V Tatrách je jak známo velmi málo kvalitní skály na letní lezení, takže se ani není co divit, že některé stěny zahrnují v propletenci cest solidní zmatek. Pokud se k tomu přidá i fakt, že autoři průvodců vědí, že tam cesty jsou, ale nelezli je, pak bývá zmatek komplet.

Původně byl „Velký plán“ na druhý srpnový víkend poněkud jiný, ale už to tak bývá. Po sobotním výšlapu do Javorové doliny a opětovnému návratu přes sedielko, včetně doprovodu dvou vzrostlých batohů, jsme večer zase na Popradském. Počasí nic moc, ale i tak v neděli stojíme pod plotnou Ošarpanců, kde se podle mých dřívějších přelezů nalezl ještě kousek volného místa na hezkou cestu.
První délka skoro láká k vylezení v pohorkách, ale hned nad prvním štandem (skoba cca 8 – 10 m vpravo od prvního štandu Plška) se nachází rozkošný tříkrokový bouldr pro jistotu zajištěný nýtkem. Za hranou cesta sleduje kout vpravo od spáry v Plškovi až ke druhému nýtu (vlevo od výlezu Motyky do plotny). Dále plotnou přes nýt přidaný do Motyky až na společný štand (skoba, nýt).


Petr dolézá druhou délku (foto: Zoban)

Zahřátí by bylo a tak nezbývá než třetí délka. První tři metry spárkou Motyky (čok, nebo frend) a na následujících deset metrů je potřeba přesvědčit lezečky, že to jde fakt ustát. Aby to nebyla úplná vražda, tak přes dva nýtky. Na hraně jde založit půlka frend a za chvíli si cvaknete i třetí nýt. Od něho mírně šikmo doleva, stále v linii hrany ke čtvrtému nýtu a rovně nahoru do štandu Plška pod komínem. Mezi třetím a čtvrtým nýtem jde dát čok, pokud by se vám nevyvedl zdvih ke čtvrtému, mohli byste taky stopovat vrtulník. Poslední délka už je za odměnu, ale často bývá mokrá. Spárku jsme vylezli už několikrát dříve, stejně jako asi i jiní. Nicméně se jedná o logičtější dolez než třeba Plškův komín. Cestou se dá se dvěma 50 m lany slanit, ze druhého štandu rovnou dolů.


Nástup do třetí délky při RP (foto: P. Kočvara)

K vlastnímu lezení nezbývá než dodat, že považovat Ošarpance za nějaký super vrcholný alpinismus rozhodně nejde. Nicméně pokud si budete chtít dobře zalézt, tak je na nich prostoru habaděj. No a jestli někdo rád seriózní alpinismus, tak „Cesta invalidů“ v Z stěně, nebude rozhodně špatný tip.
Co se pojmenování cesty týče, tak na závěr malé vysvětlení. Mozart byl jak známo mistr variací a variant, no a právě takováto cesta může být tak trochu poctou jeho genialitě. No a pokud si nezaložíte pod čtvrtým, a přesto se rozhodnete odplachtit, pak nezbývá než dodat pouze „Bravo Wolfgang…“


Výborné počasí na prvovýstup, pršelo za den jen dvakrát (foto: Zoban)


Resumé:
„Bravo Mozart“
125 m, 7+, 1.10 hod
6 nýtů (+ 2 z Motyky, + 2 borháky z Plška), 1 skoba (+1 z Motyky), frendy 1/3,1/2,1,2, sada vklíněnců
8.8.2004
R.Lienerth, P. Kočvara



Fotografie stěny ve větší velikosti

K ostatním cestám na fotografii stěny
1) Teoretická mechanika – jemné plotnové lezení, nejtěžší místa zajištěná nepříliš důvěryhodnými nýty, moc toho nepřidáte, zajímavé lezení cca 7-
2) Puškášova cesta – klasický plotnově spárový bestsseler, klíčová místa zajištěná borháky, v cestě dostatek skob, na dojištění sada frendů (menší) a vklíněnců, nádherné lezení cca 6
3) Plškova cesta – to stejné jako předchozí, malinko lehčí, nepříjemná je poslední délka přes otevřený komín, lezení cca 5+
4) Bravo Mozart – asi není příliš co dodat, chce to pozkušat
5) Motykova cesta – super perfektní klasika, typicky tvrdších 5+, klíčová místo vyskobováno, horní část cesty dojištěna nýty (2004)
6) Magické oko – varianta Plškovy cesty, solidní nýty dávají jistotu pro technický balanc na žulové plotně, klasifikace cca 6+/7-

Příjemnou zábavu a hezké babí léto Zoban