyrobené z duralového plechu
foto by © JirkaS

Ti, kteří měli přístup do sléváren, se pak pokoušeli tvar osmičky odlít. Postup byl náročnější přibyla mu totiž třetí dimenze. Ale ani ta nebyla pro zlaté české ruce lezců takový problém.
A tak mohly vzniknout takovéto skvosty.


Mimozemšťana či figurku zaniklých kultur připomínala tato z duralu odlitá osmička
foto by © JirkaS

Další z lehce vyrobitelných, přičemž vysoce funkčních, jistítek byla Stichtova brzda.


Stichtova brzda nebyl žádný hi-tech, ale jistilo se přes ní stejně dobře jako přes ty současné kyblíčky
foto by © JirkaS


Vyrobit osmičku nebyl až takový problém. Zato Jumary už daly zabrat i šikovnému zámečníkovi.


Jumar výroba SZ Čech
foto by © JirkaS



Další z unikátních Jumarů v provedení s dřevěným držátkem, děkuji Břéťovi za inspiraci
foto by © JirkaS


Celá sada podivných skob, tak zvaných jedniček, jsou stále k lezení stále používané v extrémních cestách, ale už sotva je někdo podomácku vyrábí pilníkem
foto by © JirkaS


Bong bong, zní to jako dva tupé údery naplacato, ale zkuste si něco takového vyrobit v domácí dílně
foto by © JirkaS



Takzvaný Abalak, vyrobený také v domácí dílně
foto by © JirkaS

Jednou jsme si udělali i malý vklíněnec - stopper.
Vyrobil ho vlastně Standa a pracoval na něm celou šichtu. A protože jsme znali firmu Camp vyrábějící pro šťastné západní lezce tyto stopery, vyrazil na něj raznicí slovo Camp. Bowdenové lanko bylo pak třeba splést a zamáčknout hliníkovou objímkou.
Někde se mi tento malý stopper ztratil, ale já ho najdu.

Označování podomácku vyrobených věcí by byla kapitola sama pro sebe. Stejně pěkně bylo třeba označit i kladiva, osmy, batohy, maglajz pytliky, spacáky a žebříčky atd.


Robo-domo horokladivo. Aby dobře tlouklo skoby, bylo třeba vyrazit do hlavice, pro horolezce našich zeměpisných šířek, magická slova Himaláje, Andy nebo aspoň Eiger. Kladivo legendy horolezení Lubora Zalabáka
foto by © JirkaS


Asi sotva budou dnešní lezčíci vědět k čemu sloužil tento (poměrně těžký) ocelový oválek. Je to podomácku vyrobený držák na skoby
foto by © JirkaS

Mačky byly často dělány také podomácku.


Škodovy závody, líheň horo materiálu, zde se také narodily tyto ze dvou kusů kované mačky, přední hroty nebyly ještě v té době používané.
foto by © JirkaS

V dobách, kdy se lezci navazovali jen na lano bylo sedění u kruhů velmi bolestivé, a tak se lezci uchylovali k výrobám různých sedátek z popruhů.


Předchůdce sedáků, skutečná prababička, podomácku vyrobená sedačka. Předchůdce dnešních úvazů jim byl hodně vzdálený
foto by © JirkaS


Taková lahůdka na závěr - ledovcové brýle, možná ještě od Eskymo Welzla
foto by © JirkaS

Pokud se vám článek líbil a nebo ještě lépe, pokud jste také po zapátrání po okolí, nebo dokonce ve svých skříních spatřili nějaké kuriozity, klidně je vyfoťte a s krátkým popisem pošlete, na Lezce. Můžeme je příště ukázat v článku Materiál udělaný na koleně II. Již mám slíbeno několik skutečných skvostů pro další díl.

Chtěl bych poděkovat Johnovi a Luborovi, za obětavou pomoc při tvorbě tohoto článečku.