Bloszstock, Falkenstein, Teufelsturm, Höllenhund, Rauschenstein - jména těchto dominant slyšel snad každý, kdo do Saska alespoň jednou zavítal či se sem třeba jen chystal.
Když je vysypete před nějakým pískařem, tak si hned vybaví pár linek, které se mu vryly do paměti, nějaké tý wégy s jištěním v příjemné vzdálenosti a krajinomalebnými výhledy, případně nějakou dardu, ke které už léta mlsně vzhlíží jak patnáctiletý školák ke svěží matce svého spolužáka.
No dobrá, a co takový Postakegel. Slyšel jsi o něm někdy? Tenhle bobek, který má necelých 15 metrů, je kousíček za městem Pirna a je jednou z několika věží oblasti Wehlen. Ve světlemodrém průvodci je to vrchol číslo 2, což spíše vychází z geografické polohy, nežli z jeho významnosti. I když by mohl vyprávět o tom, jak se kolem něj v historii čile těžil pískovec a on tam nakonec zůstal stát. Úplně sám…
Přístup z údolí smrdí expedicí, vede totiž přes soukromé pozemky, jejichž majitelé jednak neradi hovoří s horolezci česky a druhak neradi hovoří s horolezci. Kdysi prý dokonce vybírali "vstupné" euro za osobu, což mi nepřipadne fér, protože to nedanili.
Existuje ovšem i alternativní přístupová cesta z náhorní strany. Z okraje Pirny (Mockethal) po Wehlener Strasse zhruba 1km směrem na Wehlen a před začátkem lesa je doprava polní cesta. Po ní na rozdvojku ve tvaru písmene "T" a levou větví až k místu, kde cesta přechází v louku. Zde zaparkovat (od Wehlener Strasse je to asi 200m) a dále pěšky přes louku přímo z kopce na okraj lesa a podél něho asi 100m doprava, kde jsou schované schody dolů. Sice nejsou normované, já vím, ale dostanou tě pod skalní práh. Dole opět zhruba 80m doprava a jsi na místě.
"Kam jedééééš?"
Matroš je megatvrdý, skoro to až trochu klouže. Postakegel svým tvarem připomíná hranol s poměrně výraznými hranami. Co hrana - to cesta. A do stránek jeho poměrně staré vrcholové knihy je vepsáno jen několik málo českých jmen.
Těžko říct, zda měli před sto lety nahoře na louce rodinný piknik a šli se sem vymočit, no každopádně někdo tenhle megavrchol objevil. První cestu udělal 11.7.1920 Rudolf Kaden s dvěma dalšími Kadeny a několika kumpány. Alter Weg - podél levé údolní hrany na malý balkón k dodanému kruhu, od něj místním národním sportem (saské stavění), anebo čistě elegantním bouldříkem do dobrých chytů a nakonec podél oblé (pravé) mírně převislé hrany na vrchol. Kdo poplete poslední zdvihy, ten proletí celou stěnu a zastaví se nohama u jističe. Klasifikace VIIc. Více než jednu šroubovačku do kruhu není potřeba táhnout. Hvězdičku by si to zasloužilo. Vykřičníček možná také.
O 12 let později měli nahoře na louce červencový piknik asi i Helmut Oehme a K. Schulze. Šli se dolů vymočit, "A hele, věž!" a tak vylezli volnou pravou údolní hranu. SO Kante, rovněž za VIIc, je nejlezenější cesta na věž. V průvodci má vykřičník a hvězdičku a dá se parádně zajistit smyčkami. Zhruba do dvou třetin, výše už nikoli a poslední nepříjemné kroky se dělají s rukama na oblém vršku.
"Na zem by to asi nebylo, ale komu by se chtělo na třináctimetrové věži hodit 12m tlamu."
A jdeme dál. Levá náhorní hrana - NO Kante VIIIc (autor Thomas Knoof), má zatím asi 2 přelezy. Nástupový solivý sedmimetrový bouldr v lámavém je vstupenkou buď k prvnímu ringu anebo na místní traumatologické oddělení. Vážnost cesty zvyšuje hromada šutrů pod nástupem, na kterých se i blbě stojí, natož si odskočit…
Čtvrtou poslední hranou vede Videospieler IXa, opět Thomas Knoof s druhy - pravou náhorní hranou (K) k dodanému kruhu Staré cesty, stěnou vlevo od hrany (K) n.v.
Do středu údolní stěny se ještě vešla Zwischenhoch, stěnovka za IXb s národním sportem u druhého, čistě Xb, případně s Variantou (od 1. kruhu doleva a podél trhliny 2.K n.v) za IXa. Obě cesty má na svědomí rajbasový king Jürgen Höfer. A nebudou zrovna procházkou růžovou zahradou. Spíše jenom zahradou.
Z vrcholu masivu slézt ostrou hranou na balkónek. Skokem na polici a Starou cestou n.v. Obtížnost 6/VIIIc. Autor: Thomas Willenberg. Tenhle týpek mě fakt baví.
Pokud se budete motat kolem, zajeďte si do Pirny k Turkovi na Döner kebab s ayranem. A pro ty dvě VIIc, zápis do vrcholovky a pohled, odkud kam Thomas Willenberg doskočil, má určitě smysl Postakegel vyhledat.
Ponaučení na konec: "Když děláš piknik na louce a jdeš na záchod, měj vždy u sebe pár smyček nebo pískovcový kruh."
Udělal jsi mi Alešáku po ránu radost, vrátil jsem se vzpomínkami o 30 let zpět.Narodila se první dcera a já byl ženou vyslán do Dederonie koupit proutěný koš na novorozeně.Proč nespojit příjemné s užitečným. Naložil jsem spolulezce Hubku, hup do Pirny na nákup a pak druhý cíl - Postakegel. Zazvoníme u staré vily, majitel přijde odemknout, je mu už jasné, co chceme a vzhůruk věži. Okamžitě se vyrojil houf dětí ze sousedství, které náležitě komentovaly naše "výkony". Pytel na staré cestě! fakt morálovka. Tak zbývala už jen Jižní Hrana /víc cest tam tehdy nebylo/ a tu jsme konečně dali. No a pak k Alimu na chatičku , do hospůdky k Roze a v sobotu už pořádné Wandy v Rathenu.
Pavel Krupka
Taky díky za probuzení pěkný vzpomínky na odpoledne po rachotě na téhle perle.
Že by se o ní psaly články na světových lezeckých webech, mě nikdy nenapadlo.
Pěkný článek Alešáku. Psychologie k prvnímu to je mizící fenomén. Už i v té Juře, kde jsou první jištění vesměs v pohodě, sotva potkáš německou lezeckou dvojku bez pořádně dlouhého šahla.
Přede mnou se psalo o Vlado Tatarkovi. Solivou a křehkou osmičku nemusím přece lézt, když se na to necítím. Totéž platí o nejištěných věcech. Zásadní na horolezectví (a na skalkách to platí téměř stoprocentně) je vědět na co mám a na co ne.
To je to umění, o kterém jsem psal výše. Kdo umí, neleze do věcí, na které nemá a pokud chce lézt něco těžšího, nebere si šáhlo, ale trénuje a získává zkušenosti. Alešák si může solivou a nejištěnou osmičku asi dovolit, má dostatečnou rezervu.
Týpek co si chce zalézt bez rizika, by si možná měl vybrat jinou zábavu.
Proč? Obejdu, hodím lano shora a na tr si klidně přelezu. Lezu na TR rád a hodně a nestydím se za to. Chodím lézt, ne cvakat presky. Ale jestli někoho cvakání baví, proč ne :-)
Ne, ty nechodíš lézt. Chodíš provozovat gymnastiku.
Ale samozřejmě, proč ne; není to nic obecně nesmyslného, každý podle svého vkusu. Na písek, o kterém se tady píše, se tenhle styl ovšem nehodí - skála je měkká a křehká, takže trpí, když se po ní neleze s citem a zatěžuje se víc, než je nutné, což se při opakovaném zkoušení cest bez nebezpečí pádu děje. Ale to je jiná debata.
Věž neobejdeš. To, co provozuješ není horolezectví, ale jakýsi jiný sport. Pokud tím neničíš skálu třeba dřením lana, neomezuješ ostatní a neprobrušuješ slaňáky instalované za peníze horolezců, nic proti tomu.
Lezením výhradně TopRope se ochuzuješ o spoustu zážitků, ale to je tvůj problém.
To sice neobejdu, ale na řadě míst se nahoru dostaneš něčím lehčím. Pravda, ne všude. A já horolezectví opravdu neprovozuju, chodím si na skály zalézt. Jak psal Robert - gymnastika venku.
Tolik k mému vztahu k lezení. A teď vztah ke skále - je nesmysl ji zbytečně ničit a prasit. Úmyslně jsem to výše trochu přehnal, aby to bylo zřetelnější. I když jsem gymnasta a lezu TR, nemusím skálu prasit, stačí trochu námahy a třeba přes smyčku si hodit vratný bod jinam a podobně. A obráceně pak vidíme "horolezce", co jezdí prasit mokrý písek. Takže tolik asi k těm šáhlům, gymnastům a horolezcům :-(
Lidská blbost je po zemském povrchu rozmístěna rovnoměrně, to znamená, že blby lze najít ve kterékoliv skupině. jak jsem psal, nic proti TR, pokud se dělá rozumně, ale zkus si někdy vylézt na prvním to, co jsi předtím toproupoval a uvidíš a ucítíš ten rozdíl. Garantuju ti, že presky budeš cvakat rád a s rozkoší :-)
V tom pripade neznam nikoho, kdo umi ;). Myslim, ze kazdy, kdo leze dele uz se dostal do situaci, kde se ne uplne svou vinou dostal do uzkych. A pochybuju, ze by borci meli rentgenove oci, aby treba poznali, ze boulder je pod prvnim a vsechno co odspodu vypada jako chyty ve skutecnosti chyty nejsou.
To jo. Ta zkusenost ale casto rika, ze je lepsi se na to radsi vybodnout. Protoze i pres to minimalni riziko podlahy a rozemleti se na sracku, ta cesta na nejakem pitomeme skalkarskem kvaku nestoji.
Lide delaji veci pro radost. Nekdo k ni potrebuje vidinu rozlamanych kosti, nekomu k ni staci stravit sportovni den venku a treba i odjet s pocitem, ze zase prelezl tezsiho nez minule a co by bez preklipu v prvnim nedal. Proc vnucovat svoje vnimani zabavy jinym? Trochu tolerance nikdy neuskodi.
nemužu si pomoci ale ja bych jim ty šahla zlamal a zahodil..v juře našahlujou od prvniho haku až po posledni,potom cele den nacvičujou 9-stylem prolezt,zavazat lano do 2 expesek sednout pod cestu a zavřeno na celej den.sorry ale kdyby to byla 1 dvojka ale děla to 50% němcu.ať raději choděj hrat tenis nebo minigolf nebo tak něco..
No a co jako? Jestli jim to přináší stejné uspokojení z lezení, jako tobě s jiným stylem, tak není co řešit. Ať si to lezou, jak chtějí, ne? Lidi jako ty, co mají představu, že to všichni budou zrovna podle jejich pravidel, miluji. A že to dělá 50 % Němců? Asi je to normální, ne?
no on měl na mysli spíš to, že přijedeš do oblasti, kde se na půlce cest nedá vůbec lézt, protože jsou tam našáhlovaná lana, na kterých se ale neleze. A pokud se slušně zeptáš, jestli je můžeš stáhnout, dostaneš neslušnou odpověď že ne. Pokud to pokusujou zdola PP a mají mezi pokusy hodinovou přestávku, stejně tě do cesty nehodlají pustit, protože jsou tam JEJICH presa. Moje zkušenost.
No ale že by obsadili všech 10.000 cest, co v Juře jsou, to asi ne. Když tam jedeš o hezkém víkendu, tak se nediv. Nehledě na to, že ti nic nebrání si přivstat a být tam dříve, než oni. Stesky částečně chápu, ale když přijedu v jedenáct hodin do populární německé oblasti a je tam plno, tak se z a.) nedivím a za b.) jedu jinam. A jsem nasraný akorát na sebe za blbý výběr a neschopnost si přivstat. A tak jezdím v týdnu a i za krásného jarního sluníčka býváme pod skalami sami. Tak co řešíš?
Aha, no jestli chcete řešit všechny věci, co dříve bývávaly lepší, tak potěš. Mimochodem, všem vzpomínačům doporučuji film Půlnoc v Paříži od Woodyho Alana. Staré dobré časy...
to bych si myslel o nich hodně nedobrého, kdyby měli natažený lano, hoblovali to celej den a nechtěli mě do toho pustit...a kdyby tam měli jen presa a nechtěli mě do toho pustit, tak bych si myslel něco 3x horšího...takže jak to tady tak čtu, tak si myslím, že sou to pěkný bukvice :D
ha, vlastně, na padání byli letos taky nějaký němci, zkoušeli tam vosumábouldr a nemohli do toho ani nastoupit, tak zkoušeli druhej krok, kterej stejně neudělali a tak to bylo celý odpoledne. palec nahoru za trpělivot a palec dolů za blbost :)
Zaplatbuh, ze tam bylo dalsich 500 boulderu ;). Uznavam, ze to muze byt trochu sobecke. Ale co treba zij a nechej zit? A stejskat si, ze v Jure s tisicemi cest je zabrana nejaka sedma ci osma... To jako fakt? Co se trochu porozhlidnout?
tak kupříkladu já - přijedu na Srbsko se 17 presy, parťák s deseti. Nacvakáme to na celou Vlastu. Budeš stále tak tolerantní, když tě pošleme lézt jinam, protože bys lez po našem? Podotýkám, že i když je vedle Blážina stěna, Vlasta je na Srbárně jediné lezení ve stínu...
Ha ha, uvědom si, o čem píšeš. Když jsou obsazeny v Srbsku 4 cesty, už není kde lézt. Když jsou v Juře obsazeny 4 cesty, máš jich tam několik tisíc dalších.
V Srbsku jsou jen 4 cesty? Hmmm, to jsou mi novinky. Srovnáváš nesrovnatelné, v Juře jsou tisíce cest, ale mezi oblastmi přejíždíš autem a není asi sektor, kde by bylo víc než 50 cest na jednom místě. To jako kdybys po Srbsko zařadil i Sv.Ján, Kotýz, Koukolovu horu, Braník, Prokopák atd. Prostě vše vápencové z krasu.
ty jsi ale vtipálek. Jednak autem jsou sektory často řádově minuty od sebe a jednak není problém najít sektor třeba se 160ti cestami. 50 je celkem běžných. Dreistaffelfels, Maxmilianswand, Wurgauer Gebiet, Schlaraffenland, Graischer Bleisteinwande... A sektory - víš, kolik sektorů je třeba na třech kilometrech silnice mezi Wolfbergem a Obetrubachem??? Je jich 12 a k tomu dvě parkoviště. Takže nepruď s nějakým podělaným Srbskem pro zoufalce.
Kromě pár velice oblíbených oblastí (např. Wajzíky), kde si nějaká parta ověsí několik pětek, které fakt hobluje do večera tenhle problém v Juře neznám. Nicméně už cesty od 6+ nebo 7- tímto problémem netrpí. A že by mě někdo nenechal nazkoušet oxpreskovanou cestu, to se mi ještě nikdy nestalo.
Já bych jim ty šahla nelámal :-). Občas je skutečně k prvnímu dobré si to nějak cvaknout, zvláště nepříjemný je lámavý terén. Což v Juře nad zemí občas bejvá.
Ale celkově se nám ty nešvary vycházející z přeposranosti nějak množí. Expresky se zbytečně prodlužujou do bimbajících se hadů z každýho boltu. Ty se cvakají na několikrát, lezou to lidi, který na to ani náhodou nemají, tickmarky jako prase asi pro nějaký slepejše. A když si šahlujou druhej nebo třetí, tak prostě tu cestu voprasí. Dělají to hlavně němčouři. Asi to viděli v magazínu.
Tak nejak nevim kdo komu zabira cestu :-) Lepe nez posilat Nemce na tenis by bylo jim podekovat za trpelivost kterou s nami maji (spani, srani, atd...)
Jéé,to je najednou řešičů šáhlování :D . Co se starat třeba hlavně vo sebe :D Němci v Juře mají trpělivost opravdu zázračnou,jinak by nás , soudruhy poláky a soudruhy vod Pirny kopli už dávno do prdele.
K debatě se šáhlem a o tom, kdo je jakej lezec, doporučuju toto video (min 1:31)
youtube.com/watch?v=dGA4iUKhESE
Aneb nejlepší současný free solo lezec Alex Honnond se šáhlem na vlastní cestě:)
Hlavně, že mi tady u nás v Česku víme, jak se má správně lízt.
Kdo nemá chuť na video tak tady rtscreen...
matmar.rajce.idnes.cz/ Alex_Honnold_se_sahlem/#AlexHannoldsehlem3.jpg
Sedím doma už 4 měsíc se zlomenými kotníky a tak nějak přemýšlím, že bych si i nějaké to šáhlo pořídil, alespoň pro začátek.
Ono 4 měsíce na kriplkáře trochu vyučí :)
Tak nevim, na Supich skalach o vikendu nikdo nebyl a tim padem ani nikdo nesahloval...az na nas, ale stacila nam souska a ještě nahnila, stejne to byl pytel, ale aspoň se zdravymi kotníky. Holt neleze uz jenom 6 lidi v oblasti ale třeba 600 a deji se ruzne věci,napr. viz vedle nad hlavami zfetovani slacklineri atd. Ale na tech Supich teda ne. Pozn. bidluji dle mych denicku cca 1x za 9 let, ale oproti tomu znam i desitkare s rozmasirovanymi kotníky z petek. To je zmatek co?
Registrace
Metodika
lezec.cz
Bloszstock, Falkenstein, Teufelsturm, Höllenhund, Rauschenstein - jména těchto dominant slyšel snad každý, kdo do Saska alespoň jednou zavítal či se sem třeba jen chystal.
GPS a mapové aplikace