Doyen našeho oddílu, založeného v šerém dávnověku jistým Horymírem z Neumětel, Jindra (77) si neodpustí každý rok dvakrát navštívit své milované Tatry.
Letos si ale nezvolil nejvhodnější termín. Tatry pokryl led. Borci vyrazili alespoň na Ostrvu. Přestože měl Jindra kvalitní mačky a cepín, stačil chybný krok a už jel dolů. Asi po 100 metrech přišel o cepín a dál se řítil už nekontrolovaně, jako hadrový panák dalších asi 300 m do kosodřeviny. Měl kliku - přežil. Měl druhou kliku - přistál u nohou skupiny polských záchranářů, kteří měli na Popradském plese cvičitelský kurz.
Měl třetí kliku - má OeAV (pojištění Alpenverein). Jak vypadá velebný kmet, který skončí po takové šílené jízdě ve vzrostlé kosodřevině si asi každý dokáže představit. V popradské nemocnici zjistili kromě spousty odřenin, zlomený kotník, prasklé dva krční obratle. Musí se to operovat na specializovaném pracovišti. Takže převoz. Je všeobecně známo, že na Slovensku musíme být na horách pojištěni. Následoval telefonát na Tyrol Air Ambulance do Innsbrucku. No a na popradské letiště přiletěl rakouský tryskáč a Jindra byl za hodinu v pražském Motole. Takže opravdu klika.
Pár drobných zádrhelů to však přece jenom mělo. Protože Jindra měl kartu Alpenvereinu asi někde v kosodřevině, napochodoval druhý ráno jeho syn v Praze do CK Alpy, aby zjistil číslo jeho pojistky a nechal si poradit jak má dál postupovat. Slečna v kanceláři číslo našla, ale celá její pomoc spočívala v tom, že mu řekla, že má do Innsbrucku zatelefonovat a že číslo telefonu je kartičce. Při počtu členů pražské sekce AV by mohla být akčnější.
Další problém byl v poněkud komplikované komunikaci s popradskou nemocnicí, ale to už byla prkotina. Takže velká chvála OeAV.