Já věděla, že to jednou přijde. Věděla jsem, že mě jednou někdo násilně oddělí od knih, a přeci jsem proti tomu nic nepodnikla. Já, srdcem i duší knihomol, jsem knihu neviděla od doby, co mi do klidného, nefyzicky náročného života, vstoupil horolezec.
Když jsem se do Cuency chystal, došlo mi, že mimo španělské weby je toho o ní napsáno dost málo. Když jsem tam lezl, nedokázal jsem pochopit, proč tomu tak je, protože jsme se měli skvěle a rozhodně je to kvalitou oblast světová. Snad tenhle text poslouží těm, kdo budou v podobné situaci jako já.
V létě navečer mi zazvonil telefon a na druhé straně se ozval člověk, který se představil jako fotograf. Měl zájem o to, abych mu pomohl při focení dívek na skalách.
Jak už to bývá po dlouhé zimě, každý se těšíme na sluníčkem vyhřáté skály, kdy budeme moci vyběhnout z depresivní tělocvičny či od bouldrovky ven do přírody. Tak tomu bylo i 30. dubna onoho roku….
ČHS hledá nové kolegy pro oblast soutěžního lezení
ČHS vypisuje výběrové řízení na obsazení dvou pracovních míst pro oblast soutěžního lezení, s případným rozšířením na oblast závodního skialpinismu a ledolezení.
Společně s kámoškou Dančou jsme naplánovaly další z čistě holčičích víkendů v Itálii. Překvapivě ani tentokrát nešlo o nákupy v Miláně či návštěvu termálních lázní.
Kam již tradičně tento rok? Varianty jsou tři:
a) Sicílie b) Leonidio c) termínově odsunuté Geyibayiri od Pavla M. se celou naší partou jednoznačně zamítá.
Valná hromada ČHS řešila dnes v Praze více méně standardní body: výsledek hospodaření za rok 2018, rozpočet 2019, zprávy o činnosti ČHS, komisí apod. Návrhy vedení bez větších problémů schválila a nepodpořila protinávrh z Brna na profesionalizaci závodního lezení.
Všechno pěkné jednou končí a to je i případ Everestu.
/editorial jarního čísla/
Vychází poslední číslo Everestu. Nebudu zastírat, že mě to mrzí, ale místo žalmů budu děkovat.
Když jsem před sedmi lety jako drobný pisálek dostal příležitost dávat dohromady celý časopis, dlouho jsem váhal. Nakonec jsem tuto roli s velkými obavami přijal a nikdy jsem nelitoval. Není obtížné najít zálibu v tom, co vás beztak baví – výpravy do hor ve všech podobách, fotografie a následné sdílení zážitků a tipů na túry s ostatními v co nejpůsobivější formě. Jsem vděčný za tu práci a fakt, že jsem měl vždy volnou ruku s výběrem obsahu a formou jeho prezentace.
Děkuji také všem autorům, bez kterých by nevzniklo nejen těch 29 čísel, u kterých jsem byl já, ale ani jedno ze 74 vydání, které má na kontě Everest od svého založení. Snad pro všechny z nich bylo hlavní motivací pro psaní článků především to, že mohou předat své zkušenosti ostatním, ukázat jim krásné kouty naší planety a nadchnout je pro vlastní výpravu. Ať už to byl výlet do sousední země, nebo cesta přes půl světa. Jsem rád, že jsem mohl poznat skvělé osobnosti a spolupracovat s lidmi nabitými pozitivní energií.
A konečně musím poděkovat vám, čtenářům. Věřím, že jste v každém čísle vždy našli alespoň jeden zajímavý článek, který přivodil drobné nutkání vyrazit ven. A doufám, že si i toto poslední číslo s chutí přečtete a přinese vám radost a potěšení.